Pláč němého boha - 2. svazek
Tereza Matoušková
https://www.databazeknih.cz/img/books/51_/518036/bmid_plac-nemeho-boha-2-svazek-qAP-518036.jpg
4
29
29
NAD SVĚTEM PODMOŘÍ SE STAHUJÍ MRAČNA. „Nemusíte přede mnou utíkat. Nic špatného jste neprovedl, vše padá na mou hlavu. Já vám poručil, abyste skříňku otevřel. Kvůli tomu jste se ocitl v temnotě. Je na mně, abych vás dostal zpátky.“ Velemágova dcera Denyela si zvyká na život ve vyhnanství. Podařilo se jí omotat si kolem prstu velitele Oázy i většinu kolonistů. Blíží se však katastrofa, která může její život znovu převrátit naruby. Mezitím vůdce povstalců Worlih a nekromant Toreus nedbají varování dětí pouště a vstupují do prastarých tunelů pod městem Mornean. Chtějí pátrat po zapomenuté nekromantské technologii, která jim může přinést vítězství. Magie smrti je však zrádná a Toreus už nejednou podlehl jejímu šepotu. Na dalekém severu se nová vílí královna nezastaví před ničím. Ve skrytu duše touží po tom, aby města s továrnami znovu pohltil les. Také dračí král se snaží dosáhnout cíle všemi prostředky. Pokud má znovu spojit dvě poloviny svého těla, musí prve porazit staré bohy. Podmoří se proměňuje a každý východ mechanického slunce je nejistý.... celý text
Přidat komentář
Nečekala jsem, že tak dobré autory fantasy máme i u nás! Pokračuje jízda jako v prvním díle. Skvělé postavy, neskutečně zpracovaný svět i děj. Možná pro krapet náročnějšího čtenáře, ale za mě super! Jsem nadšená!
Zcela určitě mohu říct, že tím nejlepším, co může druhý svazek Pláče němého boha nabídnout, je dějová linka Worliha a Torea. Jejich vztah, který byl v předchozím svazku jen nakousnut, nabírá zcela nový směr. Mají mezi sebou silnou chemii a stává se z nich skvělá dvojka, která se doplňuje nejen na bojišti a při plánování postupu povstalců, ale i při partičkách fabulí a v soukromí jejich komnat. Kapitoly věnující se jejich dějové lince jsem si skutečně užívala.
Denyelu jsem vnímala dosti rozporuplně už v prvním svazku a tady tomu nebylo jinak. Často jsem si říkala, že kdyby bývala učinila některá svá rozhodnutí jinak, možná bych si ji i oblíbila, ovšem její neustálá snaha zachovat si tvář v očích veřejnosti mi zkrátka lezla na nervy i zde.
Upřímně jsem moc nepochopila vývoj dějové linky Kajam. Připadala mi strašlivě upozaděná. Víly obecně v téhle knize moc prostoru nedostaly, až jsem si často říkala, že kdyby tam nebyly vůbec, vlastně by se nic nestalo. Její zápletka mi připadala tak trochu zbytečná a neměla jsem pocit, že by celý děj nějak zásadněji ovlivnila.
Kapitoly soustředící se na Revenu a dračího krále mě pak bohužel povětšinou spíš nudily a přistihla jsem se, že v nich i tak trochu přeskakuji, neb mě příliš neoslovily.
Celkově mi pak připadalo, že atmosféra druhého svazku je mnohem komornější. Stále se jedná o skvěle vystavěný příběh s komplexní zápletkou, nicméně je zde méně popisů fungování světa a děj se více zaměřuje na vzájemné vztahy postav. Došlo tak k poměrně znatelné změně tempa a struktury děje oproti první části, což je logické a vůbec ničemu to nevadí.
Co mě ovšem trochu překvapilo, byl samotný závěr příběhu. Myslela jsem, že když už byl příběh rozdělen do dvou svazků, dostane se nám nějakého ucelenějšího konce, měla jsem ovšem pocit, jako by se nám dostalo jen dílčího výsledku. Předpokládám tedy, že příběh bude ještě dál pokračovat, nicméně mě trochu zmátl epilog, který se odehrává o několik let později a je v něm pouze naznačeno, jak se události dále vyvíjely. Jsem velmi zvědavá, co autorka s příběhem dále zamýšlí.
Pláč němého boha jsem si jako celek velmi užila. První svazek se mi líbil o něco víc než druhý, tím nejlepším za mě zůstává dějová linka Torea a Worliha, nicméně se určitě jedná o dobře napsaný příběh se skvěle vymyšleným světem, který jistě potěší všechny milovníky komplexního fantasy.
Napsané je to skvěle, ale vytvořený svět měl za mě víc prostoru, než samotný příběh. Tak se čtenář musí opravdu hodně soustředit
Trhliny na nebi, explodujúce magické anomálie, náznak vojny nových bohov s tými starými, zásvetie, draky a znova samé intrigy a politikárčenie.
Sledujeme pokračovanie cesty Reveny v zásvetí, nahliadneme do záhrad rozkoše, zoznámime sa s bohmi, sprevádzame Denyelu na Súši, kde bola za trest vyhnaná a bude nám robiť spoločnosť Toreus a Worlih, ktorí plánujú vojnové ťaženie a využitie síl nemŕtvych na dosiahnutie svojich cieľov.
V porovnaní s prvou časťou už máme svet predstavený a vpadneme priamo do deja, 2. svazek tak pôsobí dynamickejšie a celkovo o hodne lepšie. Poznáme už hlavné postavy, takže autorka sa mohla naplno venovať ich rozvoju, vzájomným väzbám a vzťahom. Absolútne som si obľúbila Worliha a Torea, bavili ma, rozosmievali a dojímali. Mala som pocit, že chcem o nich vedieť všetko, nielen o ich vzťahu, ale aj o ich postavách, lebo boli fascinujúce. Nekromancia bola podaná tak zaujímavým spôsobom, že u mňa to je určite highlight diela.
Skvelé zvraty a cliffhangre, ktoré som nečakala. Dej ostáva len čiastočne uzatvorený, takže predpokladám, že sa môžeme tešiť v budúcnosti na pokračovanie.
Za zaslanie e-knihy k recenzii moc ďakujem autorke.
Druhý díl přinesl přesně to, co jsem potřebovala. Propracované fantasy s čarodějkami, velemágové, bohové, magie smrti, víly, král draků,...
V této fantasy musíte dávat hodně pozor, co a jak, ale díky prvnímu dílu už znáte postavy a lépe se orientujete. Díky tomu si myslím, že si knihu více užijete. U mě to tak bylo. Děj mi dával větší smysl a já si jen užívala ten dokonalý svět magie.
Styl psaní si vás zaháčkuje a vy nebudete vědět komu fandit, i když u mě vedla čarodějka Denyela. Ale všechny postavy jsou skvěle napsané. Intriky, napětí, spojení s draky, podmořský svět, který hrozí pokud se protrhne nebe zatopí celý svět.
Je to tip knihy, kterou když začnete číst, skončíte až na konci. A jedna scéna mě velmi dostala, to jak byla jedna čarodějka napojená na draka. Nechci víc spoilerovat, ale tleskám.
Mám ráda, když si dají autoři práci a fantasy je napsaná do nejmenších detailů. Konec máme ovšem malinko otevřený, tak nás čeká nejspíš třetí díl.
V první části jsme se seznámili s úžasným a nesmírně komplexním světem Podmoří. Příběh sleduje osud několika postav, přičemž každá je originální a zajímavá. Všechny jsou tak dobře napsané, že nemůžu říct, která mě bavila nejvíc.
Na začátku druhé části jsem měla problém se začíst, přestože jsem první svazek četla nedávno. Možná za to mohlo i ukončení předchozí části bez větší gradace a stejně pomalý rozjezd pokračování. Celkově pomalejší tempo vyprávění, hodně popisů a relativně málo akce jsou asi jediné výtky, které ke knize mám. Vyústění příběhu bylo skvělé a mě zkrátka autorka zcela utáhla na nádherném, bohatém světě a skvěle napsaných postavách. Určitě se někdy do světa Podmoří vrátím a vám všem to také doporučuji
Pomalé tempo prvního dílu rychle ustoupilo opravdu hodně akčnímu ději, který mě překvapil takhle v začátku, jelikož jsem tu melu čekala spíš jako vyvrcholení knihy. Ale autorka mě velmi mile překvapila a, i když boje byli rozhodně důležité, krásně rozpracovala děj i po válce a vdechla tím příběhu autenticitu, protože já osobně nevěřím, že když jedna strana vyhraje, celý svět bude najednou v pořádku a šťastný a nebude docházet k nějakým dojezdům.
A musím říct, že překvapení se v této knize dočkáme opravdu hodně. Nejen v rámci nečekaných obratů nebo zařazení (vyřazení) určitých osob do (z) bojů, ale i v krutosti a lstivosti postav. Tyhle momenty jsem se kolikrát zastavila a musela to nejen rozdýchat, ale vzdát tichý hold promyšlenosti a rozmanitosti charakterů, kdy někdy bylo sáhnuto opravdu do největšího bahna.
Nemůžu si pomoct, ale závěr knihy bych nazvala takový polootevřený. Hlavní problém lidstva žíjícího v Podmoří je za mě uzavřen úplně nejlépe jak mohl vzhledem k rozdaným kartám, ale u božské linky čuchám připravenou půdu pro nějaké volné navazovaní? Nebo přímé pokračování? Pokud ano, rozhodně budu zvědavá, jak se Worlih a Toreus zorientují v nové roli. Ti dva pro mě byli v celém tom drsném a svým způsobem prohnilém světě, takové dva milé obláčky, co ta zvěrstva vyvažovali. Což je ironické, když se jedná o hrbáče a nekromanta :D
Knihu mi poskytla autorka v rámci spolupráce a moc jí děkuji za ten skvělý zážitek.
Bohové, mocenské boje, intriky, zrady, láska... Vše, co se v předešlé části pomalu rozebíhalo, v pokračování Pláče němého boha doslova strhlo lavinu. Příběh příjemně graduje a v průběhu nabere strmý spád – napětí, které v předešlé části spíše doutnalo, se tu pořádně rozhoří a s jednotlivými osudy se zamíchá jako s balíčkem karet.
Čtivé, temné, originální. Uvěřitelní hrdinové, jedinečný svět. Velice krásný jazyk, díky němuž je i čtení popisů skvělým zážitkem.
Jako by nestačilo, že všechny rasy Podmoří si jdou po krku, je tu ještě proniknutí Stínů, cizích vražedných entit. Moc se mi líbila dějová linka s mladým vůdcem povstalců z řady dětí pouště velemágem Worlihem a nekromantem Toreem. Worlih je od narození tělesně postižený a Toreus má své zvláštnosti a záliby, nicméně je odstrkovaný a vždy na kraji společnosti. Oba si k sobě našli cestu a souznění jejich povah, jakož i vzájemná úcta je velmi noblesní. Třesu se o ně celou knihu. Na bohy nelze spoléhat, a proto bychom si měli chránit své draky! Ačkoliv, kdo ví? Závěr vypadá, že bychom se klidně mohli dočkat pokračování, což by se mi fakt líbilo (nemám sice krb, ale kočku ano, teda spíš ona má mě)!
(SPOILER)
Pokračování Pláč němého boha, svazek 2, Tereza Matoušková.
Nutno zdůraznit, že i tento svazek je pro náročnější čtenáře. Buď se Vám dílo mine účinkem, nebo se totálně zamiljete
V Podmoří to bouří. Blíží se válka bohů. Kdo svrhne vládu a kdo je předurčený být nástupcem?
Byla jsem tým čarodějka. Velemágova dcera si osvojuje život ve vyhnanství. Navíc, Danyela nosí pod srdcem nový život. Jenže je tady její bratr a ten věří v toxické zlo... pro některé čtenáře je o prohnanou potvoru, pro jiné o negativní hrdinku s mega potenciálem...
Zatím co na opačné straně, kde se Worlih s Toreem při společném plánu snaží najít nekromantskou technologii, avšak nachází mnohem víc... silné přátelské pouto.
Magie praská ve švech, musí se rychle jednat. Co když mechanické slunce už nevyjde? Město je obsazeno. A ve hře jde o boj i poslední zrnko naděje. Nová bohyně se však narodí. Ta, jenž je předurčena novému světu. Nebo ne? Vždyť válka bohů může zničit úplně všechno. Nemusí zůstat ani jediná kapka. Vždyť nezvladatelná touha po moci může zničit i budoucí naději...
Opět jde o propracovaný děj, v linii několika hlavních postav, co se postupně k sobě přibližují a nitky splétají do jednoho příběhu. Avšak... jde do tuhého. Autorka... kwa! Třetí svazek teprve píše. Budiž jí odpuštěno. Protože tvoří svět nadupaný takovou magií, že v dalším díle-pokud si nepočkáte, Vám minimálně naroste třetí noha. A tu přece nechceme... :-)))
Terko, makej!
Autorovy další knížky
| 2011 |  Hladová přání |
| 2015 | Vílí kruhy |
| 2023 |  Pláč němého boha - 1. svazek |
| 2017 | Válka zrcadel |
| 2016 | Mlok 2016 |
Tereza Matoušková vede své hrdiny pevnou rukou, nezahlcuje zbytečnou vatou a všechny dějové linky perfektně splétá až k velkému finále.
Stejně jako v prvním díle vytváří plastický obraz Podmoří, a to především díky vybroušeným dialogům a epickým bitvám, které se stejně jako pohledy na jednotlivé hrdiny střídají v pravidelném rytmu. I zde však dávkuje informace spíše pomocí rozhovorů než zdlouhavými popisy. Přestože jde o velice temný příběh, občas jej prosvětlí vtipnou scénou, která však nepůsobí křečovitě a zapadá do celkového obrazu světa a myšlení jeho obyvatel.
Na knize je také velice sympatické, že se v ní autorka citlivě dotýká bolavých témat, jako jsou předsudky, zneužití moci a náboženský fanatismus. Ta však probublávají na povrch jen pozvolna, neboť nejdůležitější je v Pláči němého boha příběh a ten by byl čtivý a zajímavý, i kdyby jich nebylo. Jak už je autorčiným dobrým zvykem, nechybí v knize ani pořádná dávka intrik. A je tu také velká porce osudovosti, které se hrdinové snaží ze všech sil vzdorovat. Škoda, že občanskou válku v Delfii, o níž hrdinové románu hovoří, nemá čtenář možnost vidět na vlastní oči. Worlihovo tažení ani epická bitva na nebesích s občanskou válkou, jak si ji představuji, nemají nic společného. Tady se autorka mohla odvázat mnohem víc. Celkově kniha připomíná Píseň ledu a ohně, ale je mnohem originálnější.
Druhý svazek více než uspokojivě uzavřel jednu kapitolu z dějin Podmoří, ale všichni, kdo jsme Pláč němého boha četli, apelujeme na autorku, aby se do Delfie šupito presto vrátila.