Pláž v noci
Elena Ferrante
Elena Ferrante sa v tejto detskej knihe vracia k príbehu románu Temná dcéra. Tento raz však ide o rozprávku pre deti. Stratená (ukradnutá) bábika Celina rozpráva príbeh o strašnej noci, ktorú prežila na pláži, o žiarlivosti na mačiatko Minù, o pocitoch opustenosti a smútku a o nočných morách. Pre deti vo veku 8–12 rokov.
Literatura světová Romány
Vydáno: 2017 , InaqueOriginální název:
La spiaggia di notte, 2007
více info...
Přidat komentář
Pláž v noci – zjevení, na které jsem naprostou náhodou narazila, když jsem v dětském oddělení MK Praha 1 čekala na schůzku se synem. Jelikož se s Elenou Ferrante moc nemusím, tak mě v prvé řadě překvapilo, že je autorkou dětské knihy. Vyndala jsem knížečku z police a nadchla mě titulní ilustrace, takže jsem ji nejprve prolistovala a poté zhltla na posezení – je to útlý sešitek, žádná „kláda“.
Jenže výše řečené platí pouze o rozsahu, nikoli o obsahu, protože ten bych naopak přirovnala k obrovské hromadě klád! Fascinovaně jsem pročítala text a kochala jsem se jmény Noční bouře, Bouře, Hromy, Moře, Vlna. Nevěřícně jsem si přeříkávala nehezké, zlomyslné až pomstychtivé rýmovačky Plavčíka Kruťase a třásla jsem se strachy, co se stane, až Celinu dostihne. Úplně jsem zapomněla, že čtu dětský příběh - on totiž možná ani není dětský; já jsem při čtení téměř fyzicky cítila všechny negativní emoce, brrr!
Takže pro mě jednoznačný závěr: tuhle knihu chci mít doma, chci ji já, dospělák – kvůli výborně přeloženému textu, kvůli nádherným ilustracím, kvůli Celine. A určitě se chystám na Temnou dceru, s níž prý Pláž v noci souvisí.
„Bouře je dáma v dlouhatánských šatech tmavomodré barvy. Na hlavě má věnec z Blesků a hlas jí burácí, protože z široké pusy nepřetržitě chrlí Hromy.“
Haha, jsem si nepřečetla komentáře a četla ji malým dětem.... no některé básničky jsem přeskočila :-) Ale dětem se příběh líbil, mně taky, mám ráda styl autorky a ilustrace jsou taky povedené.
Zajímavé.. čím víc se nad tím zamýšlím, tím více se mi kniha líbí. Pro dětičky pod -náct, bych určitě nedoporučila, ale v dnešním divnosvětě náctiletých tato útlá publikace jistě zaujme.
Rozhodně bych tuto útlou knížečku neoznačovala za dětskou. Myslím si, že hlubší podtext většina dětí nepochopí a navíc autorka zvolila i drsnější slova. Pro dospělého čtenáře zase kniha zapůsobí hodně na city. Jsem ráda, že není delšího rozsahu, protože i za těch pár minut, co jsem jí četla, mě pohltila a cítila jsem stejnou bezmoc jako hlavní hrdinka.
„Háček je zavěšený na nechutném vlákně ze slin, sjíždí pomalu dolů až do mé pusy.
Rychle posbírám všechna Matiina slova a schovám si je v hrudi. Zůstane jen Jméno, které mi dala.
Jméno je k smrti vyděšeno, volá samo na sebe: „Celino!“
Háček ho zasekne a cak, zasekne se do něj a za strašné bolesti ho ze mě vyrve.
Vidím Celinu, svoje Jméno, jak letí vzduchem … jak letí vzduchem na vlákně slin Plavčíka Kruťase.“
„Vedle zídky
Vzduch je řídký
Tma se snáší
Slova zháší
Mluvit se nedaří
Všechno se uškvaří …“
Poezie v textu Eleny Ferrante (i text samotný) je temná ... příběh se neodehrává ani tak v noci, ale spíš ve špinavě černočerné tmě!
Ani panenka Celina, zdá se, není žádná „hodná holčička“, duše zahozené a zhrzené panenky je stejně temná, jako tma kolem …
„Nemám toho kocoura … ráda, vlastně ho nenávidím. … Doufám, že dostane průjem, bude zvracet a bude tak smrdět, že se Mati zhnusí a ona ho vyžene.“
… zhrzená panenka totiž na první pohled prostě není zrovna příjemnou postavičkou, ovšem na ten druhý, už uvidíte něco trochu jiného … nejspíš uvidíte smutnou vystrašenou panenku, ve které strach probudil skryté negativní já, které není zrovna milé a přívětivé, mluví z něj totiž ... zoufalství.
Pokud pak ještě do příběhu přidáte slizkého Plavčíka Kruťase … budu souhlasit s názory, že tento příběh je příběhem víc pro dospělé, ani ne tak kvůli užívaným sprostým, nechutným, či jinak nevhodným výrazům, ani kvůli hororovému podtextu příběhu, ale hlavně kvůli negativní energii, která z příběhu jen prší …
„Oheň všechno pálí, spálí i mě. „Ohni,“ žadoním, „… nepal mě.“
Oheň se ke mně okamžitě nakloní a mlaskne rudým jazykem: „Ham!“
…
„Pomoc, vlno!“
Vlna vší silou narazí do břehu. „Chlamst.“
... ledová sprcha vás promočí až na kost!
Příběh sice nakonec nabere něco jako drsnější pohádkový ráz, mj. „oživený“ slovy jako třeba „flus“ (a že právě o slova tu docela hodně jde, a panenka za ně statečně bojuje, řekněme … všemi prostředky), přesto je to příběh víc nepohádkový, vypráví totiž hlavně a především o emocích – o tíživých emocích, které vás naplní až k uzoufání. Příběh se tak stává příběhem alegorickým, a poučným víc pro nás, dospělé …
„Jazyk useknu
…
Jména seberu
…
City živím se
…
Do srdce bodnu tě
Zajdeš na úbytě!“
… ale nebojte, končí, … no jako správná pohádka :-).
Tajemnou postavu E. Ferrante a její slavnou Geniální přítelkyni jsem nedal, tak jsem chtěl zkusit její dětskou knihu. A musím říci, velmi zvláštní příběh pro děti... Ponurý, temný, takový až surrealistický... Už jen ty písničky Plavčíka Kruťase: Hovno spolkni, chcanků si lokni, pij je bez džusu, tak otevři pusu.... Prostě nezvyklá dětská knížka. Ale zajímavá.
Na E.F. jsem zvyklá,mám ráda její styl,ale pro děti?Určitě ne.Už kresba na obálce napovídá že to nebude růžový a sladký příběh.
Nevím kdo přišel na to, že tato kniha je určena "Pro děti a mládež". Samozřejmě po přečtení je zcela zřejmé, že to opravdu není dětská literatura. No a že je tato útlá knížka ilustrovaná, neznamená, že je pro děti. Máme přece spousta komiksů a grafických románů, které jsou určeny pouze pro dospělé.
Ani na stránkách vydavatele není zmínka o dětské literatuře.
http://www.eprostor.com/cz/katalog-titulu/plaz-v-noci.aspx?referrerID=0
Znám knihy E. Ferrante pro dospělé, tak jsem byla zvědavá, jak píše pro děti. No..., vlastně podobně jako pro dospělé. Drsně, temně, až hororově. 8letá dcera si tuto knihu vybrala pro společné čtení před spaním a musím přiznat, že jsem některé věty, pasáže nebo slova vynechávala a hororovost příběhu jsem tak zmírňovala, protože jsem nechtěla, aby z toho měla špatné sny. Aspoň že příběh skončil dobře... Knihy pro dospělé si od EF ještě ráda přečtu, ale bez jejích knih pro děti se dost dobře obejdeme...
Celkem děsivé čtení. Dětem bych to rozhodně nečetl.
"I když nás kluci chtěli zmlátit, dát nám pusu, podívat se nám na kalhotky, počůrat nám nohy svýma bimbáskama, bylo jisté, že nakonec vyhrajeme my."
Tuto knihu sem přečetla rychle je moc krásná jo hlavně se mi tam líbí obrázky :) je to hororový ale jinak fajn (přesto je mi 9 let) :)
Kniha pro děti? Dělají si prdel? Ono toho není už tak dost v tv, na internetu? Už to cpou i do knížek pro děti? Kniha je zaručeně POUZE pro dospělé!
Mimo jedné knihy jsem přečetla vše a tak mohu říct, že jsem na styl EF zvyklá a mám ho moc ráda. Tuto knihu bych zařadila jako pohádku pro dospělé, jako takové malé pokračování knihy
Temná dcera. Nedovedu si však představit, že bych knihu krásně zabalila a věnovala jí jako dárek malé holčičce a těšila se jak si spolu počteme. Ale doba se mění a budu se muset optat jaké pohádky dnes čtou malí čtenáři :-)
Protože se mi moc líbila autorčina kniha Temná dcera, zajímala mě i Pláž v noci, související s předchozí knihou. Tento krátký příběh jsem přečetla velice rychle... Byl tajemný, strašidelný až hororovitý. Drsné zážitky malé panenky byly podivné, šokující. A na poslední stránce jsem se rozbrečela... To dobré rozuzlení mě velice zasáhlo.
Kniha určená pro děti - str. 12:
Hovno spolkni
Chcanků si lokni
Pij je bez džusu
Tak otevři pusu...
Klidně si o mně myslete, že jsem prudérní, ale tohle dětem fakt ne!
Štítky knihy
italská literaturaAutorovy další knížky
2016 | Geniální přítelkyně |
2017 | Příběh nového jména |
2017 | Příběh těch, co odcházejí, a těch, kteří zůstanou |
2018 | Tíživá láska |
2020 | Prolhaný život dospělých |
Příběh o panence, kterou holčička zapomene na pláži. Panenka nám pak popisuje hrůzy, které v noci zažila, ale bude tu naděje, že za denního světla bude zase lépe.
Tuto knihu jsem potkala v naší knihovně, dcera si ji půjčit nechtěla, tak jsem si ji vzala pro sebe. Elena Ferrante běžně píše pro dospělé, tak jsem byla zvědavá na její tvorbu pro děti, a navíc mě nalákaly opravdu nádherné ilustrace.
Je to útlá knížečka, v podstatě jen pár řádků textu, ale na můj vkus je zvláštní a úplně nevím, co si o ní myslet. Řekla bych, že pro děti je to dost děsivý příběh, navíc i ty metafory, které jsou v příběhu použity, asi úplně nejsou pro „mrňata“. Na konci sice příběh vykouzlil úsměv na mé tváři, ale jinak jsem ráda, že jsem měla knihu jen půjčenou. Nevím, jestli bych se k ní ještě někdy vrátila. Je možné, že kdybych k ní nepřistupovala jako ke knize pro děti, možná by na mě hned zapůsobila jinak nevím.
3,5*/5*