Plešatá zpěvačka / Židle

15.06.2016

Čtete-li Plešatou zpěvačku, pak vám absurdní scény a slovní přestřelky naskakují samy. Děj je nepodstatný, ale ty slovní hříčky!
------------------------------------------
Skutečně neskutečné čtení.
Ne! Skutečné?
Ne! To snad ne.
Snadné?
Spíš nesnadné. To je nasnadě, že je nesnadné. Ne?
------------------------------------------

22.05.2016

Plešatá zpěvačka je dokonalá, Židle možná v divadelní podobě, knižně trochu zdlouhavé a nudné, pravda, s překvapivým koncem.

03.04.2016

Hodnocena jen plešatá zpěvačka.
Geniální! Připomínalo mi to rozmluvy nás, ale musíme ještě zapracovat.

PAN SMITH: Papež šňupe rape. Záklopka mu neklape. Záklopka má papeže.
PANÍ MARTINOVÁ: Bazar, Balzac, Bazaine!
PAN MARTIN: Bizarní, bazén, bižutérie!
PAN SMITH: A, e, i, o, u, a, e, i, o, u, a, e, i, o, u, i!
PANÍ MARTINOVÁ: Be, fe, mé, le, pe, se, ve, ze!
PAN MARTIN: Tři sta třiatřicet stříbrných stříkaček stříkalo přes tři sta třiatřicet
stříbrných střech!
PAN SMITH (napodobuje vlak): Šu, šu, šu,... šu, si šu,... šu, šu, šu, ííí! Proč
tam!

23.03.2016

Myslím, že i Plešatá zpěvačka i Židle jsou úžasnou ukázkou absurdního dramatu. Prázdnota v lidské komunikace je problém stále přetrvávající, proto si myslím, že je dílo stále aktuální a doporučila bych si ho přečíst.

14.03.2016

Těžko hodnotit. Absurdní drama v celé své kráse. Prvních pár stran jsem se to snažila chápat, což byla velká chyba. Ale pak jsem se tím nechala jen tak unášet a knihu dočetla s úsměvem na tváři. Kapitán od hasičů opravdu nemá chybu :D

22.01.2016

Plešatá zpěvačka - Když jsem ji četla, musela jsem se neustále usmívat. To je opravdu klenot, absurdně absurdní :)
"Jednomu nerozumím. Proč v novinách v rubrice oznámení o úmrtí, vždycky uvádějí věk zesnulých, zatímco v rubrice oznámení o narození věk novorozenců nikdy? To je nonsens!"

Židle - hru jsem přečetla, jen proto že v té knize prostě byla, nebavila mě, nudila mě. Ale když se nad tím zamyslím, vidět ji v divadle by mohl být zážitek, ale v knižní podobě mi nic moc nedala.

03.01.2016

Plešatá zpěvačka
Ze začátku jsem se snažil ještě trochu chápat smysl replik, ale s postupujícími scénami, kdy přicházel čím dál tím větší nonsens, jsem rezignoval na jakékoliv pochopení. Ionesco je král absurdit. Bezesporu je to jedno z největších děl, co kdy byla napsaná. Už jen pro to hraní s větami. Tuhle hru chci vidět v divadel. Spolu s rodinnou kronikou kapitána od hasičů.

Židle
Nevím proč, ale s tím čekání na Řečníka, mi to trochu připomínalo Beckettovo Čekání na Godota. Ten konec se (spoiler!) sebevraždami a hluchoněmým řečníkem je zajímavý, ale konverzaci s prázdnými židlemi by bylo lepší vidět. V některých replikách jsem viděl i lehkou absurditu z Plešaté zpěvačky. Přesto ale jedno z nejtypičtějších a nejlepších dramat nejen Eugena Ionesca, ale i celého absurdního dramatu.

28.05.2015

Z počátku byla ta absurdnost zábavná, ale čím dále tím více to ztrácelo smysl a byla to jen smršť nesouvislých vět. A já se ptám proč? Jaký má tohle smysl? Připomíná mi to moderní umění, kdy se flákne barevný flek na černé pozadí a hned je z toho veledílo. Někdo mi možná vytkne, že tomu nerozumím... a já mu to klidně odsouhlasím.

21.05.2015

Krásně ukazuje vyprázdněnou komunikaci lidí!

12.04.2015

Plešatá zpěvačka
Jedná se o zmatenou hru, kde chce mít každý první, ale také poslední slovo, kde nikdo nevěří nikomu a nikoho neposlouchá. Po celou hru spolu hovoří dva manželské páry a každý z nich mluví o něčem jiném. Navzájem si nevěnují pozornost, když se však chce přidat do rozhovoru služebná, všichni jsou za jedno, služebná musí odejít a nepřednášet jim žádnou báseň. Hra zmateně začíná i končí.

Židle
Opět zmatené dílo, někdy mi připadalo až zbytečně zdlouhavé, hlavně když přicházeli stále další a další neviditelní hosté. Ale zajímavý závěr s Řečníkem, na kterého se celou dobu čekalo.

12.12.2014

Povinná četba k maturitě, která mě opravdu bavila. Zábavné čtení. Doporučuju každému, kdo aspoň trošku tuší, co je absurdní drama a není mu úplně proti srsti.
Pokud se líbí, doporučuju zajít do divadla. Stojí to za to.

05.06.2014

Hodnotit Plešatou zpěvačku je... uff... prostě velmi obtížné. Asi zde nedokážu být objektivní. Ano, chápu celý záměr, všechnu tu míru absurdity, ale nemám pro absurdní dramata asi to správné nastavení. Vnitřně jsem z toho pořád taková rozpolcená a stále nevím, zda se mi to vlastně líbilo, či ne. Každopádně po přečtení jsem několik minut pouze zírala a říkala si, co to, sakra, vlastně bylo? Věřím, že kdyby autor můj výraz viděl, byl by více než spokojen. :)
Knihu nijak nekritizuji vzhledem k celé té rozpolcenosti a absurditě, nicméně není to nic pro mě.

07.04.2014

Vynikající absurdní drama, pořád jsem čekala, co bude dál, co to všechno má znamenat.. Ono to má znamenat přesně to nic, který jsem nečekala :-D

06.04.2013

Absurdní drama v celé své absurdnosti. Hodnotit Plešatou zpěvačku není zrovna jednoduché. V absurdním dramatu obecně se využívá primárně buď absurdno vycházející z použití jazyka nebo absurdno situační. Někdy obojí. To bude asi případ tohoto díla.
Docela chápu, že kritici měli zpočátku problémy přijmout tuto hru. Nějak mi zde chybí závěr, nevím, na co myšlenku hry, existuje-li vůbec, vztáhnout.
Ale musí mít taková hra nějaké poslání? Asi nemůžeme na všechny Ionescovy hry pohlížet jako na jeho Nosorožce, kde je myšlenka zjevná. Možná někdy stačí jen poslouchat šílený absurdní svět a dobře se bavit. A já se bavil.

07.02.2013

Absurdní drama to já můžu. Na Plešatou zpěvačku jsem se chystala už dlouho, a konečně se mi si ji zatím aspoň přečíst. To mě jenom utvrdilo v tom, že určitě nesmím opomenout si na ni zajít do divadla. Zpěvačka je prostě užasná a geniální. Židle jsou o cosi slabší, ty mě už tak nebavily.

26.11.2012

Závěrečný dialog mi dost připomíná občasné rozhovory s mým kamarádem, dva nesouvislé monology, které na sebe sem tam, o tři věty zpátky reagují. Jinak je 'Plešatá zpěvačka' velmi zábavná a absurdní hra, přesně tak, jak mám cokoliv absurdního rád. Sice to anglánství nemám zrovna v lásce, ale je mi jasné, že zde je to jen prostředek k nastavení humorného a lehce pokřiveného zrcadla společnosti a dětské mentality, která občas takto propluje na povrch i u dospělých jedinců.

26.11.2012

Klenot mezi absurdními dramaty.

28.10.2012

Někdy jsem se až s úžasem, co to čtu, musela pozastavovat nad některými replikami.
Geniální.

13.10.2012

Mé první setkání s absurdním dramatem bylo poněkud.. absurdní. A bylo mi trochu teskno. Nevím, zdali má toto drama obsahovat odkaz na osamělost starých lidí, kteří žijí již v poněkud jiném světě, než lidé mladí a dospělí. Ano, chystá se veliké finále, jehož nepochopitelnost a nesrozumitelnost má větší váhu, než většina obsáhlých projevů.