Píseň L.
Veronika Opatřilová
https://www.databazeknih.cz/img/books/53_/532029/bmid_pisen-l-65c957ecc61db.jpg
4
146
146
Šlechtický sirotek na anglickém středověkém hrabství má život předem nalinkovaný: Odejde do kláštera, vrátí se, ožení a zaujme své místo po boku pána hradu, svého staršího bratra. Jenže mladý Laurenc je zkrátka jiný. Má rád nekonečné projížďky na koni, toulky lesem a byť je věrný svému bratru, nedokáže být dost silný, aby se stal jeho pobočníkem. Ve světě svázaném pravidly a křesťanskou morálkou hledá sám sebe a nachází nezvyklou podobu lásky poté, co se v jeho okolí objeví mladík se šedýma očima. O několik století později přijíždí do laponských lesů mladý novinář. Má zde psát knihu o kdysi slavné stárnoucí spisovatelce, která se stala jeho velkým idolem. Jejich soužití ve srubu daleko od civilizace ale není takové, jaké si představoval, přesto k sobě brzy začnou nacházet nečekanou cestu, posílenou netušeným spirituálním spojením. Co mělo být jen několikadenním pracovním setkáním, postupně se ukazuje být společně stráveným časem doslova osudovým. Píseň L. vypráví dva paralelní a vzájemně propletené příběhy, které s nesmírnou citlivostí ohledávají podoby samoty, neměnnost lidské povahy a hranice touhy či zakázané lásky.... celý text
Přidat komentář
Nádherné, poetické, dojemné.
Měla jsem to štěstí, že jsem měla během jednoho týdne možnost (rezervační systém v knihovně) si přečíst poslední dvě knihy této pro mě dosud neznámé autorky - Počkej na moře a Píseň L. V kombinaci s bouřkami a dešťovými přeháňkami, které ještě víc podpořily lyrickou atmosféru obou knih, se jednalo o neskutečný literární zážitek a kolotoč pocitů, dojmů a emocí. Krásné obálky a celkově formát těchto knih už jsou jen třešnička na dortu.
Toto jsou přesně chvíle, kdy lituju, že čtu tak rychle a že si něco tak krásného nedokážu lépe dávkovat.
Narozdíl od mnoha komentářů pro mě měla i současná dějová linka velké kouzlo a mrzí mě, že nedostala více prostoru.
Kniha se mi moc líbila. Ale. Dvě linie příběhu z různých dob se jen letmo dotýkají. Příběhy hledání pravdivého a svého života. Romantika tu moc místo nemá, ale záleží, jak se na to člověk podívá. Celým příběhem probíhá píseň lásky- vztahu lidí a píseň lesa- vztahu k přírodě, který jde na dřeň ... Vlastně se mi od přečtení z hlavy vykouřil konec knihy (obou příběhů), ale přetrvává ve mně pocit ticha, lesa, divoký dravec na obloze, vítr , voda...
Připojuji se k předchozím recenzím – celkově me bavilo proplétání lidských osudů napříč dvěma vzdálenými časy a prostory, ale historická linka byla i za mě o dost lepší (závěr se mi moc moc líbil!). Pořád jsem si na tu novodobou nemohla zvyknout, možná to bylo proto, že jsem celou dobu tušila, jak to dopadne, což se u té druhé nestalo.
Stará "normandská" Anglie a současné Švédsko, mé dva duševní domovy. Přesto mám ze čtení rozporuplné pocity, příběh mě ze začátku nudil, postupně mi příběhy začínaly dávat smysl, přestaly mi vadit citové výlevy (v obou dějových linkách) a soustředila jsem se na to podstatné, co vyprávění přináší, jak se osudy navzdoru času proplétají jako kořeny. Možná za mou počáteční nespokojenost může osobní rozpoložení, nu knihu jsem z velké části četla po cestách Anglií (teď už téměř bez lesů) na pobřeží plném starých hradů postavených Normany a to mi sedlo. Po dočtení mám pocit, že kniha obsahuje mnoho krásných myšlenek, nápadů a popisů (hlavně pocitů v přírodě), ale také prázdná místa.
Přebal je nádherný.
"Některé věci jednoduše nikdy nepochopím, a to nejlepší a nejmoudřejší, co můžu udělat, je prostě je přijmout. Můžeš tomu říkat rezignace, jestli tě to uklidní. Ale ujišťuji tě, že to má pramálo společného s prohrou."
Krásné popisy lesa a užívání si samoty v něm, víc se mi líbila historická linka, ale poutavý dej ustal v polovině knihy
já jsem se do knihy nemohla začíst. Možná náhoda, možná jen špatně načasováno. Dám spisovatelce ještě jednu šanci a uvidíme
Neuvěřitelná kniha, nádherná. To není kniha , kterou přečtete za večer. Já si ji dávkovala po kouscich a moc jsem si čtení užila. Za mě krásný čtenářský zážitek.
Výhrady bych měla, ale ty nerada zmiňuji, už protože je to čistě můj pocit, moje vnímání knihy a to, co konkrétně nesedlo mě, jiní s nadšením přijímají....četla jsem a četla, protože své kouzlo to mělo a já potřebovala dojít k posledním stránkám. A tam jsem došla k poznání, že to pozitivní ve mě přetrvává. Takže ano, stojí za přečtení a je tam toho spoustu, co se vám dostane pod kůži....
"Jako tíha železné ruky osudu - taková je moje láska k tobě, táhne mě k zemi, svazuje, zkouším se nadechnout a nacházím jen ...tebe"
Od autorky jsem již četl knihu POČKEJ NA MOŘE, která se mi líbila.
Román Píseň L. má 2 dějové linie. První linka se odehrává v Anglii ve středověku. Hlavní postavou je mladý muž LAURENC, který má rád projížďky na koni, toulky lesem a chce zůstat věrný svému staršímu bratrovi, který je pánem hradu. Laurenc se setkává s mladíkem se šedýma očima. Druhá linka se odehrává v současnosti ve Švédsku, kdy mladý novinář přijíždí do laponských lesů a má se zde setkat se slavnou spisovatelkou, které má pokládat otázky.
Román se zabývá samotou, touhou a zakázanou láskou.
Autorka píše dobře, má vytříbený styl a celkově se mi kniha líbila. Kniha byla čtivá a knihu jsem přečetl za jeden den, přestože je to bichle. Kniha obsahuje také prvky LGBT.
Líbily se mi popisy lesa v různých ročních obdobích a popisy jezera. Procházky lesem mám rád.
Kniha má pěknou obálku.
Citáty:
Les mě přijímá takového, jaký jsem. Nic po mně nevyžaduje. Nic neočekává. Žádné nároky, ale taky žádná zklamání. Les nemůžu zklamat, protože ode mě nic nechce. A on nemůže zklamat mě. Když se ocitnu v lese, les je domov.
Les si na nic nehraje. Mýlíš se, když si myslíš, že je zrádný. Nikdy ti nic nesliboval. Les prostě jen je. To jen lidé si do něj promítají své představy.
Čas neplyne, čas prostě jen je. V každé chvíli. Neustále přítomný. Nikam nemizí, neutíká, stojí na místě, existuje jako my. Neustále a nikdy. Ve stejnou chvíli. Věčnost je teď.
Jednoduše skvělé. Knihy Opatřilové jsou báječně psané. Nejvíc mě bavila historická část. Kniha má prostě své kouzlo. A hromadu emocí.
Příběh šlechtického sirotka odehrávající se ve středověku, jehož život je nalinkovaný, on však touží po něčem jiném. Po čem? To sám ještě pořádně neví. Možná po mladíkovi se šedýma očima.
V současnosti přijíždí novinář do laponských lesů, aby zde napsal životopisnou knihu o úspěšné autorce. Ona je však úplně jiná, než si představoval a jejich vztah se mění na jiný než na pracovní.
Od autorky jsem četla knihu Počkej na moře, která se pro mě stala tou nejlepší za rok 2022. Od Písně L. jsem tak měla velká očekávání a ty se mnohdy nenaplní. Naštěstí se tomu tak tentokrát nestalo. Kniha si mě získala a já si v ní užila každé písmenko, každou stránku a na celý příběh budu myslet ještě dlouho po dočtení.
Autorka dokáže kouzlit se slovy! Od prvních řádků mi text přijde jako báseň, jako obraz. Tak poetické, kouzelné, nádherné. Já se v něm doslova ztrácím, byla jsem ponořená do příběhu a vychutnávala si každičké slovo.
Kniha je o samotě, o lese, o hledání sama sebe. Je tu příroda, láska i poznání. Když jsme v příběhu poprvé přešli z historie do současnosti, tak jsem si nejdřív říkala proč? Jak tohle spolu může souviset? A pak to uvidíte a ucítíte. Ty jednotlivé spojitosti a podrobnosti a já nakonec chtěla víc, chtěla jsem, aby ani jeden z příběhů nikdy neskončil.
Miluji Laurence! Miluji ho jako syna. V příběhu jsem s ním chtěla být a chránit ho, a ještě několik dní po dočtení knížky jsem na něj často myslela a říkala si, co asi právě teď dělá…
Kniha mi dala přesně to, co od knih očekávám. Nejen, že to byl krásný příběh, ale byly v něm emoce. Tolik emocí! Které se na mě přenesly a já žila s postavami každý den, prožívala jejich životy, až mě z toho mnohdy bolelo u srdce.
Nádherná kniha, která mě zasáhla. Myslím, že ani slovy nedokážu vyjádřit to, jak moc mě oslovila. Rozhodně bude figurovat v mých TOP 10 za letošní rok. Běžte na chvíli od lesa, prožijte v něm chvíli ticha, buďte tam jen vy a vaše myšlenky….
Já jsem si čtení maximálně užila. Líbila se mi atmosféra lesa s jeho oběma příběhy. Líbil se mi literární jazyk, kterým autorka vyprávěla.
Kniha mě zaujala podle anotace, ale když se stala knihou měsíce ve Čtenářském klubu na Martinusu, pustila jsem se do ní dříve, než jsem původně plánovala. A neprohloupila jsem.
Příběh L. je zvláštně magický, něžný, jemně romantický v obou rovinách. Řeší vztahy ve své podstatě jednoduché, ale to by jedinec nesměl být součástí společnosti... Dlouho jsem nečetla tak empatickou knihu. A dlouho jsem při čtení neprožívala takové emoce.
Rozporuplné pocity. Předchozí Počkej na moře řadím ke svým nejoblíbenějším knihám vůbec, takže autorky styl mám velmi ráda, ovšem Píseň L. je pro mě zbytečně rozvleklá a hlavně veprostřed ztrácí dech. Nejvíce prostoru je věnováno postavě, která mi přišla nejméně zajímavá a sympatická. Byla bych ráda za více propojení obou příběhů. Příběh ze současnosti působil useknutě, na konci příliš stručný. Motiv minulých/budoucích životů je ale nádherný a krásně zpracovaný. Veroniku Opatřilovou budu stále sledovat a znovu si ji najdu :-)
Řadím se k těm, kteří Prostorem ohlášenou novinku Veroniky Opatřilové napjatě očekávali. Po zkušenosti s Počkej na moře jsem si byla jistá, že mi autorčina novinka určitě sedne. Domněnku posílila už zveřejněná obálka knihy a po přečtení už bylo jasno, že jsem se nemýlila!
Píseň L. jsou vlastně dva nádherné příběhy v jednom, ale najdete mezi nimi pevné a jasné paralely, ač se každý odehrává v naprosto jiné době a s naprosto odlišnými postavami. Oscilace mezi anglickým středověkem a současností v Laponsku stvrzuje, že všechny příběhy jsou nakonec o lásce, ač nikoli nutně vždy o té mezi dvěma lidmi.
Miluju, jak je tu láska představená ve své živelnosti. Jako když na sebe působí dva magnety – musejí se jeden k druhému správně postavit, aby mezi nimi vzplála taková touha, že už se nebudou chtít jeden druhého pustit. Ale předtím je nutné vzájemné osahávání, objevování…
Já nejsem zrovna cílovka na vztahové romány (nebo jimi snad nechci být?), ale když se to pojme správně, dokážou mě nadchnout. Přidejte naprosto dokonalý jazyk a trochu toho dramatu a jsem jasný fanoušek!
Co se skrývá za tím L. v názvu? Že by iniciála hlavních postav obou linek? Nebo ta láska? Či snad les, který může nabídnou úkryt, tajemství, klid pro duši…? Najděte si v tom, co je vašemu srdci blízké, a určitě to bude ta správná odpověď! =)
Kdyby se mě dnes někdo zeptal na moje nejoblíbenější české autor(k)y, Veroniku Opatřilovou bych určitě jmenovala mezi prvními, ne-li rovnou jako první. Jako jsem byla nadšená z Počkej na moře, jsem unešená i jejím posledním románem, který vám moc a moc doporučuji! A já už si objednala i Ostrov žije.
Ach.
Tohle bylo tak strašně krásně napsané, každá věta hladila do po duši, příběh vystavěný tak, že jsem hltala každé slovo. Obzvlášť historická část byla naprosto fenomenální. Musím říct, že obdivuju, jak výborně umí autorka stupňovat napětí a přitom tak strašně nenápadným způsobem. Jak brilantně umí vykreslit atmosféru, nemohu se prostě od knihy odtrhnout dokud ji nepřečtu. Četla jsem i předchozí "Počkej na moře" a jediné co chci vědět je, kdy Veronika napíše další knihu!
Bez scén v současnosti bych se klidně obešla. Ani mě moc nebavily. Ale chápu, že bez nich by to tak nevyznělo.
A to je jediná drobná výtka. Jinak... po dlouhé době kniha, která se dotkla něčeho hluboko uvnitř. Jazyk V. Opatřilové je sladkobolně melancholický a vyvolává tak silnou vůni podzimu, až to zalyká.
Právě jsem knihu dočetla a rezonují ve mně emoce. Kniha je napsána tak nádherným slohem, se kterým jsem se ještě nesetkala. Čte se sama.
Popisy jsou neskutečně něžné, emotivní a poetické. Les je symbol svobody, klidu, možnosti být sami sebou.
Několik pasáží jsem si musela přečíst opakovaně jak na mě zapůsobily.
Hlavní postavy Laurence mi bylo že začátku líto. Hledal se, nenacházel nikoho, kdo by ho skutečně viděl a často se na hradě svého bratra trapil. Jediné útočiště pro něj byl les.
Knihu moc ráda doporučuji. Je to opravdu zážitek.
Krásné.Dojemné.Poetické.
Kniha o duši.
V té mojí bude rezonovat navždy.
Děkuji
To není obyčejný román, to je báseň.
Už předešlá kniha autorky Počkej na moře se mi moc líbila, ale tahle mě oslovila ještě víc. Mám ráda lgbt témata a historii, takže jsem čekala, že mě víc zaujme linka normanského šlechtice. Ta byla mimochodem krásná, ale stejně tak se mi líbila i druhá linka, současná.
Učarovala mi poezie příběhů i samotných slov. Takových knížek se moc nevidí. Také se mi moc líbilo, jak se obě linky příběhu prolínaly. Snad to není spoiler, ale pokud jsem to dobře pochopila, tak milenci v současnosti byli dalším vtělením těch v minulosti. Úžasný nápad a krásné zpracování. Ať už to L. v názvu patří Laurencovi, Laile, lesu nebo lásce, je to píseň krásná a omamná. Knížku Píseň L. určitě doporučuji, jenom by byla škoda číst ji ve spěchu. Taková krása se musí vychutnat.