Počkej na moře
Veronika Opatřilová
https://www.databazeknih.cz/img/books/50_/503836/bmid_pockej-na-more-sfI-503836.png
4
440
440
Milostný gay příběh z Anglie 60. let pojednávající o křehkosti lidských vztahů, o životních volbách a odvaze jít si za svým. O okamžicích, které by mohly trvat věčnost. O tom, že chceme někam patřit, a o tom, jak poznáme, že jsme nepřiplavali na špatný břeh, kde nás čeká jen konec. Mladý univerzitní student z Göteborgu přijíždí na ostrov Wight u břehů Anglie, aby tam strávil semestr studiem angličtiny. Na první pohled se ničím neliší od desítky výměnných studentů ze Švédska, kteří se v 60. letech 20. století jezdí do Anglie učit cizí jazyk. Brzy po příjezdu potkává staršího muže, profesora literatury a neúspěšného spisovatele. Poznává v něm stejné tajemství, jaké se sám pokouší skrývat, a mezi oběma muži propukne vášnivá milostná aféra, která má navzdory uvolněné atmosféře a proměnlivé době šedesátých let stále nedozírné následky pro jejich životy. Počkej na moře je komorním příběhem o přitažlivosti a oddanosti, zkoumající hloubku lidské duše na pozadí bouřlivých šedesátých let v Anglii.... celý text
Přidat komentář
Krásný melancholický příběh plný lásky a krásných slovních obratů. Ani se nechce věřit, že píše česká autorka, klobouk dolů. Prostě nádhera.
Baladický příběh o lásce ..... vypovídající o nečekaném zásahu ....
A já neřeším téma lásky zakázané .... láska prostě přijde a má spoustu podob ....
A je jako moře v přílivu či odlivu .... nese v sobě vlny .... někdy nás nadnesou a někdy potopí ....
Citlivě orientované vyprávění z anglického ostrova přinese spoustu postřehů ....
.... Stopa, která po nás zůstává, vypovídá stejnou měrou o nesmrtelnosti .... jako o tom, jak je všechno pomíjivé ....
Přiznám se, že mne kniha ani chvíli nenudila .... i když jsem tušila, že tato dvojice nenajde pochopení .....
A verše Karin Boye - Jistě, že to bolí ....
Jistě že bolí
když pupen puká
bolí co roste
a to co vězní ....
Velmi milé překvapení od české autorky .... empat u ní sedí ....
Já se reálně zbláznim. Fr se zbláznim. Dobře napsaný, dobrý příběh, dobré postavy, dobré prostředí,... Absolutně nemám co vytknout, doporučuji úplně všem.
Hodně pocitová knížka, někomu sedne někomu ne. Já patřím k těm komu ano. Moc se tam toho vlastně neděje a přitom jsou tam krásné obraty. Melancholický jazyk, autentické popisy.
Takový ten pocit postupného zamilovaní a oťukávání.
Počkej na moře přináší melancholický, avšak svým způsobem nezapomenutelný, příběh zasazený do 60. let 20. století, který si rozhodně našel místo v mém srdci.
Děj sleduje studenta z Göteborgu přijíždějícího do Anglie na výměnný pobyt. Když se krátce po svém příjezdu seznámí se starším profesorem literatury, jakoby jeho život konečně nabral smysl. A tak vzniká příběh jedné velké lásky. Lásky v tehdejší době zakázané a nepochopené.
Titul dělá zajímavým především jeho poetický jazyk, který není u Veroniky Opatřilové ničím novým. Nicméně tentokrát, jsem se do stylu vyprávění zamilovala o něco víc. Všechny ty myšlenky, jedinečné slovní obraty a napojení na umění a přírodu mě neskutečně učarovalo.
Za mě Počkej na moře rozhodně stojí za přečtení. Pomůže vám si utřídit myšlenky a zamyslet se nad některými životními situacemi. Díky skvěle vystižené atmosféře se snadno začtete a doufám, že si ji stejně jako já zamilujete.
Poslouchala jsem jako audioknihu, jinak bych ji asi nedočetla, nebaví mě soustavné patlání se v citech. Přednes Daniela Krejčíka byl úžasný! Velmi mě zaujal popis ostrova Wight a anglického venkova, určitě se tam vypravím. A taky je zajímavé vnímat homosexualitu jako překážku v běžném životě, což už dnes moc neznám.
Knihu jsem přečetla, plynula dobře, ale na konci se vlastně sama sebe ptám: proč byla napsaná? K čemu? Nenacházím odpověď - taková nemastná, neslaná.
Chvíli mně trvalo, než jsem se do knihy začetla a naladila se na její vlnovou frekvenci. Je to hodně melancholické, pocitové, až tolik se tam toho vlastně neděje. A přesto, jakmile jsem se naladila na tu správnou vlnu, jsem tu knihu nedokázala odložit a jen se smutkem jsem ji přečtenou odkládala. Hlavní hrdina mně byl velmi sympatický a jeho poslední týdny v Anglii zase velmi sugestivně popsané. Kdo zažil vztah v zahraničí, pochopí.
Na tuto knihu mne nalákaly nejen kladné ohlasy čtenářů, ale také zajímavá anotace. A výsledkem byl nakonec silný čtenářský zážitek, za který jsem moc ráda.
Nevím, do jaké míry to bylo autorčiným záměrem, ale už od začátku na mne z knihy padala určitá melancholie a takové podprahové tušení, že náš čeká čtení, které s blížícím se koncem bude čím dál náročnější. A ono se to tak nějak potvrdilo. Čím víc se blížíte konci, tak nějak tušíte, kam to asi směřuje. A pořád doufáte, že se to změní, zasáhne vyšší moc, něco se stane a postavy se rozhodnou jinak... Ale mně ten melancholický podtón v tomto případě velmi vyhovoval.
Zaznamenala jsem určité srovnání této knihy s titulem Můj policista od Bethan Roberts. Chápu, odkud se tohle srovnání bere, ale za sebe musím říct, že Počkej na moře podle mne Mého policistu s přehledem válcuje a značně převyšuje. Nejen tím, že mi Počkej na moře přijde obsahově propracovanější, ale také jazykově zajímavější, květnatější. A také plné zajímavých myšlenek s přesahem, ne jen příběh obohacený o zobrazení určité doby a společenských poměrů.
Tato kniha mi nabídla řadu podnětů k zamyšlení. Autorka tu skrze své postavy klade otázky, kam patříme, jaký je náš příběh, co od života čekáme. Podtrhávala jsem a lepíkovala jsem si docela dost a mám nad čím přemýšlet. (Jo, jsem jeden z těch barbarů, co si tužkou podtrhává v knihách... ale ty knihy jsou pro mne pak prostě osobnější, no...).
Nakonec ale nedávám plný počet hvězd. Na konci knihy jsem měla pocit, jako by mi při čtení trochu docházel dech a pozornost. Ale je dost dobře možné, že si za to mohu trochu sama, resp. moje myšlenkové rozpoložení, do kterého jsem se dostala (aneb když jsou životní události divočejší, než by člověk chtěl..). Každopádně 4 hvězdy jsou maximálně na místě a za sebe mohu jednoznačně doporučit, pokud je tohle něco, co by vás lákalo k přečtení.
Tohle není kniha pro mě. Dost jsem se při čtení natrápila. Příliš poetické, snové. Autorka má ale na psaní talent a své čtenáře si to jistě najde.
Když jsem poprvé zahlédla tuto knihu, hned jsem si řekla, že ji musím mít. Krásná obálka s jistě zajímavým příběhem. A měla jsem pravdu. Moc krásná a úplně jiná kniha, která vás donutí nalistovat na začátek a číst znovu. Autorka je můj nový objev.
O knize se hodně mluvilo, ale až teď jsem se k ní dostal a nelituji.
Je totiž dobře napsaná, autorka vypráví klidným tempem příběh, který pojednává o závažných tématech.
Autorce se povedlo vytvořit postavy z masa a kostí a vyvolat ve čtenáři celou škálu emocí. Věřil jsem jí každé slovo.
Milostný príbeh z Anglicka zo 60.rokov 20.storočia. O autorke Veronike Opatřilovej som čítala na českých bookstagramoch samé ódy a konečne som sa ku knihe dostala v rámci výpožičky elektronickej verzie z knižnice. A musím s ostatnými súhlasiť!
Krásne zvolený jazyk, lahodné plynutie slov zaručili zážitok akoby kniha plynula sama od seba. Dej sa odohráva medzi mladým študentom z Göteborgu, ktorý je práve na študijnom pobyte na ostrove Wight (UK). Tam sa spoznáva s profesorom, s ktorým sa začína odvíjať ich vzájomný vzťah-nevzťah. Toto spojenie používam zámerne, pretože snáď aj vy máte tú nádhernú skúsenosť, keď vás niekto zaujme, vy okolo neho krúžite, sledujete z diaľky a to, či sa na vás ten niekto usmeje, ovplyvní celú náladu vášho dňa. To vzájomné oťukávanie, sledovanie, snaha zapadnúť do života druhého. To fantazírovanie, čo sa dialo v minulom živote vašej milovanej osoby. Tie neustále pochybnosti o tom druhom, či takisto cíti k vám to, čo vy k nemu. A ak máte skúsenosť s láskou zakázanou tak sa v tomto príbehu nájdete ešte viac. Kniha je zároveň napísaná zaujímavým spôsobom, kde vnímate stanovisko len jednej z hlavných postáv, a tým pádom pohnútky tej druhej hlavnej postavy zostávajú skryté a vy si ich len môžete domýšľať. Mená hlavných postáv naschvál nespomínam, pretože vysvetľujú úvod a koniec knihy, ktorého interpretáciu necháva autorka na samotného čitateľa. Krásny, univerzálny milostný príbeh. Vzhľadom na to, že je kniha komorná, tak vám možno bude občas pripadať trošku viac úmornou v tej druhej polovici knihy, akoby to nikam nesmerovalo alebo sa trošku točila v kruhu alebo, ešte lepšie povedané, akoby jej dochádzala energia. Ale uvidíte sami, ak knihe Počkej na moře dáte šancu! Odporúčam!
Kniha o lásce mladého muže ke svému učiteli. Autorka velmi dobře zachytila pocity zamilovaného člověka, co cítí, jak přemýšlí, jak má v hlavě zmatek a všemu přisuzuje nějaký význam. Náladu dokreslují i popisy přírody. Trochu jsem se bála, že to bude na mě až moc lyrické, ale řekla bych, že to bylo akorát :)
Kniha se četla lehce, přestože byla použita i druhá osoba jednotného čísla. Trochu jsme s holkama bojovaly ve společném čtení s koncem, protože není úplně jednoznačný, ale nakonec jsme s pomocí Google map vyhodnotily závěr snad dobře :D
Nemám moc ráda moderní české spisovatelky, ale tahle kniha je klenot. Příběh je překrásný. Obě postavy jsem si zamilovala a měla jsem chuť i v jedné scéně s nimi tančit. Kniha mě pohladila po duši a jen tak na ní nezapomenu a určitě se k ní vrátím. Vřele doporučuji.
Na to, jak me kniha zaujala svym tematem (a vlastne i prostredim - miluju more!), se mi cetla hrozne spatne. Byla sice napsana hezkym jazykem s krasnymi popisy prostredi, dej se ale neuveritelne vlekl a celou dobu jsem se do cteni musela nutit.
Porad jsem cekala az se neco zajimaveho stane, navnadena kapitolami pred prologem, ale nestalo se vlastne vubec nic. Aspon tedy nic, co se nedalo predem ocekavat.
Postavy mi vubec neprirostly k srdci, nepripadaly mi totiz dostatecne plasticke a prisly mi prilis prvoplanove. Taky mi vadilo, ze napr. fyzicky popis hlavniho hrdiny se dozvidame az na poslednich strankach (po tom, co jsme si ho treba celou knihu predstavovali uplne jinak), jmena hlavnich protagonistu jsou nejasna - a to jen proto, abychom az do konce nevdeli o kom jsme cetli na zacatku, coz mi ale ve finale bylo nakonec jedno.
Nevyhovovala mi ani du-forma. Vycty v podobe miniseznamu podle meho knihu shazovaly na uroven young adult.
Preklady basni az na konci, bez nejakeho odkazu na ne, to mi taky prislo ponekud nestastne.
Jdu zase jednou proti proudu, ale kniha mi neprisla nicim vyjimecna.
Pomalá, lyrická kniha.
Plná náznaků, mnohovrstevnatosti, nedorecenosti, nejistoty.
Milostny příběh kladouci dulezite otazky bez klise, zkratek a lehkych jednoznacnych odpovedi.
Kazda veta, kazde slovo ma svoje presne misto.
Jednoduchá otázka odkrývá nevídané hlubiny, které nelze beze zbytku prozkoumat a naplnit.
(SPOILER) Tohle je klenot. Od prvních stránek jsem byl naprosto unesen. Veronika Opatřilová vytvořila knihu světového formátu, se kterou jsem se dlouho nesetkal. Hluboké myšlenky, nádherný popis přírody, já nemám slov. Hned jsem se musel vrátit po dočtení na začátek, doma jsme probírali různé a možné verze konce, protože autorka nás nechala trochu tápat. Mám chuť si knihu přečíst okamžitě znovu, tak hlubokou stopu ve mě zanechala. Obě postavy jsem si zamiloval, každých pár stránek jsem měl jednu radši více a jednu méně, pořád se to střídalo, každých pár stránek mě jedna postava štvala trochu víc a pak se to zase otočilo. Konec přišel jak blesk z čistého nebe, když jsem si říkal, že mi zbývá pár stránek a najednou tam byly překlady básní a já zůstal v šoku. Autorka vytvořila i playlist na spotify k tomuto dílu a to mě ještě více přeneslo do dané doby. Děkuju za tento zážitek!
Štítky knihy
Anglie milostné romány česká literatura 60. léta 20. století učitel a žák gayové LGBT, queer, LGBT+Autorovy další knížky
| 2022 |  Počkej na moře |
| 2021 | Ostrov žije |
| 2024 | Píseň L. |
| 2021 | Možnosti Kardamomu |
Osobně mám radši, když je kniha spíš svižná, o to víc mně překvapilo, že u tohohle příběhu jsem s tempem neměla vůbec problém. Až po dočtení mi došlo, že autorka dokonale vykreslila, co se nám děje v hlavě, když nad něčím přemýšlíme, a jak moc se naše myšlenky mohou různit od toho, co vlastně řekneme nahlas. Nejdřív jsem si říkala, že ta kniha nemá vlastně žádný konec, ale pak mi došlo, že vlastně má.
"jsme jako dva obrazy na velké stěně, ale nevidíme, jaký obraz jsme, jen si to domýšlíme. Doopravdy ale nemůžeme tušit, jestli jsme abstraktní obraz, nebo jen krásná impresionistická krajinka, protože všechno, co vidíme, je jen pokoj před námi, náš svět."