Piková dáma
Alexandr Sergejevič Puškin
V novele nám autor vypráví o důstojníkovi Heřmanovi, který je posedlý touhou zmocnit se tajemství tří vyhrávajících karet, které zná stará hraběnka Anna Fedotovna. Vloudil se proto v noci do jejího domu, k čemuž využil pomoci stařeniny schovanky, se kterou zapředl milostný románek. Hraběnka ale tajemství nechtěla prozradit, a tak ji Heřman vystrašil nenabitou pistolí.... celý text
Literatura světová Povídky
Vydáno: 1973 , PráceOriginální název:
Пиковая дама (Pikovaja dama), 1834
více info...
Přidat komentář
Skvěle napsaný příběh, děj je zajímavý, má rychlý spád a jak už bylo napsáno, příběh je nadčasový. Určitě doporučuji k přečtení i jako povinnou literaturu.
Dle mého názoru nekomplikovaný příběh s rychlým dějem. Milé zpestření večera, zároveň mě to nijak zvlášť nenadchlo. Mírně nadprůměrné.
Doporučuji k přečtení, možná více stylem, kterým je to napsané, než pro samotný příběh.
Zhltla jsem ji během pár hodin. Kdybych bývala nezačala pozdě večer a nemusela jít spát, asi bych ji zvládla na jeden zátah. Konec jsem sice přibližně očekávala (protože při náladě knížky se ni jiného ani čekat nedalo), ale rozhodně jsem jím nebyla zklamaná.
První setkání se slavným Puškinem dopadlo nadmíru dobře. Děj byl rychlý a až hororové prvky ho pěkně okořenily.
Zpočátku jsem se divil, styl mi byl pro Puškina nezvyklý, ale kniha je útlá, rozhodl jsem se nedat se a pokračovat ve čtení a dobře jsem udělal. Pekař přeci nepeče také pořád stejně chutný chléb a pokud ano, časem ho to omrzí. Tahle malinko hororová kniha vás přesvědčí o tom, že Puškin prostě psát umí .... doporučuji .
Rozsahem nevelké dílko, ale překvapivě dobře se čte. Chtěla jsem se trochu dovzdělat v ruské klasice, abych neměla díru ve vzdělání a teď žasnu, že to není tak špatné. Žádná vata, žádné zbytečné kecy, ale rychlý spád. Dokonce i trochu hororový konec. Doporučuji k přečtení.
Puškinova díla já prostě můžu a tisíckrát dávám za vinu tehdejšímu ministerstvu školství, že nám tuhle četbu profesoři ruštiny, kteří věděli, co nám předkládají ke čtení, dávali do přihrádky "povinná". Myslím, že by se našlo v mé generaci mnohem víc čtenářů jeho knih. Takhle povídka je naprosto nadčasová- děj utíká a u konce si trochu sednete na zadek.
Puškin a jeho knihy, to je přesně to, co se hodí do podzimního, smutného , propršelého a šedivého dne. S jeho knihami, u kamen, s hrnkem voňavého čaje - a je v tu ránu po depresi.
Moje první zkušenost s Puškinem a jsem nadšená! Kdo by řekl, že ten pán psal takovým nadčasovým způsobem? Senzační povídka.
Kniha, kterou máte do hodinky přečtenou.
Příjemné čtení, kde se projevuje na místo očekávané lásky hamužnost po penězích a touha po výhře.
Aneb kdo chce víc, nemá nic.
Vemte si, kdybyste věděli 3 výherní karty. Každý den můžete vsadit pouze na jednu. 2x to vyjde a vy už máte dostatek peněz, ale i tak jdete pro tu třetí výhru, která vás však stojí prohru všech peněz a prohru toho nejdražšího - sami sebe.
Krásná záležitost. Trochu mi vadily francouzské výrazy, i když jsou na konci knihy vysvětleny - proto 4 hvězdičky.
Stojí za přečtení.
Podle mě je to dílo i lehce na zamyšlení.
Výborná povídka s nádechem psychologického hororu, a nečekaným dějovým zakončením. Líbil se mi, pro Puškina netypický, rychlý spád děje. Překvapilo mě vynechání popisných názvů, jako příjmení vedlejších postav, jména ulic atd. v mém výtisku byly z nějakého důvodu vytečkovány.
Krátké počtení na jeden večer, že bych ale tuto povídku považoval za jednu z nejlepších, to určitě říci nemůžu. Námět příběhu byl zajímavý to ano, ale čekal jsem poutavější a svižnější průběh. Například "románek" Lizavety a Heřmana nebyl pro mě tak zajímavý, jako kdyby se třeba pokoušel k hraběnce vloupat. Samozřejmě musím uznat, že vloupání je triviální a ohrané, zatímco získání přístupu do nepřístupného objektu zíráním na dívku v okně je originální, není to ale můj šálek čaje. Nejvíce mě zaujalo zakončení, které dává knize až hororový nádech. Také nesmím opomenout výborné zpracování postav, které je pro ruský romantismus příznačné.
Já té ruské klasice asi nikdy nepřijdu na chuť. Zkrátka nedokážu pochopit, co je na těchto dílech tak oslnivé. Námět mne vždy zaujme a zpracování to pohřbí hluboko pod zem. Vidím kupu stránek, popsanou naprosto zbytečnými situacemi, které jen brzdí vyvrcholení, které je ve výsledku shrnuto ve dvou odstavcích a nestihne ani nijak zapůsobit. Jediným světlým momentem knihy pro mne byl výkřik ,,Trojka, sedma, eso. Trojka, sedma, dáma!", jež mi vnukl do hlavy, že při naprosto jiném zpracování by se dalo uvažovat o skvělé hororové povídce. Tady však zklamání, izvini Saša.
Knihu ‘Piková dáma’ jsem přečetl jedním dechem. Krásně napsaná, tenká kniha, se zajímavým dějem.
Zvolil jsem ji jako maturitní četbu a nelituji toho.
Doporučuji!
Kraťoučká, jednoduchá povídka... Po dočtení bylo okamžitě jasné poselství celé povídky, nebo si alespoň myslím, že hlavní poselství určitě. Piková dáma se mi četla dobře, byla psána jednoduše a vlastně vše bylo jasné. Jen tedy z postavy Hermana jsem měla během čtení trochu rozporuplné pocity, i když to byl možná autorův záměr, nebo jsem se jen příliš soustředila a hledala něco, co ani není...
Ale celkově na mně povídka nezanechala žádnou stopu. Původní dojmy vyprchaly snad ještě ten samý večer. Myslím, že to bylo způsobeno přílišným uspěcháním konce...
Kratučká poviedka, jednoduchý príbeh, písaný štýlom s patinou starých (dobrých) čias. Ale na to, ako to pekne gradovalo, sa mi záver zdal prirýchlo odbytý a akosi slabo vypointovaný. Hoci, poučenie z textu vyplynulo, to áno. Avšak samotný príbeh i pocit z neho zo mňa vyšumel raz-dva... Nedokázal si vo mne nájsť miesto. Som zvedavá na Kapitánovu dcéru.
Štítky knihy
aristokracie, šlechta ruská literatura karty
Autorovy další knížky
1999 | Evžen Oněgin / Евгений Онегин |
1955 | Piková dáma |
1962 | Vyšel jsem dřív než hvězda ranní |
1960 | Piková dáma a jiné povídky |
1938 | Měděný jezdec |
2020/2
Povinná četba, ne zrovna dobrá, ale ani žádná hrůza.
Nicméně je podle mého příliš krátká na to, aby vyvolala nějakou silnou reakci. Myslím si, že v dnešní době by určitě neobstála jak před čtenáři, tak před kritiky. Postavy jsou ploché, bez motivu a minulosti. Není dostatečně vykresleno prostředí, které je jinak jednou z největších předností. Zásadní nedostatek vidím v tom, že jsme se nikdy nedozvěděli původ tajemství tří karet. Jde o matematický princip, či kouzlo?
Pár věcí ale bylo i zábavných. K maturitě se hodí.