Petr Pan (adaptace)
Pavel Šrut
https://www.databazeknih.cz/img/books/35_/35637/petr-pan-f4k-35637.jpg
4
65
65
Příběh o chlapci Petru Panovi, který nechtěl být nikdy dospělý, aby si mohl pořád hrát. Do kouzelné Nezemě pozve malou Wendy a dva její malé brášky. Nejprve naučí děti létat a pak společně prožijí spoustu dobrodružství, když bojují s kapitánem pirátů Hookem. Podle anglického originálu převyprávěl Pavel Šrut.... celý text
Přidat komentář
Klasický příběh patřící do všeobecného přehledu v rámci dětské literatury. Musím ale říci, že sama jsem jej přečetla až během studia na VŠ - ale jsem ráda. Z knihy plyne spousta ponaučení ohledně přátelství a dětství či dospívání. Určitě ideální pro četbu s dětmi, kdy je jim možno jednotlivé scény a postavy vysvětlovat.
Někdy je prostě ten správný čas sáhnout po nějaké klasice, a proč by tou klasikou nemohl být třeba takový kouzelný pohádkový příběh. Příběh, o kterém jste už mnohokrát slyšeli, možná i viděli a dost možná i četli. Sáhla jsem tedy po Petru Panovi, kterého jsem četla před pár lety. Bylo to příjemné odpoledne strávené v Panově magickém světě, jenž mě ani po těch letech nepřestává udivovat. Tenhle ješitný vejtaha, který se rozhodl, že za žádnou cenu nevyroste, totiž patří mezi mé oblíbené hrdiny k nimž se ráda vracím. Vždyť komu by se nelíbilo hodit všechny ty všední dospělé problémy za hlavu a rozhodnout se, že zkrátka zůstane malý, bude mít svůj ostrov, svou Zemi Nezemi. Či utkat se s ničemnými piráty, mít za kamarádku vílu a umět létat v oblacích, přesně tohle Petr nabízí, a je to skvělé! Autor tímhle příběhem říká něco víc, že i když člověk dospěje, pořád hluboko v sobě zůstává dítětem, ze kterého dávno vyrostl. Stále má totiž nějaké své pošetilé naděje a sny, byť už je nedává tolik najevo, jednoduše proto, že být dospělý už tolik prostoru ke snění nenechává. A právě tohle všechno autor ztělesňuje v Petru Panovi, věčném dítěti, kterým je v podstatě každý člověk. Samozřejmě, kromě toho, je tento příběh také vyprávěním pro děti.
Ke knize jsem se dostal prostřednictvím filmů (Hook, Hledání Země Nezemě) až v dospělosti, takže nevím, jak bych ji přijal v dětství. Myslím, že by mě asi moc nenadchla. Dneska už je to trochu jiné. Teď už nevidím jako hlavního hrdinu víceméně protivného Petra, ale Wendy. Příběh krásně ukazuje, jak moc mužský svět (a přes veškerý vývoj od doby vzniku, je ten náš svět pořád primárně mužský) potřebuje zjemňující (a chápavý) ženský vliv.
Myslím, že pro děti je to nádherná pohádka o létání a vílách a světě, kde neotravují rodiče a můžete si hrát od rána až do rána. Pro dospělého příběh přímo archetypální: O chlapci, který odmítá vyrůst a stát se zodpovědným a spolehlivým a nudným. Příběh o nejhezčích dětských hrách a touhách prodlévajících kdesi na vzdáleném ostrově věčného úsvitu. Příběh o dospělém muži, který okupuje dětský svět a stává se jeho největším nepřítelem. O dospělákovi, který sám utíká před neúprosným časem, protože jakmile z nás na prahu dospělosti Čas ochutná jen ždibíček, bude nás už tikot hodin pronásledovat do konce života. Do toho konce, kdy nás všechny pozře. Tak aby neumřela perla mého dětství: Já věřím na víly!
Petr Pan se ke mně dostal v podstatě až za hranicí dětství, a to ještě svým filmovým zpracováním. Dříve jsem si o něm nemyslela nic moc kladného, nebo spíše jen nic moc, dokonce mám pocit, že se mi pletl s Robinem Hoodem, o kterém jsem toho také moc nevěděla. Ale formou filmu mě příběh naprosto uchvátil. I tak ještě ovšem trvalo dlouhé roky, než jsem se dostala ke knize, a to v anglickém originálu (což, přiznávám, byl pro mě docela boj, ale o to krásnější je odměna). Na Petra Pana často myslím. Řekla bych, že je to asi nevýraznější příběh pro děti. Příběh, který mě nejvíce ovlivnil, ač mírně zpětně. A zároveň vím, že jako dítě bych ho tak neocenila. Nyní má v sobě o to více souvztažností, pochopení a také melancholické touhy, aby čas tolik neběžel.
Já věřím na víly! A věřím na Petra Pana. Věřím, že byl v každém z nás a v někom ještě zůstává.
Taky jsem nikdy nechtěla vyrůst. Pro mě milá dětská knížka. Byť byl Petr pěkný náfuka.
Četla jsem až na vysoké v rámci Dětské literatury, ale příběh mě nijka zvlášť nezaujal. Ani jako dítě jsem tuto pohádku nevyhledávala. Je tam spousta referencí a podkladu pro rozbor díla, ale toho si dětský čtenář stejně všímat nebude. Dítě zaujme Petr Pan, popřípadě Wendy,ale ten sám je víceméně takový rozpolcený a hrdina taky moc není.
Možná jsem jen na tu knížku moc stará nebo co, ale zase film mě vždy okouzlí (hlavně úsměv Jeremyho Sumptera :D ). Příběh je to krásný, ale zpracování ve filmu se mi líbí víc.
Autorovy další knížky
| 2008 |  Lichožrouti |
| 1998 |  Ezopovy bajky |
| 2010 | Lichožrouti se vracejí |
| 2001 | Pavouček Pája |
| 2005 | Příšerky a příšeři |
Děj je roztříštěný a nepředvídatelný. K věcem se nedochází, spíš se vynořují jako ve snu. Nikdy nevíte, kdy se náhle vynoří dívka toužící po polibku, zabijácký pirát, dívka, která se snaží ze žárlivosti vraždit, krokodýl s tikajícím budíkem v břiše, dýka nebo jiný nástroj zkázy... Jako by autor nepotřeboval osvědčená dějová schémata, kdy se čtenář nejdřív pořádně seznámí s postavami a jejich cíli, a pak jim až do konce drží palce při napňování cílů. Ale nějaké napětí tu přesto je; dětským hrdinům jde snad nepřetržitě o život, děti samy zabíjejí (v obraně) a některé scény jsou dost brutální. Líbí se mi, jak je demaskována nabubřelost tatínka. Scéna jeho "napravení" oplývá zvláštním vtipem. Děti občas prokážou statečnost, zásadovost, spolehlivost, odvahu, přátelství... Ale i tyto scény se vynoří a zase zanoří, odletí... A celý rámec příběhu, tématizujicí čas a běh životem, je zajímavý. Určitě by se dalo najít spoustu symbolů a skrytých významů. Co je vlastně Nezemě? Prostor chlapecké mysli, osvobozené od rodičovských vlivů a kontroly? Kniha je jistě slibným materiálem pro psychologické i literární analýzy.