Píseň severu
Michaela Merglová
https://www.databazeknih.cz/img/books/46_/467991/bmid_pisen-severu-6BR-467991.jpg
5
201
201
Píseň oceli série
< 2. díl >
V Dussu přituhuje a nejen kvůli přívalům sněhu a mrazu. Ve vánici se skrývá smrt a nejspíš i něco mnohem horšího. V zasněžených horách se ztrácí bojovníci a něco temného vraždí v ulicích. Ostřílený válečník Cuchenan a jeho společník bard Minangar musí znovu spojit své síly a vypořádat se s temnotou, které dosud nemuseli čelit. Nový příběh ze světa Písně oceli nabízí dobrodružství, akci, humor i vášeň v duchu nejlepších příběhů meče a magie.... celý text
Přidat komentář
Minangar i Cuchenan dospěli a možná proto je příběh druhé knihy sevřenější. Byť se na první pohled tváří zase jako povídkový román, opak je pravdou. Tentokrát bude mladý válečník bojovat s obrem a zlou čarodějnicí, řešit detektivní záhadu a především čelit tajemnému princi, který zosnoval plán na ovládnutí Dussu. Píseň severu je mimo jiné příběhem o tom, jak si udržet své místo na slunci, a také o lásce a zodpovědnosti. Možná proto je tak dobrý.
Toto bylo moc fajn, sice jsem občas měla Deja vu, ale ono se toho asi u fantasy nevyhnete. Četlo se to fajn ale třetí díl odkládám na později později čuchám v tom zradu.
Spokojenost.
Stejně jako první díl tak i tento se povedl.
Za celou dobu jsem se nestihla ani trochu nudit. Bylo to čtivé a zase celkem dost zábavné.
Už mám připravený poslední díl.
Plynule navazuje na první díl. Jednotlivé epizody se v průběhu knihy pospojují a dostáváme najednou zcela nový příběh, čímž celá už tak dost pěkná kniha dostává nový nádech. A i když aktuální příběhy jsou zde uzavřeny, stále se jedná o prostřední díl trilogie a celý příběh tak čeká na svůj závěr až do další knihy.
V podstatě jako přes kopírák jako předchozí kniha, jen už bez pomalejšího začátku, kdy se hrdinové poznávají, a také o něco temnější. Upřímně řečeno je to zvláštně napsané, připomíná mi to styl různých fan fiction, akorát k neexistující předloze, hlavně ty dialogy a vztahy mezi postavami, a epizodická struktura. Ale hrdinové jsou sympatičtí a čte se to dobře. I přes poněkud temný nádech a místy dost velkou brutalitu je to vlastně taková "feel good" oddechovka o dobrodružství dvou kamarádů.
Píseň severu je stejně ukecaná jako Píseň oceli, ale ubylo žertovného ducha a přibyl takový ponurejší tón vyprávění. Asi nejvíc se mi líbila část pojednávající o tom potomkovi Kyklopa a Godzilly libujícího si v rožnění nešťastníku kteří upadli do jeho spárů.
Hodnotím čtyřmi hvězdami, stejně jako první díl, protože k pěti hvězdám mi tam pořád ještě něco chybí, a uvidíme co přinese závěr trilogie.
Sáhla jsem po knize náhodo, nevěděla, co od ní čekat. bavila jsem se. Takovýto žánr neumím a možná ani nechci brát úplně vážně, což mi pomohlo textem proplout a užít si ho.
Další díl zase super. Jen uz jsem opravdu alergická na oslovení zpěváčku.
Ale jak někdo píše že je vidět inspirace zaklínačem, ta možná jen v hlavní dvojici a i těch je napříč všech fantasy příběhů spousta. Ale ja osobně v tom z nějakého důvodu vidím třeba Asterixe :-)
Ne kvůli dvojici hrdinů, ale spíš podle Dussu. Jak tam probíhá život lidí. Každopádně mě to opravdu baví. A hurá na třetí díl.
Takové dospělejší pokračování, které ubralo na hravosti, ale přidalo na profesionalitě. Občas hodně temné úseky, jednoznačně doporučuji.
Moje srdce zamilované do fantasy plesá :-) ač povídková kniha, luxus a čiré potěšení. Zde již několikrát zmíněná povídka s obrem je top, ale bavily mě všechny.
"Žába. Velká žába. Prostě velká žába" :-D
Minangar je tahoun celé knihy. Ne každý umí napsat opravdu milou a zároveň vtipnou postavu, která se opakuje jen tím svým otravným oslovováním "Cu". To tahá za uši, zrovna jako "zpěváček", je to infaltilní, až hrůza. Ale jinak co vytknout nemám, skvěle jsem se bavila a už mám nachystaný další díl.
Jednička byla zábavnější, dvojka zas trochu líp napsaná, nebyla tak napěchována nesmysly. Opět průměrná kniha plná povídek s nádechem fantasy. Humor ujde, ale stále na jednu notu.
Jak jsem doposlouchala první díl, tak hned mi do uší šla Píseň severu a díky tomu jak to (ne)skončilo tak jdu hned na závěrečný díl. I toto vypovídá o tom, jak mě série nadchla. Zpěvaček a drakobijec se stávají mými oblíbenci a s nadšením jsem si opět užila vtipné dialogy, napětí a nová divoká dobrodružství.
Knihu Píseň severu tvoria opät príbehy horala Cuchenana a jeho verného spoločníka barda Minangara.
Jeden s príbehou začína obvzlášť zaujímavo, a to keď Cuchenan musí zachrániť zraneného spoločníka, no neobvyklím spôsobom. Musí splniť 3 želanie dáme, ktorej omylom zavraždili brata. Cuchenan je obzvlášť prekvapený úlohami ktoré dostal a to hlavne posledná žiadosť Jestřábice.
No ďaľšia úloha kráľa Raíka už nie je prechádzka ružovým sadom. Cuchenan, Minangar a Mordyc sú vyslaní na pomoc paní z Medovalu Dáidre. Jej muž zmizol s celou družinou a paní chce vedieť, či sú ešte naživu. Tento príbeh dosť nadvezuje na knihu Píseň oceli, keďže sa tu znova rozoberá minulosť Modryca. Od toho ako sa chcel obesiť, tak sa veľmi zmenil. Začal piť a čoraz viac sa utápať v bolesti neopätovanej lásky. Preto je to viac príbeh Mordyca a Dáidre a Cuchenan a Minangar vystupujú len okrajovo.
Každá úloha nie je vhodná aby sa dostala do piesni, to Cuchenan zistí, keď musí zabiť príšeru v studni. Minangar nemôže cestovať s horalom, pretože si zranil nohu, no ako oddychuje v meste, nečakane nájde lásku svojho života.
Jeden z príbehov napísala autorka v štýle kvalitnej fantasy detektívky. Cuchenana a Minangara sprevádza krásna Gaía, ktorú zachránili v knihe Píseň oceli. Cestujú do Ibarvaru, kde za zvláštnych okolností umierajú ľudia. V tejto časti sa dozvedáme viac o Minangarovej láske k jednej žene a dokonca nám bard ukazuje svoju druhú tvár, kde mu záleži na svojich blízkych.
Po návratu do Dussu, čakajú hrdinov novinky. Pán Dussu chystá 2 svadby, v jednej sa má ženiť jeden z dvanástky a v druhej Raíkova dcéra Yasamin, čo horala najviac raní a preto sa rozhodne konať.
Záver knihy spojuje všetky príbehy. Celkom epický koniec. Minangar musí konať aby zachránil celé kráľovstvo severu. Som zvedavý na 3. diel.
Pecka!
Bála jsem se, aby druhý díl neztratil tempo. A zklamání se nekonalo! Naopak, tempo se zvýšilo. Jsem nadšená.
***
"... Já jsem hrdina! Já... au!"
Naklonila hlavu ke straně. "Hrdinové nefňukají ze škrábanců. "
"Já nefňukám! Já básnicky zatínám zuby!"
***
Za mě naprosté překvapení, skvěle vystavěný příběh, který s každou další kapitolou graduje a poslední tomu dává, pěkně na frak. Rozhodně hned pokračuji posledním dílem.
Další pokračování osudů drakobijce Cuchenana, příslušníka legendární Dvanáctky vladaře Dussu, a jeho nerozlučného přítele potměšilého barda, šprýmaře a děvkaře Minangara má tentokrát po čertech temnou linku. Objevují se další protivenství a zlo má, zdá se, navrch. Oba hrdinové jsou zamilováni, což u zrovna u barda je co říct! Skvěle se to čte, dialogy stejně jako v prvním díle posouvají děj kupředu a jsou vtipné. Jednotlivé události z minulosti najednou jako střípky mozaiky do sebe zapadnou a celé by to spělo k velkému finále... Jenže jsou ponechána otevřená dvířka k dalšímu pokračování, takže šup na Píseň války!
Píseň severu - Míša Merglová
Zdravím závisláky a příznivce české fantasy. Kvalitní fantasy.
Píseň severu je druhý díl trilogie původní české fantasy světa Písní.
První díl, Píseň oceli , byl kritiky, ale hlavně čtenáři přijat velmi pozitivně. Já si ho dal 2x a vždy si ho užil.
A to jsem ani původně netušil, že je to první díl. Ale zdál se mi ten konec jako hodně otevřený .
Ale zpátky k Písni severu. Pokud byl první díl dobrý, druhý je hodně dobrý.
Je vidět, že Míša Merglová nám autorsky dospívá a na knize je to znát. Hodně znát.
Pokud mi u prvního dílu vadila atypická jména (a to i na podruhé), tady jsem s tím problém neměl.
Úžasný je, že knihy na sebe navazují tak, že tvoří jeden celek.
Poznáváme nová dobrodružství drakobijce Cuhenana a jeho barda Minangara.
Vyprávění se dělí na pár kapitol, které tvoří jednotlivá dobrodružství, ale pořád je to jeden celek.
Oběma knihami se line jako nitka hlavní příběh obou hrdinů a dalších postav.
Na to jak jsou knihy rozsáhlé, je úžasný, že si Míša vystačí s rozumným počtem hlavních postav.
Jsem rád, že jsem kdysi dal na recenze a sáhnul po Písni oceli a nyní dočítám díl třetí. Pravdou je , že po Prokleté věži jsem byl z autorky hodně rozpačitý.
Co říci závěrem? Ano. Z prvního dílu a první kapitoly je cítit legendární Zaklínač. Ale jen trošku a malou chvilku. Následně Míša vybudovala úžasný svět, skvělé dobrodružství a parádní zážitek.
Je tu hodně slyšet- bojím se českých autorů, bojím se české fantasy. Zkuste svět Písní. Budete překvapeni. Příjemně. Hodně Příjemně.
Moc jsem s druhým dílem série Píseň oceli neotálel. Dal jsem tomu slabých půl roku a na sklonku téhož roku jsem se do ní opřel. Přeci jen jsem chtěl skončit něčím....dobrým.
A přání se opravdu splnilo. Druhý díl s názvem Píseň severu pokračuje v podobném ražení jako její první díl. Autorka nám tu vypráví životní etudy Cuchenana a Minangara v šesti jednotlivých příbězích, které nemají úplně hlavní děj (byť poslední příběh nás jednoznačně nasměřuje na třetí knihu), ale které mají časovou souvislost a tak to působí, že jste se s touto knihou pozvali k jednomu hrdinovi a jednomu bardovi...a s nimi zažíváte to, co byste ve středověkém fantasy světě chtěli zažívat sami.
Úžasné jsou především dialogy mezi nimi. Často jsou opravdu dlouhé, ale čtení je jako když se napijete nějakého dobrého piva a nechcete přestat, tak pijete, dokud ten půllitr nedopijete. Pak si ale vyžádáte další a celý ten krok s chutí opakujete. Prostě dokud se neopijete.
Já takových momentů s pivem za rok pár mám a musím říct, že si na ně pokaždé pamatuju a pamatuju si i ta místa, kde se mi ta radost v hlavě urodila. Stejně tak to mám ale i s touto knihou a jsem rád, že jsem na sklonku roku 2022 mohl skončit něčím, co je zároveň tím nejlepším, co jsem letos četl. Děkuji! :-)
Za mne výborné pokračování série. Postavy se vyvíjejí a jejich osudy jsou velmi poutavé. Stránky se doslova otáčejí jedna za druhou. Jakmile jednou začnete číst, tak vás tento příběh nepustí. Vzhůru na závěrečný díl.
Za mne jedno velké WoooW
Autorovy další knížky
| 2019 |  Píseň oceli |
| 2021 |  Krásky a vetřelci: Pulp stories |
| 2021 | Píseň severu |
| 2020 | Prokletá věž |
| 2022 | Píseň války |
(SPOILER) Oproti prvnímu dílu se přešlo trochu na vážnější notu, a myslím, že to docela knize prospělo. Postavy "dospívají" a příběhově je to znát. Nicméně Minangar naštěstí neztratil nic ze svého ostrovtipu a Cuchenan je prostě pořád ten stejný "Cu" :).
Kniha má opět vynikající dialogy, nenudí, postavy působí reálně a chovají se logicky (což není samozřejmost).
Napsat, že konec skončil otevřeně by poslední strany asi uplně nevystihlo, tak moc velké překvapení to bylo.