Pipi Dlouhá punčocha (4 příběhy)
Astrid Lindgren
https://www.databazeknih.cz/img/books/25_/2527/pipi-dlouha-puncocha-2527.jpg
5
786
786
Příhody ze života svérázné devítileté dívenky s nevšedním chováním, jménem (Pipi se celým jménem - v českém překladu - jmenuje Pipilota Citrónie Cimprlína Mucholapka Dlouhá punčocha) i vzezřením, nejsou skutečně ledajaké. Pipi bydlí sama bez rodičů v domku na okraji města, společníkem jí je pouze malá opička a kůň. Není však vůbec smutná, prožívá spoustu veselých dobrodružství se svými přáteli. A jednou se dokonce vydá lodí za tatínkem, který je na dalekém ostrově černošským králem. Obsahuje: Pipi Dlouhá punčocha -- Pipi Dlouhá punčocha se nalodí -- Pipi Dlouhá punčocha v Tichomoří -- Pipi Dlouhá punčocha na Chmelnici... celý text
Literatura světová Dobrodružné Pro děti a mládež
Vydáno: 2005 , Albatros (ČR)Originální název:
Pippi Långstrump, 1945
více info...
Přidat komentář
Jako malá jsem Pipi viděla ve filmu, plula po moři hledat svého ztraceného tatínka. Pamatuji si, že se mi to tenkrát moc líbilo a vždycky mě mrzelo, že už jsem se k tomu podruhé nedostala. Pak byl v televizi seriál, to mě nebralo a ke knížce jsem se dostala až teď s dětmi. A ono to nešlo.
Asi jsem na to moc stará nebo mám moc dětí a vidím tam všechny ty špatnosti... nedokážu se do Pipi vcítit. Je mi jí napůl líto, napůl mi leze na nervy. Pokud nelítá s kamarády, je pořád sama, to bych nad ní brečela. Zároveň se vůbec neobtěžuje chovat aspoň minimálně slušně, takový rozjívený fracek, který neřeší, že lidem kolem ubližuje (ti jsou podáváni jako zkostnatělí protivové, přesto si takové jednání nezaslouží).
Dávám hvězdu za zvířecí kamarády a truhlu plnou pokladu, o který se aspoň štědře dělí.
Pipi je prostě Pipi :) nespoutaná, silná a svoje. Ideální čtivo před spaním pro klidné sny i v dospělém věku :)
Jsem velmi vděčná, že pro mě a teď i pro moje děti byla na světě paní Lindgrenová, díky jejím knížkám je naše dětství bohaté na spoustu kamarádů, ať už z Bullerbynu nebo třeba z vily Vilekuly. Ty příběhy prostě baví. A umět pobavit děti, to je ten největší um v literatuře vůbec.
„Já nikdy nepláču.“
Seznamte se, tohle je Pipi, plakající nad mrtvým ptáčkem a zároveň jednoznačně popírající, že by „brečela kvůli nějakému ptákovi“.
Totiž, ona pláče, jako každé jiné dítě, ale … nikdy neukazuje své slabosti!
Drzá, provokativní, revoltující podivínka bořící konvence, dokonale šťastná a svobodná volnomyšlenkářka, která má všechny předpoklady uskutečnit snad jakýkoliv dětský sen – to je Pipi.
Miluju tuhle veselou, odvážnou, nezkrotnou Pipi, oplývající geniální fantazií, s níž pitvoří slova (ve škole by se určitě ujala „nabosilka“ nebo „legracilka“), a která má pro všechny své podivnosti vždy nějaké vysvětlení.
Miluju na ní asi úplně všechno, i to jak lže, a pak sama přizná, že lže, aby původní tvrzení úplně popřela a případně ho nakonec obrátila úplně naruby … jak jinak než v další nesmysl.
Miluju i jak je jí všude plno, jak je vždy vidět a slyšet, i to, jak z jejího chování úplně čiší absolutní absence respektu k jakýmkoliv autoritám, touha uniknout pravidlům a zákazům dospělých … díky čemuž má pak dokonalé předpoklady k realizaci snad všech dětských snů.
V Pipině světě jsou totiž hranice od toho … aby se pokoušely a překračovaly!
Paní Lindgrenovou nejenom za Pipi upřímně obdivuji :-).
Pipi dlouhá punčocha mě provází již od útlého věku. Často jsem si na ní hrála a velice mě motivovala. Pipi je dívka jak má být!
Tak jsem díky čtenářské výzvě konečně dohnala rest z dětství a přečetla Pipi Dlouhou punčochu. Přestože Děti z Bullerbynu jsem četla snad 20x, kniha o holce, která je neuvěřitelně silná, často si vymýšlí a chová se dost netradičně, mě nikdy moc nelákala. A taky jsem se začátkem knihy trošku bojovala. Rozčilovalo mě chování Pipi ve škole, v cirkuse i na návštěvě. Pak jsem ale vstřebala, že holčička, která vyrůstala na moři mezi námořníky, prostě neví, jak se v takových situacích chovat, a i když se sebevíc snaží, většinou to nevyjde.
No prostě Pipi jsem si nakonec oblíbila. Její dobré srdce, to jak pomáhá ostatním, snaží se všem dělat radost a stále vymýšlí nové hry, mě bavilo. Klidně bych zvládla i několik dalších neobvyklých příhod.
Po podlaze ani krok byla kdysi po přečtení této knížky velice oblíbená hra nás holek co jsme spolu kamarádily:). A dodnes mám knihu v knihovně v řadě oblíbených, čas od času ji vytáhnu a s chutí znovu přečtu, i když je to tak hrozně dlouho co jsem ji četla poprvé.... A ne, nepřipadám si hloupě, že čtu knížky pro děti.
Velice milá četba. Pipi možná působí jako svéhlavý spratek, jak tu mnozí píšou, pro mě je ovšem obrazem soukromé vzpoury dítěte proti dospělým. Dokáže si bez nich poradit a klidně si z nich i dělat srandu. Zároveň je velmi citlivá a zdá se, že "ví, co si ke komu může dovolit". Jako dítě jsem rozhodně chtěla být odvážná a nápaditá jako ona, a jsem ráda, že jsem v sobě tyto pocity mohla teď v dospělosti oživit.
Četla jsem asi v osmi letech a dodnes si pamatuji, že když jsme si o této knize ve škole v rámci povinné četby povídali, myslela jsem si, že mě taková blbost o blbé holce nemůže bavit... Ale nakonec jsem tehdy knížku přečetla asi během dvou dnů, jak mě to chytlo, přestože můj žánr byly tehdy spíš Děti z Bullerbynu...
Úžasně naivní a šílená pohádka a holčičce, která si dělá, co chce. Nenáročné povídky, k nimž se člověk může vracet i znovu po letech a přesto neztrácí své kouzlo.
Krásné příběhy, je to nenáročné a já vypnu myšlenky od všeho ostatního a jenom si čtu. Pro děti úplně skvělé ale i někdy dospělí si rádi přečtou.
Vynikající kniha pro děti, která mne však po celá dlouhá léta nějakým záhadným způsobem míjela ;-). Na seriál se dívaly moje děti a ty byly - i při opakovaném sledování - nadšené. A já jsem si teď knihu vybrala do Čtenářské výzvy a dobrodružství Pipi Dlouhé punčochy i jejích kamarádů Anniky a Tommyho jsem si opravdu užívala. Pipi je fakt originál a myslím, že ani v dnešní době by se neztratila. Historky, které prožívá, jsou zábavné a originální. Autorka zde stvořila naprosto jedinečnou hrdinku, kterou si musí každý oblíbit - bez ohledu na věk. Tato kniha si určitě plný počet zaslouží, já ji doporučuji nejen malým čtenářům a s radostí se k ní zase někdy vrátím...
Jedna z nejznámějších knih této autorky. Jiná než ostatní její knihy s dětskými hrdiny. A jednoduše lze jen doporučit všem.
Po generácie neopakovateľná kniha. Nedávno som ju prečítal našim deckám boli z toho unesené.
Autorovy další knížky
| 1962 |  Děti z Bullerbynu |
| 2001 | Bratři Lví srdce |
| 2007 | Ronja, dcera loupežníka |
| 1998 | My z ostrova Saltkråkan |
| 2007 | Karkulín ze střechy |
Četl jsem ji jako školáček, rozsekanou do kapitolek v časopise - tuším, že to byl Ohníček, ale nejsem si jist - a byla to fajn jízda. Když jsem ji četl z knihy po letech svým dětem, mělo to pořád určité kouzlo a přece jenom už vyprchala ta zvědavost, s jakou jsem ji poprvé četl sám. Prostě se na to dívám jen jako na veselý, nekonvenční (a to byl už i ve své době) příběh malé vydrzlé holky, která je svá a kašle na nějaká pohlouplá společenská pravidla a se svým fan klubem zažívá neobyčená dobrodružství, která se ale jiným očím mohou zdát jen sledem prostých lumpárniček.
Doporučuji (samozřejmě v tom správném věku)
:)