Plešatá zpěvačka
Eugène Ionesco
https://www.databazeknih.cz/img/books/46_/460416/bmid_plesata-zpevacka-6Xf-460416.jpg
4
67
67
Plešatá zpěvačka s podtitulem Antihra byla v době svého vzniku objevem. Jde o první Ionescovu divadelní hru, která zároveň otevírá cestu dalším tvůrcům tzv. absurdního divadla. Patří mezi nejvýznamnější literární a dramatická díla dvacátého století.
Literatura světová Divadelní hry
Vydáno: 2020 , ArturOriginální název:
La Cantatrice chauve, 1950
více info...
Přidat komentář
Asi to není pro každého, ale já jsem se výborně bavila. Skvělá sonda do vyprázdněných mozků určité společnosti, do zbytečnosti její existence...a konec - ad absurdum.
P.S. Plešatá zpěvačka opravdu není životopis Petra Jandy, jak se mě onehdy kdosi úplně vážně ptal...
Tak tohle bylo přesně to, co jsem teď potřebovala! :DDDD
Skvělý!
Replika do života:
....
PAN MARTIN: Brýle si nevyčistíte krémem na černé boty.
....
Plešatá zpěvačka aneb britská příručka šifrované konverzace pro starší a pokročilé (od francouzského vydavatele)...
A co na tom dramatu bylo proboha tak absurdního, zeptám se tedy zřejmě v den svých 126. narozenin :-)
Vďaka absurdite dialógov, ktoré sa nachádzajú v hre, vás dielo rozosmeje. Je to niečo zvláštne a iné od bežnej literatúry, a predsa je to pekné.
Hodně mě bavil začátek této hry, připadalo mi to reálné a jako něco, s čím se člověk snadno sžije, ale potom už to šlo i na absurdní drama do absurdna až moc a ty náhodné výkřiky na konci mě už prostě nebavily, čekala jsem, že to vyeskaluje trochu lépe a sofistikovaněji a udrží si to přesně to, co mě bavilo na začátku, žel ne, jinak ale do povinné četby nelze nedoporučit, už kvůli tomu formátu. :)
Štítky knihy
Autorovy další knížky
| 2006 |  Plešatá zpěvačka / Židle |
| 2008 | Nosorožec |
| 2006 |  Král umírá |
| 2020 | Plešatá zpěvačka |
| 2000 | Samotář |
Na začátek bych rád uvedl, že absurdní věci a suchý humor mám v rád, a i proto jsem dal této knížečce šanci. Tohle byl ale teda silnej tabák.
Velkou výhodou je, že (anti)hra je krátká. A tím asi výhody končí. Knížku jsem četl ve vlaku po cestě domů. A byla tak nudná, že po vypité kávě mě v pravé poledne uspala. Ani jedno pousmání, ani jedna zajímavá stránka. A čím jsem byl dál, tím víc to šlo do háje. Ty náhodné výkřiky na konci tomu jen nasadily korunu.
Většinou se i na podřadném kusu snažím najít něco dobrého, ale tohle je snad to nejhorší, co jsem zatím četl.