Plná slávy
Bruce Marshall
Anglický spisovatel Bruce Marshall se odvažuje v názvu této knihy tvrdit, že církev je plná slávy. Plná slávy přes hříšnost a nedokonalost lidí, kteří se k ní hlásí, protože plná slávy Boha, který skrze ni promlouvá ke světu. Historicky zachycuje období, které nemá zrovna mnoho důvodů k optimismu — dobu od r. 1908, první světovou válku a začátek druhé. Ničím ovšem nepřipomíná šablonovité válečné filmy, na něž ještě v nedávné minulosti houfně chodily celé školy. Prostřednictvím hlavní postavy — poctivého a charakterního kněze Edmunda Smitha — nahlédáme do jeho skotské farnosti, seznamujeme se s jeho radostmi, bolestmi i ovečkami. V jeho kůži okusíme, jaké to bylo, když se ve Skotsku poprvé objevil biograf, pochopíme, že zdánlivě spořádaný a úspěšný podnikatel může být na Božích vahách shledán lehčím než lehká žena, že Pána nebe a země lze oslavovat třebas i upraveným a vkusným oblečením. vyprávění má opět svůj nezaměnitelný humor a úsměv, ale současně i metafyzickou hloubku, takže neulpívá na povrchu, ale je skutečnou sondou do současného světa a dějin. "Plná slávy" není moderní psychologický román, v němž bychom měli při každém listu obrácení čekat, kdy to přijde: kdy už začne knězův pád. Nic takového. Otec Smith v náročných životních situacích obstojí. (Horší je to už s některými jeho farníky.) Ale více o tom sama kniha — kniha, která v žádném případě není mravokárná, černobílá a suchopárná, nýbrž naopak velice čtivá, plná shovívavosti k lidem, plná moudrosti, radosti a opravdového, žitého křesťanství.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2003 , Karmelitánské nakladatelstvíOriginální název:
All Glorious Within, 1944
více info...
Přidat komentář
Knížku jsem našel před lety v "odpadu" v Rakovníku na nádraží. Moc se mi líbila.
Už dlho som sa zo žiadneho románu tak netešila.
Už dlho som sa pri žiadnej knihe tak nesmiala.
Už dlho som s toľkými myšlienkami v texte nesúhlasila.
Bruce Marshall napísal nádherný príbeh (kňaza, Cirkvi, ľudstva), ktorý sa hneď pri prvom čítaní zaradil medzi moje najobľúbenejšie. Som zaň naozaj veľmi vďačná. Kiežby takých bolo viac.
Autor nám v této knize předkládá k posouzení zdánlivě prostý život nepříliš výjimečného kněze ze Skotska, tedy země s ne zrovna vřelým vztahem ke katolíkům.
Obdivuji práci s dobovými reáliemi, přestože mi většina jmen filmových hvězd z plakátů signora Sarneho nic neříkala. Velmi mě také potěšil závěr - jaká smrt může být pro kněze čestnější než zemřít poté, co zachrání Nejsvětější svátost, jsa zaopatřen a obklopen kruhem věrných křesťanských duší?
„Bůh se neuráží tím, smějí-li se lidé v kostele.“
Velepůsobivá kombinace oddané víry, zdravého rozumu a upřímné zaangažovanosti do života druhých. Edmund Smith je prostě sympaťák a autor nás jeho prostřednictvím přesvědčuje, že katolická víra nemusí být nutně jen dogmatická a doktrinářská (což my, katolíci, snad většinou víme, ale málo se to ví o nás :-).
A přišlo mi mimořádně zajímavé, že problémy, které zaměstnávají v církvi nás a které máme někdy i tendenci vnímat jako čerstvě nastolené, ležely na srdci vnímavým duchovním i v první polovině minulého století (což by nás mohlo vést k pokoře a chránit před ukvapenými soudy o naší době :-): že je Syn člověka pánem na sobotou. Že Bůh je víc než chrám a víc než zákon. Že nelze sloužit zároveň Bohu i mamonu. Věděli to církevní představitelé tehdy a víme to stejně dobře i dnes. Jen je důležité to nespouštět ze zřetele. Slovy P. Smithe: „Můžeme s dobrým svědomím říci, že jsme si dali práci, abychom ukázali lidem dobré vůle, že to není učení církve? Neboť je zřejmé, že mnoho lidí dobré vůle zůstává mimo církev. Není na nás, abychom si položili otázku, zda jsme náhodou nekárali jenom ty hříchy, k jejíchž pokárání není třeba velké odvahy?“
Avizovaný humor jsem v románu příliš neobjevil, alespoň ne v té podobě, která by mě nutila k nějakému hurónskému smíchu. Ale to mi nevadilo, ani jsem to příliš neočekával, nemám zkrátka pro tento typ veselosti ty pravé receptory. Prostupující příjemná atmosféra (až překvapivě, vzhledem k faktu, jak těžkou dobu kniha pokrývá a jak vážná témata nastoluje) to dobře nahradila.
Větší čtenářskou nespokojenost jsem zažíval, když jsem narazil na psychologickou nepropracovanost některých postav, ty byly občas až na hranici karikatury, když byly vykresleny dvěma či třemi výraznými charakterovými rysy (to je dáno žánrem, vím, nekritizuji to). Nejvíc mi to drhlo při rozhovoru otce Smithe s moderní spisovatelkou – pan Marshall z ní udělal slaměného panáka povrchního ateismu tak laciným způsobem, že jsem kanovníkovu následnému slavnému morálně-argumentačnímu vítězství nad ní aplaudovat nemohl.
Mám radost, že jsem na knížku náhodou narazil (v povedeném audio provedení), potěšila mě i poučila. Pro etablované věřící může být takovou malou inventurou, při které si můžou zkontrolovat, jestli se jim v rutinním provozování jejich křesťanství něco cestou nepozorovaně nevytratilo. Ale určitě bych ji neváhal doporučit ani zvídavým nevěřícím, je totiž zábavná a srozumitelná, aniž by příliš slevovala z nároků na čtenáře. Tohle všechno není tak snadné skloubit, a je to tedy jistě důvod k ocenění.
„Nepotřebujeme, aby země byly veliké, ale aby lidé byli velicí. Velicí tak, jak je chce mít velikými Bůh, nikoli s trumpetami a prapory a děly, a s válečnými loděmi, nýbrž v šlechetnosti, nesobeckosti a pokoře.“
Jsem nadšená! A dojatá, pobavená, okouzlená a zamilovaná – do církve Plné slávy.
Na knížku jsem narazila v jednom nádražním antikvariátu a zaujalo mě, že na obálce je kněz. Jakmile jsem ji otevřela, bylo neodvolatelně jasné, že si ji koupím. Ve vlaku jsem nedokázala zadržet záchvat smíchu doprovázený slzami, který mě postihl nad scénou o opravě kostela („Per omnia saecula saeculorum....!"). Nemohla jsem se od ní odtrhnout a některé pasáže jsem četla dvakrát nebo třikrát.
Upoutala mě autorova moudrost, která čas od času krystalizuje do aforismů, theologicky hlubokých, a přitom lehkých. Ale stejně tak jeho lidský, laskavý humor; životnost a uvěřitelnost jeho postav; a jeho přístup k církvi, který je zřejmě typický pro konvertity – nic pro něj není samozřejmé, všechno je podnětem k údivu.
100/100.
Úžasná knížka, nemohla jsem se odtrhnout. Na pozadí událostí první poloviny 20. století, které byly opravdu děsivé, se odehrává život katolického kněze v protestantském Skotsku, mezi malou skupinou katolíků, většinou těch nejchudších lidí. Příběhy plné laskavého humoru, pochopení lidských slabostí a přitom hluboké víry v Boha, kterou nemůže otřást ani opakovaně zklamaná naděje na zlepšení situace ve společnosti a mezi lidmi. Velice moudrá kniha.
Knihou jsem se musela dost prokousávat, ale v průběhu čtení jsem si uvědomila, že je velmi milá, láskyplná a moudrá, plná laskavého porozumění, optimismu a jemného humoru.
Úžasná věc, na jednu stranu vtipná, na druhou stranu plná hluboké moudrosti a postav, které prostě nemůžete nemilovat. Ovšem zpověď námořníka je absolutně nejvíc :-)
Teď jsem ji dočetl, takže jsem neobjektivní. Skvělá kniha! Duchovní vzpruha...
Moc milá kniha, přitom neuhýbavá. Velmi obyčejná, plná neokázalé moudrosti a neokázalého dobra. A samozřejmě humoru, bez kterého je dobrý život asi nemyslitelný.
"Ale což není společenská slušnost, která zatracuje opilství a smilstvo skoro stejně přísně jako církev Boží, není tato společenská slušnost největším hříchem ze všech, protože vydává zdání za pravdu?"
"Jak spolu kráčeli po ulici, řekl dr. Gillespie, že je statečnější od něho ukazovat se na ulici s otcem Smithem, než od otce Smitha ukazovat se na ulici s ním, protože nikoho ani nenapadne, že by on mohl obrátit otce Smitha. Otec Smith se zeptal, je-li ta poznámka míněna jako poklona nebo pohana, a oba se dali do smíchu, jsouce šťastni, že se mohou spojit ve veselosti, ne-li v modlitbě."
Vtipná, vážná...krásný katolický humor. Jedna z nejlepších knih, co jsem četl...
Úžasná směs postav a témat prokládaných hezkým (ale ne suchým) humorem. Po roce jsem si jí musel přečíst znovu a určitě to ještě někdy udělám. Tahle knížka vás mnohokrát rozesměje a zároveň i duchovně nakopne.
Kniha popisuje církev ve Skotsku od roku 1908 až po začátek II. světové války.
Autorovy další knížky
| 1993 |  Plná slávy |
| 1973 | Starý voják neumírá |
| 2008 | Smuteční svíce pro Paříž |
| 1998 | Každému po denári |
Kniha, ke které se pravidelně a moc ráda vracím. A vždycky znovu se mi chce smát i brečet a jsem za ni vděčná.