Pipi Dlouhá punčocha (4 příběhy)
Astrid Lindgren
https://www.databazeknih.cz/img/books/19_/199290/bmid_pipi-dlouha-puncocha-4-pribehy-22M-199290.jpg
5
786
786
Příhody ze života svérázné devítileté dívenky s nevšedním chováním, jménem i vzezřením, nejsou skutečně ledajaké. Pipi bydlí sama bez rodičů v domku na okraji města, společníkem jí je pouze malá opička. Není však vůbec smutná, prožívá spoustu veselých dobrodružství se svými přáteli. A jednou se dokonce vydá lodí za tatínkem, který je na dalekém ostrově černošským králem… Knížka plná báječných nápadů, bohaté fantazie a jedinečného humoru potěšila už mnoho dětí na celém světě. A sama autorka byla naopak potěšenatím, že příběhy malé Pipi se tolik líbí i českým čtenářům. Obsahuje: Pipi Dlouhá punčocha -- Pipi Dlouhá punčocha se nalodí -- Pipi Dlouhá punčocha v Tichomoří -- Pipi Dlouhá punčocha na Chmelnici... celý text
Literatura světová Dobrodružné Pro děti a mládež
Vydáno: 2010 , Albatros (ČR)Originální název:
Pippi Långstrump, 1945
více info...
Přidat komentář
Pipi čteme s docela malými dětmi (4,5 a 2 roky), ale obě ji zbožňují. Zábavná a nekonvenční Pipi si dokáže získat snad každého.
Kapitoly jsou tak akorát dlouhé, celostránkových ilustrací tam není moc (což, ale chápu, protože to není asi primárně určeno pro takové malochy).
Na dnešní dobu je tam občas dost násilí a některé Pipiny kousky jsem dětem vysvětlovala horko těžko. Ale i tak se bavíme všichni a určitě se k ní budeme vracet i později.
Boží příběh, zbožňuji tuto knížku mám radši nez děti z bullerbynu je mi totiž deset let a četla jsem jí nedávno a moc se mi líbila, určitě si zaslouží pět hvězd. Výrazně pro děti kolem devíti let doporučuji.
Pipi nemám až tak ráda, jako děti z Bullerbynu, ale pro mladé holčičky je to skvělý příběh o přátelství. Rozhodně doporučuju.
(SPOILER) Pipi jsem tak nějak pasivně znala z dětství, a jelikož miluju Děti z Bullerbinu, začala jsem dětem číst tuhle knihu. Upřímně, pro mě to bylo čisté utrpení. Pipi mi přišla sice srdečná a laskavá, ale k tomu návdavkem příšerně otravná a hloupá. Moc nechápu ty oslavné komentáře. Ještě první půlka knihy jakž takž šla. Ale čím dál jsem v knize postupovala, tím mi vyprávění přišlo jednotvárnější a později navíc ještě uhozenější. Představa, že rodiče bez mrknutí oka pošlou své děti, které jsou po nemoci zesláblé, samotné s praštěnou holkou a cizí posádkou na skoro roční plavbu plachetnicí do Tichomoří, byla na mě už moc. Dočetla jsem silou vůle a poslední část (Pipi na Chmelnici) už mi přišla jako totální bizár, který snad Astrid musela dopsat na nějakých lécích. Za mě velké zklamání.
Silně nekonvenční Pipi a její poněkud ztřeštěné nápady - to je už naprostá klasika dobrodružné literatury pro mládež. Snad to bude platit i pro současnou dětskou generaci, protože humorné příběhy dobrosrdečné zrzavé dívenky jsou opravdu nadčasové.
Pipi dlouhou punčochu jsem milovala od dětství. Četli jsme ji ve škole na hodinách čtení, no vlastně jsem četla hlavně já, protože jsem uměla nejlépe číst, a pak jsem si ji ještě znovu půjčila domu ve školní knihovně a potají večer pod peřinou s baterkou četla dokola. Miluju ty vzpomínky. Díky Astrid.
85% - Jeden by řekl, že když je vám devět, nemáte maminku, tatínek se ztratil v bouři na moři, žijete ve vile v jednom malém městečku pouze ve společnosti opičky a koně a místní dospělí se na vás dívají trochu podezřívavě (tedy nejraději by vás strčili do dětského domova, kdybyste neměli největší sílu na světě a nedokázali jste se hravě ubránit), budete tak trochu smutní, uzavření a zamlklí. To ale vůbec není případ upovídané zrzavé a culíkaté Pipi Dlouhé punčochy, která si na všem umí najít to dobré (koneckonců když nemáte rodiče, tak vám nikdo nemá co nařizovat kdy jít spát a co jíst a nejíst) a své přátelství (i zděděné peníze) umí kolem sebe rozhazovat plnými hrstmi. Je to ten typ hrdinky, kterou je těžké si i přes její prostořekost a vlažný vztah k dobrému vychování neoblíbit pro její samostatnost, houževnatost, štědrost a šlechetnost, stejně jako pro její neohroženost a občas až lehkovážnost a sklon k fantazírování o těch nejšílenějších příbězích. V dnešní době sice člověk tak trochu nevěřícně zírá u historek, jak si děti hrají s nabitými pistolemi nebo jak Pipi okusuje muchomůrku a někdy ji i napadne vykoupit lékárnu a spolknout všechny léky najednou - to asi není něco, co bych vlastním dětem četla bez náležitě poučného komentáře ;-) Ovšem Pipina dobrosrdečnost a obětavost to bohatě vyvažuje a třeba historky typu plavby s kamarády Tomym a Anikou na ostrůvek v jezeře a kempování, to snad musí přimět k touze po podobném dobrodružství každého dětského čtenáře.
Koneckonců, jak prohlásí i maminka Tomyho a Aniky, která by mohla na drzou Pipi nadávat nejvíc, protože jí kazí čajové dýchánky s přítelkyněmi, nehledě na její vliv na neuspokojivý stav ošacení jejích dětí po dalším Pipině nekonvenčním nápadu:
"Pipi Dlouhá punčocha se sice nechová vždycky jako dáma, ale zato má dobré srdce."
Pamatuju si, že Pipi nám byla často paní učitelkou předčítána na prvním stupni, takže já jsem nikdy neměla potřebu si ji přečíst sama. Popravdě moje favoritky byly jiné knížky od Astrid Lindgrenové. Teď jsem si ale v rámci čtenářské výzvy docela ráda poslechla audioknihu a nebylo to vůbec špatné. To jaký byla Pipi živel mě v dětství trochu děsilo, teď jsem se ale nad tím pobavila.
Vskutku neuvěřitelná kniha. Pipi nutně provokuje dospělé svou nekonvenčností, Bezuzdným lhaním a porušováním prakticky všech myslitelných pravidel. Děti si to kupodivu přeberou a si žádnému to nikdy neublížilo. Podivuhodná věc ;o)
Apo73 : Karkulin je opravdu zfilmována a nebylo to spatne, ale kniha je kniha.
Stokrát přečtena milovaná knížka, před několika lety z ní byla nadšená i moje dcera. Pipiny vtipné prupovidky jsou nesmrtelné.
Knihu jsem měla ráda jako dítě, nyní čteno se synem, který si příběhy Pipi také oblíbil.
Pipi jsem dostala v cca 10 letech k narozeninám. Od té doby se můj vztah k ní nezměnil. Za zrzavá holčina mě zkrátka baví i po letech, a bavila i dceru. Takže rozhodně je nadčasová :-) Kniha má vtip, příběhy se zajímavou, místy i exotickou zápletkou. Dneska po letech vím, čím mě Pipi baví - je aktivní, není pasivním účastníkem děje a absurdní situace přitahuje, aktivně vyhledává a iniciuje. Doporučuji zejména rodičům všech akčních holčiček, které stejně jako já nesnáší ty trpné princezny, které skučí, že je tlačí hrášek ...
kam se hrabe pennywise!
když mně před padesáti lety v neděli dopoledne trestali tím, že nesmím ven, ani na kolo, ale že se smím dívat na televizor, dosáhli vrcholu tak, že zrovna dávali tuhle zrzavou obludu. ze zježených chlupů na zádech se mi dělalo fyzicky zle.
kuře s rýží, švestková povidla na suchou skývu, polívku s peřím ale ne TOTO!
Mám k Pipi rozporuplný vztah.Jako dítě jsem jí milovala, když jsem ji četla později tak mi připadala podivná. Po 15 letech ji čtu znovu ve školce dětem a zase mě moc baví a líbí se mi a jim také. Ještě jsem měla možnost poslechnout si ji namluvenou Bárou Hrzánovou a to je teprve bomba!
Tak já nevím...přečtu si ji zase třeba za 15 let s nějakými vnoučaty a uvidím, co na ni budu říkat zase po letech.:-)
Bavila mě jako malou holku a bavila mě teď znovu po 30 letech do ČV 2022. Četla jsem ji s 10letým synem, který se nejdříve ošklíbal, že nechce číst příběhy o holce, ale hned si Pipi také oblíbil.
Když mi bylo 9 let dostala jsem pod stromeček tuhle knížku. Zrzavou divošku jsem milovala, obdivovala, prožívala jsem s ní všechno naplno - jak to jen děti dokáží. Mnohokrát ohmatanou knihu jsem pak po letech četla svým dětem, které si ji zamilovaly stejně jako tenkrát já. A dnes po 43 letech jsem Pipinku našla v knihovně a s úsměvem ji prolistovala. Obrázky jsou pořád stejné, smála jsem se panu Nelsonovi, vzpomněla si na Fridolína s harmonikou. Doba je šílená a knížka je pořád stejně nádherná.....hravost, lehkost, legrace, víra v dobro, přátelství a láska. Nutné si připomínat, že stále v nás jsou....Díky, paní Astrid !
Autorovy další knížky
| 1962 |  Děti z Bullerbynu |
| 2001 | Bratři Lví srdce |
| 2007 | Ronja, dcera loupežníka |
| 1998 | My z ostrova Saltkråkan |
| 2007 | Karkulín ze střechy |
S Pipi to mám podobně jako s Ronjou. V dětství jsem si k ní taky nenašla cestu, myslím, že jsem se knihu pokoušela číst, ale nebavila mě. Možná jsem se k ní dostala v nesprávném věku. Pro samostatné čtení je totiž vhodná spíš až pro starší a zkušenější čtenáře (dlouhé kapitoly, dlouhé odstavce, málo obrázků), ale zdá se mi, že příběhy pobaví spíš mladší děti. Náš 7letý syn byl nadšený, Pipiným rošťárnám se smál a oba jsme si společné čtení užívali.