Plutona
Jeff Lemire
Poeticky temný příběh ve stylu Stephena Kinga či Stranger Things. Pět dětí objeví v lese tělo legendární superhrdinky Plutony. Tenhle objev je vyšle na temnou cestu, která hrozí, že zničí jak jejich přátelství, tak jejich životy. Dohromady pět částí. Jedna z nejlepších komiksových knih roku 2016.
Literatura světová Komiksy Pro děti a mládež
Vydáno: 2018 , CrewOriginální název:
Plutona 1 - 5, 2016
více info...
Přidat komentář
Zajímavý typicky lemirovský příběh, který působí téměř až existenciálně. Plutona jako hrdinka totálně v pozadí a přesně jak vypovídá obálka, dostává se nám z ní jen takový ne úplně živý střípek. Ale ono to vlastně není tak lehké, nelze říct, že by Lemire upozadil superhrdinství na úkor okleštěné zápletky děti s Plutoniným tělem. On docela jasně dává najevo, jaká Plutona je a jak pracuje, ale jde jen o rysy osobnosti a úplně vynechává schopnosti či jakékoliv informace o tomhle svém malém superhrdinském univerzu. Jednak to dává smysl, když je díl uzavřený a nemá smysl něco velkého vymýšlet, zároveň nám to dává prostor věnovat se tomu hlavnímu, ale i si popřemýšlet, co jak asi je a může být.
Nicméně k hlavní zápletce. Setkáváme se s partou dětí, které nejsou úplně sympatické a zastupují různé skupiny. Máme tu hero-wannabe šprta, malého možná až příliš uvědomělého kluka, drsňačku, která je šikanovaná a pomaličku se učí za sebe postavit, rádoby cool holku, co nemá vlastní identitu a školního šikanátora, který má klasické daddy issues a pochází z chudého prostředí. Totálně klišé postavy, které ale nejlépe odráží realitu. No a co se nestane, najdou Plutonu a začíná se řešit, co bude dál. Každý na to má jiný názor, někdo chce slávu a peníze, někdo panikaří, Plutona je pryč... V pozadí ale vzniká něco mnohem hlubšího, a to je trošku šílenství a superhrdinská obsese. Popravdě toho šprťáka docela chápu, alespoň v tom počátečním stádiu. Výsledek ale vygraduje do opravdového thrilleru, který začíná být pořádné psycho. Paradoxně zjevná zápletka se vyřeší sama, ale to, že problém nemá Plutona, nýbrž děti, to je to, oč tu běží. No a konec, taky jsme tu mouchu nepochopil, ale věřím tomu, že si pod tím každý může představit, co by ho nejvíc těšilo. :)
Superhrdinské komiksy nemusím. Tady mne zaujal příběh, ve kterém superhrdinové nejsou prioritou, ale banda dětských outsiderů, kteří se přichomýtnou k záhadě spojené s "smrtí" hrdinky Plutony. Co z počátku bylo zajímavé, napínavé, nějak na konci se vytratilo. Jako by se čekalo na další díl...
Nápad na tento komiks je dost originální a jednotliví dětští hrdinové mají celkem dobře prokreslené charaktery, přestože mi přišly dosti klišoidní. Kvalitu ale hlavně sráží neskutečné nelogičnosti v ději. Zejména se zranitelností superhrdinky si tam autoři pohazují, jak se jim to zrovna hodí.
Jeff Lemire... Žádný svěží vánek, ale regulérní vítr v komiksové tvorbě. Omotal si mě kolem prstu Černou palicí, teď to omotání ještě utáhl Plutonou, což je tak trochu variace na povídku Stephena Kinga Tělo odehrávající se v Lemireho vesmíru (ne tom černopalicovém, ačkoliv vlastně kdo ví). Scénář je úžasný a naprosto nepředvídatelný, kresba ho umocňuje a postavy všech děcek mi díky obojímu rychle přirostly k srdci. Rád bych, aby se k nim Lemire vrátil a vzal mě zase s sebou.
Výborný komiks o dospívání, ale pět sešitů je zoufale málo na to hlouběji rozehrát vztahy mezi tolika postavami. Děj navíc skončí v bodě, kdy to teprve začne být opravdu zajímavé. Třeba se Lemire k Plutoně ještě vrátí.
Máte rádi Breakfast club? Nebo vám učarovali Krysí královny? Budete milovat Plutonu! Protože tohle je sebranka, kde si vyberete....
Nejdřív ale malé představení hrdinů. Víte, jak to myslím. Jako ne hrdinů v pláštěnce, ale hrdinů jako postav. A že je to skvadra! Já se při jejich úvodních stránkách už dost nasmála, tak jsem byla zvědavá, co bude dál. Protože oni netáhnou za jeden provaz. To až potom. Až najdou Plutonu. A kdo ví, možná se z nich ti hrdinové nakonec i stanou. A nebo že by to bylo trochu jinak? Banda je přece jenom v té pubertě...
Na konci každé kapitoly je něco z dobrodružství Plutony. Takže se o ní dozvíme trochu víc, a o tom, jak se dostala do lesa. Tyhle části mě zase tak moc nebrali. Ale dostali jsme se k tomu, kdo je, takže mi to trochu potom nesedělo s...(huš, bez spoileru, lidi!)
Kresba mě bavila. Roztomile přidrzlé. Jako hrdinové příběhu. Žádný veselý barvy, nejsou přece superhrdinové! Ale kresba jako celek mě dostala. Tak snad se mi do rukou dostanou další práce ilustrátorky.
Děj kolem a kolem nebyl zase tak moc originální a moc nepřekvapil (ale bacha na to, je to Lemire, viz následující odstavec). Tedy až na děj a osud hrdinů v poslední třetině. To jsem hltala a konec nečekala. Měla jsem? Kdyby jo, jsem dostatečný nedr, ale takhle nejsem?
Jo, málem bych zapomněla. Doporučuju!!! Protože tohle není "jenom příběh pěti děcek". Možná proto se vám budou příběhy Jeffa Lemira zdát jednoduché. Nebo že už tohle někde bylo. A že jenom vykrádá. A budete mít částečně pravdu. Jenže on to umí všechno zrecyklovat a předělat do nové podoby a hloubky. Buď vám dojde, že to není "jenom příběh pěti děcek" a je v tom mnohem víc, budete hodnotit stejně jako já. Pokud to tam nenajdete, vaše hodnocení a názor na autora budu respektovat. Ale zároveň budu vědět, že tím o hodně přijdete. Ale je to vážně moje starost?
Přidávám autora do oblíbených. Největší objev za poslední dobu :) posílám srdíčko.
Asi bych neměl být tak přísný, ale v porovnání s ostatní Lemireovou tvorbou se mi zdála Plutona slabší. Kresba je výborná, zvlášť přechody mezi příběhy party outsiderů a ze života Plutony. Scénář není vyloženě špatný, ale čekal jsem víc. Plutonu byste mohli s lehkým srdcem nahradit třeba Power Girl a z "indie" komiksu by byl řadový sešit nějaké pláštěnkářské řady.
Tohle mě opravdu nadchlo! Přečteno máte za hodinu, ale z toho konce se budete vzpamatovávat hodně dlouho. Skvělý příběh, kresba mi k němu seděla. Kdo miluje Stranger Things a podobné záležitosti, nebude zklamán.
Tak mne se tento komiks hodně líbil. Zajímavě vystavěný dětský svět s prvky, které bych u dospělých nebral, ale k dětským hrdinům tak nějak patří. Krutá upřímnost, jednání, které se dospělým může zdát nelogické, kdo je kamarád dnes, nemusí být zítra, ... Sice se zde obejvují superhrdinové, ale o ně vlastně v příběhu nejde. Nejde ani o žádnou velkou akci. Pro mne to bylo o obyčejných každodenních vztazích, o atmosféře dospívání, ztátě iluzí, osamělosti v kolektivu, o tom, že pro žádného z hrdinů na konci knihy už nic nebude jako dřív. vše podtrženo hezkou kresbou.
Přiznám se, nějak mi to nesedlo. Vadily mi snad všechny postavy a jejich vzájemné interakce, kresba mě také nijak neoslnila. Trochu to zachránil konec, ale jinak pro mě průměr.
Bezvadný, jednodílný, superhrdinský komiks. Plutona se rozhodně stala jedním z mých nejlepších čtiv za poslední dobu, když jsem se prohrabávala spoustou pěkných komiksů, či japonských mang. Kresba je z části velice zajímavá. Působí totiž skoro stejně, jako všelijaké animáky v televizi. Myslím, že Crew si tentokrát vybralo v celku dosti zajímavý komiks k překladu a do budoucna doufám, že se opět od Crew vyskytne typ komiksu, jako je tenhle.
Taková komiksová jednohubka :)
Autorovy další knížky
2019 | Essex County |
2021 | Potápěč |
2019 | Rváč |
2017 | Tajemství počátků |
2019 | Thanos se vrací |
Námět super, ale šlo z toho vytřískat určitě víc. Ne, že by příběh nefungoval v téhle podobě, leč v rámci očekávání přinesl spíš zklamání. Přitom mi ani moc nevadila dětská kresba Emi Lenox, která takřka hororovému kousku dává docela zajímavý šmrnc. Jenže v důsledku to celé stojí a padá na tom, že vlastně pořádně k ničemu nedojde. Jasně, jednomu z dětí hrábne, člověk by však čekal druhého Jacka Nicholsona a to se tady nekoná ani náhodou.
Přesto u mě Jeff Lemire rozhodně nadále vede v žebříčku nejzajímavějších scenáristů posledních deseti let; už jen proto, že dokáže přijít s neotřelými náměty a zároveň nenadsazovat formu nad sdělení. Navíc já mám tyhle dětské vztahovky moc rád, i když pravdou je, že Plutona nepředvedla nic, co by už dávno před ní nezvládli jiní autoři lépe. Podobné zklamání přinesly i scény ze života superhrdinky Plutony, která jsou asi pro maminky u plotny objevné, ale na můj vkus to bylo až příliš prvoplánové. Smutné, to ano, možná i dojemné, pořád ovšem prvoplánové.