Pěšky mezi buddhisty a komunisty
Ladislav Zibura
https://www.databazeknih.cz/img/books/41_/415336/bmid_pesky-mezi-buddhisty-a-komunisty-b2K-415336.png
4
2372
2372
„Svět z televize je někde tam venku. Jen si pro něj někdy musíš dojít pěšky.” To je motto excentrického poutníka Ladislava Zibury, který se tentokrát vydal zdolat Himálaj a probádat údolí čínských a nepálských řek. Ať už zrovna trpí výškovou nemocí, zachraňuje lidský život nebo je zatýkán čínskou policií, vše komentuje s humorem. Chodí pěšky, spí u cizích lidí doma a vloni o tom napsal svou první knihu. Teď se nechal přemluvit a napsal další.... celý text
Přidat komentář
„Krásný zážitek, obraz i zvuk, vám přeje zvláště Ládínek, šikovný kluk.“ Pro mě jde o druhou knihu od Zibury, a opět autor neopomněl zmínit mé milované Brno, čímž si sice nevysloužil žádné body navíc, ale pokynutím mu prokazuji své uznání. Netuším co na to Úřad pro čínský turismus, ode mne dostává hodnocení AAAA. Ale možná úplně nejlépe to Zibiho cestování vystihl Jan Nedvěd: „Toulání je názor a přesvědčení z lásky, a trochu z nelásky, co život někdy dal, a odpověď na stesky, na otázky a na mládí a na kdejakej žal.“
Zibura je prostě fenomén mezi cestovatelskou literaturou. Samozřejmě, že jsem se pobavil zjistil mnoho zajímavého - zkrátka nadšen. Určitě všem doporučuji, věřím, že některým může posloužit jako motivace k cestování. Stejně jako mně.
Ziburův skvělý psaný projev jen vylepšuje super příběhy, které se mu děly na cestách po Nepálu a Číně. Pokud se vám líbí jeho knihy, můžete navštívit i jeho přednášku, která je koncipována jako stand-up comedy a pokud se vám líbí jeho humor, tak živě je to ještě o ten živý rámec lepší. Rozhodně doporučuji se do něj začíst, všem, kdo by chtěli cestovat, nechtěli, nebo starým lidem, kteří to neměli možnost zažít, je to jednoduše kniha pro všechny a zaujme napříč věkovými skupinami.
Mě tato kniha potěšila...svižná a vtipná. Na autorovi se mi nejvíc líbí, že preferuje místa turisty nepolíbená, ale svým způsobem poučná. Není to průvodce, ale spíše cestovatelský román.
Sehnat jidlo, prespat, jit, sehnat jidlo, prespat, jit. Readhack - staci precist ctvrtinu, zbytek je stejny ;)
I když mi přijde trochu divné, aby se dospělý mladý muž sám nazýval "princem Ládíkem" ( :-D :-D :-D) a oprostím se od toho, že je mi chlapec nesympatický, knížka mě překvapila a nadchla. Vtipná, svěží, s nadhledem, ale zároveň naučná a přibližující kultury tak jiné a vzdálené. Básničky jsou super. Velice jsem se pobavila a rozhodně jako cestopis doporučuju.
Krasne prekvapeni v podobe mimoradne povedeneho cestopisu, kolem ktereho jsem dlouho chodila a diky CV nos konecne ponorila... Zivotni nadhled, humor a uprimny srdecny doslov udelal z jedne odvazne pouti skvely a prociteny ctenarsky zazitek :)
Opět mě Zibura se svým cestopisem nezklamal. Mého cestovatelského ducha to chytlo hned od samého začátku, ikdyž se do těchto míst už asi nepodívám a jeho cestování je pro mne spíše snůškou útrap a samého chlastaní (Gruzie) než poznávání a popisů přírodních krás a památek. Přesto mě to něco dá a těším se na další jeho cestovatelská dobrodružství. Jeho knihy mě inspirují zkusit cestovat sám než s nějakým idiotem a užít si samoty. Člověk tak pozná sám sebe a seznámí se s jinými lidmi cizích kultur.
A další povedený cestopis od Zibury - u mě již třetí, který jsem přečetla. A určitě sáhnu i po Prázdninách v Evropě, tento autor mě stále baví. Akorát se nemůžu zbavit jakési repetitivnosti, spousta částí mi splývá dohromady a témata se často opakují. Mám ráda autorův humor, ale obsah samotný mne příliš nezaujal. 4/5
Kniha spíše než cestopis připomíná humorný román ze života autora. Pro člověka, který touží po nabytí nových vědomostí a faktů o vybrané zemi, bych to rozhodně nedoporučila, dokonce bych chápala, že ho kniha zklamala, ale pro člověka, který se rád zasměje důvtipu autora a občas se rád dozví nové informace, kterými je kniha prokládána, vřele doporučuji.
Za celou knížku 4 a půl hvězdy, za ten epilog člověka, co má rád svoji vlast, i ta pátá :)
Jsou tam krásné česky humorné vtípky a poznámky!
Přečíst a zapomenout. Když cestopis, tak raději takový, kde autor neprodává především sebe.
Kniha, která se četla velmi lehce a byla dost vtipná. Vyprávění o lidech v Nepálu a Číně je skvělé. Akorát ke konci mě už čtení trochu nudilo, protože se některé motivy opakovaly.
ale jo... fajn ale nějak už to ztratilo ten náboj, nebo možná tu novost...., oproti tomu, když jsem četla první knihu od L. Zibury.
K cestě po Kavkazu i Turecku jsem si vytvořil silnější pouto už jen proto, že mě tyhle destinace lákají o ždibec víc než nekonečná Čína. I přesto ale Zibura opět každého správného milovníka cestování a putování šíleně navnadil a každičkým přečteným řádkem jsem si zaklel, proč sakra taky už někam necestuju. Doufám, že s tímhle konceptem jen tak nepřestane a dokud já nepodniknu podobné “šílenosti”, budu mít alespoň pořád co číst.
Musím se přiznat, kniha mi ve druhé půli už přišla trošku zdlouhavá a několik situací se neustále opakovalo. Princ Ládík to ale u mě vyhrává super humorem. Při několika pasážích jsem se přistihla, že se bezostyšně směji nahlas. V MHD.
Tiež nezvyknem čítať cestopisy. Zibura ale píše veľmi vtipne, mám rád jeho humor a pozeranie na svet. Výborne čítanie. Aj keď som to nedokázal prečítať celé vkuse, musel som si to dávkovať po niekoľkých stranách. Spríjemnilo mi to ale cestu MHD do práce :)
Štítky knihy
buddhismus Čína humor cestopisné příběhy cestování cestopisy Nepál české cestopisy pěší turistikaAutorovy další knížky
| 2016 |  Pěšky mezi buddhisty a komunisty |
| 2019 | Prázdniny v Evropě |
| 2017 | Už nikdy pěšky po Arménii a Gruzii |
| 2021 | Prázdniny v Česku |
| 2020 | 40 dní pěšky do Jeruzaléma |
Zábavné, inteligentní a vtipné - přesně takové to je. Bavila jsem se, smála se chvílemi i nahlas a užívala si s autorem celou cestu i všechny setkání a příhody.
Je to jiný cestopis. Hodně osobní, není prvoplánově nabitý fakty, ale o to je snad i zábavnější. Na první pohled čtete příhody nějakého podivína, který s batohem na zádech pěšky prochází nám vzdálenými zeměmi, na druhý pohled je to ale našlapané zážitky a setkáními, které atmosféru a život v zemích kudy Ládík Zibura jde popisují vlastně daleko lépe, než jakýkoli prostý výčet faktů v konvenčním vyprávění o cestování. Navíc je to glosováno úžasně ironicky, se schopností udělat si kouzelnou srandu sám ze sebe a velmi inteligentně i uváděno do souvislostí našeho kulturného okruhu. Ano, přiznávám, že ve mě pan Zibura získal touhle knihou vlastně fanynku a s radostí budu sledovat, co podnikne dál.