Plutona přehled

04.03.2023

Námět super, ale šlo z toho vytřískat určitě víc. Ne, že by příběh nefungoval v téhle podobě, leč v rámci očekávání přinesl spíš zklamání. Přitom mi ani moc nevadila dětská kresba Emi Lenox, která takřka hororovému kousku dává docela zajímavý šmrnc. Jenže v důsledku to celé stojí a padá na tom, že vlastně pořádně k ničemu nedojde. Jasně, jednomu z dětí hrábne, člověk by však čekal druhého Jacka Nicholsona a to se tady nekoná ani náhodou.
Přesto u mě Jeff Lemire rozhodně nadále vede v žebříčku nejzajímavějších scenáristů posledních deseti let; už jen proto, že dokáže přijít s neotřelými náměty a zároveň nenadsazovat formu nad sdělení. Navíc já mám tyhle dětské vztahovky moc rád, i když pravdou je, že Plutona nepředvedla nic, co by už dávno před ní nezvládli jiní autoři lépe. Podobné zklamání přinesly i scény ze života superhrdinky Plutony, která jsou asi pro maminky u plotny objevné, ale na můj vkus to bylo až příliš prvoplánové. Smutné, to ano, možná i dojemné, pořád ovšem prvoplánové.

20.03.2022

Zajímavý typicky lemirovský příběh, který působí téměř až existenciálně. Plutona jako hrdinka totálně v pozadí a přesně jak vypovídá obálka, dostává se nám z ní jen takový ne úplně živý střípek. Ale ono to vlastně není tak lehké, nelze říct, že by Lemire upozadil superhrdinství na úkor okleštěné zápletky děti s Plutoniným tělem. On docela jasně dává najevo, jaká Plutona je a jak pracuje, ale jde jen o rysy osobnosti a úplně vynechává schopnosti či jakékoliv informace o tomhle svém malém superhrdinském univerzu. Jednak to dává smysl, když je díl uzavřený a nemá smysl něco velkého vymýšlet, zároveň nám to dává prostor věnovat se tomu hlavnímu, ale i si popřemýšlet, co jak asi je a může být.

Nicméně k hlavní zápletce. Setkáváme se s partou dětí, které nejsou úplně sympatické a zastupují různé skupiny. Máme tu hero-wannabe šprta, malého možná až příliš uvědomělého kluka, drsňačku, která je šikanovaná a pomaličku se učí za sebe postavit, rádoby cool holku, co nemá vlastní identitu a školního šikanátora, který má klasické daddy issues a pochází z chudého prostředí. Totálně klišé postavy, které ale nejlépe odráží realitu. No a co se nestane, najdou Plutonu a začíná se řešit, co bude dál. Každý na to má jiný názor, někdo chce slávu a peníze, někdo panikaří, Plutona je pryč... V pozadí ale vzniká něco mnohem hlubšího, a to je trošku šílenství a superhrdinská obsese. Popravdě toho šprťáka docela chápu, alespoň v tom počátečním stádiu. Výsledek ale vygraduje do opravdového thrilleru, který začíná být pořádné psycho. Paradoxně zjevná zápletka se vyřeší sama, ale to, že problém nemá Plutona, nýbrž děti, to je to, oč tu běží. No a konec, taky jsme tu mouchu nepochopil, ale věřím tomu, že si pod tím každý může představit, co by ho nejvíc těšilo. :)