• Autor
• Knihy
• Bazar
• Životopis
• Citáty
• Diskuze

Nová kniha

Pohádky 1, 2, 3, 4 - Eugène Ionesco

Josefínka si s tatínkem vymýšlejí praštěné příběhy, v nichž se dějí neuvěřitelné věci, slova dostávají nové významy a všechny postavy mohou mít stejné jméno. ... detail knihy

Nové komentáře u knih Eugène Ionesco

Plešatá zpěvačka

„Na začátek bych rád uvedl, že absurdní věci a suchý humor mám v rád, a i proto jsem dal této knížečce šanci. Tohle byl ale teda silnej tabák. Velkou výhodou je, že (anti)hra je krátká. A tím asi výhody končí. Knížku jsem četl ve vlaku po cestě domů. A byla tak nudná, že po vypité kávě mě v pravé poledne uspala. Ani jedno pousmání, ani jedna zajímavá stránka. A čím jsem byl dál, tím víc to šlo do háje. Ty náhodné výkřiky na konci tomu jen nasadily korunu. Většinou se i na podřadném kusu snažím najít něco dobrého, ale tohle je snad to nejhorší, co jsem zatím četl.“... celý text
— _Andrew_

---

Nosorožec

„Už při prvním čtení mě zarazilo, jak je tahle hra vlastně jiná, než jakou bych ji čekal podle žánrové kategorizace jejího autora. Eugène Ionesco je významnou postavou absurdního dramatu jako samostatného žánru, to ví každý jen trochu pozornější středoškolák, jenže tahle hra na to vůbec nevypadala – pod pláštíkem nereálna byla zjevně patrná vnitřní struktura příběhu. Šlo tak, alespoň tedy v mých očích, o společensko-politické podobenství, mnohem víc příbuzné s Farmou zvířat nebo Válkou s mloky než třeba s Godotem nebo hrami Václava Havla. Přesné, logické, srozumitelně vystavěné. Forma chytře sloužící obsahu. Z proměn postojů aktérů hry mrazí. Jak jsme my lidé stále stejní a jak jsme stále stejně zbabělí a sobečtí! Lidský intelekt v této hře, stejně jako v našem světě dnes, nehledá pravdu a cesty k ní, ale jen co nejvíc obhajitelná ospravedlnění vlastní zbabělosti a neochoty angažovat se pro dobro druhých, konkrétních jedinců nebo lidského společenství obecně. Rozum a schopnost argumentace pak pěstujeme proto, abychom před druhými i sebou dokázali vytvořit zdání, že máme nějakou svoji tvář a hodnotovou orientaci. To se může ve vztahu k druhým i sobě podařit, jistě, ve hře i v životě, jenže co když je nad námi někdo, kdo všechny naše mimikry a únikové strategie prohlédne?“... celý text
— mirektrubak

---

Plešatá zpěvačka

„Asi to není pro každého, ale já jsem se výborně bavila. Skvělá sonda do vyprázdněných mozků určité společnosti, do zbytečnosti její existence...a konec - ad absurdum. P.S. Plešatá zpěvačka opravdu není životopis Petra Jandy, jak se mě onehdy kdosi úplně vážně ptal...“... celý text
— ddkk

---

---

Plešatá zpěvačka / Židle

„Ionesco u nás patřil k povinné maturitní četbě. Ještě dnes se směju, když si vzpomenu, jak jsem četla Plešatou zpěvačku a Židle a vůbec nechápala, o co sakra jde. Dialogy plné opakování, klišé a nesouvislých výroků... V té době bych to dokonce zařadila mezi to nejhorší, co jsem kdy četla. Pár let minulo a mně to čím dál tím víc připomíná prázdnotu dnešní běžné komunikace, absurditu každodenního života a touhu po uznání, která často nelze naplnit. Konečně mi došlo, že nám Ionesco skrze absurdní situace a dialogy chtěl podstrčit hluboké filozofické otázky, které zůstávají relevantní i po tolika letech.“... celý text
— dasa6360

---

Pohádky 1, 2, 3, 4

„Když jsem tuhle krásnou knihu s obálkou od neznámého ilustrátora vzala do ruky, říkala jsem si: "Jaké pohádky asi můžu čekat od Ionesca?" Překvapily mě v prvé řadě ilustrace - pro mě první setkání se švýcarským ilustrátorem Etiennem Delessertem, jehož jsem doposud neznala. Ovšem tatínek, jeho bláznivé nápady a umravňující poznámky hospodyně mě pobavily. Netušila jsem, že autor Plešaté zpěvačky prožil celý svůj život s jednou manželkou rumunské národnosti a že měl jediné dítě, dceru, které vyprávěl poněkud absurdní pohádky. Takže pokud hledáte netradiční pohádky s úžasnými ilustracemi, mohu jenom doporučit.“... celý text
— broskev28