Pod dekou
Craig Thompson
https://www.databazeknih.cz/img/books/28_/28601/bmid_pod-dekou-PHa-28601.jpg
4
302
302
Pod dekou je první objemný komiks v dějinách tohoto žánru, kterému nakladatel věřil natolik, že jej vypustil v knižní podobě rovnou, aniž by jej měl otestovaný v nějakých sešitových či časopiseckých vydáních. Jde vlastně o velmi civilně, ale přitom nápaditě a zábavně líčený příběh autorova dětství, mládí a první velké lásky. Zároveň se tu řeší problém lidí, kteří byli vychováni na mírně řečeno nábožensky horlivém (a nemírně řečeno fanatickém) americkém venkově a kteří se pak zpod téhle deky i zpod jiných dek obtížně derou ven.... celý text
Přidat komentář
Dojemný příběh dospívání, objevování lásky v její duševní i fyzické podobě a kladení si otázek, jestli by něco takového mohlo Bohu vadit. Hřích a špatné svědomí v porovnání s čistotou a silou milostného vzplanutí. Z knihy dýchá neopakovatelná vůně prvních doteků, do dlaní vám padají tiché vločky, snažíte se vyhnout posměškům spolužáků a přemýšlíte, jak to asi vypadá v Ráji. Když jste tedy křesťan. Kolem a kolem, velká zábava tam asi nebude. Tu je třeba si užít na Zemi. :o)
Ano, je to moc citlivě napsaný příběh, nabušený nejelementárnějšími emocemi, který se čte sám. Je to obdivuhodné takhle do světa vylít své nitro a rozpitvat mládí do poslední bolístky. Dlouho mi tam ale chyběla nějaká "přidaná hodnota." Čtu, čtu a pořád si říkám proč jako, co mi to dává, ale naštěstí konec všechno spravil. Taky jsem se narodil do katolické rodiny, musel jsem chodit do kostela a v pubertě jsem na celou tu pokryteckou katolickou víru "rezignoval," takže jsem se zčástí s Craigem zžil. Myslím, že každý si tam najde kousek sebe a sám před sebou si to možná i přizná. Autorovi se povedlo skvělým způsobem zpracovat atmosféru, místy fakt máte pocit, jako byste se procházeli v křupajícím sněhu a na hlavu vám padaly vločky. Pokud se kolem něco dělo, co mělo "jít jedním uchem tam a druhým ven," taky to tak bylo znázorněno, do Rainy se asi každý při čtení tak trochu zamiloval;-)
No a tak mě napadlo, když nechtěl autor rodiče ranit tím, že ztratil víru, touto knížkou se mu to určitě povedlo, nemluvě o "pánu na hlídání."
Nebyl jsem z toho tak u vytržení a na měkko jako jiní melancholici, ale i tak se mi to líbilo. Upřímný příběh ze života prostě.
srdcovka....ano melancholici se skutečně budou mít...toto je melancholiků a platonických lásek svatý grál .)
výtvarno i způsob vedení děje mě zaujali ale příběh byl na můj vkus trochu naivní a patetický
Patřím ke generaci vyrostlé na komiksech ze zadních stran "ábíčka", ale že lze formou komiksu sdělit podstatně víc jsem si uvědomil až před devíti lety kdy se mi víceméně náhodou dostal do ruky titul Pod dekou. Od té doby se k tomuto mistrovskému dílu pravidelně vracím a myslím, že Pulitzerovu cenu si právem zaslouží. Milovníkům tohoto titulu bych rád doporučil Rodinný ústav od Alison Bechdelové a Modré Pilulky od Frederika Peeterse. Žánrově a kvalitativně jsou si díla velice podobná.
Asi jediná kniha, kterou čtu každý rok (každou zimu). Velice citlivý, niterný a upřímný příběh autorova dětství, dospívání a především první velké lásky. Podobné zážitky a pocity měl během svého mládí jistě každý z nás a proto mě při čtení tohoto komiksu s nádhernou kresbou vždy bodne u srdce jako onen rampouch z pravé wisconsinské zimy...
Nemůžu si pomoct a bojím se, že to skoro může vyznít jako kritika autorovy osobnosti, ale hlavní postava je z literárního hlediska dost nezajímavá. Nikomu neberu potřebu psát o dětství a dospívání mladíka, který je příliš pasivní a slabý na to, aby se zmohl na nějaký čin nebo aspoň nabídl, když už je tak kontemplativně založený, zajímavější smýšlení a pozorování než detailní kresbu, ale mě to literárně prostě neoslovuje.
Pod dekou
Po letech jsem se znovu začetl. Chtěl jsem si ověřit, že mé dávné okouzlení nebylo podmíněno mou tehdejší láskou. Nebylo. Neříkám a netvrdím, že od začátku do konce jsem z toho byl nadšen. O to ale nejde.
Víte, stane se, že v básnické sbírce stačí pár veršů a jste jí chyceni, v knize pár vět, které obrátí celý dojem na hlavu. V případě Blankets, stačilo několik obrazů, k tomu dvě tři slova. Mé okouzlení je stále stejné, nepodléhá změně, nic s ním nehne.