_Andrew_
komentáře u knih
Golet v údolí
Ivan Olbracht (p)
Tuto knihu s třemi Olbrachtovými povídkami jsem přihodil v antikvariátu do košíku při hledání knihy na písmeno G. S židovskou tématikou jsem se setkal spíše okrajově a tak to bylo pro mě téma doposud neprobádané. O té více jsem v vzadu ocenil slovníček.
Kniha se skládá ze tří povídek rozdílné kvality. Začíná knihou Zázrak z Julčou, kterou bych ohodnotil jako lepší průměr. Prostý lidský děj, kladný konec, neurazí, nenadchne. Poté následuje povídka Událost v mikve, která mně osobně přišla naprosto příšerná a i při její délce jsem ji četl hodně dlouho a jednou u ní i usnul. Děj téměř neexistoval, téma mně nepříjemné, povídka rozvláčná a nudná. Jiný ji možná ocení, ale mě nenadchla. A třetí, poslední a nerozsáhlejší povídka O smutných očích Hany Karadžičové se mi líbila asi nejvíc. Mělo to děj, mělo to spád, dobře se to četlo, bylo to napínavé, člověka zajímalo co se bude dít dál, jak to dopadne a stránky ubývaly nebývalým tempem. Pokud bych měl knihu číst znovu, asi bych se pustil jen do této jedné povídky.
Souhrnně Zázrak s Julčou 2,5/5, Událost v mikve 0/5, O smutných očích Hany Karadžičové 4/5. Zprůměrovaně 2,5/5 45%
Český don Quijote: Josef Kemr
Milan Cais
Josef Kemr byl obdivuhodným hercem i člověkem. To se jistě nedá popřít. Znám jej z mnoha filmových rolí a v rámci nějakého memoáru jsem se chtěl o něm dozvědět víc. Proto jsem byl i rád, když jsem našel knihu zachycující jeho život. Co se ale týče do složení knihy, to mi moc nesedlo. Útržky ze vzpomínek herců či osob Josefova okolí jsou sice fajn, ale v kniha byla až moc repetetivní. Stejně věci se nejednou opakovaly - nejprve je vylíčil autor, co mi též moc nesedlo byl jmenovitý seznam rolí, který čítal útržkově i půl strany. A to, co vylíčil v jedné kapitole autor se poté i několikrát opakovalo ve vzpomínkách daných osob. Co je též škoda, je že v knize ve valné většině osoby vzpomínají na Josefa, mám raději knihy, kde daná osoba vypráví o sobě. To bude spíše můj osobní problém. Navíc jak se píše v knize, Josef o sobě a o svých rolích mluvil nerad, takže něco na něco takového by asi nekývnul. Možná mi více sedne kniha Josef Kemr o sobě (i když i tam na něj vzpomíná hlavně jeho bratr).
Abych ale nevířil jen negativy, kniha je pěkně graficky uspořádaná, líbily se mi podpisy u každého jména, líbilo se mi velké množství fotografií a skenů dokumentů a suma sumárum jsem se něco o Josefovi i dozvěděl.
Neurazí, nenadchne. Pěkné fotografie, častá repetetivnost, díky které se kniha hodí spíše na útržkovité pomalé čtení. 3,5/5 70%
Xenofobní průvodce - Češi
Aleš Palán
Dlouho jsem sháněl knížku na písmeno X do jisté výzvy. A při projíždění antikvariátů jsem narazil na tuto útlou záležitost.
Je to přesně to, co by od toho člověk čekal. Po přečtení však nabývám přesvědčení, že je to jen další tuctová věc, na kterou si zanedlouho nevzpomenu. Možná bych trochu přitlačil na pilu s humorem. Abych si čtení vysloveně užívat, tak tomu něco chybělo.
Dlouho jsem přemýšlel, jestli to bylo na 3* nebo na 4*. Přidání funkce, kde lze hodnotit i polovinami hvězdiček mi toto rozhodnutí ušetřilo.
Povídky z kutlochu
Záviš (p)
(SPOILER) Již delší dobu mi tahle knížka ležela v hlavě proč že mi přišla tak mizerná... Nedalo mi to, a dal jsem jí druhou šanci. A dobře jsem udělal.
Nevím proč, ale v tom dnešním propršeném, mlhavém dni mi vyloženě sedla. Zlepšila mi doposud mizernou náladu a některé kousky mi přišly přímo geniální. Závův přednes by to myslím dotáhl k dokonalosti.
*Příhoda s Kokotem
Jedna rozvedená žena měla doma kocoura, a ten se jmenoval Kokot podle bývalého manžela. Jednou v noci přivedla z večírku domů jistého profesora a ráno, když se probudila, zakřičela: "Co tady děláš Kokote, okamžitě táhni pryč!"
Pan profesor zčervenal jak rak, rychle si na sebe hodil kalhoty a sako, strčil vázanku do kapsy a upaloval, co mu nohy stačily, až se za ním - jak se říká - prášilo. *
No uznejte, není to ze života?
Odvolávám co jsem odvolal a slibuji, co jsem slíbil. 4/5 Než příjde jaro, tak musím hodit znovu oko na Krůček od hajzlu, jestli jsem mu také neuškodil.
Hrozny hněvu
John Steinbeck
Byť jsem knížku četl delší dobu, tohle je opravdu (nebo opraudu?) knížka, která mě nadchla. Po rozvláčném začátku jsem se konečně dostal do děje, kde se ukázalo jak skvělým vypravěčem Steinbeck je a ne nadarmo jsem si při čtení pořídil do budoucna další tři jeho knihy. Nelze též neocenit velmi dobrý překlad Vladimíra Procházky.
Jakmile se rodina dá na cestu, člověk jednoduše dýchá s nimi. Nemůže se odtrhnout od přemýšlení nad jejich osudem a jednoduše se stává členem osádky Joadových. Člověku se až otvírala kudla v kapse z popisovaných podmínek a o to víc mrazí, že vychází ze skutečného historického pozadí a nějak takhle to tam mohlo vypadat.
Každá část knihy má své místo a své kouzlo. Popisné scény jsou vypiplány do posledního věchýtku a posunují zážitek ze čtení na úplně novou úroveň. A na konci jsem byl jen zklamán, že kniha není ještě delší... Protože v tuto chvíli jsem se s knihou loučil opravdu nerad.
Knihu řadím do svých "Best of". Rozhodně doporučuji! 5/5
Mrtvé duše
Nikolaj Vasiljevič Gogol
(SPOILER) Na Mrtvé duše jsem se chystal už delší dobu. Z Gogolova díla jsem měl doteď zkušenost jen s Revizorem, který se mi jako kniha a film velmi líbil.
I mrtvé duše řadím k velmi povedenému dílu, jemuž k dokonalosti schází jen malý ždibec. Předem uvádím, že jsem skončil koncem prvního dílu, jelikož z dílu druhého zbyly jen útržky a nedokončená či útržkovitá díla nemám v oblibě. To jen pro úplnost.
Už od úvodu mě kniha chytla. Na začátku jsem měl drobet problém se zorientovat, bylo to jako vhození doprostřed děje. Dlouho to ale netrvalo a začetl jsem se do knihy tak, že jsem se nemohl odpustit. Krásným jazykem psané návštěvy Čičikova u pánů Líbeznického, Psovského a Nozdreva a báby Shánělky mi nedaly se od knihy odtrhnout. Každý řádek jsem hltal a knihu jsem si neskutečně užíval. Od pána Psovského k Plesnivci a poté už za celý obchod dotáhnout. Bál, kde se vše provalilo i konspirace o napoleonovi či povídačky o Pětníkovi... Až potud jsem byl dílem fascinován a kniha jako celek působila velmi dobře.
Kde se mi drobet zkazila nálada byl ne příliš zdařilý konec. Počínaje Čičikovovým úprkem mé čtení ztratilo tempo a řádky jakoby přestaly odsýpat. Celý konec jsem dočítal už jen ze zvědavosti, jestli se dostaví nějaké rozuzlení či nikoliv. Šlo cítit, že autor si nechal otevřená dvířka pro pokračování, kterému se dokončení už nedostalo.
Kniha je psaná skvělým jazykem, popisné části jsou skvostné a i přes skromnou zápletku kniha opravdu nenudí. Satira, jež kritizuje ruskou společnost stejně jako v revizorovi, obzvláště pak úplatnost a hrabivost (celkově vlastně i pokleslou morálku jíž korunu nasazuje karikatura v podobě Nozdreva) tehdejší společnosti, je velice zdařilá. Nedá mi to nesrovnat tyto karikatury carského Ruska s též satirickými výlety páně Broučka, kde když si člověk vezme dvě a dvě dohromady zjistí, že jiný kraj, podobný mrav.
Za posledních dva tucty stránek a tím i pro mou osobu nešťastný konec strhávám půl hvězdičku. Zároveň ale knihu můžu vřele doporučit.
4,5/5 90%
Už zase vyšlo slunce
J. H. Krchovský (p)
U této sbírky tak trochu nevím, co si mám o ní myslet. Přečteno za dvě cesty autobusem. A já si jsem jistý jediným - budu si to muset zopakovat a přečíst si ji znova a znova. Vzhledem k útlosti to jistě nebude problém.
Básně jsou více či méně zdařilé, formát pro Krchovského obyvklý, nic co by mě nějak zklamalo. Naopak - kniha mi zpříjemnila šedou cestu MHD a několikrát mi dala důvod k zamyšlení se.
Do dalšího čtení 4/5. Poté uvidím. Krok vedle ovšem volbou tohoto dílka neuděláte.
Rozmarné léto
Vladislav Vančura
(SPOILER) **Tento způsob psaní knihy zdál se mi poněkud nešťastným.** I tak jsem vydžel...
Na krásné češtině si zakládám. Však Čechovy Broučkiády či laskavý Poláčkův jazyk řadím opravdu vysoko. Tady mi kniha ale moc nesedla.
Nejvíce mi vadil asi plytký děj. Uznejte, Antonín Důra, provozovatel říčních lázní, hovořící s dvěma dalšími pány jejichž rozhovor narušuje jeho žena a následný příjezd kouzelníka je na polovičku knihy trochu málo. Obzvláště když promluvy nejsou nikterak zajímavé a krásná čeština to opravdu nezachrání. S vystoupeními a zálety začala být kniha trochu čtivá, no musím říci že její četba se vcelku vlekla. Kapitoly byly sice krásné a popisné části vcelku slušné, ale celkový dojem jsem z knihy měl nevalný. Něco mezi 2 a 3 hvězdami.
Po zhlédnutí stejnojmenného filmu musím konstatovat, že Menzelovi se povedlo z této knihy vyždímat opravdu maximum. Byť byl děj osekaný, což většinou nehodnotím kladně, tady to docela sedělo a i výborné obsazení dávalo filmu slušnou fazónu. Musím tedy uznat, že po dlouhé době u mě tady vyhrál film přede knihou.
Kniha 2(+)/5
Film 4/5
Do opětovného čtení se asi jen tak nepustím, přesto uznávám, že někdo v tom může vidět víc a jistou poetiku jak knize, tak filmu upřít nejde.
Edudant & Francimor
Karel Poláček
Tato knížka byla vysloveně pohlazením po duši. Ano, je to sice "jen" pohádka, ale pořád je to pohádka psaná **úžasným** Poláčkovským jazykem.
S postavami Edudanta a Francimora jsem se již dříve setkal. Ať už v několika audio podobách (mám doma celkem tři adaptace) či s podobou večerníčku, který jsem jako malý žral, což se o knížkách tehdy nedalo říci.
Teď to bylo poprvé, co jsem se setkal s knižní podobou. A musím říct, že z toho všeho byla jednoznačně nejlepší. Milý a laskavý humor, čtivé vyprávění, zajímavý děj, nevšední nápady, nadčasovost... Ach, nesmírně jsem si to užil.
Po dočtení musím uznat, že předloze byla nejblíž asi rozhlasová adaptace s Kaiserem a Lábusem, kterou jsem jako malý často poslouchal. Jiné se zabývají převážně jen částí knihy. Přímo s audioknihou zkušenost nemám.
Jedno je po přečtení tohoto pokladu jisté. Rozhodně jsem ho nečetl naposledy a řadím ho rozhodně k oblíbeným.
5/5 100% Doporučuji!
Kdyby tak na mě někdo někde čekal
Anna Gavalda
Když jsem zíral na kategorii ve výzvě "Kniha s nápisem kdyby" věděl jsem, že to je past vedle pasti. Mizerný výběr knih mi po celý rok dělal vrásku na čele a nakonec jsem zakotvil tady řka si, že to jsou povídky a to by přece mohlo jít.
Což o to, čtení i díky většímu písmu docela odsýpalo, ale některé povídky jsem musel vyloženě přetrpět. Vysloveně u prvních dvou se mi otevírala kudla v kapse a myslel jsem, že to nedám a že tu knihu zahodím... Uplynul týden a já byl znova v téže řece... To pozitivní je, že první dvě povídky nastolily tak nízkou laťku, že zbytek už byl jen lepší. Některé povídky docela šly (Opušťák nebyl úplně špatně napsaný, KlikKlak podprůměrný ale mezi tím vším dalším jednookým králem) a dávaly mi naději, že se to ještě zvedne a bude z toho průměr. Bohužel se tak nestalo.
Přesexualizované pointy, postavy beze špetky normálního lidství stěžující si na prkotiny a myslící jen na jedno... Asi tak bych knihu popsal. Styl psaní autorky mi vyloženě nesedl. Ano, je to něco jiného. Bohužel ne pro mě... Suma sumárum, 2 povídky z 12 které ušly na víc než 1 hvězdičku nestačí. A já si jen lámu hlavu, jestli byla horší Blondýna, důchodce nebo dinosaurus či tento "skvost".
1/5 15%
Spalovač mrtvol
Ladislav Fuks
Spalovač mrtvol je klasický kousek, který se uvádí jak na základní, tak i na střední škole. O to víc je pozoruhodné, že mě do dnešního dne míjel jak film, tak i kniha. Jediné, co jsem vydoloval z paměti byl úryvek z ?čítanky? a jméno Kopfrkingl z nějakých rozborů na SŠ.
Dnes jsem si řekl, že dám této knížce šanci. K podzimním ranním mlhám a brzkým tmám to pěkně sedí. Člověk tu těžkou četbu vnímá při ranní cestě busem tak trochu jinak.
Kniha se mi četla docela dobře. Až mrazivě je zde popsán přerod z normálního občana na zrůdu s vymytým mozkem. Ze začátku jsem měl problém se do knihu dostat, ale počínaje návštěvou panoptika jsem se se stylem psaní autora +- vyrovnal. Jediné, co mi zde trochu vadilo byly ?humorné? pasáže ve stylu "Seš blbá, nejseš tam, seš tady...". Trochu mi do jinak výborné knihy nezapadaly.
Smekám před vylíčením daných scén a jazykem, jímž je kniha psána. Jak jsem již výše zmínil, opravdu z toho až mrazí a člověk se od toho nemůže odtrhnout. Konec mohl být možná trochu více rozveden, psát by ostatně pořád bylo o čem. I tak to byl ovšem neopakovatelný zážitek.
Po dočtení knihy jsem musel zkusit i film, abych to měl z jedné vody načisto. I přes úžasný herecký výkon p. Hrušínského a výborně obsazeného Menšíka především kvůli osekanému ději dávám přednost knize.
4,5/5 Určitě stojí za přečtení.
Prodloužená jízda
Václav Kopta
Už teď ani nevím jak se mi knížka připletla do knihovničky. Jelikož jsem ale povídkovej a při reorganizaci mi padla pod ruku, řekl jsem si, že jí dám šanci. Tematicky jsem ji četl samozřejmě v autobuse. :-)
Musím říct, že na to že jsem od knihy neměl žádná očekávání, mě mile překvapila. Povídky jsou milé, čtivé, čtou se rychle a použitý jazyk je vcelku dobrý. Délka povídek není odpudivá a každá má nějakou vtipnou pointu, což po minulém vylomeném zubu u Blondýny, důchodce nebo dinosaura mile potěšilo.
5/5 Už jsem si pořídil pokračování. Jsem zvědav, kdy mi to padne pod ruku.
iPohádka
Karel Kovy Kovář (p)
A touto knihou jsem úspěšně dokončil letošní čtenářskou výzvu.
Což o to, čtivé a slušně napsané to docela bylo. Autorovi nejde upřít, že umí psát s citem pro jazyk. A i konstituce děje byla vybudovaná docela dobře.
Jen se nemůžu ubránit pocitu, že kdyby to místo iPohádky byla jen Pohádka okleštěná o všechny ty rádoby "cool" technologie, tak by to bylo mnohem lepší, čistší a mělo to pravděpodobně i lepší dosah i ohlas.
Dvojité dno
J. H. Krchovský (p)
(SPOILER) Závišovy knížky, co šly sehnat, už mi došly a já stanul před tím, čím důstojně pokračovat. A tak jsem přišel ke Krchovskému...
Toto bylo první seznámení s jeho tvorbou. A nástupce je to řádný, ba možná i o třídu vyšší. Knížka sice outloučká, ale úžasná. Surové lidství a přechod mezi láskou a smrtí v té nejčistší podobě. Brzy musím pořídit další kousek.
**
V zrcadle stojí, co je psáno
zhlížím se, v ruce s penisem
sám vypadám jak čurák, ano!
to asi proto že jím jsem
**
90% 5/5 Po delší době zase kniha, kterou mohu doporučit!
Maryša
Vilém Mrštík
Story této knihy zná asi každý. "Od koho je kafe? Od žida." Kdo se s tímto strohým popisem na nějaké ze svých škol nesetkal. A já se dnes dostal k tištěné formě. A poprvé si ji skutečně prošel.
Nářečí, v kterém je kniha psaná mě prostě bavilo. Možná i proto na mě kniha působila docela "exoticky" (!ne eroticky!) byť jsem v oblasti s podobným nářečím vyrůstal. Četla se mi dobře a lehce, scény byly velmi barvitě popsány a děj napínavý a lidský, což bylo také plus. Věřím, že v dané době by se dal příběh označit za "ze života". Bylo bezpochyby zajímavé se nad tehdejšími poměry zamyslet a pořádně si to v hlavě popřekulovat. Za dvě cesty MHD jsem měl knížku přečtenou. Ono s tím, že v době čtení padalo na zem hodně vody a z 30ti minutové jízdy se stala jízda 80ti minutová tomu dost pomohlo. Možná bych uvítal nějaké dovyprávění, co se dělo dál, ale chápu že to mysterično dodává konci prostor pro fantazii.
Resumé: Kniha se mi líbila. Díky nářečí působila osvěžujícím dojmem, děj byl zajímavý, lidský a měl spád. 4/5 80%
Slavnosti sněženek
Bohumil Hrabal
Filmové zpracování již kultovních Slavností sněženek znám již dlouhá léta. A tak když jsem procházel knihovnou a zahlédl tuto knihy, řekl jsem si, že to zkusím. S Hrabalem jsem měl už jednu audiozkušenost a ne zrovna špatnou.
Co se týče povídek, nemohu říct, že by byly špatné. Ale co se týče do stylu psaní - díky absenci uvozovek a dlouhým souvětím jsem se ve čtení hodně ztrácel. Přitom kdyby byly v knize normálně užívány uvozovky a trochu by byly věty stylisticky uhlazeny, zážitek by byl úplně odlišný.
Většina povídek se mi líbila. K těm nejlepším řadím Na zahrádce - příběh o školení salámu přímo vháněl sliny do úst, Pak Metek - sběratel všeho možného i nemožného, Maminčiny oči byly dojemné a úzkostlivé, čekání na chleba + Lucinka a Pavlínka lidské a milé...
Když na to vlastně tak kolem a kolem koukám, kromě Králíčků v křídle, Pana Iontka, Slavnosti sněženek a Mazánkova zázraku se mi všechny povídky líbily a i přes obtíže v jejich čtení ve mne něco nechaly. Byly psány lidsky, o běžných lidech a o běžných strastech života. To vše v úžasném prostředí Kerského polesí, které už jsem měl tu možnost navštívit.
Suma sumárum - 3,5/5 70% (Kdyby byla kniha lépe stylisticky upravena, dal bych 4/5. Možná jsem měl jen nějaké "neuhlazené vydání", neporovnával jsem jej s ostatními.)
Důchodce, blondýna, nebo dinosaurus?
Jana Brůžková
Pokaždý, když si procházím stránky antikvariátů, tak jsem náchylnej na to, že čím větší kravina je na obálce, tím víc mě to zaujme. No a když jsem si všiml, že je ještě navíc povídková, tak mi sama skočila do košíku. No, nalejme si čistého vína - stála 9, slovy devět kaček.
V popisu stojí **Skvělé čtení**, "Vtipné a výstižné příběhy**. Jestli si to autorka psala sama, tak bych doporučil změnit psychiatra nebo už to nehulit.
Všechny povídky na stránku, maximálně dvě. Vše zabarveno do života jedné průměrné pražské maminy, která nedokáže psát o ničem než je manža a její dětičky. Pár mikro"povídek" docela ušlo, zbytek všední nuda. Možná nejsem cílovka, ale na druhou stranu - taky mohlo být v popisu místo "za života moderní ženy" něco jako "ze života průměrné maminy dalším maminám".
Za 4 dvacetiminutové cesty MHD jsem byl na konci knížky. To je snad asi jediné kloudné využití, protože doma bych to asi zahodil. Hvězdičku přidávám za několik málo "povídek" a za rychlé dočtení.
1/5 15%
Pan Lišák má knihy rád!
Franziska Biermann
V rámci čtenářské výzvy jsem nějaký čas stagnoval a nedávno jsem se rozhodl, že musím už zaplnit kolonku "Kniha, jejíž postava pracuje v knihovně." Jelikož jsem spíše povídkový typ, tak jsem listoval poctivě a došel na tuhle malou knížečku. V knihovně ji měli, a tak se mi dneska dostala do spárů. Pěkné nenáročné počteníčko, pěkné bohaté ilustrace a na konci happyend - Co víc si přát? A hlavně tedy další políčko z výzvy úspěšně odškrtnuto. 4/5, 75%
Povídky aneb Nechci slevu zadarmo!
Miloslav Šimek
Povídky Šimka a Grosmana jsou jednoduše legendární. Již za mých mladých let mi je pouštěl děda, při dospívání jsem je poslouchal už sám a teď jsem se dostal i ke knížce. Většinu z nich jsem znal nazpaměť a při čtení mi v uších znělo Slávkův hlas, jímž nenapodobitelně dané povídky četl. Překvapilo mě, že v povídkách jsou často oproti mluvené podobě často změny a některé povídky byly kráceny či spojeny dvě do jedné. Všechny povídky jsou, i přes agitku v části "Jak jsme přechovávali bělogvardějce", opravdu povedené. Jsou opravdu zábavné, čtou se jedna radost po většinu čtení jsem se neubránil úsměvům. Docela milým překvapením byla i hra "Až přijde Komenská", kterou jsem neznal a jíž jsem se trošku bál. Nakonec mě moc bavila i ta.
Tohle prostě nemůže být nic jiného než 5/5. 100% Doporučuji!
Karí povídky
Václav Koubek
Karí povídky byly poslední knížkou Vaška Koubka, kterou jsem ještě neměl přečtenou. Cestopisy moc nemusím, ale tohle mi sedlo. Už jen styl Vaškova psaní mi prostě sedí. A i díky tomu jsem si tuhle knížku prostě užil. Zhltnul jsem ji jako jednohubku. Četla se pěkně, rychle a byla pohlazením po duši. Přinesla mi nejen spoustu nových zajímavostí, ale ukrátila mi i cestu vlakem a při dočtení jsem se divil, že už jsem na konci, a chtěl jsem přidat. No, doufám, že Vašek ještě něco vyplodí. Protože tyhle jeho knížky jsou fakt boží!
4,5/5 85% Doporučuji!