Pod šeptajícími dveřmi
TJ Klune (p)
https://www.databazeknih.cz/img/books/50_/506724/bmid_pod-septajicimi-dvermi-Fxz-506724.png
4
274
274
Když si pro Wallace na jeho vlastní pohřeb přijde Smrtka, začne mít podezření, že je asi přece jenom mrtvý. Místo aby ho zavedla rovnou do záhrobí, vezme ho do malého městečka. Na jeho okraji, kousek od silnice vinoucí se lesem, je mezi horami uhnízděná čajovna, kterou vlastní muž jménem Hugo. Pro místní je Hugo majitelem čajovny, pro duše, které potřebují přejít na druhý břeh, je převozníkem. Jenže Wallace ještě není připravený opustit život, který sotva začal žít. S Hugovou pomocí začne objevovat věci, které za života propásl. Když se v čajovně objeví Manažer, zvídavá a mocná bytost, a dá Wallacovi jeden týden na to, aby přešel na druhý břeh, rozhodne se Wallace vměstnat celý život do sedmi dní. Pod šeptajícími dveřmi je vtipná a laskavá fantasy ze současnosti o duchovi, který odmítá odejít, a o převozníkovi, do kterého se zamiluje. Je to nádherný milostný příběh o životě stráveném v kanceláři a smrti strávené budováním domova.... celý text
Literatura světová Fantasy
Vydáno:
2022
,
Fantom Print
, conQueer
Originální název:
Under the Whispering Door, 2021
více info...
Přidat komentář
Na teto knize je krasna jeji nadeje a bylo by hezke, kdyby to v realu takhle fungovalo. Pro nekoho muze byt kniha zdlouhava, ale tady mi to nevadilo. U cteni jsem se zasmala, pobrecela si a koncila jsem s usmevem na rtech a nadeji v srdci.
Dočítal som to, i keď som bol miestami dosť netrpezlivý, s komentárom predo mnou sa dá do istej miery súhlasiť... Kniha o živote, láske, trpezlivosti, nádeji, tolerancii, smrti... O ďalšie knihy tohto tak trochu premotivovaného autora asi záujem nemám...
Po Domě v blankytně modrem moři kdy jsem z autora byla nadšená jsem se vrhla na toto dílko. No.... a musím říct, že nechápu proč to má tak skvělé hodnocení. Je to nudné, příšerně přeslazené a pořád dokola. 380 stran blábolení o ničem. Toto je první kniha v mém životě, kterou jsem málem nedočetla. Jednu hvězdu dávám za dědu Nelsona zbytek je odpad.
Co na to říct...roztomilý, vtipný a hřejivý příběh. Daná knížka Vám ukáže, jak zaobalit vážná témata jako je smrt a výčitky, co jste během svého života nestihli...k tomu samozřejmě zodpovídá velmi často kladenou otázku...co přijde po našem skonu a jestli bychom se s ním dokázali vyrovnat.
Doporučuji všemi deseti :)
Až nastane čas dát si s Hugem a Wallacem čaj a vdoleček, budeme vědět, že je to jen přestupní stanice. Do té doby, co udělám s časem, co nám zbývá, je jen a jen na nás :)
Nějakou dobu po dočtení jsem to musela vstřebávat. Úžasná kniha, kdy se zasmějete, jenže pak jsem bulila jak želva. Konec je dojemný a za mě mohu jen a jen doporučit. Jedním slovem nádherná kniha.
...když žijete dost dlouho na to, abyste se naučili někoho milovat, dřív nebo později poznáte žal...
Nádherná obálka, název i námět, ale...
...tentokrát mě to nějak nedokázalo chytit za srdce.
Smrti není třeba se nezbytně nutně bát. Neznamená konec všeho. Je to konec, který vede k novému začátku...
...to zjišťuje i Wallace, právník, pro kterého si na jeho vlastní pohřeb přijde Smrtka. Nevěří. Nechce věřit. Nechce být mrtvý. Chce žít...
Času nikdy není dost. Vždycky si myslíme, že ho máme spoustu, ale když o něco doopravdy jde, nemáme ho nikdy dost...
Originální námět, spousta myšlenek, které se vás dotknou v místech, kam málokoho pouštíme. Kam se možná sami nedíváme, protože vědět nechceme... Spousta zajímavých postav, charakterů i příběhů. Ale mě to prostě nebavilo. Do čtení jsem se nutila. Ještě v polovině jsem si říkala, že to asi vzdám. A pak, skoro na samém konci, najednou příběh konečně začal žít...
Konečně přišly emoce a s nimi slzy, smích a dojetí.
...jenže ten konec to zase zabil. Za mě prostě ne. To už bylo moc na sílu. Někdy by to mělo skončit v tom nejlepším - i když to třeba bude bolet.
Mám na vybranou?
V životě? Vždycky...
Musím říct, že jsem do té knihy šla s tím, že vlastně o ní nevím vůbec nic. A hrozně příjemně mě překvapila originálním námětem, chytrým a příjemným humorem a samozřejmě postavami. A ten konec byl tak neskutečně roztomilý mezi Hugem a Wallasem. Úplně se rozplývám. :DD TT
Kniha byla pro mě zklamáním. Námět originální, začátek skvělý, vtipný, čtivý ale pak se z toho vyklubala gay love story a to už mě ani trochu nebavilo.
TJ Klune je můj objev letošního roku, který mi vyrazil dech. Dříve jsem asi snad ani nevěřila, že mohou něčí napsaná slova tak pohladit po duši. Knihu jsem poslouchala jako audioknihu čtenou Sašou Rašilovem a stejně jako autorovo předchozí dílo Dům v blankytně modrém moři mi přinesla hluboký, kouzelný prožitek. Příběh je skoro jako pohádka, ale vlastně není. Vypráví o skutečných, velmi vážných situacích, se kterými se lidé vyrovnávají - smrt blízkých, blížící se smrt člověka samotného, nemoci, deprese, či nedostatek lásky. Všechno je však podáno v tak milé, hřejivé podobě, aniž by to zároveň zveličovalo tyto negativní elementy, že se člověk cítí jako po příjemném rozhovoru s moudrým člověkem, který toho už mnohého zažil, ale zůstává mu pozitivní pohled na svět. Upřímně, lidé by měli něco takového číst/poslouchat častěji. Darujte tuto knížku člověku, kterého máte rádi.
Predchádzajúca autorova kniha, Dom na azúrovom pobreží, bola výborná a preto som sa nevedel dočkať vydania tejto. Pán Klune nám opäť prináša veľmi pekný, citlivý príbeh s jemným nádychom romantiky a príjemnou atmosférou čajovne. Pod šepkajúcimi dverami sa veľmi dobre čítalo. Je to naozaj skvelý tip, ak hľadáte čítanie po náročnom dni v práci alebo v škole. Postavy sú zaujímavé aj keď je pravda, že obzvlášť hlavná postava mi k srdcu nijak extra neprirástla. Inak povedané, zažil som už sympatickejšie postavy. To však nepovažujem, v tomto prípade, za zásadný nedostatok. Čo mi však vadilo a za čo strhávam jednu hviezdu je dĺžka knihy. Tá zápletka je veľmi jednoduchá a predvídateľná, preto si skutočne nemyslím, že bolo nutné, aby kniha mala 400 strán. Vyskytlo sa v knihe viacero pasáží, ktoré boli zdĺhavé a neposúvali nás v deji, ani neprinášali podnety na zamyslenie. Suma sumarum, Pod šepkajúcimi dverami sa svojmu predchodcovi nevyrovná, ale stále je to skvelá kniha na jesenné čítanie s krásnym posolstvom. Odporúčam !
Vidím zde do jisté míry podobnost s DOMEM. I zde máme hlavního hrdinu, který není žádný velký sympaťák. Postupem času se však mění. Mění se v lepšího člověka. A právě ty proměny se mi v Kluneho knihách moc líbí . Čtenář si uvědomí, že nikdy nic není ztraceno, že téměř vždy je nějaká šance. Ano, někdy může být pozdě, na to bychom neměli zapomínat a žít život tak, abychom těchto promarněných šancí nemuseli litovat. Wallace tu druhou šanci dostal. A jak s ní naložil, si již přečtěte sami .
Dom na azúrovom pobreží bol krásny príbeh, preto som si nemohla nechať ujsť ani autorovu ďalšiu knihu a ani tentokrát som nebola sklamaná. Priznávam, že Dom sa mi páčil o maličký kúsoček viac, ale aj Pod šepkajúcimi dverami som si maximálne užila a miestami mi vybehla aj nejaká tá slza (najmä v záverečných kapitolách). V príbehu sa rieši smrť, čo je dosť citlivá téma, ale autor ju podal veľmi pekne. Príbeh ma dokázal zároveň rozosmiať, zahriať pri srdci i pekne emočne vyžmýkať. Našla som tu veľa krásnych myšlienok.
Wallace bol úspešný, no chladný, arogantný, nepríjemný a sebecký právnik, ktorý nemal problém ísť aj cez mŕtvoly. Až keď zomrel a dostal sa do Cháronovho prievozu si uvedomil, aký bol jeho život... nešťastný a neuspokojivý. Páčilo sa mi, že sme mali možnosť sledovať jeho postupnú premenu. Vďaka obyvateľom netradičnej čajovne získal iný pohľad na život, začal prehodnocovať niektoré veci, vážiť si maličkosti, užívať si "život", naučil sa starať sa o druhých, dávať najavo svoju lásku a podobne. Nakoniec sa z neho stal láskavý a starostlivý muž, ktorý by pre svojich blízkych urobil prvé i posledné.
Z Huga od začiatku vyžaroval pokoj a pozitívna energia, nebolo ťažké si ho obľúbiť. Mal veľkú trpezlivosť a nenechal sa len tak niečím vykoľajiť. Nikdy neodmietol podať pomocnú ruku. Zároveň ho však v jeho vnútri trápili mnohé problémy, až by som ho najradšej objala a uistila ho, že neurobil nič zlé. Páčil sa mi jeho vzťah so starým otcom, ich vzájomné doberanie aj neustála podpora.
Získali si ma aj ostatní obyvatelia čajovne. Mei bola taká menšia neriadená strela s podrezaným jazykom, občas ju bolo treba krotiť, aby neurobila nejakú hlúposť, no mala srdce na správnom mieste. Nelson bol tiež skvelý, bola s ním veľká sranda, neraz ma vedel rozosmiať. Samozrejme, nesmiem zabudnúť ani na jedného rozkošného psíka, bez ktorého by to nebolo ono. V čajovni vládla priateľská atmosféra, mala také zvláštne čaro, až som ju mala chuť tiež navštíviť, dať si čaj a nejaký dobrý koláčik.
Romantická linka bola jemná, rozkošná a trochu smutnokrásna. Wallace a Hugo sa pomaličky, nenápadne oťukávali a vzájomne po sebe pokukovali a ja som sa nad nimi musela len prihlúplo usmievať.
Čo viac dodať, za seba vám môžem Dom na azúrovom pobreží i Pod šepkajúcimi dverami len a len odporučiť a dúfam, že sa dočkáme prekladu i autorových ďalších kníh.
TJ Klune je kouzelník! To, jak dokáže napsat knihu, která na čtenáře působí při čtení jako feel good příjemná záležitost, ale zároveň je plná životních myšlenek a má opravdu přidanou hodnotu... No wow!
Už Dům v blankytně modrém moři si mě získal, ale Pod šeptajícími dveřmi bylo za mě ještě lepší čtení! Byla jsem dojatá tak, jak už dlouho ne a to, jak nádherně autor zpracoval téma smrti a druhých šancí...
Hype okolo této knihy a autora je maximálně zasloužený a já vím, že si přečtu cokoli dalšího, co napíše!
Kniha, která si nejen mě, ale jistě spoustu z vás získá opravdu nevšedním stylem psaním. Zápletka je protkaná tématem smrti, a posmrtného života. Takové téma mě vždycky fascinovalo, a taky trochu přitahovalo. Proto mě kniha zaujala už po přečtení anotace. Je to mé první střetnutí s autorem, a za mě nádherné setkání. Ta kniha nemá příliš akce, spíš skoro vůbec žádnou, a celou dobu se odehrává na jednom místě, ale je napsaná famózním stylem psaní, který pohladí na duši. K tomu si přimyslete skvěle vykreslené charaktery, který si musí zamilovat každý, a to včetně hlavního hrdiny, který je dost zmetek. Pokud máte rádi knihy, které vás neustále nutí se zamýšlet a trefují se do černého perfektními myšlenkami, tak tohle vás prostě nesmí minout. Konec byl pro mě dech beroucí a obsahoval přesně tu jiskru, díky které ve mně emoce rezonovali ještě notnou chvíli po dočtení, a která může za výsledné plné hodnocení z mojí strany.
Jemná knížka, která podává téma smrti až překvapivě lehce. Je vtipná i dojemná. Stránky ubíhaly samy a hlavní hrdinové byli báječní. U Wallace bych nicméně měla jednu poznámku: obrácení Ferdyše Pištory. Každopádně jsem po přečtení trochu smutná. Ještě jsem nebyla připravená čajovnu opustit. Jednou se do Charónova přívozu určitě vrátím.
Tematicky těžší a za mě autorsky ještě vyspělejší než Dům v blankytně modrém moři. Kouzelnej doják, průběžně příjemně odlehčovaný. Děj zde narozdíl od Domu již od počátku pádí a je plný zvratů. Stejně jako v případě Linuse Bakera z Domu tu autor užívá prudký, až fantasticky - nereálně - otočkový vývoj hlavní postavy. Vypravěčské schopnosti, především v dialozích a popisech prostředí, jsou přinejmenším inspirativní.
"Běž. Běž, kam potřebuješ jít. Do středu země. Ke hvězdám. Na měsíc a podívej se, jestli je opravdu ze sýra."
Těším se na další autorovu knihu a na to, až si všechny přečtu v originále.
Četla jsem již autorovu první knihu Dům v blankytně modrém moři a ta mě opravdu nadchla, přestože tento žánr úplně běžně nečtu. Proto jsem si pořídila i Pod šeptajícími dveřmi a ani ta mě nezklamala. Všechny postavy mi byly sympatické a to nakonec včetně Manažera. Kniha je poměrně hluboká a opravdu člověka často nutí k zamyšlení. Je to takový ten typ knihy, která se vám otiskne do duše, něco ve vás zanechá... Věřím, že bych si knihu s radostí po čase přečetla znovu a zase bych v ní našla něco nového. Rozhodně se časem chystám i na další autorovu knihu/knihy .
Autorovy další knížky
| 2022 |  Dům v blankytně modrém moři |
| 2022 | Pod šeptajícími dveřmi |
| 2023 | V životech loutek |
| 2024 | Vlčí píseň |
| 2024 | Někde za mořem |
Od autora som už čítala knihu Dom na azúrovom pobreží a musím sa priznať, že táto sa mi zdá slabšia. Spočiatku som mala veľký problém sa začítať, veľmi ma to nebavilo, Wallace ako hlavná postava sa mi nepáčil (ja viem, že to asi nikomu) a zdalo sa mi to také príliš priamočiare, v podstate bolo jasné, čo sa bude diať. Že Wallace začne rozmýšľať nad svojím životom, bude prichádzať na to, že ho nežil dobre a tak podobne. Ale ako som čítala, tak ma to celkom chytilo. Postupne som si aj Wallaca obľúbila, Hugo mi bol sympatický od začiatku a Smrtka Mej vlastne tiež, aj keď je dosť svojská. A ich spolunažívanie v čajovni, spolu s Hugovým mŕtvym dedom a psom, sa mi začalo páčiť. Užívala som si ich rozhovory, postupnú Wallacovu premenu a všetko okolo toho. Podobne ako Dom, aj toto bol veľmi milý, príjemný a zamyslenia hodný príbeh. A aj keď začiatok bol pre mňa ťažký, nakoniec sa mi to páčilo. Teším sa na ďalšie autorove knihy a príbehy, ktoré nám prinesie.