Piková dáma
Alexandr Sergejevič Puškin
https://www.databazeknih.cz/img/books/33_/338462/bmid_pikova-dama-V6v-338462.png
4
501
501
Popis knihy zde zatím bohužel není...
Literatura světová Povídky
Vydáno: 1967 , Tatran (Bratislava)Originální název:
Пиковая дама (Pikovaja dama), 1834
více info...
Přidat komentář
Jedno z nejkratších děl v povinné četbě, nicméně velice zábavné. 4etlo se to dobře
Povídka byla krátká, bude i můj komentář. Svižné, chytlavé, zajímavé, nevšední. Stokrát ano!
Piková dáma mi přišla výborná. Obecně miluju ruské romantiky a nejvíc asi Puškina a musím říci, že s tímto dílem nešlápnete vedle. Nasajete dobovou atmosféru z vyšších kruhů ruské šlechty, trochu znuděnosti, trochu více sentimentality a i trochu mystiky. Navíc je to novela s jednoduchým dějem a velmi rychlým spádem, neprohloupíte.
Tuto ,,krátkou" povídku jsem četla před maturitou několikrát...vůbec mě nebavila :-D.... bože, to bylo strašný...a pak jsem si ji vybrala do seznamu k maturitní zkoušce (protože byla krátká). Pořád se mi zdálo, že si ji vyberu a tak jsem se ji naučila skoro nazpaměť, hledala jsem recenze, články... A hle - na maturitu jsem si vylosovala č.6, kde byla ukrytá opravdu PIKOVÁ DÁMA.
Nakonec jsem byla ráda - dostala jsem z ústní zkoušky na 1.
Tak to byla povídka podle mého gusta. Trochu i hororová, fakt jsem se při ní bála. A líbil se mi konec. Perfektní.
Parádní povídka, čekala jsem, že tato knížka bude jedna z těch "zastaralých a zdlouhavě nudných", jenže opak byl pravdou. Knížka mě dokázala napnout a její konec mě naprosto překvapil. Bylo to celkově opravdu výborné počtení!!! :)
Krásná povídka o mladém vojákovi, který chce pomocí lsti na mladé dívce zjistit od stařenky výherní kombinaci karet a tím získat peníze. Konec byl skvělý, Hermannovi jsem tu prohru docela přála...
(Uwaga spoilery!) Nejspíš ani veliký Bůh Puškin netušil, jakou senzaci způsobí příběh, který mu jednou vyprávěl mladý kníže Golicyn. Karbaník Golicyn úspěšně odehrál dluh, když k údivu všech vsadil na tři karty, jejichž kombinaci mu kdysi poradila babička, dvorní dáma Natalja Golicynová. Po Pikové dámě, která pro Natalju znamenala věčný život na papírových stránkách, lačně skočili zahraniční autoři. Zamiloval si ji bouřlivák André Gide i Prosper Mérimée. Co se nepovedlo žádnému jinému předcházejícímu dílu, dokázala Puškinova novela v roce 1834. O Rusku se začalo mluvit a jeho literatura překládat. Ruští šlechtici začali houfně sázet na magickou kombinaci Anny Fedotovny. Co kdyby oni měli to štěstí? Puškin si nadšeně zapsal: "O moji Pikovou dámu je zájem!"
Piková dáma chutná po klasicismu. Je uhlazená, klidná, i zoufalý Heřmanův pokus vyděsit starou hraběnku je líčen naprosto neutrálně. Je úsporná, ale plně zasycující ve své nahotě. Žádné odbočky k nedůležitým dějům, postavám, které jen proběhnou jedním odstavcem. Linka příběhu je dokonale přímá. Otvírá sérii ruských klasik na téma zločinu a trestu. Hlavní hrdinové se začínají pohybovat kvůli vidině zisku po šikmé ploše, která je přinutí přejít hranici a dopustit se zločinu. Kýžené peníze jim osud vyrve i se zdravým rozumem. Je už jedno, jestli končí opakující "Trojka, sedma, eso. Trojka, sedma, dáma!" nebo "Všechno bude dovoleno." Osud je pro tyto ruské Rastignacy velmi hořký. Zaslouženě?
Vždycky mě trochu zamrazí, když vypadne z balíčku piková dáma. Raději mariáš. Puškinova próza je stejně úchvatná jako poezie. Nevím, jak to dokázal. Ale je to tak.
Kolik je hodin? Bez pěti minut sedma. 5/5.
Krátký a čtivý příběh, ve kterém se všechno točí kolem tajemství kombinace 3 karet, díky kterému ten, kdo je zná, vždy zvítězí. Je jasné, že by toto tajemství chtěl každý. A hrdina příběhu Heřman je schopný udělat cokoli, dokonce se vetřít do domu hraběnky, jež toto tajemství ukrývá a dostat ho od ní za každou cenu. Kombinaci sice získá, ale svému osudu stejně neunikne a za jeho činy se mu piková dáma pomstí i s úroky...
Čtivé, krátké ale Evžen Oněgin byl mnohem lepší a propracovanější, tady se mohl autor mnohem víc vyhrát, námět nebyl špatný, jen mi tam prostě něco chybělo.
O knihách řazených do povinné četby nemívám často dobré mínění, ale tohle bylo příjemné překvapení. Povídka dlouhá tak akorát, nebylo třeba nic natahovat. Mělo to zápletku, mělo to spád, dobře se to četlo... Puškin mě zatím stále utvrzuje v tom, že to není jen další z autorů "slavných z nouze o lepší spisovatele", o kterých se dnes učíme v podstatě jen proto, abychom v té češtině měli co dělat...
Velice zajímavá novela...ačkoli mám rádši mnohem vypiplanější a propracovanější děje, závěr neměl chybu. trojka sedma eso :)
Novela s rychlým spádem,zajímavou zápletkou a rozuzlením,ze kterého vychází i jisté poučení.
U Pikové dámy mi nesedělo Puškinovo podání (v rámci vyprávění děje), takže jsem si ji neužila tak, jak bych chtěla. Taková věc zamrzí, protože jinak považuji obsažené myšlenky za velmi působivé a propracované.
"Trojka, sedma, eso. Trojka, sedma, dáma!"
Štítky knihy
aristokracie, šlechta ruská literatura karty
Autorovy další knížky
| 1999 |  Evžen Oněgin / Евгений Онегин |
| 1955 |  Piková dáma |
| 1962 | Vyšel jsem dřív než hvězda ranní |
| 1960 | Piková dáma a jiné povídky |
| 1938 | Měděný jezdec |
Do rukou se mi dostaly současně dvě knihy - Podobizna (Gogol) a Piková dáma (Puškin). Když už nic jiného, právě to, že jsem je četla v rámci jednoho týdne, mě nutí je porovnat. Téma není tak úplně odlišné. Obě knihy jsou napínavé, s kusem mystična a místy vyvolávající až hororové nedýchání a nemrkání... Obě super autobusový formát. Podobizna něco málo pod 80 stran, Dáma dokonce ani ne 50 (tedy aspoň moje vydání). U obou jsem měla trošku pocit, že konec nezařídil až takový "wow efekt", jaký jsem asi čekala. Ale podotýkám - pouze závěry! Což je u děl tohohle rozsahu hanění asi tak tří nebo pěti stránek, to se snad může. :) Jinak od začátku až skoro do konce jsem u obou zapomínala na to, že to jsou tak útlé knížky. Smekám před oběma autory, že jsou s to na tak malém prostoru rozehrát příběh, který ve vás vzbuzuje pocit, že čtete vlastně docela dlouhý román. I přes těch pár stránek máte pocit, že jste hlavní hrdiny stačili poznat hrozně do hloubky, že se kolem odehrává několik vedlejších linií příběhu... Pokud bych teda měla doporučit a vybrat jednu, řekla bych Podobiznu, u mě o (velmi velmi) malý fous čímsi vyhrává. Ale naštěstí vybírat mezi knihami nás většinou nutí jen jejich velký rozsah, kdy už si pak promyslíme, čemu obětujeme pár dní/týdnů života. To se tady nekoná. Tyhle knížky jsou tak tenoučké, že s čistým svědomím říkám, jděte do obou! Zaslouží si to.