Pipi Dlouhá Punčocha (3 příběhy)
Astrid Lindgren
https://www.databazeknih.cz/img/books/15_/156282/pipi-dlouha-puncocha-156282.png
5
433
433
Podivuhodné příhody ze života svérázné dívenky Pipi jsou již klasikou literatury pro děti. Pipi má nevšední jméno, chování i vzezření a navíc bydlí sama bez rodičů v domku na okraji města. Prožívá nejrůznější veselá dobrodružství, a dokonce se vydá lodí za tatínkem, na daleký ostrov, kde je černošským králem. Knížka je plná bohaté fantazie a humoru a vychází již tradičně s ilustracemi A. Borna. Obsahuje: Pipi Dlouhá punčocha -- Pipi Dlouhá punčocha se nalodí -- Pipi Dlouhá punčocha v Tichomoří... celý text
Literatura světová Dobrodružné Pro děti a mládež
Vydáno: 1993 , Albatros (ČR)Originální název:
Pippi Långstrump, 1945
více info...
Přidat komentář
K hrdince mého dětství, která mi kdysi učarovala svou odvahou, bestarostností a dobrosrdečností, jsem se vrátila až se svým synem. A po těch letech mě příběh vlastně zklamal. Pipi je pořád stejná, troufalá a hubatá, prostě samorost. Já ale čekala více příběhů s jasně kladným poselstvím jako byl ten o školním výletě, ve skutečnosti je knížka založená spíš na vtipu než na pozitivních příkladech. A já už teď chci po dětské knížce asi obojí.
Jako dítě jsem měla příhody Pipi ráda, protože Pipi měla obrovskou sílu, svého koně, plno ztřeštěných nápadů, vlastní dům, nepřeberné množství zlatých mincí, správné kamarády, legrační copy a svobodu. Nikdy mě nenapadlo žádný z jejích kousků uskutečnit. Ledacos co souviselo s Pipi jsem od dětství zapomenula. Po nedávném dočtení knihy jsem tedy byla překvapená, kolik nevýchovných pasáží je v ní obsaženo. Syn byl s předčítáním spokojený, nezbývá tedy než doufat, že si z knížky vezme to dobré, pochopí nadsázku a nebude provádět žádné nepředloženosti.
Knížka z dětství, několikrát čtená, šťavnatá (oproti poněkud nudným Dětem z B.), záviděla jsem Pippi sílu, koně a koš se všemi těmi lákavými obloženými chleby.
Tak souhlasím tady se synem LuciezOstravy - nejdřív mi to bylo v dětství trochu protivné, ale pak se pamatuju, jak jsem se u té knížky opravdu srdečně smál. Ta holka si dokázala prostě udělat svůj svět nezávisle na dospělých a velmi mě to bavilo. Byla vlastně ztřeštěná, ale zároveň svým způsobem moudrá a taky mi bylo sympatické, jak se na ni nedal aplikovat náš školský systém. Myslím, že skoro každá holka by takovou Pipi chtěla být. Ale nevím. Když jsem později viděl filmovou adaptaci, tak jsem pochopil, že je to nezfilmovatelné, i když ta tehdejší dětská herečka je dneska hvězda. Prostě ten její svéráz asi může být jenom v knížce, podobně jako je tomu s Karkulínem - toho podle mě natočit znamená ho zabít.
„Dokud srdce tluče a krev je horká, tak člověku žádná zima neublíží.“
Copatá anarchistka Pipi byla mojí dětskou hrdinkou (ne teda zdaleka tolik jako Nancy Blackettová, to zas jako pozor, Nancy je jen jedna! ;-) a já jsem byl zvědavý, jak na mě bude její živelná energie působit při čtení dospělýma unavenýma očima. A ono jo, bavilo! I když... na řadě míst jsem zvedal obočí a přemýšlel, jestli tuhle nebo támhle paní Lindgren nevložila do textu něco hlubšího a znepokojivého a jestli opravdu čtu rozverné bezproblémové dětské vyprávění – protože třeba Pipina manická činorodost na mě občas docela působila jako popis nezvládnutého traumatu z odloučení.
Ale pak jsem se rozhodl, že nebudu filozofovat ani psychologizovat ani jinak mudrovat a užíval jsem si ten ohňostroj bezbřehé fantazie a praštěných nápadů jako by mi bylo zase devět. :-)
Milovaná kniha mého dětství, kterou jsem přečetla tolikrát a tahala ji s sebou úplně všude, že se mi později v rukách rozpadla na jednotlivé listy. Ale stále ji samozřejmě mám. Dcerce jsem však raději koupila novou, tu žlutou s původními ilustracemi I. V. Nymanové (Bornovy ilustrace mi k Pipi opravdu nejdou). Když jí večer čteme, můžeme se i teď všichni smíchy potrhat. Co mě ale vážně překvapilo, že mě kniha nyní, v mých letech, brutálně rozplakala (kapitola Pipi se nalodí), nebyla jsem zkrátka vůbec schopná ji nahlas číst. Tyhle tři děti byly strašně dlouho a prakticky denně součástí mého dětství. Když se (v té kapitole dva z nich) trápí, je to popsáno tak věrně, že to snad není možné. Na druhou stranu je trápení opravdu jen dočasné a po zbytek knihy člověk jen nonstop bublá smíchy. Z Pipi jsem si vzala spoustu věcí a jednou z nich je i to, že když mám narozeniny, ráda potěším malým dárkem i ostatní, protože proč by měl být šťastný jen oslavenec, šťastní můžou být přece všichni :).
Jako dítě bych takovou kámošku chtěla, jako matka bych se jí vyhla. Smáli jsme se u knihy malí i velcí. A na konci knihy jsme vedli polemiku, jestli je Pipi nejznámější kniha od Astrid a nebo jsou to Děti z Bullerbynu?
Pipi je jednoznačně velká hrdinka mých dětských let se vším tím lezením na stromy, samostatným bydlením, koněm, panem Nilsonem, hromadou zlaťáků. Jako dítě jsem ji milovala. A rozhodně zajímavou zkušeností bylo číst ji po těch letech znovu jako dospělá, naprosto jsem rozuměla tomu, proč jsem ji jako dítě tak žrala. Prostě Pipi forever :-)
Pipi jsem jako malá holka obdivovala snad ještě víc než Jim Hawkinse a kapitána Smoletta ( Ostrov pokladů). Záviděla jsem ji její volnost, její naprostý talent pro průšvihy ( ten jsem měla podobný) a nejvíc - opičku, protože já měla doma zakázané jakékoli domácí zvířátko ( ještě, že jsem občas do svých dlouhých vlasů chytla na základce vši, se kterými jsem si budovala naprosto důvěrný vztah a až když moje naprosto pořádkem posedlá maminka zavelela - vlasy dolů - mě opustil povznášející pocit revolty). Nápady Pipy byly dokonalé , její nápad s limonádovníkem jsem chtěla v dětství dovést k dokonalosti na naší zahradě , ovšem já na rozdíl od Pipi měla rodiče, kteří dodnes nechápou, že mě, za mé nápady - jak praví maminka- nepřerazili vejpůl.
Škoda, že mé kluky Pipi nebavila, ale už na mě koukají nezbedné oči mých vnuček - a tuhle šanci si vzít nenechám, jen co ještě krapet povyrostou, naučím je vylézt na stromy , spát s nohama na polštáři v botách- dodnes moje maminka nechápe, jak se mi holínky dostaly do pokojíčku ( v aktovce maminko, v aktovce u svačiny a sešitů na kterých ty sis tak zakládala, že musí být bez kaněk a v čistém obalu- a já tam jednu po druhé k těm bílým seštům ty úděsně zablácené holinky vtěsnala- - spratek, viď :-)) ...akorát, že se mi v nich blbě spalo, tak jsem svoji maminku ošidila o ten pocit, když mě šla v noci přikrýt a místo obličeje na ní koukali mé nohy. Kdyby to byly holínky, byl by zážitek o poznání veselejší ( teda, jak pro koho).
Rozhodně byla Pipi kamarádka z nejvěrnějších a nedám na ni dopustit dodnes.
Perfektně vymyšlená dětská hrdinka. Kdo by nechtěl mít vlastního koně, opičku a celý dům jen pro sebe? Pipi má skoro vše, po čem dětská duše touží, ale ráda se o to podělí s kamarády. Vymýšlí nápadité hry, při kterých se nikomu neubližuje. Zastává se utlačovaných. Prostě dětský idol... Dodnes na knihu rád vzpomínám.
Mám za to, že jde o nadčasovou záležitost. Doporučuji všem rodičům, aby dali přečíst svým dětem.
Nádherný ohňostroj fantazie a humoru. Vůbec se nedivím, že je tato knížka řazena mezi to nejlepší, co bylo kdy pro děti napsáno. Ale ani dospělý se při její četbě nijak nenudí. Našim klukům asi učarovalo, jak byla Pipi silná, odvážná a co všechno dokázala vymyslet – jinak totiž dávají přednost knížkám o zvířátkách a knížky s dětmi (tím spíše s malou holkou) v hlavní roli moc číst nechtějí. Současně koukají i na zfilmovanou verzi (kousek občas zahlédnu i já), ale ta má do kvality knihy hodně daleko.
Úžasná, úžasná, úžasná!! Jinak snad tuto knihu ani nelze popsat. Bláznivá dobrodružství malé Pipi s kamarády Anikou a Tomem, opičkou panem Nilsonem a koněm mě snad nikdy neomrzí..
Krásná kniha, kterou bych si vzala na pustý ostrov. Stejně jako u Dětí z Bullerbynu jsem si jako malá říkala, jak by bylo báječné být součástí příběhu :) Kdo by nechtěl kamarádit s Pippi?
Právě čtu dceři a jelikož jí ještě není 5 let, tak trošku upravuji, protože některé věci co Pipi vyvádí a co už si jistě starší děti přeberou správně, ona ještě úplně neumí, takže malinko upravuji. Až bude větší a přečte si sama, udělá si obrázek. Za mě tedy musím říci, že já Pipi jako malá vyloženě nesnášela. Nevím zda to má někdo také tak, ale já si to pamatuji dodnes. Nemusím ji ani coby dospělá.
Autorovy další knížky
| 1962 |  Děti z Bullerbynu |
| 2001 | Bratři Lví srdce |
| 2007 | Ronja, dcera loupežníka |
| 1998 | My z ostrova Saltkråkan |
| 2007 | Karkulín ze střechy |
Astrid Lindgren umí zaujmout. V dětství jsem knížku měla ráda a opakovaně jsem se k ní vracela.