Poblíž nebe

30.11.2021

Taky máte tendenci sahat v knihkupectví nebo klikat na eshopu po osvědčených a oblíbených autorech, případně novinkách, o kterých se zrovna teď hodně mluví a píše? Často se kvůli tomu ochuzujeme o skvělé autory, kteří sice nejsou zatím tak „profláknutí“, ale jejich dílka nás oblaží stejně tak nebo dokonce lépe. Proto děkuju náhodě, že v mém knihomolském sítu uvázlo zlaté zrnko jménem Jiří Raichl. Právě jsem dočetla jeho prvotinu, která vyšla v roce 2018 Poblíž nebe a už se nemůžu dočkat jeho nejnovějšího románu Pomalá voda, od kterého mám ještě větší očekávání. O Pomalé vodě až příště.
Dnes bych se s vámi chtěla podělit o své dojmy z jeho debutového románu-tedy Poblíž nebe.
Nechci se rozepisovat o čem kniha je, to si můžete přečíst v anotaci.
Hlavní hrdina tak trochu zoufale hledající sám sebe nás provede několika lety svého života plného přešlapů, pikantních milostných úletů a marných pokusů o restart.
Příběh je dynamický, vzrušující. Chvílemi se nás snaží donutit i k zamyšlení.
Působí na mě jako koktejl Hartlova humorného, milostného Malého pražského erotikonu s dávkou syrové Páralovy Soukromé vichřice – to vše ale dostatečně naředěno autorovou osobitostí. Jiří Raichl se snaží maximálně ždímat bohatost českého jazyka, a tak mě občas cinklo do nosu trochu neobvyklé synonymum, ale to není rozhodně nijak na škodu.
Máte-li chuť na odlehčené, trochu pikantní čtení…pak vřele doporučuji.
Knihu už sice není možné koupit, ale určitě bude k dostání třeba v knihovnách. A pokud ne = dobrý důvod sáhnout po jiném titulu od tohoto autora.

29.01.2019

„Milostný román z pohledu muže“, jak píše autor na obálce – a žena se nestačí divit. Knížku četla řada mých kamarádek, a reakce byly vesměs podobné: „Cože? Tak ti chlapi jsou vážně takoví?“ Vzhledem k tomu, že knihu napsal jeden z nich, a jde tedy o pohled zevnitř, tak asi ano – nebo alespoň jejich část. Hlavního hrdinu (a vypravěče v jedné osobě), z jehož pohledu se příběh odehrává, byste nejradši zabili.

Naštěstí to u toho neskončí. V druhé polovině knihy a zejména v závěru se člověk přistihne, že tomu darebákovi chtě nechtě začne držet palce. Potkává osudovou ženu, pro niž je ochoten mnohé obětovat… Co mě opravdu dostalo, byl Denisin dopis „na rozloučenou“. Tak naprosto autentický, jako bych ho psala sama. Skutečné vztahy nebývají jednoduché, obzvlášť, když se k nim člověk snaží propracovat po tolika letech karambolů a kdy je těžké tomu druhému věřit…
Na tuhle knížku hned tak nezapomenete, to je jisté.

Autorovi velkou pochvalu za svižný a čtivý styl!