_Andrew_
přečtené 96
Prvé písně Závišovy
2008,
Záviš (p)
Tohle byla úplně první knížka, co jsem od Záviše vždycky chtěl. Sám jsem se i Šárky ptal, jestli neuvažují o dotisku, protože zájem by jistě byl - odpověď že zatím určitě ne mě pak trochu rozesmutnila. A tak jsem na tuhle knížku líčil celkem 4 roky. Až nedávno se objevila na jednom inzerentním serveru a v tu chvíli jsem naznal, že ať to stojí, co to stojí, tak ji musím mít. Zadařilo se, a tak mám konečně kompletní Závišovu bibliografii doma. Oskenovaná Závova předmluva je opravdu stylová. A pak už samotné písničky - skvost za skvostem. Notové zápisy se snad nikde jinde nedají sehnat a akordy jsem měl oproti knize sem tam i jiné. A s Mistrovými to zní skutečně lépe... Přehrané už to mám komplet. Oproti druhému zpěvníku (kde jsem kritizoval, že ilustrace rozhazují píseň na další dvojstranu a musí se tak uprostřed písně listovat) se tady tento nešvar nevyskytuje, což mě potěšilo a je škoda, že dvojka není zpracovaná naprosto stejně. Zpěvník je skutečně velice povedený. 5/5, 100%, Skvělý kousek pro zasvěcené!... celý text
Kůly v plotě
2019,
Jakub Kohák
Tohle mě moc nebavilo. Na knížku jsem se dlouho těšil s tím, že humor autora je mi blízký a kniha že by mě tudíž mohla bavit. Už od prvních sloupků mi ale přišlo, že knížka není tak nějak o ničem. Novinové sloupky jsou koncipovány o nepříliš zajímavých tématech a s odstupem času se mnohé stávají už zastaralými. Kohák píše převážně o akcích, kde byl či jak akce probíhala a sloupek je tak jen výčtem: "Byl jsem tady, dělo se tu toto. Díky, že jste mě pozvali a zase někdy." Kdyby byly alespoň vtipné či podnětné, ale obojího je tu jako šafránu. Od poloviny knihy jsem už druhou polovinu dočítal jen abych měl knížku z krku. Některé sloupky docela ušly, ale většina byla sotva průměrná a zavírala mi oči. Pokud si vezmu větičku z popisu: "Kniha obsahuje humorné příběhy a postřehy ze života, které vyšly jako fejetony v deníku Metro, i některé dosud nepublikované texty." -> Očekával jsem humorné příhody ze života a dostal jsem často nezáživný itinerář akcí. Přečíst si jen jeden sloupek a za rok druhý - budiž, možná by mě to neurazilo. Ale v tomto podání to na knížku moc není. I ta sleva v knihkupectví "-90%, 299,- -> 29,-" docela odpovídá. 2/5, 35%... celý text
Konec zhuntovaného kavalíra
2001,
Záviš (p)
Na tuhle útlou záležitost jsem líčil přes dva roky a konečně se mi ji za tučný obnos podařilo sehnat. Kniha se skládá ze tří částí. V první části jsou typicky Závovy veršíky, v druhé části jsou písňové texty a ve třetí části jsou opět typické mikropovídky a dokonce i jedna mikrohra. :-) Co se týče veršíků, některé mi přišly trochu slabší, ale je tu i pár docela slušných kousků. Písňové texty pocházejí z alb Určeno pro uši rabijáků, Slunce v duši a Záviš, syn vojáka. Některé jsou zhudebněny až po několika letech (Vánoční příběh) a na to, jak mám Závovu tvorbu naposlouchanou, tak bych řekl že některé kousky se nakonec zhudebnění ani nedočkaly. Takto v textové podobě mozek trochu neví, co s tím textem, který byl původcem písně (lze v písních často spatřit odchylky) dělat a jak si to broukal sám mistr. Nutno podotknout, že až se Závovým přednesem a zvukem jeho kytary to je to pravé ořechové. Co mě překvapilo a co u mě nebývá zvykem jsou mikropovídky. Ty jsou v této knížečce asi ty nejlepší, co jsem od Závy četl a tuto část knihy jsem si užil asi nejvíce. *** NENÍ SE ČEHO BÁT Jsem tu ve sklepě zavřený a tupě počítám zrníčka hrachu alespoň na chvíli zbavený strachu *** MATČINA ÚTĚCHA "Představ si, mámo, že si dnes činili konzumenti ze mne v pohostihnství šprýmy." "Nic si z toho nedělej, můj rozumbrado. Běž pěkně do ledničky, směje se tam na tebe kvalitně vychlazená láhev kořalky prvotřídní jakosti. To si pochutnáš." *** Čím víc, toho mám od Závy přečteno a tímhle bilancováním zjišťuji, že tahle knížka byla poslední (vyjma prvního zpěvníku), kterou jsem ještě neměl, zjišťuji jen to, že se do těch, které jsem četl jako první budu muset pustit znovu. A čím víc a víc se do Závových textů prohlubuji, tím více mě baví. Tím více v nich vidím tím je mám radši. A při dalších čteních asi budu ještě upravovat hodnocení předchozí. Závovy knížky cíleně nedávám do kolonky doporučených, protože ne každý je dokáže pochopit a ocenit. Zasvěceným ale knihu doporučuji. Stojí za přečtení! 4/5, 80% (Z-D :-) )... celý text
Idylky z pekla
1974,
Jaroslav Hašek
Knihu jsem rozečítal již vloni jakožto jednu z mála knih v mé knihovničce začínající na písmeno I. Pořádně jsem se ale k ní dostal až na konci ledna, kdy mi zpříjemňovala cesty veřejnou dopravou. Většina povídek je vesměs zdařilých, úsměvných a Haškova satira se mi prostě líbí. Jedinou dřívější zkušenost jsem měl s povídkou "Neštastná historie s kocourem", přičemž jsem slyšel její dramatizaci od ČRO, nutno poznamenat že velmi povedenou. Mezi ty zdařilejší, které mi utkvěly v paměti bych pak řadil: Neohrožený katolík dědeček Šafler v den voleb, Jak se stal Jurajda ateistou, Jak čerti plundrovali klášter sv. Tomáše, Bilance válečného tažení hejtmana Alserbacha, Dědictví po panu Šafránkovi, již jmenovaná Nešťastná historie s kocourem, Obecní volby, Trapná státní aféra a Nad jezerem Blatenským. Doufám, že jsem žádné neukřivdil. Co musím opravdu vychválit je výzdoba knihy starými inzeráty a celkově její grafická stránka. Ta je opravdu úchvatná. Některé povídky mě moc nezaujaly, ale ty, které mě bavily, byly ve většině. (viz předchozí výčet) Knihu jako celek pak hodnotím jako jemně nadprůměrnou. Abych šel s hodnocením výš, musel bych být asi více odvařený. 3,5/5, 70%. Kniha určitě stojí za přečtení a od J. Haška určitě zabrousím ještě do dalších knih.... celý text
Už zase vyšlo slunce
2022,
J. H. Krchovský (p)
Update 12.2.2025 Dostal jsem chuť na nějakého Krchovského, a tak jsem při odchodu z bytu sáhnul v knihovničce po tom, který byl nejblíž po ruce. Při pročítání mi to přišlo nějaké povědomé a měl jsem recht. Krchovského tvorba mě prostě baví. Útlou knížečku "nekonečných čtyřverší" jsem měl za chvíli za sebou, přičemž mi zkrátila a zpříjemnila čas přepravy. Zvyšuji osobní hodocení z 4/5 na 5/5. Doporučuji! --- U této sbírky tak trochu nevím, co si mám o ní myslet. Přečteno za dvě cesty autobusem. A já si jsem jistý jediným - budu si to muset zopakovat a přečíst si ji znova a znova. Vzhledem k útlosti to jistě nebude problém. Básně jsou více či méně zdařilé, formát pro Krchovského obyvklý, nic co by mě nějak zklamalo. Naopak - kniha mi zpříjemnila šedou cestu MHD a několikrát mi dala důvod k zamyšlení se. Do dalšího čtení 4/5. Poté uvidím. Krok vedle ovšem volbou tohoto dílka neuděláte.... celý text
Pořád se něco děje
2007,
Miroslav Donutil
Tak tahle kniha byla přesně podle mého gusta. Tyhle historky ze života čtu moc rád a byť mi přijde, že si Mirek k reálným historkám přimyslel i něco co sám neprožil, tohle mě opravdu bavilo číst. Knihu jsem ulovil za pár kaček (26) v antikvariátu a od chvíle, kdy mi přistála do knihovničky jsem se na ni průběžně chystal. Povídky v knize jsou úsměvné, dobře napsané, poskytují pěkný náhled do některých natáčení a Mirkova života a ještě víc mě nadchlo, když jsem objevil asi hodinový pořad, kde některé z těchto povídek byly naživo Mirkem vyprávěny, což je posouvá o třídu výš. Škoda, že takto nejsou interpretovány všechny. Jako audiokniha by to byla o to větší pecka. Knihu jako celek hodnotím vysoko, protože mě moc bavila a nezřídka jsem se pěkně chechtal. Jako pobavení na jedno odpoledne ji mohu vřele doporučit a ještě vřeleji mohu doporučit jejich vyprávěnou podobu. 5/5, 100%, D.... celý text
Zavěšená pizza
2019,
Vítězslav Jareš
Když jsem projížděl stránky antikvariátu, zaujal mě pestré desky knihy a jelikož jsem při bližším zkoumání zjistil, že se jedná o knihu povídek, tak jsem si ji přidal do košíku, že jí dám šanci. Kniha je koncipovaná jako povídky ze života několika osob, jejichž osud je svým způsobem propletený v jeden na sebe navazující děj tvořící jednu dlouhou spletitou dějovou linku. Povídky jsou docela pěkně napsané, trochu mě tedy místy vytáčely slangové výrazy a normalizace konzumace marihuany, ale naštěstí se tyto (pro mě) nešvary nevyskytovaly v knize majoritně a tak se to dalo přejít. Co se týče námětů na jednotlivé povídky, tak mě zajímalo jak se děj bude posouvat dál a čtení mě bavilo. Přesto, že jsem ji četl úsekově, tak se četla i docela dobře. Kapitoly Jen, jen zaštěkat, Hop, Cimbi, hop, Nesnědená pizza a několik dalších, jejichž název si díky absenci obsahu už nevybavím mi opravdu utkvěly v paměti, ať už svou vtipností, nečekanou pointou či dojemností. Některé kapitoly mi pak moc nesedly, ale těch moc nebylo. Dějová linka jako celek je pak takový průměr, přišlo mi to takové trochu moc kýčovité, předem až moc vymyšlené a kdyby některé povídky na sebe nenavazovaly, tak by na mě udělaly asi i lepší dojem. Tato koncepce knihy sice zapříčiní to, že v průběhu knihy postavy poznáváte, ale tady mi to díky tomu, že se daným postavám děje až moc věcí přijde až moc šroubované. Čtení jsem si užil a cestování mi ukrátila, což byl vlastně její účel. Některé povídky mě bavily více než jiné a s drobnými výkyvy bych ji označil jako lehký nadprůměr. Pokud si chcete přečíst něco nenáročného, tady chybu asi neuděláte. Na druhou stranu jsem četl už i lepší věci. 3,5/5, 70%... celý text
Povídky
2008,
Zdeněk Svěrák
Zdeňka Svěráka jako člověka mám moc rád a nesmírně obdivuji všechny díla spojená s Cimrmany. Všechny semináře a činohry zbožňuji a společně s panem Smoljakem tvořili úžasné tvůrčí duo. Miluji jejich humor. Nedlouho po přečtení Vratných lahví, které mě velmi bavily, jsem se pustil do dalšího Svěrákova díla a volba padla na Povídky, které mám společně s pěti dalšími Svěrákovými knížečkami v knihovničce. Kvalita povídek je vesměs proměnlivá. Na jedné straně stojí výborné povídky Vltava (která mě neskutečně pobavila), Tetřev, Ivanka a Lenin, Za Přemkem Baštýřem a Natáčecí den. V kontrastu pak vidím povídku Divačka, která mě vůbec neoslovila a povídku Fotograf, po které jsem musel knihu odložit, protože mě úplně vytočila. Zbylé povídky jsou průměrnými/lehce nadprůměrnými. Nebýt zmíněných dvou povídek, bych byl s knihou velice spokojen a pravděpodobně bych uvažoval o plném počtu. Jelikož jsou ale v knize všechny povídky a hodnotím je jako celek, musím jednu hvězdičku strhnout. 4/5, 75%... celý text
Myšlenky za volantem
2020,
Marek Eben
Když jsme se s kamarádem u piva bavili o tom, co jsme v poslední době četli, nejprve jsme zjistili, že jsme oba nedávno četli Prodlouženou jízdu, že se nám oběma shodně líbila a taky že máme oba rádi Marka Ebena, přičemž jsem dostal tip na tuhle knížku, kterou jsem nakonec sehnal v podobě audioknihy a musím říct, že autorské vyprávění Marka Ebena se mi moc líbilo. Některé "myšlenky" byly opravdu zdařilé, jmenovitě například zpověď majitele jezevčíka. Některé mi ale na druhou stranu přišly jako nezáživné a jejich téma mě neoslovilo. Kniha jako celek ve mě ale zanechává veskrze pozitivní pocity a byl to takový příjemný podkres na víkendová odpoledne. 3,5/5, 70%... celý text
Vratné lahve
2007,
Zdeněk Svěrák
Když jsem si všiml, že je v letošní čtenářské výzvě téma: "Kniha, u níž jste viděli nejprve filmové zpracování", byly pro mě Vratné lahve jasnou volbou, neboť mě v knihovničce provokovaly už delší dobu. Film jsem viděl poprvé před takovými 15 lety a poté ještě několikrát, při čtení se mi pak scény z filmu neodmyslitelně vybavovaly. Svěrákův popisný styl vypravování mi vyhovoval, stránky rychle ubíhaly a útlou knížečku jsem tak měl přečtenou za dvě cesty MHD. Stejně jako se mi líbil film se mi líbila i kniha. Děj je prostě zajímavý, čtivý, místy vtipný a místy hořký jak napovídá i obsah. Když jsem se blížil ke konci, tak mě překvapovalo, kolik děje ještě musí zbývat a jak málo stránek už je přede mnou. Na konci byl až přespřílišně velký skok a řekl bych, že Zdeněk mohl klidně ještě psát. Nerad jsem se s knihou loučil a ten konec mi přišel takový odfláklý a jen díky tomu knize nedávám plné hodnocení. 4,5/5, 90%, D.... celý text
Zlaté časy
2022,
Václav Kopta
Po třech měsících od přečtení Prodloužené jízdy, která mě moc bavila, jsem se pustil i do Zlatých časů, které jsem si pořídil hned po přečtení Prodloužené jízdy. A bavil jsem se opět skvěle! I když musím říct, že to bylo možná o věchýtek (půl hvězdičky) slabší oproti první knížce. Kniha je napsaná opravdu parádně. Václav Kopta je skvělý vypravěč, což se zrcadlí i v samotné knize. Jednotlivé povídky jsou výstižné, vtipné a u nejedné jsem se uculovat. Třeba u té, jak Václava postihla velká potřeba když se ztratil v lese nebo jak opravoval s celou ulicí svůj motocykl. :-) Volbou této knihy neuděláte krok vedle a uděluji jí druhé nejvyšší hodnocení. Rozhodně ji doporučuji k přečtení a budu muset někde sehnat i audiopodobu z ČRo2. 4,5/5, 90%, D.... celý text
Jeremyho farma nejen zvířat
2022,
Jeremy Clarkson
TopGear jsem v TV nejednou sledoval a obzvláště speciály mám všechny zkouknuté několikrát a jejich děje znám téměř nazpaměť. Vždy mě dokáží pobavit a není tak divu, že ústřední trojici těchto seriálů mám v oblibě. Když TopGear skončil a tato trojice se rozpadla (když pominu seriál GrandTour, se kterým bližší zkušenost nemám) se každý vydal do několika svých projektů. Jako seriál jsem nejprve viděl Jamese Maye v kuchyni a poté jsem si všiml Jeremyho, který se dal na farmaření, a který jsem z nějakého mně neznámého důvodu nedokoukal, protože co si to tak mlhavě pamatuju, tak mě docela i bavil. A když už jsem na tento seriál úplně zapomněl, tak hle! Objevil jsem audioknihu, která by měla mít stejný rámec jako tento seriál. Jelikož už znám Jeremyho humor, který je moje krevní skupina, a pár dílů seriálu jsem viděl, tak jsem věděl, že mě tahle knížka bude bavit. A taky bavila. Vesměs to je takový Pat a Mat řízlý britským suchým humorem a politickou satirou. Cizí neštěstí člověka prostě baví nejvíce, navíc Jeremyho megalomanského provedení malého farmaření je prostě pecka. Koupit si traktor Lamborghini a následně s ním mít trampoty, protože je na tohle farmaření (/pro moulu jako Jeremyho) zbytečně velký a složitý a následné karamboly s tím spojené a další příhody spojené s farmařením (a covidem) mě opravdu pobavily a zpříjemnily mi dvě odpoledne. Kniha mě bavila, pobavila a těm, kteří ví, do čeho jdou, ji mohu doporučit. 5/5, 100%, D.... celý text
Strašidelné Brno
2021,
Arnošt Goldflam
Arnošta Goldflama mám moc rád a jeho postavu mám neodmyslitelně spojenou s Čechovým panem Broučkem. Na tuto knihu jsem narazil společně s dramatizací od českého rozhlasu a rozhodl jsem se do ní dát. U knihy je hodně znát, že je zamýšlená pro děti a mládež. Valná většina určitě není strašidelná a nevyvolá husí kůži. No, možná u dětí, pokud byste jim knihu předčítali. Jsou to spíše takové pohádkové pověsti spojené s Brnem a jeho okolím. Čtení samotné bylo takové vesměs průměrné/mírně nadprůměrné. Když jsem pak slyšel autorské čtení této knihy, musím uznat, že to pro mě bylo přidanou hodnotou a užíval jsem si s ním knihu víc. Pan Goldflam prostě vyprávět umí a to se mu upřít nedá. Jako nejpovedenější "povídku" bych označil Spadlý most a jako druhou nejlepší pak Podivnou ženu. Naopak nejslabší mi přišly Nebezpečné Lužánky, Kamenný vrch a Brněnský orloj. Z průběžného hodnocení mi (drobně zkresleným) aritmetickým průměrem vyšly slabší čtyři hvězdičky. Doporučit mohu autorské čtení, které lze nalézt u českého rozhlasu, díky kterému jsem při závěrečném bilancování šel o kousek výše než bych hodnotil kdybych jej neslyšel. 4/5, 75%... celý text
