Pláň Tortilla
John Steinbeck
https://www.databazeknih.cz/img/books/31_/31208/bmid_plan-tortilla-3V4-31208.jpg
4
469
469
Novela líčí úsměvné příběhy tuláků, kteří najdou přístřeší na pokraji kalifornského městečka...
Přidat komentář
Občas jsem se do čtení musela trochu nutit, ale Steinbecka mám ráda a jeho knihy jsou většinou z tak odlišného prostředí než většina knih, které jsem četla, že jsem se přinutila ráda :-) Vyhovovalo mi, že každá kapitola byla zároveň v rámci děje i samostatným příběhem, takže i když jsem si dala ve čtení trochu pauzu, nebyl problém se "chytit".
Je mi to líto, ale hrdinové mi byli doslova odporní. Jejich život a osudy mě nezajímají a celek na mě působí spíš jako výsměch slušným lidem.
Fakt jako lemplové, ochlastové a vyžírky mě míjejí.
Kdybych neměla pocit, že kniha má působit odlehčeně, až vtipně. Kdyby to mělo být bráno vážně - jako sonda do spodiny. Ale ani ten dojem jsem neměla.
Ze začátku mě to bavilo a bylo to takové Rozmarné léto s nerozvážnými mladíky v hlavní roli. Bohužel jak kniha plynula, tak opadávala i zábava.
Všechno, co jsem od Steinbecka četla, bylo krásné. Tohle je ale navíc ještě krásně snové a drsné zároveň, plné opozit, která jsou ale stále aktuální i dnes. Kdyby se pozměnilo pár reálií, mohl by se ten příběh odehrávat i včera.
Svěží, vtipné dílko o stinných stránkách života, pro běžné smrtelníky za hranou, ale pro lidi na okraji tak charakteristické. Steinbeck je autor, který má srdce a je to cítit ze všech jeho knih
Oceňuji, že je knížka jiná, originální, jazyk originální. Trochu jsem se bála abych se takto taky nezačala vyjadřovat. Chyběla mi ale gradace ve vyprávění. Fajn na přečtení, jednou stačilo.
Knihu som si vybrala kvôli výzve. Nevedela som, čo má čaká. Pekne napísaný príbeh o živote partie bezdomovcov, ale druhýkrát už by som ju nečítala.
Steinbeck má slabost pro antihrdiny. Mezi bezdomovci, lenivci, alkoholiky, dokáže vykřesat charakterové drahé kameny jako je přátelství a podaná pomocná ruka, prostý lidský zájem. Román je specifický i jazykově, dokresluje atmosféru prostředí z okraje společnosti, ale nečetl se snadno.
Pohodové a úsměvné počtení o partě/tlupě/bandě opuštěných bezdomovců/povalečů/alkoholiků užívající si bezstarostného života flákačů bezplatně ubytovaných u svého rádoby kamaráda. Barvitý jazyk autora v překladu pana Hilského je lahůdkou! Nemohu nic jiného než se zamyslet, kolik podobných individuí žije v této době i u nás.
Styl vyprávění v překladu pana Hilského je naprosto úžasný. Ale těm flákajícím se opilcům, kteří považují krádež za naprosto normální, fandit nedokážu.
Myslela jsem, že si k tomu budu jen obtížně hledat cestu, ale Steinbeckův styl psaní a svět, který tak obratně modeluje, si mě získal okamžitě. Plus mi hned připadalo, že se to všechno velmi podobá Slovácko sa nesúdí:D
Splnila jsem čtenářskou výzvu, číst o alkoholismu víc jak 100 stran se mi nechtělo, proto jsem si vybrala tuto knihu. Na začátku jsem se i zasmála, ale pak už jsem chtěla jen dočíst.
Pro mě je to knížka z kategorie "husí kůže". Na konci mi naskočila husí kůže jak blázen.
Příběh o partě kamarádů - flákačů a opilců, které Steinbeck popisuje s velkou laskavostí a lehkostí a zároveň tak, že pomalu chcete být jedním z nich :-)
Otevírá se téma svobody, přátelství, nicnedělání, zkrátka plynutí života takového jaký je. Příběh má tendenci vás zpomalit a sednout spolu s Dannym, Pilónem, Pablem, Joem Portugálem a dalšími někam na terasu, kroutit palci u nohy, vyhřívat se na sluníčku a pozorovat kapky na pavučině. Život těchto týpků se točí kolem demižonů s vínem a jak se k nim dostat (ale každou krádež a lest si vždycky řádně zdůvodní). Danny jednoho dne zdědí dům a přátelé se k němu nastěhují. Ale po nějakém čase přestane Dannymu tíha vlastnictví vyhovovat...
Pláň Tortilla vyšla v roce 1935 a patří mezi ranná Steinbeckova díla. V mnoha ohledech se podobá knížce Na Plechárně, která vyšla o 10 let později. Já je nebudu porovnávat, miluju obě :-)
"Hodinky se zkrátka v Dannyho domě těšily všeobecné úctě, leč pouze jako prostředek směny. Účelům praktického rázu pak sloužily velké zlaté pendlovky - slunce."
"Dívali se, jak v novinách vyrůstá plamen podobný květu. Takovými a podobnými maličkostmi k nám promlouvají samotní bozi."
"Pilón si povšiml, jak se na Dannyho obličeji usazuje stín vlastnických starostí. Již nikdy nebude jeho tvář prosta strázně. Již nikdy nebude Danny roztloukat okna, když je teď sám majitelem oken, jež by mohla být rozbita."
Len moja láska Steinbeck ma dokáže ohúriť skupinkou sebeckých alkoholikov. Prečítané za chvíľku. Škoda užívala som si to lenivé prostredie.
Znáte ten pocit, když Vás nějaká kniha vnitřně "zahřeje"? Není možné, aby to, co se popisuje v knize, bylo možné, reálné, opravdové. Rozhodně je to psáno s nadsázkou a idealizací se nešetřilo. Jenže v tom je síla Steinbecka. Vy na tu jeho hru strašně rádi přistoupíte. Nepamatuji si, že bych někdy četl od nějakého autora o běžných lidských věcech s takovým zápalem a nadšením. Během mého prokousávání knihou jsem měl navíc v hlavě neustále myšlenku na to, jaké by to bylo být součástí party kolem Dannyho. Proplouvat v klidu životem, starat se jen o demižony vína, sem tam navštívit nějakou svobodnou paničku, mít pravé přátele. Ano, jedná se jen o sen vzdálený realitě, ale na těch necelých dvěstě stránkách tomu rád člověk propadne. Protože snít je krásné, zejména když k tomu má člověk tak skvělého vypravěče jako je John Steinbeck.
Audiokniha jejíž bonusem je interpret, mistr, jehož hlasový vklad dikce má auru co dílo zušlechťuje do podoby pozoruhodného vínového opojení v životní strasti.
Jan Pivec byl bard co si role uměl dokonale užít a vždy jim dal punc, něco ze své humorem nasáklé osobnosti.
Zdeť přesvědčivá dokonalost sama.
Sonda do lehkovážného životního stylu ve vinném oparu bezpečí party osamělých ztroskotanců, jenž jako středobod svého pocitu štěstí si uzurpují střechu nad hlavou dobráka Danyho, jehož dědictví jej vnitřně opravňuje k bohulibým činům
- dobrosrdečnosti.
Dobráctvím se lehce nakazí i ostatní, když není co k snědku. Vyměnit s kupcem lup za jídlo a pak jej vzadu znovu uloupí, to jim udělá vrásky a tak slib, že příští nákupy budou jen u podvedeného jim svědomí pohladí.
Konec je tak, jak to v životě chodí.
Příjemný poslech s nostalgickou iluzí.
Čítal som knižku, páčila sa mi viac než veľmi, aj keď o nejaké významné dielo s hlbokým odkazom určite nejde. No literatúra má byť rozmanitá a fajn, a táto knižka veru je na relax výborná. Vlastne akoby hlúčik poviedok bez nejakého osnovného prepojenia. Prosté príhody sympatických povaľačov v ospalom mestečku v teplej klíme. Sú akosi ... príjemní, alebo čo. Aj keď našinec prichádza zvyčajne do styku s bezdomovcami v dákej inej podobe. Aspoň mám ten pocit, že veselí, dobrosrdeční, vtipní a nezbední sú asi bezďáci iba v Monterey. Tí naši... No, nechal som u mňa v dielni prespať bezdomovkyňu, lebo spala na chodníku, bolo chladno a pršalo, tak mi jej bolo ľúto. Dal som jej sendvič, karimatku a vojenskú prikrývku, reku zabuchnite, keď budete odchádzať, musím do roboty. Ďakujem, dobrý pane, pánboh vás žehnaj. Ukradla mi štyri kusy elektrického náradia, na aké si človek musí nejakú chvíľu šetriť, aby ho mal. Dúfam ho prepila s Pilonom a Ježiš Máriom. No ten pocit vtipnosti, huncútstva a sympatičnosti, ten som stratil.
Čiže krásna veselá knižka z inej planéty. Potom som si ju stiahol v audio, načítanú Neviemkým roku 1964 (nič novšie som nenašiel). Audiotrus, ten človek to číta ako dáky ochotnícky divadelník. Úplne to celé skazil. Nedalo sa to dopočúvať. Vrátim sa k papierovej a dám ju znova, len čo ma prestane srať to náradie.
Pitky, přátelství a neskutečná svoboda.....
Poslouchala jsem jako audioknihu. Přednes pana Pivce něco úžasného.
Štítky knihy
přátelství Kalifornie Amerika 30. léta 20. století chudoba, bída alkoholismus hospodářská krize bezdomovectví rozhlasové zpracování sousedské vztahyAutorovy další knížky
| 2004 |  O myších a lidech |
| 2006 | Na východ od ráje |
| 2002 | Na plechárně |
| 1941 | Hrozny hněvu |
| 2003 | Toulavý autobus |
Krásná kniha.
Přátelé měli dobrou vůli,ale už ne tak pevnou.