Planeta opic
Pierre Boulle
https://www.databazeknih.cz/img/books/83_/8356/bmid_planeta-opic-6dr-8356.jpg
4
511
511
Kosmická výprava pánů tvorstva ze Země se promění v kruté poznání: člověk není vrcholem evoluce ani stvoření. Na planetě Soror sice žijí lidé, ale vyvinuli se jen na úroveň divokých zvířat. Pány planety, ovládající rozvinutou technologii, jsou opice. Dobrodružný děj této vědeckofantastické klasiky žene čtenáře k šokujícímu rozuzlení.... celý text
Literatura světová Romány Sci-fi
Vydáno: 2000 , BB artOriginální název:
La Planète des singes, 1963
více info...
Přidat komentář
Výborně napsaná kniha, kterou následná filmová série důkladně devalvovala na pokleslý komiks.
Skvěle napsaná kniha. Příběh pojednává o nadvládě opic na dosud neobjevené planetě v soustavě hvězdy Betelgeuze. Lidé zde jsou pouhá zvířata a světu vládnou opice, které jsou rozřazené do kast, což je velice pravděpodobné, jelikož lidstvo se samo žene do záhuby. Bože, ten konec byl opravdu nečekaný, posledních pár stránek jsem hltal s otevřenou pusou.
Výborná kniha, ke které jsem se dostala vlastně náhodou, protože byla vydána spolu s románem Most přes řeku Kwai, který jsem si chtěla původně přečíst. Ač filmové zpracování je nejspíš známější, kniha určitě stojí za přečtení.
Četl jsem kdysi k maturitě, kdy jsem si knihu vydupal na seznam. Po přečtení jsem se jen modlil abych si ji nevytáhl. Časové linky a vůbec celé tohle dílo bych nikdy rozebírat nechtěl. jinak za mě slušné Scifi
Po letech návrat k Planetě opic - k postavě Ulyxe - vypravěče o cestě na kosmickou cestu na superhvězdu Betelgeuze ...
A znovu znepokojení - byl by možný takový evoluční vývoj ???
Líbil se mi projev na opičím plénu : Spojme své snahy ! Spojme se se Zemí !
Nechť opice a lidé kráčejí společně, ruku v ruce, a žádná moc, žádné tajemství vesmíru nám neodolá !
Ovšem ten závěr - ten závěr :
"Rozumní lidé ? Lidé nadaní moudrostí ? Lidé, kteří mají ducha ?
Ne, to není možné ...
Tato kniha je velmi k zamyšlení - a já ji doporučím, neztratila nic ze své hodnoty.
Nezatížen filmovou adaptací jsem se pustil do klasiky sci-fi žánru. A po přečtení můžu s klidným srdcem pronést, že se stala klasikou zcela po právu. Příběh, s kterým nehnul ani zub času měl rychlý spád a četl se naprosto sám. Z Mostu přes řeku Kwai jsem měl jasno, že Boulleho styl psaní mi neskutečně sedí. Tady se to jen potvrdilo a stejně jako slavný příběh z 2. světové války, jsem i toto dílko přečetl téměř na posezení. Ačkoliv spolu (krom zajetí) nemají pranic společného.
Celou knihou se nese myšlenka úzkého spojení řeči a ducha. Vytrácí-li se z člověka schopnost vyjádřit se slovy, ztrácí tak svou civilizovanost a postupně i duši. Je zde také patrná určitá kritika společnosti, čili to není bezduché science fiction bez žánrového přesahu. Příběh je to notoricky známý, hojně citovaný a já si jej můžu spokojeně odškrtnout a dát mezi oblíbené.
Celou jsem viděla pouze první Planetu opic. Zaprvé mě táta furt opravoval, že to nejsou opice, ale lidoopové (takže s Boullem by měl asi při), zadruhé to pro mě byl horor. Neděsilo mě ani tak, že lidstvo už není, ale že spolu zde všichni špatně komunikují a že je tu nějaká hierarchie, která je temná, strnulá a připomínající rasismus. Šimpanzice Zira byla pro mě vzor. Přišla mi krásná a roztomilá a nesmírně inteligentní. Narozdíl od člověka a tý modelky. Vtipné, že jeden z mých dámských vzorů vlastně nebyl člověk.
Jenže co dělá člověka člověkem? Vědomí, kultura, duše, vyrábění nástrojů, nebo zvědavost?
V knize mi byl vypravěč nesympatický. Má staré uvažování. Takový kolonialismus. Lidskou samičku posuzuje podle vzhledu a všechno ji chce naučit, přitom si nebyl schopen v džungli obstarat jídlo a postarat se musela ona. Postupně část svých předsudků překonává, ale Nova je pro něj pořád "nižší", i když partnerkou. To určitě žádné ženě současnosti nezní povědomě...
Hodně se mi líbilo, kolik prostoru zde dostávala věda, vědecký duch a zvědavost. Nejednou jsem si vzpomněla na Strukturu vědeckých revolucí od Thomase Kuhna. Planeta opic je lehká ilustrace Kuhnovy teorie.
A vůbec jsem to nakonec četla jedním dechem, i když mi zpočátku přišel jazyk krkolomný (ale seděl k žánru). Popisy byly velmi dobré.
--- HIC SUNT SPOILERS ---
Co mě nejvíc zaujalo, je možnost nahlížet na celý příběh v nějakém metanarativu. Dva šimpanzi ve vesmíru objeví vzkaz v láhvi. V něm je vypravěčem člověk a píše o tom jak se vydal jak se vydal do vesmíru a našel Planetu opic, pak se vrátil na Planetu lidí a i tam najednou vládly opice. Na druhou stranu ale víme, že přežil, protože podal zprávu o tomto zážitku. Mohla to ale napsat opice (a třeba autor zemřel, ale ona si vyslechla jeho příběh), protože i opice mají své nápady - člověk, nebo opice - v tom příběhu psal o tom, že někteří malují abstraktní díla. Proč by nemohli lidoopové psát bajky a sci-fi? Proč by nemohli přemýšlet o tom, zda lidé nemohli být jako oni? Když o tom na planetě lidí přemýšlí i člověk jménem Boulle? Tahle možná zacyklenost závěru se mi líbí.
Tato kniha se nedá nesrovnávat se stejnojmenným slavným filmem, pro mně z tohoto srovnání vychází kniha jednoznačně lépe. Klasická sci-fi s přesahem, stojí za přečtení. A celá brožovaná edice Filmová řada od Arga je povedená, vycházejí v ní výborné věci.
Dnes už klasika, pravá sci-fi přesně tak, jak má být. Jednohubka, ale výborně napsaná, vyvážená dějově i myšlenkově. A že těch myšlenek se dá z tohoto dílka odnést hodně! Například otázka, zda jsou nutné pokusy na zvířatech, z knihy přímo křičí...
Film zná asi každý, ale předlohu, která posloužila jen jako námět, jsem četla poprvé a je skvělá.
,,Střežte se lidského netvora, neboť on je ďáblovým pěšákem.
On sám jediný mezi Božími primáty zabíjí pro zábavu z touhy či nenasytnosti.
Věru, zabije svého bratra k dosažení jeho půdy.
Nenechte jej množit se, neboť učiní pustinou svůj i náš dům.
Straňte se jej; zažeňte je zpět do jeho pralesního hnízda neb on jest poslem smrti."
Svaté opičí zákony ,29. svitek,6. verš
Čekala jsem, že půjde o předlohu k nejstaršímu filmu, který mám moc ráda, ale kniha mě hned v několika ohledech mile překvapila.
Když pominu naivní začátek plný technických nepřesností, i třeba tu myšlenku s chytáním lahve se zprávou, měl děj nápaditost a svižnost, skvělé myšlenky a propracovanou zápletku.
Podobnosti s filmem jsou, ale knižní verze a filmová podoba se o sebe jen tak letmo otírají, (jako opice čeníšky, když se náhodně potkají na ulici), takže si fanoušek užije oboje.
Zatímco knižní konec na mě působil zajímavě, podle mého až moc komplikací ohledně původu druhů na vzdálené opičí planetě a Zemi, filmový konec mi svého času způsoboval noční můry a tehdy, a mnohdy i teď, když se na film kouknu, mě zneklidní.
Vlastně se obě verze výborně doplňují a působí to celkově jako příjemná kombinace nepříjemné možné budoucnosti :).
Od Boulleho jsem (zatím) četla jen dvě knihy; Planetu opic a Most přes řeku Kwai; obě výborné, přesto si z nich nejvíce pamatuji (v obou případech) závěrečnou pointu, z které mrazí.
Klasika sci-fi žánru. Síce som sa ku knihe dostal neskôr ako som videl kultový film, ale o to viac ma potešila. Ľahké čítanie ale napriek tomu množstvo odkazov na zamyslenie sa. V podstate sme aj my ľudia iba zvieratá a záleží od situácie ako sa budeme správať. No a záver knihy (posledné 2 kapitoly) boli naozaj šokujúce ...
Doporučujem všetkým priaznivcom sci-fi a možno aj mohým humanistickým filozofom :-)
Už jako malá jsem milovala filmovou verzi Planety opic, kde hrál švarný Charlton Heston. O mnoho let později jsem se rozhodla přečíst si knižní předlohu a rozhodně jsem z tohoto setkání neodešla zklamaná.
V mnohém jsou si knižní a filmová verze podobné, ale přesto se kniha povedla ještě o něco víc. Musím pochválit hlavně opravdu výborný závěr celé knihy, konec byl pověstnou třešničkou na dortu.
Planeta opic mě opravdu bavila, čekala jsem sice trochu jiný styl vyprávění, než takovouto formu vzpomínek, ale i tak měla celá kniha skvělou energii a napětí. Dobrodružství rozhodně nikde neskomíralo.
Jak už to tak u mě bývá, tak i u Planety opic bych ocenila trochu větší rozsah, celý ten nápad a myšlenka, kdy je lidstvo nahrazeno nadvládou opic, se mi neskutečně líbil. Škoda, že kniha byla tak kratičká, ale i tak je výborná. Rozhodně si její čtení užijete, sci-fi klasika, která vás snad ani nemůže zklamat.
Přes všechna filmová zpracování jsem se konečně dostal k knižní předloze a musím říct, že byla výborná. Schafferův první film se jí víceméně pevně drží se zásadním rozdílem destinace přistání, odlišným závěrem ale především tou hlavní myšlenkou zpohodlnělého lidstva, které už nemá kam se posunout - 85 %
Kniha, která byla zkompromitována filmovým zpracováním, ve kterém zcela chybí autorova klíčová myšlenka - totiž, že zpohodlnění lidstva povede k jeho nahrazení - zde opicemi, v širším kontextu je to podobenství platné hlavně pro současnou euroatlantickou civilizaci, která už pár let koketuje např. se zavedením Automatického příjmu pro každého bez nutnosti pracovat, neboli korupce obyvatel přivedená k absurdnosti. Přečtěte si knihu a přemýšlejte o tom znovu.
Už od mládí mám rád filmy a většinou pokud jsou v televizi, tak se na ně rád podívám. Mám raději starší filmy (Planeta opic, Do nitra planety opic, Útěk z Planety opic, Dobytí Planety opic, Bitva o Planutu opic), než ty nově natočené. Kniha se v některých částech odlišuje od filmu, ale to nevadí. Jedinou výtku ke knize byl viděl v tom, že mohla být delší, je poměrně krátká, což je určitě škoda. Kniha se mi líbila. Knihu hodnotím na 100 %.
Oblíbil jsem si postavy TAYLORA a NOVY, také jsem si oblíbil postavy z opičí říše a to ZIRU, KORNELIUSE a některé další.
Na počátku filmu DO NITRA PLENETY OPIC se říká: "Vyvarujte se zlého člověka, neboť on jest zástavou Ďábla. Jediný mezi primáty božími zabíjí ze sportu, vilnosti nebo nenasytnosti, zabije i bratra svého, aby získal to, co jemu patří. Nedopusťte, aby byl jeho počet hojný, neboť on to bude, který v poušť převrátí domov svůj i Váš. Vyhněte se mu, neboť on je poslem smrti."
Můj úlovek z knihobudky, kam jsem nesla knihu, kterou jsem chtěla poslat dá. Pamatuju si, jak jsem kdysi jako malá viděla tu první a jedinečnou filmovou Planetu opic a měla při tom otevřenou pusu. Tak jsem si myslela, že mě kniha nemůže překvapit. Ale překvapila. Má sice poměrně dost málo stran, ale jsou tak nabité dějem, že by se lecjaký spisovatel mohl učit. A konec byl také naprosto parádní. A přesto, že jsem viděla i novější verze planety opic, tak ta nejstarší je nepřekonatelná a knihu báječně doplňuje. :-)
Štítky knihy
alternativní historie zfilmováno francouzská literatura opice kosmonauti, astronauti sci-fi
Autorovy další knížky
| 2000 |  Most přes řeku Kwai |
| 1970 | Planeta opic |
| 1982 |  Fotograf |
| 1998 |  Neštěstí těch druhých |
| 1970 | Dokonalý robot a jiné povídky |
Vím, že je to klasika, ale k hrdinům nelze cítit sympatie - snad jen k chudince Nově.