Pianista
Władysław Szpilman
https://www.databazeknih.cz/img/books/38_/384709/bmid_pianista-MRO-384709.jpg
5
1127
1127
Knihu Smrt města (Śmierć miasta,1946, č. 2003 pod názvem Pianista) nepsal autor ani tak pro čtenáře jako spíše pro sebe. Pomohla mu vyrovnat se s šokujícími událostmi, které během holocaustu zažil; vyčistil si díky ní hlavu i srdce a dokázal pak začít znovu. O svých válečných zážitcích totiž téměř vůbec nemluvil. Začátkem šedesátých let se některá nakladatelství pokoušela zpřístupnit tuto knihu dalším generacím čtenářů, ale vyšla až po více než padesáti letech v Německu, a v roce 2000 v Polsku. Ve Velké Británii a v USA byl román vyhlášen nejlepší knihou roku 1999 a v roce 2002 byl označen za nejlepší knihu roku i francouzským literárním časopisem Lire. Byl přeložen do mnoha dalších jazyků. V Čechách zatím vyšel jen jednou, a to v roce 2003. Filmová adaptace Romana Polańského z roku 2002 je nepochybně jedním z nejdůležitějších válečných snímků všech dob, protože přímo reálně rekonstruuje klima a kolorit doby a vypovídá o historické pravdě díky své jedinečné nestrannosti. Získala tři Oscary, Zlatou palmu v Cannes, deset polských Orlů a další významná ocenění. Jak řekl Adrien Brody při slavnostním přebírání Oscarů: „Tento příběh je varováním, ukazuje bolest, odlidštění a důsledky ohavných činů z doby války. A tak si přeji a doufám, že dnes i v budoucnosti tato kniha bude nadále významným příspěvkem k míru.“... celý text
Přidat komentář
Co napsat? Všechno už tady je, každý píše, jak to cítí a jak na něj hlavní postavy zapůsobily. Já přidám jen to, že je neuvěřitelné, co člověk vydrží.
Válka je vždycky špatná. Je však potřeba si i tyto chyby minulosti neustále připomínat, aby se nikdy nezapomělo.
Skutečně strhující příběh, který se mi asi navždy otiskl do paměti. Kniha je neskutečně dobře a čtivě napsána, ale z pochopitelných důvodů to ani zdaleka není jednoduché čtení.
Životní příběh Wladyslawa Szpilmana je naprosto dech beroucí. Je naprosto neuvěřitelné, čím vším si musel projít. Jeho odvaha a touha po tom žit, ale často i jaké štěstí ho potkalo mě nepřestává udivovat.
Slovy nedokážu popsat jaký neskutečný respekt a obdiv mám k Wladyslawu Szpilmanovi.
Toto svědectví ve mně vyvolala spousty pocitů. Od smutku až k absolutnímu zhnusení z toho, čeho všeho jsou lidé schopni. Je hrozně důležité, abychom nezapomínaly na to, co si lidé jako Wladyslaw Szpilman museli prožít. Knihy jako je právě Pianista, mají a vždy budou mít neskutečnou hodnotu. Zas mi jednou něco pomohlo si uvědomit, že bych si měla mnohem více vážit toho co mám a podmínek v kterých žiji.
Jsem přesvědčena, že by si každý tuto knihu měl přečíst, popřípadě shlédnout film a nebo nejlépe obojí.
Velmi známá a dle mého názoru velmi přechválená kniha. Chápu, že komu toto téma nic moc neříká, bude z ní paf. Četla jsem ale víc obdobných knih a právě tato svou slávou zastiňuje jiné příběhy, které by si zasloužily mnohem více pozornosti.
Každá kniha o událostech 2.sv.války se mi čte těžko, nepatří mezi knihy,na které bych se vyloženě těšila. Čtu je,aby se nezapomnělo. A pokaždé najdu nové a nové skutečnosti. Myslím,že nikdy nebudeme schopni si představit,natož pochopit vše,co se tehdy dělo.
neskutečná kniha,neuvěřitelný příběh...i s deníkem německého důstojníka.....
silný,emotivní...
Kniha byla silná, co se zážitku hlavního hrdiny týče, z díla prýští beznaděj a nesmysl války, měla ale velmi pozvolný nástup a "klimax" přišel až v závěru.
Neuvěřitelný příběh. Vlastně ke konci už z obou stran, až běhá mráz po zádech. Dál snad ani nelze komentovat.
Obvykle čtu nejdříve knihu, pak se podívám na filmovou verzi. Tentokrát jsem se pustil do knihy až po zhlédnutí Polanského filmu, kde hlavní roli hraje skvělý Adrien Brody. Je neuvěřitelné, jak Szpilman dokázal všechny ty hrůzy přežít. Přece jenom byl hudebník, ne voják se speciálním výcvikem. Občas mu pomohla šťastná náhoda, občas intuice a odvaha, a hlavně jeho obrovská touha žít. Proti filmu je v knize detailně popsán příběh Vilma Hosenfelda, kapitána wehrmachtu, který kromě Wladyslawa Szpilmana zachránil život několika dalším Polákům a Židům. Po válce zemřel v sovětském zajetí. Na Wikipedii se dočtete, že byl členem NSDAP, vyznamenán jak Železným křížem, tak titulem Spravedlivý mezi národy. Pro mě ztělesňuje absurditu dějin 20. století.
Výborně napsaná kniha o tématu, které je až do dnešních dnů strašné a které nepozbylo na naléhavosti - a sice holocaust. Myslím, že nemá cenu psát, o čem příběh je. To by bylo nošení dříví do lesa. Snad jen to, že Szpilman měl obrovské štěstí, že všechny ty hrůzy přežil. Samozřejmě to nebylo zadarmo, ale jemu se to podařilo. Wilma Hosenfelda mi bylo moc líto, byl to člověk, který se ocitl na nesprávné straně, a i když se tomu pokusil vzepřít, neměl reálnou šanci z celé té mašinérie vyváznout se zdravou kůží. Kniha si určitě zaslouží plný počet, i když upřímně řečeno nevím, zda ji mám doporučit, protože asi nebude pro každého - hlavně kvůli popisům zvěrstev, která nacisté ve Varšavě (a nejen tam) páchali. Ale jedno bych si přála opravdu moc: aby se nic podobného už nikdy, nikdy, nikdy neopakovalo...
Výborná a pravdivá kniha. Vklouzla jsem do pro mne neznámé historie. Příběh je strhující a napínavý až do konce. J
Nehodnotím sílu tématu, to bych automaticky dala 5 hvězd.
Já hodnotím knihu 4 hvězdičkami za pomalý rozjezd.
Na to, jak je kniha kraťoučká, opravdu jsem se poměrně na dlouhou dobu zasekla hned na začátku.
Co musím uznat je to, že po prvních 60 stranách jsem knihu nemohla odložit a finále bylo velkolepé.
Je to poprvé, co jsem si přečetla něco o holokausu na území Polska a jsem nadšená spoustou dodaných faktů. Osud Varšavy za druhé světové je smutný a dojemný. Kadžému doporučuji, aby si rozšířil obzory ohledně této části historie.
Ovšem úplně nejvíce se mi líbily přidané výpisky z deníku kapitána Hosenfelda. A úplně nejlepší byl snad "most mezi Szpilmanem a Hosenfeldem" napsaný Wolfem Biermannem.
Autentičnost knihy, bez stop osobní pomsty za taková prožitá zvěrstva je dokonalým obrazem hlavního hrdiny. Kdy hrdinství si představuji přesně takto. Dovětek kapitána Wilma Hosenhelfa formou deníku a vytvoření mostu mezi Wladyslawem Szpilmanem a Wilmem Hosenfeldem je dovršením absolutní jedničky této knihy mezi knihami s podobnou či stejnou tematikou. Bez rozmyšlení plný počet hvězdiček.
V téhle situaci nelze s jistotou říci, co je lepší. Kniha, nebo film? Obojí má hodně do sebe. Film je nádherně a dojemně natočený, kniha má zase trochu jinou atmosféru, je napsána s odstupem.
Pravdou je, že takhle napsaná kniha se mi líbí víc. Má větší vypovídající hodnotu o tom, co se dělo. Není to je výpověď svědka těchto zvěrstev, ale popisuje situaci jako celek, do které je osud jednoho člověka zasazen. Velice si cením i deníkových zápisků kapitána Wilma Hosenfelda. Dokazuje to, že i někteří Němci nebyli tak zlí a také jim ta situace připadala padlá na hlavu. Koneckonců všichni to byli lidé s city a emocemi. Ovšem mnoho z nich se nechalo strhnout davem. Projevila se zde síla skupiny, nad sílou jednotlivce.
Tuto knihu všem doporučuji, čte se jednoduše a ve finále ani není tak dlouhá, díky velikosti písma. Doporučuji.
Dnes je asi dost těžké představit si to všechno, co v době druhé světové války prožívali příslušníci perzekuovaných národů. I když skvěle napsáno tak i já připouštím, že film mě zaujal víc než kniha. To ale rozhodně neubírá mému obdivu k autorovi, za to co musel během tohoto temného období zvládnout přežít. Pravdou ale je že samotné závěrečné zápisky nacistického vojáka mě samotného možná zaujaly stejně jako hlavní příběh... holt v každé době a každé společnosti nejsou věci jen bílé nebo černé.
Kniha velmi silná, osud Pianisty je samozřejmě dechberoucí, krutosti války nepopiratelné...ale na víc hvězdiček to bohužel nevidím.
Výborná kniha. Pianista skvěle popisuje část války, která u nás není až tak extrémně známá a dává tak čtenáři pohled přímo z první ruky na všechna ta zvěrstva, která si na sebe dokáže lidský druh přichystat.
Hvězdu dolů dávám proto, že opravdu chci věřit, že vše v téhle knize je autentické a že se každá příhoda skutečně stala, ale často jsou Szpilmanovy náhody a štěstí tak obrovské, že mi vrtaly hlavou. A pán samotný mi také nijak sympatický nebyl (vím, jde o opravdového člověka z masa a kostí, ne pouhou literární postavu, ale jeho chování mi lidsky nesedlo).