Pianista
Władysław Szpilman
https://www.databazeknih.cz/img/books/38_/384709/bmid_pianista-MRO-384709.jpg
5
1127
1127
Knihu Smrt města (Śmierć miasta,1946, č. 2003 pod názvem Pianista) nepsal autor ani tak pro čtenáře jako spíše pro sebe. Pomohla mu vyrovnat se s šokujícími událostmi, které během holocaustu zažil; vyčistil si díky ní hlavu i srdce a dokázal pak začít znovu. O svých válečných zážitcích totiž téměř vůbec nemluvil. Začátkem šedesátých let se některá nakladatelství pokoušela zpřístupnit tuto knihu dalším generacím čtenářů, ale vyšla až po více než padesáti letech v Německu, a v roce 2000 v Polsku. Ve Velké Británii a v USA byl román vyhlášen nejlepší knihou roku 1999 a v roce 2002 byl označen za nejlepší knihu roku i francouzským literárním časopisem Lire. Byl přeložen do mnoha dalších jazyků. V Čechách zatím vyšel jen jednou, a to v roce 2003. Filmová adaptace Romana Polańského z roku 2002 je nepochybně jedním z nejdůležitějších válečných snímků všech dob, protože přímo reálně rekonstruuje klima a kolorit doby a vypovídá o historické pravdě díky své jedinečné nestrannosti. Získala tři Oscary, Zlatou palmu v Cannes, deset polských Orlů a další významná ocenění. Jak řekl Adrien Brody při slavnostním přebírání Oscarů: „Tento příběh je varováním, ukazuje bolest, odlidštění a důsledky ohavných činů z doby války. A tak si přeji a doufám, že dnes i v budoucnosti tato kniha bude nadále významným příspěvkem k míru.“... celý text
Přidat komentář
Někdy si sama říkám, proč vlastně ty knihy o holocaustu čtu… Zvláštně se k nim v různých cyklech vracím, byť mi to čtení drásá srdce… Jsem totiž přesvědčená, že je důležité NEZAPOMENOUT!!!
Pianista je kniha bez příkras, patosu, kalkulu… Je to prostě vzpomínka. A proto je tak silná.
A ten dodatek - zápisy z deníku důstojníka wehrmachtu Wilma Hosenfelda - mě dostal naprosto…
Velice dobře napsané vzpomínky, dokumentující události ve Varšavě od léta 1939 až do jejího osvobození. Ale je to velice smutné čtení.
Pokud jste tohle nečetli, udělejte to. Všichni. Vykašlete se na všechny ty novodobé romány o holokaustu, jejichž autoři často nejspíš jen chtějí vydělat na tom, že číst o hrůzách nacismu je teď prostě móda. Szpilmanova kniha je ale jiná, jde o těsně po válce napsané vzpomínky, u kterých se vám bude zvedat žaludek, cloumat vámi vztek a i silnější povahy možná budou mít na krajíčku. Knihy jako tahle jsou nesmírně důležité. Je to strašně nepříjemné čtení a kdyby byla kniha delší, asi bych ji neustál. Ale opravdu si ji přečtěte. Nejen, aby se nezapomínalo...
Neuvěřitelný životní příběh Władysława Szpilmana. Co všechno lze přežít, když člověk bojuje co to jen jde. Velice dobrá kniha, ale film režiséra Polanského, byl natočen ještě s větší bravůrou. Viděl jsem ho několikrát, tak proto mě kniha až ta nepohltila jak jsem předpokládal.
Kdysi dávno jsem to četla a tuším,že v poměrně nízkým věku . Nejdřív knížka a pak film . Sebralo mě to a co teprve film .
Knihu doporučuji VŠEM!! Jsou pravdy, které bychom měli znát, i když jim velmi těžko budeme věřit. Ale stalo se.
Brutální, tragické, pravdivé, nezapomenutelné.
Včera jsem se vrátil z Varšavy, čtyři dny příjemných zážitků, zkušeností a překvapení; z města, z lidí, z celkové atmosféry. Navštívil jsem i Muzeum varšavského povstání, drsná podívaná. Bylo plné žáků různých typů škol, kteří ukázněně a bez blbnutí procházeli expozice, sledovali dokumenty a plnili zadané úkoly. Působivá lekce historie a vlastenectví, i pro mě to byl silný zážitek. Film podle knihy jsem kdysi viděl, a hned večer po návratu, s hlavou plnou zážitků, jsem si na něj vzpomněl, otevřel knihu a ta mi všechny ty staronové poznatky o tragédii polských a židovských obyvatel zpustošeného města dokonale ilustrovala.
100 % (965 hodnotících je na průměru 93 %).
…
Známý polský chirurg doktor Raszeja, profesor Varšavské univerzity a známá kapacita ve svém oboru, byl pozván do ghetta, aby zde provedl těžkou operaci. Jak bylo v takových případech obvyklé, dostal u vstupu od německého velitelství propustku, ale když už byl na místě a chystal se provést operaci, vtrhli do bytu esesmani, zastřelili pacienta ležícího v narkóze na operačním stole, pak zastřelili chirurga a nakonec všechny nájemníky v domě.
P.S.
Leden 1945: 85 % města srovnáno se zemí, z 1,3 miliónu původních obyvatel tam v troskách přebývala pouhá tisícovka posledních zoufalců. K nejhorším německým zvěrstvům (s podporou brutálních ukrajinských a litevských fašistů) přitom docházelo od srpna 1944 do konce roku. Rudá armáda vše už od září pozorovala z druhého břehu Wisly, z předměstí Praga. Povstání Poláků totiž nebylo v Stalinově režii…
Tak tuhle knížku vřele doporučuji. Jsem rád, že jsem si ji přečetl, protože o varšavském ghettu a o osudech polských Židů a Poláků jsem zatím nečetl. Bylo to velice zajímavé a napínavé čtení. Místy i dost smutné, asi nejsmutnější, když se Vladislav loučil s rodiči nebo prostě ten konec s německých důstojníkem. Jsem rád, že alespoň zde čtu o tom, že někdo z Němců projevil soucit a dokázal pomoct, ačkoliv byl on sám ve smrtelnem nebezpečí. Opravdu doporučuji a už se těším na film. Pět hvězd
Hodně se mi do čtení prolínal film a bála jsem se toho, že budu z jednoho nebo druhého zklamaná. Nestalo se.
Takřka neuvěřitelný příběh umělce, klavíristy Wladyslawa Szpilmana, žijícího ve Varšavě. Zachránil se díky své odvaze, ale především díky pomoci, od které bychom to neočekávali, díky německému důstojníku. Byla to jistě strašná doba, kde se i mezi německými lidmi našli ti, kteří s odvahou pomáhali nevinným. Patří mu jistě náš obdiv i vděčnost, i když tak by se měl zachovat každý z nás.
Kdysi jsem viděl film, který se mi moc líbil. Teď po letech došlo i na knihu. Jde o velice silný příběh, který si budu stále pamatovat. Jsem rád, že kniha obsahovala i úryvky z deníku německého důstojníka, který pianistu zachránil. O to více mne zasáhl jeho konec, který je popsaný v poslední kapitole. Knihu i film mohu doporučit.
Velmi uspokojivé.
Film je dynamičtější, údernější a emotivnější, což vychází už ze samotné podstaty knihy. Autor si určitě při psaní ani nepomyslel, že by jeho vzpomínky četl po necelých osmdesáti letech i Čech, který v Polsku nikdy nebyl, a v popisovaných ulicích se tak prostě a jednoduše nevyzná. Důležitost a dopad knížky ale už určitě nikdo zpochybňovat nebude. Já osobně ještě jsem rád i za čtivý popis. Nejspíš to není tak časté, aby se autobiografie dala bez větších problémů srovnávat s vymyšlenými romány, jak pomocí přirovnání k hollywoodským hrdinským příběhům poznamenává v doslovu Wolf Biermann.
Opět nový a velmi zajímavý pohled na události druhé světové války. Příběh byl neskutečně strhující, o to víc, že se opravdu stal. Celou dobu držíte Szpilmanovi snad všechny palce, co máte, a zároveň si uvědomujete, kolik dalších lidí takové štěstí nemělo.
Je neuvěřitelné, jaké měl pan Szpilman štěstí, že přežil celou dobu ve Varšavě. Ráda čtu knihy s židovskou a válečnou tematikou a pokaždé se dozvídám mnoho nových informací a detailů. Zde konkrétně o vzniku varšavského ghetta. Pianista ve mně zanechal silné emoce. Jak je popsáno na konci knihy, také já si budu pamatovat scénu z Umschlagpatzu, na kterém stojí Wladyslaw se svou rodinou a dělí mezi sebe karamelku rozkrojenou na šest dílů.
„Od zítřka budu muset začít nový život. Jak začít žít, když má člověk za sebou jen smrt? Jak načerpat ze smrti sílu k životu?“
Tento příběh není třeba komentovat,jen se hluboce poklonit panu Szpilmanovi a všem ostatním,kteří tuto hroznou dobu přežili.
Knihu nešlo odložit. Její strohý styl pro mě umocňoval dopad slov a nad příběhem budu dlouho přemýšlet.
Strhující kniha o živote pana W. Szpilmana v období 2. sv. války. Je to velmi smutný příběh, ale opravdový. Szpilman prokázal velkou odvahu a vůli přežít, ale bez spousty náhod a ochoty přátel a známých by zřejmě nepřežil. Pianista je čtivá kniha, mohu jen doporučit.
Kniha podle filmu. Film i kniha srdcervoucí. Citově zasáhne. Zvěrsta války, bezmoc a nikdo pomoci nemúže. Nemám, co víc psát, jen zdát hold hrdinům, jež vydrželi nepochopitelné
Kniha,která ve vás zůstane.Velmi silný Příběh.Videla jsem i film a ten byl také velmi dobrý.