Pianista
Władysław Szpilman
https://www.databazeknih.cz/img/books/47_/470379/bmid_pianista-rku-470379.jpeg
5
1125
1125
Knihu Smrt města (Śmierć miasta,1946, č. 2003 pod názvem Pianista) nepsal autor ani tak pro čtenáře jako spíše pro sebe. Pomohla mu vyrovnat se s šokujícími událostmi, které během holocaustu zažil; vyčistil si díky ní hlavu i srdce a dokázal pak začít znovu. O svých válečných zážitcích totiž téměř vůbec nemluvil. Začátkem šedesátých let se některá nakladatelství pokoušela zpřístupnit tuto knihu dalším generacím čtenářů, ale vyšla až po více než padesáti letech v Německu, a v roce 2000 v Polsku. Ve Velké Británii a v USA byl román vyhlášen nejlepší knihou roku 1999 a v roce 2002 byl označen za nejlepší knihu roku i francouzským literárním časopisem Lire. Byl přeložen do mnoha dalších jazyků. V Čechách zatím vyšel jen jednou, a to v roce 2003. Filmová adaptace Romana Polańského z roku 2002 je nepochybně jedním z nejdůležitějších válečných snímků všech dob, protože přímo reálně rekonstruuje klima a kolorit doby a vypovídá o historické pravdě díky své jedinečné nestrannosti. Získala tři Oscary, Zlatou palmu v Cannes, deset polských Orlů a další významná ocenění. Jak řekl Adrien Brody při slavnostním přebírání Oscarů: „Tento příběh je varováním, ukazuje bolest, odlidštění a důsledky ohavných činů z doby války. A tak si přeji a doufám, že dnes i v budoucnosti tato kniha bude nadále významným příspěvkem k míru.“... celý text
Přidat komentář
Dozajista velmi autentická kniha o době, ve které se nežilo, ale přežívalo, kde okoralé kůrky chleba měly cenu zlata a hrozba smrti byla všudypřítomná jako vzduch, který dýcháme. Samotná představa života židovského člověka v té době mi způsobuje husí kůži a mráz na zádech...hluboký obdiv a pokora všem, kteří tuhle hrůznou kapitolu svého života přežili a dokázali se z ní vzpamatovat a podělit se s námi o své hrůzostrašné zážitky...
Nejpůsobivější na Pianistovi je pro mě střídmost, ten odstup, s nímž autor popisuje, co se opravdu stalo. Je to tak chladné a drsné, až vám to zaleze za nehty. Před mnoha lety jsem viděla také senzační film, který knižní předlohu v mnoha ohledech překonává.
Velmi krásně zpracovaný životní příběh. Autor byl ve vyjadřování minimalistický, nelíčil zvěrstva holokaustu okázale a na efekt. Vše popisoval tak, jak to viděl, přesto to příběhu neubralo na dojemnosti a na síle, právě naopak. Kniha je důkazem, že i člověk, který se vyhnul koncentračnímu táboru, to měl neuvěřitelně obtížné.
Kniha byla čtivá a přestože neobsahuje rozsáhlé popisné pasáže, dokázala jsem si představit místa, kterými autor procházel.
Na závěr se nemohu ubránit srovnání s Deníkem Anne Frankové. Pianista mi tuto knihu v některých hrubých obrysech připomínal, ale oproti Deníku si mě příběh Szpilmana dokázal plně získat.
... zprvu jsem byla na pochybách, jestli ji chci číst, úplně mě nezaujaly první stránky, tak jestli spíš nemám shlédnout film. Ale četla jsem dál, a nakonec dočetla. Silný příběh, a opět k neuvěření, jaká to byla doba, jak někdo měl moc rozhodovat o smrti nevinných lidí. Na film se určitě podívám.
Tahle kniha hodně bolela, ale posunula mne zase o kousek dál. Výborně napsáno.
Silná kniha. Myslím, že tady už bylo vše řečeno. Koho zajímá tématika 2SV, toho tato kniha nemine..
Film patří k mým nejoblíbenějším, kniha dosahuje stejných kvalit. Vynikající dílo, doplněné po padesáti letech o zápisníky z deníku W. Hoselfelda a hodnocení W. Beirmanna. Ačkoliv si říkáte, že knih s tematikou WWII jste přečetli mnoho, stejně se dovídáte nové a nové věci, které Vás nemůžou nechat chladnými.
Nádherná kniha, nádherný film. Závěr jsem opět probrečela, zvlášť po přečtení doslovu a osudu Němce, který Wladyslawa, a nejen jeho, zachránil před jistou smrtí. Mistrovsky napsaná kniha, která mě naprosto pohltila. Smekám pomyslný klobouk před hlavním hrdinou a jeho silnou vůlí žít.
Velmi surové přitom autentické vyprávění polského židovského intelektuála z období druhé sv. války, odehrávající se ve Varšavě. Chvilku jsem se nemohla od děje odpoutat, chvilkami jsem chtěla knihu v půli větě zavřít a už ji nikdy neotevřít. I když jsem v minulosti četla spoustu knih na podobné téma, žádná na mě nepůsobila tak sugestivně, jako tento příběh tak strohý, brutální a přece pravdivý.
Vůbec se nedivím, že Pianista byl kdysi zvolen za jednu z nejlepších knih o holokaustu... Nevypráví žádný silný příběh z koncentračního tábora, nepopisuje hrůzy vyhlazovacích plynových komor, experimentů na lidech... O to silnější však je, knih z prostředí koncentračních táborů je totiž dnes velká spousta a při jejich čtení čtenář tak nějak "otupí". Tohle je zcela nové, nám dosud zcela neznámá forma zla, a jen stěží si dovedeme představit, jak autor knihy mohl přežít tolik let ukrytý, bez jídla, čisté vody, bez léků a uvržen do úplné samoty a zapomnění, ze kterého se nemohl vymanit, neboť byl všude nežádoucím. Žijeme v době, kdy je pro nás nemyslitelné, že by nás náš soused vydal do rukou smrti, jen aby o chvíli oddálil tu svou, a považujeme takové jednání za zavrženíhodné... Avšak ruku na srdce: kdo z nás by se choval jinak? Kdo z nás by byl ochoten autora nebo jakoukoliv jinou jemu podobnou nešťastnou duši, kterých existovalo tolik milionů, ukrýt za cenu ne života vlastního, ale za cenu života celé rodiny, domu, čtvrti, ... ? Při čtení Pianisty se těmto otázkám nakonec nevyhneme, a už jen proto, že díky ní na chvilku zastavíme a podíváme se sami do sebe, je prospěšná. Pokud nebudeme konfrontováni s vlastní povahou a nespatříme-li její špatnosti zobrazené v knihách, jsme odsouzeni k tomu, aby se podobně strašné události opakovaly - dokud nedokážeme reflektovat, co sami děláme špatně.
Videl jsem nekolikrat film a knihu presne popisuje. Autor ma muj obdiv, vule zit ho neopustila
Silná kniha, především tím jakým způsobem autor vypráví svůj příběh. Jeho boj o život a události běžící kolem něj jsou popsány syrovĕ nelítostnĕ, bez příkras a filozofování až skoro nemilosrdně chladně - je k nevíře, co je člověk na člověku schopen napáchat. Filmová verze mi přišla moc povedená i díky tomu, že se Polanski věrně držel předlohy a samozřejmě i díky výjimečnému výkonu Adriana Brodyho - 85 %
Nádherně napsaná kniha z 2 světové války,popisuje jak se zacházelo v Polsku ze Židy a jak 1 přežil,Byl i natočený film,který byl pěkný jako kniha.
Z filmu jsem měla možnost vidět zatím jen část. Ale jsem ráda, že se mi ještě předtím podařilo přečíst knihu. Je účinná, rychle čtivá a pochopitelná.
Knihu i film jsem si oblíbila - nemá cenu rozebírat tu děj, jelikož se jedná o životopis a tak to prostě bylo. Jsem ráda, že jsou v knize i úryvky z deníku Wilma Hosenfelda, kde je ukázáno, že i příslušníci wehrmachtu byli jen lidé a dodávají nám tak náhled na celou situaci i z druhé strany.
Silný a pravdivý příběh člověka, který jako jeden z mála přežil ve Varšavském ghettu. Přečetla jsem jedním dechem.
Úžasná knížka o životě ve varšavském ghettu a ukrývaného židovského pianisty, který ztratil všechny své blízké a našel řadu lidí, kteří riskovali vlastní životy, aby mu pomohli. Úspornost jazyka „nespisovatele“ Władysława Szpilmana dodala příběhu nový obzor. Ačkoliv byly vzpomínky psány ihned po skončení druhé světové války, popisované události vyznívají jakoby s odstupem, bez nenávisti. Vynikající je také doslov, který osvětlí stručně řadu faktů, které se týkají holokaustu a osudu Władysława Szpilmana. I v tak hrozné době se našli Němci, kteří odsuzovali národní politiku a byli znechuceni násilím páchaným na okupovaných státech. Ani postava Wilma Hosenfelda by neměla být zapomenuta.
Štítky knihy
Židé druhá světová válka (1939–1945) zfilmováno paměti, memoáry polská literatura židovská ghetta rozhlasové zpracování podle skutečných událostí Varšavské ghetto (1940-1943)
..krásná kniha i film...