Pod šeptajícími dveřmi
TJ Klune (p)
https://www.databazeknih.cz/img/books/50_/506724/bmid_pod-septajicimi-dvermi-Fxz-506724.png
4
291
291
Když si pro Wallace na jeho vlastní pohřeb přijde Smrtka, začne mít podezření, že je asi přece jenom mrtvý. Místo aby ho zavedla rovnou do záhrobí, vezme ho do malého městečka. Na jeho okraji, kousek od silnice vinoucí se lesem, je mezi horami uhnízděná čajovna, kterou vlastní muž jménem Hugo. Pro místní je Hugo majitelem čajovny, pro duše, které potřebují přejít na druhý břeh, je převozníkem. Jenže Wallace ještě není připravený opustit život, který sotva začal žít. S Hugovou pomocí začne objevovat věci, které za života propásl. Když se v čajovně objeví Manažer, zvídavá a mocná bytost, a dá Wallacovi jeden týden na to, aby přešel na druhý břeh, rozhodne se Wallace vměstnat celý život do sedmi dní. Pod šeptajícími dveřmi je vtipná a laskavá fantasy ze současnosti o duchovi, který odmítá odejít, a o převozníkovi, do kterého se zamiluje. Je to nádherný milostný příběh o životě stráveném v kanceláři a smrti strávené budováním domova.... celý text
Literatura světová Romány Fantasy
Vydáno:
2022
,
Fantom Print
, conQueer
Originální název:
Under the Whispering Door, 2021
více info...
Přidat komentář
Tematicky těžší a za mě autorsky ještě vyspělejší než Dům v blankytně modrém moři. Kouzelnej doják, průběžně příjemně odlehčovaný. Děj zde narozdíl od Domu již od počátku pádí a je plný zvratů. Stejně jako v případě Linuse Bakera z Domu tu autor užívá prudký, až fantasticky - nereálně - otočkový vývoj hlavní postavy. Vypravěčské schopnosti, především v dialozích a popisech prostředí, jsou přinejmenším inspirativní.
"Běž. Běž, kam potřebuješ jít. Do středu země. Ke hvězdám. Na měsíc a podívej se, jestli je opravdu ze sýra."
Těším se na další autorovu knihu a na to, až si všechny přečtu v originále.
Četla jsem již autorovu první knihu Dům v blankytně modrém moři a ta mě opravdu nadchla, přestože tento žánr úplně běžně nečtu. Proto jsem si pořídila i Pod šeptajícími dveřmi a ani ta mě nezklamala. Všechny postavy mi byly sympatické a to nakonec včetně Manažera. Kniha je poměrně hluboká a opravdu člověka často nutí k zamyšlení. Je to takový ten typ knihy, která se vám otiskne do duše, něco ve vás zanechá... Věřím, že bych si knihu s radostí po čase přečetla znovu a zase bych v ní našla něco nového. Rozhodně se časem chystám i na další autorovu knihu/knihy .
Pro mě tohle byla těžká, ale absolutně nádherná kniha. Smích se střídal s pláčem, bolest s radostí. K autorovi jsem se dostala nedávno a Dům v blankytně modrém moři mě nadchnul. Ale tohle tedy bylo ještě VÍC.
Jdu shánět další knihu a autora uložit do oblíbených.
AUDIOKNIHA :-)
Po knihách tohoto oblíbeného autora už jsem pokukovala nějakou chvíli. Sklízí totiž velmi pozitivní recenze, ale fantasy není úplně žánr, který bych četla ve velkém. Až když jsem mezi novinkami na audiotece spatřila Pod šeptajícími dveřmi v podání Saši Rašilova, rozhodla jsem se autora konečně vyzkoušet.
Příběh Pod šeptajícími dveřmi má toho spoustu co nabídnout. Určitě bych ji doporučila různým věkovým kategoriím a i těm, kteří stejně jako já nehltají jednu fantasy knihu za druhou. Zpracovává totiž originálně téma smrti a donutí vás se zamyslet nad tím, co je skutečně důležité a co vám možná v dnešní uspěchané době trochu utíká. Rozhodně musím vyzdvihnout perfektní interpretaci Saši Rašilova, která mi příběh pozvedla ještě o úroveň výš. Jsem moc ráda, že jsem zase jednou vystoupila ze své komfortní zóny a rozhodně si hodlám poslechnout i další audioknihy tohoto amerického autora.
(SPOILER)
,,Energie. Život. Smrt. Všechno. Zvedneme se a upadneme a zase se zvedneme. Pohybujeme se různými stezkami, smrt ale nediskriminuje. Přijde si pro všechny. Odlišuje tě to, jak s ní naložíš.,,
Wallace je krutý, sobecký a nesnesitelný právník. Považuje se za žraloka mezi mřenkami. S nikým nemá slitování, na zbytečnosti jako je rodina, odpočinek či přátelé nemá čas a opovrhuje všemi kolem sebe. Jednu chvíli tu je, a najednou není. Ocitne se na svém pohřbu, kde křičí, ale nikdo jej neslyší. Smrt popírá i ve chvíli, kdy jej odvádí Smrtka. Ta ho odvede do čajovny na okraji města, kde se setká s Hugem. Ten je pro lidi z vesnice okouzlujícím majitelem podniku, pro duše pak slouží jako Cháron, tedy převozník na druhou stranu.
Vždycky si myslíme, kolik nemáme času, ale když o něco doopravdy jde, čas nikdy nestačí. Wallace tak začne poznávat, o co všechno přišel během života a jak špatným člověkem byl. Mezi ním a Hugem začne vznikat cosi výjimečného.Jenže Wallace je mrtvý a Hugo živý.
Klune mi vzal srdíčko a zatímco jej z jedné strany něžně hladil, z druhé do něj nemilosrdně bušil boxerem. Tahle kniha je neskutečný poklad! Vážné téma smrti protkané bonmoty. Podmanivé prostředí čajovny skrývající tajemství toho, co se děje za oponou. Sarkastičtí duchové, kousavá, ale srdečná Smrtka, empatický převozník s náručí dokořán pro každého, kdo bude potřebovat. Nemůžu říct, že bych brečela. Já řvala jak malá holka! A ještě víc po dočtení poděkování, kdy jsem se dozvěděla, že kniha vznikla na popud úmrtí autora a jako způsob jak se se smrtí vyrovnat.
Wallace musel umřít, aby v sobě našel lidskost. Letos to bude určitě jedna z mých TOP knih, jinak než 5/5 nelze hodnotit. A určitě si ji chci někdy přečíst ještě jednou. Minimálně až můj život opustí někdo důležitý, protože kniha dává naději. Naději na možnost získat zpět své lidství. Naději na opětové setkání s milovanými. A především naději na lásku a druhou šanci.
,,Pozdní procitnutí je mocná věc, Wallaci. Ne vždycky vidíme, co máme přímo před nosem, natož abychom to dokázali ocenit. Teprve při pohledu zpět si uvědomíme, co jsme měli vědět celou dobu.,,
Pro mě to bylo po Domu v blankytně modrém moři zklamání. Byla to prostě nuda. Zápletka předvídatelná a a tisíckrát za mě už použita jinde a lépe.
Hned po poslechu Dům v blaknytně modrém moři jsem si vrthla na poslech této knihy, kterou opět načetl bravurní Saša Rašilov. Byla úplně jiná, taková vážnější a asi ještě více k zamyšlení. Nesmála jsem se tak často jako u Domu, ale i tak byla krásná a milá a stála za to.
Po přečtení jeho knihy Dům v blankytně modrém moři jsem se moc těšila na tuhle knihu.
Hned od začátku jsem věděla, že mi tato kniha zlomí srdce. Nemůžete napsat příběh o tom, jak se do sebe duch a převozník zamilují, a nečekat slzy. Wallace Price je pitomec a bylo těžké ho mít vůbec rád. Ale čím více roste jako člověk, tím je sympatičtější. Hugo byl dokonalý a já ho milovala od začátku. Tato kniha je plná úžasných postav, ale zbytek vás nechám objevit sami.
Nevím, jak to Klune dělá, ale vždycky dokáže, abych se do jeho příběhů zamiloval víc. Tyto příběhy jsou vždy o obtížném tématu, ale s autorovým psaním a humorem můžete vidět záblesk světla ve tmě.
Hlavní postavou je WALLACE, který zemře na srdeční infarkt. Na jeho pohřeb mu přijde Smrtka, které ho zavede do jednoho malého městečka, ve které se nachází dům, který je přestupní stanicí pro zemřelé. Majitelem domu (čajovny) je HUGO. Wallace se seznamuje s dalšími postavami, kteří žijí v tomto domě i mimo něj včetně všemi obávaného MANAŽERA.
Wallace je právník, k ostatním lidem se během svého života nechoval moc dobře. Když zemře, uvědomuje si jako duch, v čem udělal chybu a jak se měl v minulosti zachovat.
Kniha se mi líbila a řekl bych, že je srovnatelná s knihou DŮM V BLANKYTNĚ MODRÉM MOŘI. Autor má smysl pro humor, a ačkoliv smrt je bolestné téma a má mnoho podob, autor se zhostil toho tématu velmi dobře.
Časem si přečtu knihu V ŽIVOTECH LOUTEK. :)
Tahle kniha vás přiměje přemýšlet. Nejen o životě a o smrti. O všem. O tom, jací jste, jaké máte přátele a rodinu, jakou máte práci, jaká děláte rozhodnutí, jak nakládáte s časem, který vám byl dán, jak o sobě, o lidech a o světě kolem přemýšlíte. TJ Klune zkrátka na stránkách knihy Pod šeptajícími dveřmi předkládá možnost, co se stane, když zemřeme. A pokud tato možnost existuje, budu za ní ráda. Sice se o sobě zřejmě dozvím dost ošklivých věcí, než dojdu k "prozření", k "míru". Ale pokud mě na konci budou čekat tyhle dveře, ráda to podstoupím. I když já bych preferovala kavárnu než čajovnu.
Najdete zde klasická klišé: každý konec vede k novému začátku, smrt je součástí života, žij svůj život naplno, jako by byl tvůj poslední, času nikdy není dost, hlavně, když jde o věc, na které nám záleží, nejde o to, čeho dosáhneš, ale o lidi a o to, co jsme ochotní pro ně udělat... Tato klišé však v celém příběhu mají svůj smysl, nejsou kýčem a opravdu člověka chytí za srdce. Stejně tak lidské emoce, smutek nad ztrátou milované osoby, rodičovská i milostná láska a pocit, že nakonec všichni najdeme cestu domů.
Tato kniha byla opravdu skvělá. Myslím , že podnítila na pozadí barvitého příběhu, k zamyšlení. Postavy procházejí nějakou tou proměnou. Fantasy prvky z díla dělají zajímavý příběh. Místy jsem se docela pobavil a zasmál. Těším se na další knihy autora... Myslím, že tato kniha se mi líbila víc než Dům v blankytně modrém moři.
Tak tahle knížka byla opravdu jedinečná! Nečekala jsem a vlastně ani nevím proč že byla tak moc čtivá. Nádherná a moudrá kniha je možnostmi jak pohlížet na smrt. Co je po smrti nevíme ale kdybych si mohla dát čaj třeba třikrát abychom se stali rodinou s Hugem a spol. Vůbec bych se nezlobila. Kniha mě i okouzlila a připadá mi zajímavé jak autor píše že si skrz tuto knihu zpracovává tak těžké téma jako úmrtí blízkého. Velmi pěkně zachycená stránka života i smrti. Doporučuji:)
Pro mě se tahle knížka stala doslova a dopísmene Láskou na první přečtení. Nejenže jsem se hlasitě smála, ale taky jsem si poplakala dojetím.
Jasně, děj není zrovna dvakrát dynamický. Je pomalý, protkaný hromadou filosofujících debat, ochucený fakt jen špetičkou napětí, což chápu, že by mohlo některé čtenáře znudit.
Kvality tohohle díla dle mého skromného názoru tkví jinde.
I přes absenci strhujících dramat či akčních scén je to počin velmi čtivý, nechybí mu skvělý humor, krásné citáty, uvěřitelná a roztomilá lgbt milostná linka, dojemné momenty a především lidskost a laskavost. Taky předkládá zajímavý a nečekaně mile vtipný pohled na smrt, z něhož získáte pocit, že se vlastně není čeho bát.
A Wallace? Hlavní hrdina je kapitolou sám o sobě. Za života byl příjemný asi jako tříska hnisající za nehtem. Po smrti - vlastně až potom, co se s ní jakž takž smířil - si ale prošel vývojem, který ho dovedl nejen k lepšímu já, ale taky k hluboké lásce a k přijetí do velmi podivného společenství, které se dá nazvat rodinou.
Protože čím víc času Wallace ve společnosti nesourodé partičky podivínů tráví (no řekněte, nelibilo by se vám žít vedle Smrtky s asijskými kořeny a lehce nevymáchanou pusou, ducha žerty tropícího dědy, psa doslova věrného až za hrob a trpělivého převozníka libujícího si v čajích?), tím víc si uvědomuje, co vše mu za život uniklo.
Tenhle příběh je laskavý, cituplný a zároveň vtipný, jehož leitmotivem je vyrovnání se se smrtí a to nejen s tou vlastní, ale i s odchodem milovaného člověka. Mimoto je ale také o uvědomění si vlastních chyb, o druhé šanci je napravit. O promarněném životě. O smutku, hněvu i radostech. O debatách nad životem i smrtí, o lásce milostné i rodinné...
Milovníci LGBT romancí s nádechem fantastična nebo příznivci oddechové četby, u které se zasmějí i dojmou zároveň, by si tenhle titul rozhodně neměli nechat ujít.
Já nebrečím, ty brečíš. Tohle bylo takový pohlazení po duši, že bych si to přečetla nejradši ještě jednou, a našla tam zas jinou hloubku. Šeptající dveře mají podle mě tolik vrstev, že bych to musela číst pořád a pořád, za každý bolavý situace.
Na nevrlého hlavního hrdinu jsem si zvykla už v Domu v blankytně modrém moři, takže Wallace mi teď nedělal problém. Téma smrti tady bylo bráno s takovou něžností, s přijetím a s láskou, že to ve vás prostě musí něco zanechat.
Milovala jsem ten nápad - čajovnu, Mej, Huga, Apollóna, Nelsona. Ty s láskou tvořený věty, který váma rezonujou a číst je je jako zavrtat se do pelíšku.
Dům v blankytně modrém moři mi až tak nesedl, no tohle sedlo hodně. Neskutečně se těším na autorova další díla.
Začalo to slibně, ale po pár stránkách děj ztratil dech. Příběh mě začal nudit, nutila jsem se do čtení, a to nemám ráda. Téma smrti, a co se děje pak, je popsáno mnohokrát. Jenže aby to bylo čtivé, je třeba trochu víc, než jen zastavení se v jakési čajovně a nějaké filozofování. Kniha nemá hloubku. Možná uspokojí ty, kteří se smrtí nemají zkušenost a může se jim líbit. Mně se příliš nelíbila.
Nějak jsem téhle knize nepřišla na chuť. zejména mě hned od prvopočátku štvaly všechny postavy. Nafoukaný Wallace, uchichotaná Mae která v mých představách degradovala pozici smrtky na totální lůzu a egoistický Nelson, který si myslí že když je mrtvý dlouho, je asi něco víc a to jeho neustálé mlácení holí... Jediný, který mi přišel v pohodě byl Hugo,
ale ani tato postava knihu nezachránila. Námět na knihu dobrý, ale podání - za mě ne.
Od pana autora jsem četla Dům v blankytně modrém moři, což se mi nesmírně líbilo a zapsalo se mi do srdce. A tak jsem chtěla vyzkoušet i další autorovu knihu a je pravda, že jsem měla dost vysoká očekávání - o předchozí skvělé zkušenost. A možná se mi ta přehnaná očekávání trochu vymstila, protože tuhle knihu nakonec hodnotím průměrně.
Začala bych zápletkou, která se mi moc líbila - připadala mi zajímavá a originální, zatím jsem nic takového podobného nečetla. To vyzdvihuju určitě dost vysoko. Lze to vnímat jako něco na pomezí pohádky/fantasy - jako něco ne zcela reálného, ale to určitě nevadí. Pro mne to přinášelo určité podněty k zamyšlení. Co přichází po smrti? Jak by člověk zhodnotil svůj život? Byl smysluplný? Žil člověk dobrý život?
Bavily mne i postavy - s většinou jsem si sedla hned. Jen tedy s hlavním hrdinou Wallacem jsem se chvilku trápila, než jsem mu přišla na chuť. Byť se autor ho snaží čtenářům přiblížit, trvalo mi, než jsem si k němu našla cestu. Připadal mi trochu plochý a ty jeho vztahy s ostatními postavami mi zpočátku nepřipadaly úplně uvěřitelné. Až koncem příběhu jsem tomu začala věřit a začala jsem se chytat a fakt si to naplno užívat.
Ve výsledku průměrné hodnocení. Skvělá zápletka, velmi čtivě a srozumitelně napsané, většina postav mi sedla, jen s hlavním hrdinou jsem se chvilku prala. Nicméně pokud by autorovi ještě u nás vyšly další knihy, určitě je vyzkouším.
Autorovy další knížky
| 2022 |  Dům v blankytně modrém moři |
| 2022 | Pod šeptajícími dveřmi |
| 2023 | V životech loutek |
| 2024 | Vlčí píseň |
| 2024 | Někde za mořem |
Jemná knížka, která podává téma smrti až překvapivě lehce. Je vtipná i dojemná. Stránky ubíhaly samy a hlavní hrdinové byli báječní. U Wallace bych nicméně měla jednu poznámku: obrácení Ferdyše Pištory. Každopádně jsem po přečtení trochu smutná. Ještě jsem nebyla připravená čajovnu opustit. Jednou se do Charónova přívozu určitě vrátím.