Plukovník Chabert
Honoré de Balzac
Svazek obsahuje dvě povídky/novely (Plukovník Chabert, 1832; Dívka se zlatýma očima, 1835), o nichž J. O. Fischer v předmluvě napsal: „V plukovníku Chabertovi vidíme do detailu odpozorovaný systém kapitalistického soudnictví, v kterém není nutno být nepoctivý a obcházet zákony, ale v němž zákony a celé právní a soudní zřízení jsou přímo zařízeny tak, aby sloužily tomu, kdo chce okrást, podvést, doběhnout druhého, kde práva se může dovolat jen ten, kdo na to má. Význam druhého dílka, Dívky se zlatýma očima, nespočívá v jeho smyšleném ději, avšak v bystrém úvodním rozboru buržoasní společnosti.“... celý text
Literatura světová Povídky
Vydáno: 1949 , SvobodaOriginální název:
Le Colonel Chabert / La Fille aux yeux d'or
více info...
Přidat komentář
Plukovník Chabert - Klasická povídka o vychytralé manželce a přepjatě hrdém manželovi. Prosvítá Balzacův obdiv monarchie.
Dívka se zlatýma očima - Mysteriózní příběh o nadpozemsky vášnivém vztahu mezi 2 prototypy dokonalých lidí s anarchistickými prvky. Dialogy jsou záměrně vyšroubované a exaltované.
Mám vydání z roku 1949, které obsahuje povídky dvě – Plukovník Chabert a Dívka se zlatýma očima. Plukovník Chabert je taková typická ukázka Balzacova díla a na krátkém rozsahu ukazuje mnoho autorových oblíbených prvků (muž, který "má zásluhy" si odpírá to, nač má právo, ve prospěch ženy – bezcitné intrikánky, která si to nezaslouží, chudák se nemůže domoci spravedlnosti, neosobní konzumní vztahy). Nesouhlasím ale s Pelusem, že je to pitomec. Chabert je motivován hrdostí tam, kde mnozí jiní Balzacovi hrdinové předvádějí chtivost a hloupost. Povídka ale ničím nevyniká. To Dívka se zlatýma očima mě okouzlila, v kategorii povídek velmi zdařilá záležitost. Jak líčení Paříže jako pekla, tak samotná jednoduchá milostná zápletka, jejíž rozuzlení čtenář předem zná, jsou velmi dobré.
Je to celkem problém, když se vrátíte po své smrti mezi živé a nikdo se k vám nechce znát. Zvláště vaše žena s vašimi penězi. Krásné dvě povídky přečteny během chvilky a i do nich se lehce promítla skupina Třinácti, o které si musím přečíst jiné romány (do historie Třinácti mě také nalákal téměř třináctihodinový film od J. Rivetta)
Část díla
Dívka se zlatýma očima / Zlatooká dívka / Dievča so zlatými očami
1835
Plukovník Chabert
1832
Autorovy další knížky
2006 | Otec Goriot |
1985 | Lesk a bída kurtizán |
1953 | Evženie Grandetová |
1955 | Ztracené iluse |
1974 | Sestřenice Běta |
Vydání obsahuje dvě novely Plukovník Chabert a Dívka se zlatýma očima. Začnu chronologicky, tedy u starého dobráka Chaberta:
„Duše některých lidí je tak silná a vysoká, že jsou schopni obětí, jejichž odměnou je vědomí, že milované osobě zajistili štěstí.“ (s. 84)
„Neštěstí jest jakýsi elixír, který utvrzuje základní ráz naší povahy; u některých lidí zvyšuje nedůvaru a zlomyslnost, u jiných, kteří mají od přírody dobré srdce, dobrotu mnohonásobně stupňuje. Plukovník byl dobrý člověk, rád pomáhal jiným; neštěstí v něm tyto vlastnosti ještě posílilo; mohl se tedy vmyslit v ženská hoře, většině mužů neznámá.“ (s. 85)
Tyto uvedené citáty postačí myslím k tomu, aby byla vykreslana ústřední postava novely. Setkáváme se zde také s mladičkým právníkem Dervillem, který se snaží Chabertovi pomoci vyhřát při se svou právoplatnou manželkou. Jak to dopadne, neprozradím. Balzac zde promítnul jakýsi ideál, který naráží na ostré lokty reality, a právě proto není romantikem, ale kritickým realistou. Plukovník Chabert je zajímavá novela, stylisticky zvládnutná a děj, ačkoliv není nějak extra na vnějšek dynamický, ukazuje více než některé 600 stránkové romány, dynamiku lidského srdce.
Druhá novela Dívka se zlatýma očima počíná se 20 stránkovým popisem Paříze, jakéhosi zhuštěnéno panoptika lidského společenství, a ten popis patří a sedí i na dnešní společnost. Tato novela je pro mě již více expresionistická, zachycuje zajímavě okolí a celkově erotickou atmosféru. Balzac ukazuje, že o erotice se dá psát i na vysoké literární úrovni, bez přílišné jazykové vulgárnosti a míření na nejjednoduší zkratky k lidské touze pomocí velmi přímého a prostého slovníku, který nemá s literárností nic moc společného. Nic více o novele snad prozradit nemohu, ale ukazuje se tu typický motiv pro Balzaca, tj. mladý, nabubřelý a až chorobně ambiciózní mladík, a typický motiv pro literaturu 19. století, ale ten ponechám, ať odkryje ho sám čtenář.
„Vykládá se nám o nemravnosti v takových Nebezpečných známostech a té knihy – nevím už, jaký má název, ale je to jméno nějaké pokojské; a zatím existuje kniha, strašná, nestoudná, hrozná, nemravná, ustavičně otevřená, kterou nikdy nikdo neuzavře, veliká kniha lidské společnosti, ani nemluvě o jiné, tisíckráte nebezpečnější knize, kterou tvoří všechno to, co si večer na plese šeptají muži do ouška či ženy pod vějířem.“ (s. 184)