Střípky deníku přehled

03.10.2023

Trochu páté přes deváté. Ionesco hodně žvaní, jak to mají představitelé absurdního divadla ve zvyku a občas je to perla a občas je to jen žvanění. Takové typické deníkové záznamy, postřehy, sny. Musíte sít a občas na vás vykoukne trefná a dobrá pointa... ale většinou jen bláto, o ničem. Někdy jde Ionesco dost na dřeň, na existenciální hranici prázdnoty a věcí s tím vším spojených (přesto nemůžu říct, že bych se u toho cítil nějak sklesle, asi jsem na té úrovni už dávno), někdy vypráví příběh o psychoterapeutovi, co léčí pár a má jejich sezení vždy po sobě a u každého, muže a ženy, chce dosáhnout opačného cíle (str. 135). Je to celkem staře působící motiv, ale jeho absurdnost a to až taková, že autentická, by byla dobrou hrou sama o sobě. Láska. Co je to skutečnost. Sny (kupodivu bych čekal přinejmenším daleko abstraktnější). Trochu mi to připomnělo Valéryho, což je ironie, protože ho tady později Ionesco i zmiňuje, jak se odlišně dívají na definici lásky. (...) "Když se lidé snaží vyprávět své sny, většina z nich podává jejich výklad, vysvětluje je, pitvá, zasahuje do nich. Sen, to je příběh nebo situace, a my ho musíme vypovědět nebo popsat co nejstručněji. Člověk své sny zkrátka nesmí vyprávět, musí se pokusit je popsat, sen, to není proslov, ale sled vidin." (...) "..objektivnost znamená souznít s vlastní subjektivností, to jest nelhat." Atd. atd. Založil jsem si tam cca tak patnáct míst, ale není to úplně záživné, nebo stimulující čtení. Po většinu času je to takové "s šátkem přes oči" pachtění v zaprášené místnosti. Nevíte, co si vlastně myslet, co cítit a většinou vás to nechává prázdnou/prázdným. Člověk musí mít hodně specifickou náladu na tyhle jamy (jamy). 7.4/10