_Andrew_
komentáře u knih
Procházka Brnem
Záviš (p)
Tuhle knížku jsem sháněl docela dlouho. Trošku jsem zasmutnil, že nemá pvnou vazbu. Na druhou stranu - vzhledem k množství kreseb toto rozlišení, které mi z knihovny dělá holubník asi chápu. Kvalita veršíků je proměnlivá, s většinou jsem asi spokojen a u některých jsem se pěkně chechtal. Nejlepší je určitě úplně ten poslední. Povedené, ale už jsem od Závy četl i lepší věci.
Krůček od hajzlu
Záviš (p)
Slabší kousek v porovnání s tím, co všechno jsem už od Záviše četl. Holt ne každý den je posvícení.
Oběšený Petr
Milan Smrčka
Na Závišovu prvotinu to je docela obstojné a přesto, že jeho veršíky jsou mi milejší, tohle se mi četlo docela dobře. A i proto to řadím nad Povídky z Kutlochu či Krůček od hajzlu. Dlouhou chvíli to spolehlivě zažene a některé lepší kousky vyloudí úsměv na tváři. Super bylo, přesto že to k Mistrovi patří, že každá povídka nebyla oplzlá či vulgární. Závovy balady z alba Když prší přecejen žeru asi nejvíc, a tady jsem dost z toho viděl.
Vesnické povídky
Václav Koubek
Třetí setkání s Vaškem Koubkem. Knížečka to byla opravdu útlá, takže než přijel odvoz, přelouskal jsem ji ve stínu stromu sedíc na sbaleném spacáku. A následně načal Trpké povídky, které jsem četl hned po Vesnických. Ty byly o chlup lepší. I tak je knížka psána s typickým Koubkovým humorem a jeho nezaměnitelným stylem psaní. Na (ne příliš) dlouhou chvíli je tato knížka dobrou volbou.
Povídky
Vašek Koubek (p)
Po Hospodských povídkách mé druhé seznámení s Vaškem Koubkem. Povídky to byly pěkné, čtivé, ale k plnému počtu bodů jim něco chybělo. Dost povídek se navíc z Hospodských povídek opakovalo. Více než pak u Trpkých či vesnických. I tak povedené dílko.
Trpké povídky
Václav Koubek
Čtvrtá knížka, kterou jsem od Vaška Koubka četl a musím podotknout, že Trpké povídky se mu opravdu povedly. Všechny povídky jsou krátké, úderné a velmi často vtipné. A musím říct, že čím déle Vaška Koubka čtu a poslouchám, tak tím víc mám jeho tvorbu radši. Specifické autorské čtení těchto povídek je pak dotahuje k úplně dokonalosti. Jediné, co mi úplně nesedlo, byly povídky z lodi, ale tato pasáž v knize nezaujímá nijak markantní část. Vřele doporučuji!
Pohádky z Krkonoš
Marie Kubátová
Mluvená podoba této knihy mi zkrášlovala dětství. Měl jsem ji ještě na audiokazetě. A dodnes mám tento zvukový záznam v počítači a občas si jej poslechnu.
Poutavý poslech a i troška nostalgie mě nakonec dohnaly i ke koupi knihy, kterou jsem za asi hodinku dočetl. Nutno podotknout, že při čtení jsem měl v hlavě i zvukovou stránku. Oproti původní kazetě je tu i několik pohádek navíc, které byly taktéž zdařilé. Jako celek to je opravdu velmi povedené dílko, které bych rozhodně každému dítku doporučil. Navíc je opravdu překrásně ilustrovaná.
Všechny pohádky Krkonošského lidu jsou zde líčeny s laskavostí a často se zde vyskytují prvky krkonošského nářečí. Navíc jsou krátké, úderné a obsahují pěknou pointu. Nejradši mám asi tu "Jak se čert naučil smolit sudy".
Jaroslav Marvan vypravuje
Jiří Tvrzník
Tato kniha mi asi měsíc zpříjemňovala cesty veřejnou dopravou a posledních sto stránek jsem dočetl v pohodlí gauče. Musím říct, že počtení to je opravdu pěkné.
Jaroslav Marvan je opravdu velká postava českého filmu a z jeho rolí ho mám rád. Přestože jsem viděl jen zlomek toho, co všechno natočil. Právě tato kniha mi byla průvodkyní toho, co bych chtěl od něj určitě ještě vidět a knihu jsem často odkládal, protože jsem filmy o kterých byla řeč často zkoumal na csfd a přidával si je do seznamu "Chci vidět".
Kniha mimo výčet Marvanovy tvorby nabízí i povětšinou vtipné historky z natáčení a divadla - nejčastěji Burianova a poté na Vinohradech. Z Národního zde bylo jen několik stránek.
Vše je psáno tak, jak to sám Marvan říkal. Jeho mluvou a možná i proto působí pěkně autenticky a dobře se čtou. Od začátku a jeho dětství na Žižkově přes Burianovo divadlo přes Vinohrady až ke stáří je celá kniha opravdu pěkně poutavá a zajímavá. V některých místech mi i pěkně doplnila pozadí dané doby. Na konci, kdy už má Marvan rakovinu a následně píše Tvrzník, že sám Marvan se vydání knihy už nedožil mi ukanulo několik slz. Silný zážitek.
V průběhu čtení jsem přemýšlel o čtyřech hvězdách, ale nakonec jako celku tomu dávám plnou palbu. Škoda, že toho nebylo víc. Však i na konci Marvan říká, že toho k vyprávění má ještě spoustu, a že by rád pokračoval. Škoda...
Krušnohorská kronika
Josef Alois Náhlovský
Výborná jednohubka na jedno dopoledne. Humor Pepy Náhlovského mi byl vždycky blízký, a tak mi nebylo líto vypláznout několik stovek za tuhle knížku.
Kniha je na první pohled protkaná typickým Náhlovského humorem a čte se bezvadně. Při čtení mě napadlo, že Čechův pan Brouček měl jistě taktéž Krušnohorské kořeny. :-) Ta satira na český národ je parádní.
Od nápadu po provedení je vše výtečné, někde mi bylo až líto, že jsem znal scénky slovo od slova, a tak jsem je téměř dokonale znal.
Knihu vřele doporučuji.
Hororovky
Timothy Sprague
Na knihu jsem náhodou narazil při brouzdání po netu. Zaujal mě její obal a protože nebyla moc tlustá a seděla mi do čtenářské výzvy, řekl jsem si, že proč to nezkusit.
Na začátek by bylo dobré podotknout, že zařazení knihy do sekce "Horory" i přes její název není zrovna šťastné. I když uznávám, že něco jako "Strašidelné pohádky" by mě asi nezaujalo. Navíc má velmi silnou konkurenci. Napsat dobrý horor je strašně těžké - dle mě to je dokonce jeden z nejtěžších žánrů. Často se z toho totiž stane paskvil bez atmosféry, který jen nudí. A že jsem viděl mnoho povedených antalogií.
V knize jsou čtyři rozsáhlejší povídky a několik jednostránkových "čehosi" s údajně otevřeným koncem, aby to bylo "strašidelnější". Haha. Celou knihu pak prolíná kapitolka rozdělená na několik částí, což je jakoby pohled pisatele a zároveň čtenáře knihy, kterou našel ve skříni a příběhy mají být z ní.
Kniha jako celek je strašně mdlá. Volba slov není nejšťastnější, styl psaní taktéž ne. Popisné části jsou mizerné a tam, kde se snaží strašit, tak je jen nudná. Nutno podotknout, že i zcela bez atmosféry a smát by se jí muselo i batole. Všechny povídky mají navíc naprosto podprůměrný děj, tuctovou zápletku a nesmyslnou "pointu" (dá-li se to tak nazvat), která je posílá o třídu níž. Navíc styl tisku ve stylu:"Dám tam velký písmo, bude to mít hodně stránek", taky moc nepomáhá.
Tohle je i pro děti (na které to po prostudování knihy detailněji míří) k uzoufání jalové. To už je opravdu tak měkká doba, že tohle někomu stačí? Kde jsou potají čtené Kingovky? Pestře vylíčené scény? Realistický děj? Dobrá pointa? To vážně někomu stačí tohle? Většinou se všude snažím najít alespoň nějaké pozitivum, ale tady to vážně nešlo.
10% | 0,5/5
Z historie početních postupů a operací
Helena Koldová
První kapitola se mi moc líbila. Její obsah jsem již dříve viděl např. v hodinách historie matematiky, ale stejně je úžasné nahlížet do historie světa, sledovat, jak kde psali, počítali atd. Nahlížet na jejich problémy a jak je řešili. Mohlo by být zajímavé danou látku probrat i ve škole. Ne sice přímo v hodinách matematiky, ale mohl by z toho být pěkný projektový den nebo v rámci kroužku. Výstupem by mohla být moc pěkná nástěnka. Kapitola je psaná s lehkostí, dobře se čte a je zajímavá. Čtení kapitoly jsem si moc užil.
Druhá kapitola mi přinesla přesně to, co bych od takové knihy očekával, a to právě rozebrání si ZŠ látky, její podrobné vysvětlení, návrhy jak danou látku vysvětlit a doporučení na co si dávat pozor. Kapitola je napsaná velmi dobře, dala mi opravdu hodně a proto ji hodnotím velmi kladně.
Třetí kapitola byla z celé knihy tou nejhutnější pro čtení, přesto bych ji ale hodnotil kladně.
Kniha jako celek je velmi dobrá. Není určena jen pro budoucí učitele, ale svou koncepcí a dobrým vysvětlováním je jistě vhodná i pro ty, kteří mají matematiku v oblibě. Je výstižná, dobře napsaná a zajímavá. Čtení jsem si užil. Doporučuji.
15 pohledů na školskou matematiku
František Kuřina
Po dočtení knihy jsem na vážkách, zda mě obohatila natolik, abych řekl, že byla dobrá či ne. Na knihu může mít člověk několik pohledů. Já jsem si původně myslel, že po pojmem školská matematika autoři zamýšlejí ZŠ – matematika a proto jsem předpokládal, že půjde o další knihu, která mi bude radit do budoucí profese - s čím mají žáci problém, co jak vysvětlit, co jak podat, čemu se vyvarovat… Tím spíše, že kniha je psaná budoucím učitelům, viz kap 0.
Kniha se zaměřuje na matematiku komplexně a snaží se cílit jak na ZŠ, tak na SŠ, a i na rozšíření VŠ pohledů, kde právě toto rozdělení občas splývá a při čtení to působí rušivým dojmem. Další věcí, které jsem si při čtení povšiml, je že příklady jsou na aktuální školskou laťku až příliš těžké. Možná to bude souviset s tím, že autoři čerpají i z historických učebnic z let třicátých až sedmdesátých, kde, přiznejme si či ne, byly učební osnovy drobet jinde či Hejného, který to má poskládané úplně jinak. Dle toho mne i mátla na základě zařazování si věcí pod aktuální RVP, které někde sedělo a jinde absolutně ne. Líbilo by se mi, kdyby se v knize vyskytovaly gradované úlohy, a nejen úlohy pro ty, kteří už mají látku osvojenou. Při každém čtení takovéto knihy bych byl rád, kdyby nabízela učiteli něco, co si může vzít do praxe. Něco, co může přenést dál. A toho tu bylo zoufale málo. Autoři si ukousli opravdu velké sousto, a ne všude to, dle mého názoru, vyřešili úplně dobře. Kniha mi sice drobet rozšířila obzory, ale občas by bylo lehčí čerpat z jiného zdroje. Ze zdroje, kde je laťka ZŠ, SŠ a VŠ viditelně členěná, kde se čerpá ze zdrojů pro jednu cílovou skupinu atd. Skloubit svůj pohled, Hejného, kterého mají autoři očividně v oblibě a který učí matematiku „jinak“, starší učebnice s jinou laťkou a současné učebnice – to je téměř nereálný úkol. A i proto působí právě dojmem, jako když Pejsek a Kočička vařili dort.
Dítě, škola a matematika
František Kuřina
Ke knize jsem se dostal v rámci didaktiky matematiky v rámci studia. Retrospektivně byla jednou z těch nejčtivějších z toho, co jsem měl možnost číst.
Kniha se mi líbila. Nejpřínosnější pro mě byly příběhy z praxe vhodně komentované:“Co se dělo, proč se to dělo“. Nejvíce se mi líbily kapitoly 2, 6, 7, 8, 9. Nejméně mě zaujaly kapitoly 3 a 5. Taktéž mi vadilo, že příběhy (pojmenované jmény) se v průběhy knihy zmiňovaly převážně jménem, a nikoliv krátkým popisem situace o co v příběhu šlo. Narušovalo to plynulé čtení a musel jsem listovat sem a tam, neboť příběhů bylo v knize docela dost a nepamatoval jsem si přesně které jméno bylo u kterého příběhu. Klady však převažují. Mimo výborných příkladů z praxe, které jsem již zmínil, byly dobré i některé aktivity a úlohy. Zároveň se člověk díky knize zamyslí nad svou koncepcí toho „Jak by chtěl učit“. Potěšilo mě, že s většinou knihy jsem se dokázal ztotožnit.
Muzikant
Záviš (p)
Tohle jsem si opravdu užil. Společně s Letem balónem patří tato sbírka k tomu nejlepšímu, co jsem o Záviše četl. Škoda jen, že zbylé kousky (6) se mi i přes monitoring všech antikvariátů a knihkupectví nedaří sehnat...
Povel pro postiženého
- Zesil to rádio
To se mi líbí!
- Bohužel nemohu
Ruce mi chybí
Zima
Dopravní prostředky
K horám se blíží
Jsou plné pitomců
Prken a lyží
Podivuhodný případ Benjamina Buttona
Francis Scott Fitzgerald
Kniha je to dobrá. Ale dobrá je jen za tři...
Čekal jsem od toho tak nějak víc. Že bych byl zklamaný, to se říct nedá, ale vždyť by se toho dalo tolik a tolik napovídat. Popisné části jsou dosti strohé a skoky v životě až moc dlouhé. Dalo se toho napsat o tolik víc. Inu, škoda ztrácet nad rozlitým mlíkem písmena... :-)
Dáme dvóju
Jiří Brandejs
Ke knížce Dáme dvóju jsem přišel dá se říct náhodou. Při procházení aktikvariátu jsem ji našel za dvacku, povídky mám v oblibě, zaujala mě barvená obálka, následně i popis a už jsem si ji nesl domů.
Co se týče do obsahu, tak jsem byl příjemně překvapen. Je příjemně, lehce a vtipně napsaná a dobře se čte. Povídky jsou opravdu čtivé a když jsem došel na konec, bylo mi líto, že nebyla delší.
Jinak ale můžu knížku zcela doporučit. Za těch pár kaček stojí. A jelikož mi Pepík opravdu sednul, pokračování "Pepa For President" jsem si koupil za plnou cenu.
Čimelice nemám daleko, z Budějc to je co by kamenem... Třeba se mi někdy poštěstí Na Hvížďalku zavítat a dát si tam "dvóju" ;-)
5/5 100% Doporučuji!
Dobrou noc
Milan Smrčka
Další Závišova kníže-čka. Dobrou noc se mezi ty oblíbené od Záviše asi taky nedostane, kvalitou je někde na úrovni Pralinek. I tak ale obsahuje sem tam parádní kousek a jsem rád, že ji ve své knihovničce mám.
Frigidita
Už je deset nula nula
Že bys sebou také hnula?
Druhé písně Závišovy
Milan Smrčka
Hodnotit tento zpěvník je pro mě docela svízelná věc. Sice obsahuje úžasné písně od mistra Záviše, které mám moc rád. Co se do formy týče mě ale nebetyčně vytáčí, že je na jedné straně kresba, na druhé straně kus písně a píseň končí na další straně a půlí zase další píseň. Když má totiž člověk v jedné ruce kytaru a druhou na ni hraje, tak se stránky kupodivu špatně otáčí.
Je super, že akordy konečně vyšly ofiko, ale nebylo by příště od věci dát jednu píseň na dvojstranu a pak na další dvojstranu klidně dvě kresby.
Jelikož písně ve zpěvníku oceňuji, nebudu hodnotit se sníženými hvězdičkami, abych mu nesrazil hodnocení.
Muži v ofsajdu
Karel Poláček
Další výborná kniha z pera páně Poláčka. Nad čím moje srdce opět zaplesalo je nádherná čeština, jíž je kniha psána. Je psána s glancem a pozlátkem minulé doby. Což se dá krásně promítnout např. u "fandění" a chování se u fotbalu.
Příběh jako celek jsem si moc užil. Je napsán opravdu zdařilo, poutavě a u jeho čtení jsem se ani za mák nenudil. Eman mladší a pan Načeradec se stali mými souputníky při cestách, kde mi jejich peripetie nejednou ukrátily dlouhou chvíli. A nejednou jsem se při čtení zazubil od ucha k uchu. Po dočtení knihy byl konec opravdovou třešničkou na dortu a dal celému příběhu krásné završení.
Některé kapitoly jsou napsány opravdu výborně, jmenovitě třeba kapitola 19 (O malém pánovi), kapitoly 44-45 (Zanedbaná výchova slečny Emilky + Emilka prospívá ve vědách) kapitola 51 (Eman se nekouká a pan Načeradec nezpívá), kapitola 73 (Emilka vzala z rukou pana otce poučení) a i další. Nechci však přespřílišně šířit spoilery, tak zůstanu u tohoto mála. Kapitoly jsem nevybral jen tak - ve filmu totiž tyto (a nejen tyto) kapitoly naprosto chybí, přičemž já bych je řadil mezi jedny z těch nejzdařilejších.
Hned po dočtení jsem si totiž střihnul ještě filmový snímek z roku 1931. V porovnání s ním musím knihu řadit o třídu výš. Nejenom kvůli tomu, že do filmu se mnoho výborných scén, viz výše, nevešlo. Nevím proč, jsem si po čase čtení začal pod panem Načeradcem představovat obličej J. Marvana. Na tu roli by se mi opravdu hodil. I když musím uznat, že ve filmovém zpracování Hugo Haas byl též výborný. Což se nedá říci o obsazení Emana mladšího a paní Hedviky.
Suma sumárum uděluji knize obstojných 90%. K dokonalosti přeci jen věchýtek schází. I tak kniha opravdu za přečtení stojí.
Farma zvířat
George Orwell (p)
Tak toto je kniha, kterou opravdu mohu vřele doporučit.
Při čtení mi vyskočila glosa páně Koubka - "Svoboda! Svoboda! Jenže co teď s ní..." Člověk pak krásně dojde k tomu, že všichni jsou si rovni. Ale po čase jsou si někteří rovnější...
Z alegorie, jež je v knize vyobrazená, opravdu mrazí. Knihu jsem měl za sebou za jedno odpoledne. Je psaná tak, že se od ní opravdu nedá odtrhnout. A je napsaná opravdu skvostně. Kdo ví, zdali si při svém proslovu Major představoval, že by to mohlo napsat takových obrátek...
"Já jsem zvíře, ty jsi zvíře,
my jsme všichni zvířata,
budoucnost jak zlato září
veselá a bohatá..."