_Andrew_ | Komentáře u knih | Databáze knih

_Andrew_ _Andrew_ komentáře u knih

Konec zhuntovaného kavalíra Konec zhuntovaného kavalíra Záviš (p)

(SPOILER) Na tuhle útlou záležitost jsem líčil přes dva roky a konečně se mi ji za tučný obnos podařilo sehnat. Kniha se skládá ze tří částí. V první části jsou typicky Závovy veršíky, v druhé části jsou písňové texty a ve třetí části jsou opět typické mikropovídky a dokonce i jedna mikrohra. :-)

Co se týče veršíků, některé mi přišly trochu slabší, ale je tu i pár docela slušných kousků.
Písňové texty pocházejí z alb Určeno pro uši rabijáků, Slunce v duši a Záviš, syn vojáka. Některé jsou zhudebněny až po několika letech (Vánoční příběh) a na to, jak mám Závovu tvorbu naposlouchanou, tak bych řekl že některé kousky se nakonec zhudebnění ani nedočkaly. Takto v textové podobě mozek trochu neví, co s tím textem, který byl původcem písně (lze v písních často spatřit odchylky) dělat a jak si to broukal sám mistr. Nutno podotknout, že až se Závovým přednesem a zvukem jeho kytary to je to pravé ořechové.
Co mě překvapilo a co u mě nebývá zvykem jsou mikropovídky. Ty jsou v této knížečce asi ty nejlepší, co jsem od Závy četl a tuto část knihy jsem si užil asi nejvíce.

***

NENÍ SE ČEHO BÁT

Jsem tu ve sklepě zavřený
a tupě počítám
zrníčka hrachu
alespoň na chvíli zbavený
strachu

***

MATČINA ÚTĚCHA

"Představ si, mámo, že si dnes činili konzumenti ze mne v pohostihnství šprýmy." "Nic si z toho nedělej, můj rozumbrado. Běž pěkně do ledničky, směje se tam na tebe kvalitně vychlazená láhev kořalky prvotřídní jakosti. To si pochutnáš."

***

Čím víc, toho mám od Závy přečteno a tímhle bilancováním zjišťuji, že tahle knížka byla poslední (vyjma prvního zpěvníku), kterou jsem ještě neměl, zjišťuji jen to, že se do těch, které jsem četl jako první budu muset pustit znovu. A čím víc a víc se do Závových textů prohlubuji, tím více mě baví. Tím více v nich vidím tím je mám radši. A při dalších čteních asi budu ještě upravovat hodnocení předchozí.
Závovy knížky cíleně nedávám do kolonky doporučených, protože ne každý je dokáže pochopit a ocenit. Zasvěceným ale knihu doporučuji. Stojí za přečtení!

4/5, 80% (Z-D :-) )

15.02.2025 4 z 5


Myšlenky za volantem Myšlenky za volantem Marek Eben

Když jsme se s kamarádem u piva bavili o tom, co jsme v poslední době četli, nejprve jsme zjistili, že jsme oba nedávno četli Prodlouženou jízdu, že se nám oběma shodně líbila a taky že máme oba rádi Marka Ebena, přičemž jsem dostal tip na tuhle knížku, kterou jsem nakonec sehnal v podobě audioknihy a musím říct, že autorské vyprávění Marka Ebena se mi moc líbilo. Některé "myšlenky" byly opravdu zdařilé, jmenovitě například zpověď majitele jezevčíka. Některé mi ale na druhou stranu přišly jako nezáživné a jejich téma mě neoslovilo. Kniha jako celek ve mě ale zanechává veskrze pozitivní pocity a byl to takový příjemný podkres na víkendová odpoledne.

3,5/5, 70%

14.02.2025 3.5 z 5


Povídky Povídky Zdeněk Svěrák

Zdeňka Svěráka jako člověka mám moc rád a nesmírně obdivuji všechny díla spojená s Cimrmany. Všechny semináře a činohry zbožňuji a společně s panem Smoljakem tvořili úžasné tvůrčí duo. Miluji jejich humor.

Nedlouho po přečtení Vratných lahví, které mě velmi bavily, jsem se pustil do dalšího Svěrákova díla a volba padla na Povídky, které mám společně s pěti dalšími Svěrákovými knížečkami v knihovničce.
Kvalita povídek je vesměs proměnlivá. Na jedné straně stojí výborné povídky Vltava (která mě neskutečně pobavila), Tetřev, Ivanka a Lenin, Za Přemkem Baštýřem a Natáčecí den. V kontrastu pak vidím povídku Divačka, která mě vůbec neoslovila a povídku Fotograf, po které jsem musel knihu odložit, protože mě úplně vytočila. Zbylé povídky jsou průměrnými/lehce nadprůměrnými.
Nebýt zmíněných dvou povídek, bych byl s knihou velice spokojen a pravděpodobně bych uvažoval o plném počtu. Jelikož jsou ale v knize všechny povídky a hodnotím je jako celek, musím jednu hvězdičku strhnout.

4/5, 75%

14.02.2025 4 z 5


Vratné lahve Vratné lahve Zdeněk Svěrák

Když jsem si všiml, že je v letošní čtenářské výzvě téma: "Kniha, u níž jste viděli nejprve filmové zpracování", byly pro mě Vratné lahve jasnou volbou, neboť mě v knihovničce provokovaly už delší dobu.
Film jsem viděl poprvé před takovými 15 lety a poté ještě několikrát, při čtení se mi pak scény z filmu neodmyslitelně vybavovaly. Svěrákův popisný styl vypravování mi vyhovoval, stránky rychle ubíhaly a útlou knížečku jsem tak měl přečtenou za dvě cesty MHD.
Stejně jako se mi líbil film se mi líbila i kniha. Děj je prostě zajímavý, čtivý, místy vtipný a místy hořký jak napovídá i obsah. Když jsem se blížil ke konci, tak mě překvapovalo, kolik děje ještě musí zbývat a jak málo stránek už je přede mnou. Na konci byl až přespřílišně velký skok a řekl bych, že Zdeněk mohl klidně ještě psát. Nerad jsem se s knihou loučil a ten konec mi přišel takový odfláklý a jen díky tomu knize nedávám plné hodnocení.

4,5/5, 90%, D.

14.02.2025 4.5 z 5


Zlaté časy Zlaté časy Václav Kopta

Po třech měsících od přečtení Prodloužené jízdy, která mě moc bavila, jsem se pustil i do Zlatých časů, které jsem si pořídil hned po přečtení Prodloužené jízdy. A bavil jsem se opět skvěle! I když musím říct, že to bylo možná o věchýtek (půl hvězdičky) slabší oproti první knížce.
Kniha je napsaná opravdu parádně. Václav Kopta je skvělý vypravěč, což se zrcadlí i v samotné knize. Jednotlivé povídky jsou výstižné, vtipné a u nejedné jsem se uculovat. Třeba u té, jak Václava postihla velká potřeba když se ztratil v lese nebo jak opravoval s celou ulicí svůj motocykl. :-)

Volbou této knihy neuděláte krok vedle a uděluji jí druhé nejvyšší hodnocení. Rozhodně ji doporučuji k přečtení a budu muset někde sehnat i audiopodobu z ČRo2.

4,5/5, 90%, D.

14.02.2025 4.5 z 5


Jeremyho farma nejen zvířat Jeremyho farma nejen zvířat Jeremy Clarkson

TopGear jsem v TV nejednou sledoval a obzvláště speciály mám všechny zkouknuté několikrát a jejich děje znám téměř nazpaměť. Vždy mě dokáží pobavit a není tak divu, že ústřední trojici těchto seriálů mám v oblibě. Když TopGear skončil a tato trojice se rozpadla (když pominu seriál GrandTour, se kterým bližší zkušenost nemám) se každý vydal do několika svých projektů. Jako seriál jsem nejprve viděl Jamese Maye v kuchyni a poté jsem si všiml Jeremyho, který se dal na farmaření, a který jsem z nějakého mně neznámého důvodu nedokoukal, protože co si to tak mlhavě pamatuju, tak mě docela i bavil. A když už jsem na tento seriál úplně zapomněl, tak hle! Objevil jsem audioknihu, která by měla mít stejný rámec jako tento seriál.

Jelikož už znám Jeremyho humor, který je moje krevní skupina, a pár dílů seriálu jsem viděl, tak jsem věděl, že mě tahle knížka bude bavit. A taky bavila. Vesměs to je takový Pat a Mat řízlý britským suchým humorem a politickou satirou. Cizí neštěstí člověka prostě baví nejvíce, navíc Jeremyho megalomanského provedení malého farmaření je prostě pecka. Koupit si traktor Lamborghini a následně s ním mít trampoty, protože je na tohle farmaření (/pro moulu jako Jeremyho) zbytečně velký a složitý a následné karamboly s tím spojené a další příhody spojené s farmařením (a covidem) mě opravdu pobavily a zpříjemnily mi dvě odpoledne.

Kniha mě bavila, pobavila a těm, kteří ví, do čeho jdou, ji mohu doporučit.

5/5, 100%, D.

14.02.2025 5 z 5


Strašidelné Brno Strašidelné Brno Arnošt Goldflam

Arnošta Goldflama mám moc rád a jeho postavu mám neodmyslitelně spojenou s Čechovým panem Broučkem.
Na tuto knihu jsem narazil společně s dramatizací od českého rozhlasu a rozhodl jsem se do ní dát. U knihy je hodně znát, že je zamýšlená pro děti a mládež. Valná většina určitě není strašidelná a nevyvolá husí kůži. No, možná u dětí, pokud byste jim knihu předčítali. Jsou to spíše takové pohádkové pověsti spojené s Brnem a jeho okolím.

Čtení samotné bylo takové vesměs průměrné/mírně nadprůměrné. Když jsem pak slyšel autorské čtení této knihy, musím uznat, že to pro mě bylo přidanou hodnotou a užíval jsem si s ním knihu víc. Pan Goldflam prostě vyprávět umí a to se mu upřít nedá.
Jako nejpovedenější "povídku" bych označil Spadlý most a jako druhou nejlepší pak Podivnou ženu. Naopak nejslabší mi přišly Nebezpečné Lužánky, Kamenný vrch a Brněnský orloj.

Z průběžného hodnocení mi (drobně zkresleným) aritmetickým průměrem vyšly slabší čtyři hvězdičky. Doporučit mohu autorské čtení, které lze nalézt u českého rozhlasu, díky kterému jsem při závěrečném bilancování šel o kousek výše než bych hodnotil kdybych jej neslyšel.

4/5, 75%

14.02.2025 4 z 5


Zavěšená pizza Zavěšená pizza Vítězslav Jareš

Když jsem projížděl stránky antikvariátu, zaujal mě pestré desky knihy a jelikož jsem při bližším zkoumání zjistil, že se jedná o knihu povídek, tak jsem si ji přidal do košíku, že jí dám šanci.

Kniha je koncipovaná jako povídky ze života několika osob, jejichž osud je svým způsobem propletený v jeden na sebe navazující děj tvořící jednu dlouhou spletitou dějovou linku. Povídky jsou docela pěkně napsané, trochu mě tedy místy vytáčely slangové výrazy a normalizace konzumace marihuany, ale naštěstí se tyto (pro mě) nešvary nevyskytovaly v knize majoritně a tak se to dalo přejít. Co se týče námětů na jednotlivé povídky, tak mě zajímalo jak se děj bude posouvat dál a čtení mě bavilo. Přesto, že jsem ji četl úsekově, tak se četla i docela dobře.
Kapitoly Jen, jen zaštěkat, Hop, Cimbi, hop, Nesnědená pizza a několik dalších, jejichž název si díky absenci obsahu už nevybavím mi opravdu utkvěly v paměti, ať už svou vtipností, nečekanou pointou či dojemností. Některé kapitoly mi pak moc nesedly, ale těch moc nebylo. Dějová linka jako celek je pak takový průměr, přišlo mi to takové trochu moc kýčovité, předem až moc vymyšlené a kdyby některé povídky na sebe nenavazovaly, tak by na mě udělaly asi i lepší dojem. Tato koncepce knihy sice zapříčiní to, že v průběhu knihy postavy poznáváte, ale tady mi to díky tomu, že se daným postavám děje až moc věcí přijde až moc šroubované.

Čtení jsem si užil a cestování mi ukrátila, což byl vlastně její účel. Některé povídky mě bavily více než jiné a s drobnými výkyvy bych ji označil jako lehký nadprůměr. Pokud si chcete přečíst něco nenáročného, tady chybu asi neuděláte. Na druhou stranu jsem četl už i lepší věci.

3,5/5, 70%

14.02.2025 3.5 z 5


Pořád se něco děje Pořád se něco děje Miroslav Donutil

Tak tahle kniha byla přesně podle mého gusta. Tyhle historky ze života čtu moc rád a byť mi přijde, že si Mirek k reálným historkám přimyslel i něco co sám neprožil, tohle mě opravdu bavilo číst.

Knihu jsem ulovil za pár kaček (26) v antikvariátu a od chvíle, kdy mi přistála do knihovničky jsem se na ni průběžně chystal. Povídky v knize jsou úsměvné, dobře napsané, poskytují pěkný náhled do některých natáčení a Mirkova života a ještě víc mě nadchlo, když jsem objevil asi hodinový pořad, kde některé z těchto povídek byly naživo Mirkem vyprávěny, což je posouvá o třídu výš. Škoda, že takto nejsou interpretovány všechny. Jako audiokniha by to byla o to větší pecka.

Knihu jako celek hodnotím vysoko, protože mě moc bavila a nezřídka jsem se pěkně chechtal. Jako pobavení na jedno odpoledne ji mohu vřele doporučit a ještě vřeleji mohu doporučit jejich vyprávěnou podobu.

5/5, 100%, D.

14.02.2025 5 z 5


Idylky z pekla Idylky z pekla Jaroslav Hašek

Knihu jsem rozečítal již vloni jakožto jednu z mála knih v mé knihovničce začínající na písmeno I. Pořádně jsem se ale k ní dostal až na konci ledna, kdy mi zpříjemňovala cesty veřejnou dopravou.

Většina povídek je vesměs zdařilých, úsměvných a Haškova satira se mi prostě líbí. Jedinou dřívější zkušenost jsem měl s povídkou "Neštastná historie s kocourem", přičemž jsem slyšel její dramatizaci od ČRO, nutno poznamenat že velmi povedenou. Mezi ty zdařilejší, které mi utkvěly v paměti bych pak řadil: Neohrožený katolík dědeček Šafler v den voleb, Jak se stal Jurajda ateistou, Jak čerti plundrovali klášter sv. Tomáše, Bilance válečného tažení hejtmana Alserbacha, Dědictví po panu Šafránkovi, již jmenovaná Nešťastná historie s kocourem, Obecní volby, Trapná státní aféra a Nad jezerem Blatenským. Doufám, že jsem žádné neukřivdil.

Co musím opravdu vychválit je výzdoba knihy starými inzeráty a celkově její grafická stránka. Ta je opravdu úchvatná.

Některé povídky mě moc nezaujaly, ale ty, které mě bavily, byly ve většině. (viz předchozí výčet) Knihu jako celek pak hodnotím jako jemně nadprůměrnou. Abych šel s hodnocením výš, musel bych být asi více odvařený. 3,5/5, 70%. Kniha určitě stojí za přečtení a od J. Haška určitě zabrousím ještě do dalších knih.

14.02.2025 3.5 z 5


Povídání o pejskovi a kočičce Povídání o pejskovi a kočičce Josef Čapek

Poutavé vyprávění prověřené léty, které mi zpříjemnilo dnešní dopoledne. Povídání o pejskovi a kočičce patří ke klasice a dle mě patří do každé dětské knihovničky. Ideální kousek na předčítání před spaním.

31.12.2024 5 z 5


Golet v údolí Golet v údolí Ivan Olbracht (p)

Tuto knihu s třemi Olbrachtovými povídkami jsem přihodil v antikvariátu do košíku při hledání knihy na písmeno G. S židovskou tématikou jsem se setkal spíše okrajově a tak to bylo pro mě téma doposud neprobádané. O té více jsem v vzadu ocenil slovníček.

Kniha se skládá ze tří povídek rozdílné kvality. Začíná knihou Zázrak z Julčou, kterou bych ohodnotil jako lepší průměr. Prostý lidský děj, kladný konec, neurazí, nenadchne. Poté následuje povídka Událost v mikve, která mně osobně přišla naprosto příšerná a i při její délce jsem ji četl hodně dlouho a jednou u ní i usnul. Děj téměř neexistoval, téma mně nepříjemné, povídka rozvláčná a nudná. Jiný ji možná ocení, ale mě nenadchla. A třetí, poslední a nerozsáhlejší povídka O smutných očích Hany Karadžičové se mi líbila asi nejvíc. Mělo to děj, mělo to spád, dobře se to četlo, bylo to napínavé, člověka zajímalo co se bude dít dál, jak to dopadne a stránky ubývaly nebývalým tempem. Pokud bych měl knihu číst znovu, asi bych se pustil jen do této jedné povídky.
Souhrnně Zázrak s Julčou 2,5/5, Událost v mikve 0/5, O smutných očích Hany Karadžičové 4/5. Zprůměrovaně 2,5/5 45%

25.12.2024 2.5 z 5


Český don Quijote: Josef Kemr Český don Quijote: Josef Kemr Milan Cais

Josef Kemr byl obdivuhodným hercem i člověkem. To se jistě nedá popřít. Znám jej z mnoha filmových rolí a v rámci nějakého memoáru jsem se chtěl o něm dozvědět víc. Proto jsem byl i rád, když jsem našel knihu zachycující jeho život. Co se ale týče do složení knihy, to mi moc nesedlo. Útržky ze vzpomínek herců či osob Josefova okolí jsou sice fajn, ale v kniha byla až moc repetetivní. Stejně věci se nejednou opakovaly - nejprve je vylíčil autor, co mi též moc nesedlo byl jmenovitý seznam rolí, který čítal útržkově i půl strany. A to, co vylíčil v jedné kapitole autor se poté i několikrát opakovalo ve vzpomínkách daných osob. Co je též škoda, je že v knize ve valné většině osoby vzpomínají na Josefa, mám raději knihy, kde daná osoba vypráví o sobě. To bude spíše můj osobní problém. Navíc jak se píše v knize, Josef o sobě a o svých rolích mluvil nerad, takže něco na něco takového by asi nekývnul. Možná mi více sedne kniha Josef Kemr o sobě (i když i tam na něj vzpomíná hlavně jeho bratr).
Abych ale nevířil jen negativy, kniha je pěkně graficky uspořádaná, líbily se mi podpisy u každého jména, líbilo se mi velké množství fotografií a skenů dokumentů a suma sumárum jsem se něco o Josefovi i dozvěděl.
Neurazí, nenadchne. Pěkné fotografie, častá repetetivnost, díky které se kniha hodí spíše na útržkovité pomalé čtení. 3,5/5 70%

25.12.2024 3.5 z 5


Xenofobní průvodce - Češi Xenofobní průvodce - Češi Aleš Palán

Dlouho jsem sháněl knížku na písmeno X do jisté výzvy. A při projíždění antikvariátů jsem narazil na tuto útlou záležitost.
Je to přesně to, co by od toho člověk čekal. Po přečtení však nabývám přesvědčení, že je to jen další tuctová věc, na kterou si zanedlouho nevzpomenu. Možná bych trochu přitlačil na pilu s humorem. Abych si čtení vysloveně užíval, tak tomu něco chybělo.
Dlouho jsem přemýšlel, jestli to bylo na 3* nebo na 4*. Přidání funkce, kde lze hodnotit i polovinami hvězdiček mi toto rozhodnutí ušetřilo.

26.11.2024 3.5 z 5


Povídky z kutlochu Povídky z kutlochu Záviš (p)

(SPOILER) Již delší dobu mi tahle knížka ležela v hlavě proč že mi přišla tak mizerná... Nedalo mi to, a dal jsem jí druhou šanci. A dobře jsem udělal.
Nevím proč, ale v tom dnešním propršeném, mlhavém dni mi vyloženě sedla. Zlepšila mi doposud mizernou náladu a některé kousky mi přišly přímo geniální. Závův přednes by to myslím dotáhl k dokonalosti.

*Příhoda s Kokotem
Jedna rozvedená žena měla doma kocoura, a ten se jmenoval Kokot podle bývalého manžela. Jednou v noci přivedla z večírku domů jistého profesora a ráno, když se probudila, zakřičela: "Co tady děláš Kokote, okamžitě táhni pryč!"
Pan profesor zčervenal jak rak, rychle si na sebe hodil kalhoty a sako, strčil vázanku do kapsy a upaloval, co mu nohy stačily, až se za ním - jak se říká - prášilo. *
No uznejte, není to ze života?

Odvolávám co jsem odvolal a slibuji, co jsem slíbil. 4/5 Než příjde jaro, tak musím hodit znovu oko na Krůček od hajzlu, jestli jsem mu také neuškodil.

26.11.2024 4 z 5


Hrozny hněvu Hrozny hněvu John Steinbeck

Byť jsem knížku četl delší dobu, tohle je opravdu (nebo opraudu?) knížka, která mě nadchla. Po rozvláčném začátku jsem se konečně dostal do děje, kde se ukázalo jak skvělým vypravěčem Steinbeck je a ne nadarmo jsem si při čtení pořídil do budoucna další tři jeho knihy. Nelze též neocenit velmi dobrý překlad Vladimíra Procházky.

Jakmile se rodina dá na cestu, člověk jednoduše dýchá s nimi. Nemůže se odtrhnout od přemýšlení nad jejich osudem a jednoduše se stává členem osádky Joadových. Člověku se až otvírala kudla v kapse z popisovaných podmínek a o to víc mrazí, že vychází ze skutečného historického pozadí a nějak takhle to tam mohlo vypadat.

Každá část knihy má své místo a své kouzlo. Popisné scény jsou vypiplány do posledního věchýtku a posunují zážitek ze čtení na úplně novou úroveň. A na konci jsem byl jen zklamán, že kniha není ještě delší... Protože v tuto chvíli jsem se s knihou loučil opravdu nerad.

Knihu řadím do svých "Best of". Rozhodně doporučuji! 5/5

13.11.2024 5 z 5


Mrtvé duše Mrtvé duše Nikolaj Vasiljevič Gogol

(SPOILER) Na Mrtvé duše jsem se chystal už delší dobu. Z Gogolova díla jsem měl doteď zkušenost jen s Revizorem, který se mi jako kniha a film velmi líbil.
I mrtvé duše řadím k velmi povedenému dílu, jemuž k dokonalosti schází jen malý ždibec. Předem uvádím, že jsem skončil koncem prvního dílu, jelikož z dílu druhého zbyly jen útržky a nedokončená či útržkovitá díla nemám v oblibě. To jen pro úplnost.

Už od úvodu mě kniha chytla. Na začátku jsem měl drobet problém se zorientovat, bylo to jako vhození doprostřed děje. Dlouho to ale netrvalo a začetl jsem se do knihy tak, že jsem se nemohl odpustit. Krásným jazykem psané návštěvy Čičikova u pánů Líbeznického, Psovského a Nozdreva a báby Shánělky mi nedaly se od knihy odtrhnout. Každý řádek jsem hltal a knihu jsem si neskutečně užíval. Od pána Psovského k Plesnivci a poté už za celý obchod dotáhnout. Bál, kde se vše provalilo i konspirace o napoleonovi či povídačky o Pětníkovi... Až potud jsem byl dílem fascinován a kniha jako celek působila velmi dobře.
Kde se mi drobet zkazila nálada byl ne příliš zdařilý konec. Počínaje Čičikovovým úprkem mé čtení ztratilo tempo a řádky jakoby přestaly odsýpat. Celý konec jsem dočítal už jen ze zvědavosti, jestli se dostaví nějaké rozuzlení či nikoliv. Šlo cítit, že autor si nechal otevřená dvířka pro pokračování, kterému se dokončení už nedostalo.

Kniha je psaná skvělým jazykem, popisné části jsou skvostné a i přes skromnou zápletku kniha opravdu nenudí. Satira, jež kritizuje ruskou společnost stejně jako v revizorovi, obzvláště pak úplatnost a hrabivost (celkově vlastně i pokleslou morálku jíž korunu nasazuje karikatura v podobě Nozdreva) tehdejší společnosti, je velice zdařilá. Nedá mi to nesrovnat tyto karikatury carského Ruska s též satirickými výlety páně Broučka, kde když si člověk vezme dvě a dvě dohromady zjistí, že jiný kraj, podobný mrav.

Za posledních dva tucty stránek a tím i pro mou osobu nešťastný konec strhávám půl hvězdičku. Zároveň ale knihu můžu vřele doporučit.

4,5/5 90%

03.11.2024 4.5 z 5


Už zase vyšlo slunce Už zase vyšlo slunce J. H. Krchovský (p)

Update 12.2.2025

Dostal jsem chuť na nějakého Krchovského, a tak jsem při odchodu z bytu sáhnul v knihovničce po tom, který byl nejblíž po ruce. Při pročítání mi to přišlo nějaké povědomé a měl jsem recht. Krchovského tvorba mě prostě baví. Útlou knížečku "nekonečných čtyřverší" jsem měl za chvíli za sebou, přičemž mi zkrátila a zpříjemnila čas přepravy.

Zvyšuji osobní hodocení z 4/5 na 5/5. Doporučuji!

---

U této sbírky tak trochu nevím, co si mám o ní myslet. Přečteno za dvě cesty autobusem. A já si jsem jistý jediným - budu si to muset zopakovat a přečíst si ji znova a znova. Vzhledem k útlosti to jistě nebude problém.

Básně jsou více či méně zdařilé, formát pro Krchovského obyvklý, nic co by mě nějak zklamalo. Naopak - kniha mi zpříjemnila šedou cestu MHD a několikrát mi dala důvod k zamyšlení se.

Do dalšího čtení 4/5. Poté uvidím. Krok vedle ovšem volbou tohoto dílka neuděláte.

29.10.2024 5 z 5


Rozmarné léto Rozmarné léto Vladislav Vančura

(SPOILER) **Tento způsob psaní knihy zdál se mi poněkud nešťastným.** I tak jsem vydžel...

Na krásné češtině si zakládám. Však Čechovy Broučkiády či laskavý Poláčkův jazyk řadím opravdu vysoko. Tady mi kniha ale moc nesedla.

Nejvíce mi vadil asi plytký děj. Uznejte, Antonín Důra, provozovatel říčních lázní, hovořící s dvěma dalšími pány jejichž rozhovor narušuje jeho žena a následný příjezd kouzelníka je na polovičku knihy trochu málo. Obzvláště když promluvy nejsou nikterak zajímavé a krásná čeština to opravdu nezachrání. S vystoupeními a zálety začala být kniha trochu čtivá, no musím říci že její četba se vcelku vlekla. Kapitoly byly sice krásné a popisné části vcelku slušné, ale celkový dojem jsem z knihy měl nevalný. Něco mezi 2 a 3 hvězdami.

Po zhlédnutí stejnojmenného filmu musím konstatovat, že Menzelovi se povedlo z této knihy vyždímat opravdu maximum. Byť byl děj osekaný, což většinou nehodnotím kladně, tady to docela sedělo a i výborné obsazení dávalo filmu slušnou fazónu. Musím tedy uznat, že po dlouhé době u mě tady vyhrál film přede knihou.

Kniha 2(+)/5
Film 4/5

Do opětovného čtení se asi jen tak nepustím, přesto uznávám, že někdo v tom může vidět víc a jistou poetiku jak knize, tak filmu upřít nejde.

29.10.2024 2.5 z 5


Edudant & Francimor Edudant & Francimor Karel Poláček

Tato knížka byla vysloveně pohlazením po duši. Ano, je to sice "jen" pohádka, ale pořád je to pohádka psaná **úžasným** Poláčkovským jazykem.
S postavami Edudanta a Francimora jsem se již dříve setkal. Ať už v několika audio podobách (mám doma celkem tři adaptace) či s podobou večerníčku, který jsem jako malý žral, což se o knížkách tehdy nedalo říci.
Teď to bylo poprvé, co jsem se setkal s knižní podobou. A musím říct, že z toho všeho byla jednoznačně nejlepší. Milý a laskavý humor, čtivé vyprávění, zajímavý děj, nevšední nápady, nadčasovost... Ach, nesmírně jsem si to užil.
Po dočtení musím uznat, že předloze byla nejblíž asi rozhlasová adaptace s Kaiserem a Lábusem, kterou jsem jako malý často poslouchal. Jiné se zabývají převážně jen částí knihy. Přímo s audioknihou zkušenost nemám.
Jedno je po přečtení tohoto pokladu jisté. Rozhodně jsem ho nečetl naposledy a řadím ho rozhodně k oblíbeným.

5/5 100% Doporučuji!

29.10.2024 5 z 5