Pod šeptajícími dveřmi
TJ Klune (p)
https://www.databazeknih.cz/img/books/53_/532752/bmid_pod-septajicimi-dvermi-65d84087af904.png
4
258
258
Když si pro Wallace na jeho vlastní pohřeb přijde Smrtka, začne mít podezření, že je asi přece jenom mrtvý. Místo aby ho zavedla rovnou do záhrobí, vezme ho do malého městečka. Na jeho okraji, kousek od silnice vinoucí se lesem, je mezi horami uhnízděná čajovna, kterou vlastní muž jménem Hugo. Pro místní je Hugo majitelem čajovny, pro duše, které potřebují přejít na druhý břeh, je převozníkem. Jenže Wallace ještě není připravený opustit život, který sotva začal žít. S Hugovou pomocí začne objevovat věci, které za života propásl. Když se v čajovně objeví Manažer, zvídavá a mocná bytost, a dá Wallacovi jeden týden na to, aby přešel na druhý břeh, rozhodne se Wallace vměstnat celý život do sedmi dní.... celý text
Literatura světová Fantasy
Vydáno:
2023
,
Audioteka
, Fantom Print
, conQueer
Originální název:
Under the Whispering Door, 2021
Interpreti: Saša Rašilov
více info...
Přidat komentář
Podobné ingredience jako u Domu - tady kombinovány nápaditě a gay romance poutavá - ale přece jen těch pseudofilozofických keců na mne bylo moc.
(SPOILER)
Kniha Pod šeptajícími dveřmi byla dlouho očekávaným zahraničním bestsellerem, o kterém každý básnil, všichni se na něj těšili a netrpělivě očekávali jeho vydání. Byla jsem tedy zvědavá, jestli knihy TJ Klunea jsou opravdu tak úžasné, jak všichni tvrdí.
Při čtení anotace uvedené přímo v knize se dozvídáme, že hlavní hrdina příběhu Wallace zemře. Náš svět však jen tak neopustí - přijde si pro něj Smrtka jménem Mej a dovede ho do čajovny s názvem Charónův přívoz, ve kterém na něj čeká Hugo, převozník. Jeho úkolem je Wallacovi pomoci urovnat si své záležitosti a přejít zvláštními dveřmi na druhý břeh. Anotace zároveň předesílá, že se jedná o fantasy příběh o duchovi odmítajícím odejít a převozníkovi, do kterého se zamiluje.
Shrnutí děje této knihy na Databází knih nám zase prozradí, že ačkoliv se Wallacovi nebude chtít z čajovny jen tak odejít, objeví se zvláštní bytost jménem Manažer, který šéfuje všem Smrtkám a převozníkům, a dá našemu hrdinovi posledních sedm dní na to, aby na druhý břeh skutečně dobrovolně přešel.
V první kapitole se pak dozvídáme, že Wallace byl za života sobecký hulvát, který kašlal na svou ženu, své zaměstnance, byl zlý a neměl v sobě ani kapku slušnosti a soucitu.
Všechny tyhle informace se dozvíme pouze z anotací a první kapitoly. A mám pocit, že tady právě nastává první problém, který jsem s touhle knížkou měla. Nevím, jak vy, ale já obvykle nečtu knihy s vědomím toho, že už vím, jak to dopadne. Prostě nechápu, proč jsou nám všechna tahle fakta naservírována už na začátku. Úplně to pokazí efekt překvapení, nemáte v podstatě žádný prostor pro to přemýšlet nad tím, co se asi bude dít dál.
Dalším problémem, který jsem s touhle knihou měla, bylo prvních asi 150 stran, kde se kromě toho, že Wallace umře a přijde do čajovny, vůbec nic neděje. Sledujeme jen Wallacovu neschopnost smířit se s tím, že je mrtvý, a jeho oduševnělé rozhovory s Hugem o tom, jak se s tím musí vyrovnat, jak se smrti nemusí vůbec bát, a jak má šanci změnit to, jaký byl, když byl ještě naživu. Mám pocit, že tenhle motiv se objevil už v tolika knihách a filmech, že nemá moc šancí překvapit. Minimálně v téhle knize ne.
Naštěstí zhruba na 150. stránce se konečně začne dít něco zajímavého. Setkáváme se s dalšími zemřelými, jejich příběhy. Hugo i ostatní se jim snaží pomoci, ne se všemi to ovšem jde snadno. Interakce s živými návštěvníky čajovny pak přináší spoustu vtipných momentů. Kromě již zmíněných postav totiž Charónův přívoz obývá také duch Hugova dědečka Nelsona, který je navzdory svému věku tak trochu přerostlý puberťák, rád tropí hlouposti a naučí Wallace dělat nejrůzněji triky obtěžující živé návštěvníky čajovny, a v neposlední řadě i duch jeho psa Apollóna.
Zároveň se zde však spolu s těmito situacemi začíná objevovat další nešvar - z protivného, sobeckého a namyšleného Wallace se během několika týdnů najednou stává hrdina, který si dokáže poradit i se situacemi, se kterými si nedokáže poradit ani převozník, ani Smrtka, a dokonce ani již zmiňovaný Manažer.
I po tomhle všem jsem však doufala, že ještě přijde nějaký zvrat, u kterého si budu říkat ano, tahle knížka za to fakt stojí. Místo toho se nám dostává přesně toho klišoidního konce typu "a všichni žili šťastně až do smrti."
Neříkám, že je kniha špatná, obsahuje určitě pár milých a zajímavých myšlenek, bohužel v ní však nedokážu vidět ten úžasný a dechberoucí bestseller jako všichni ostatní. Pro mě to byla relativně průměrná kniha, na kterou za pár týdnů nejspíš zapomenu.
Skvělá kniha :-) TJ Klune opět nezklamal a za mě je to možná o chlup lepší než Dům v blankytně modrém moři :-)
Čekala jsem odlehčené fantasy, něco ve stylu Terryho Pratchetta a jeho Morta. Jenže je to gay love story, kde každá druhá přímá řeč začíná zájmenem Já a třemi tečkami. Nic pro mě, zjevně nejsem cílovka.
Zajímavě uchopený námět knihy, co se s námi děje po smrti. Do knihy jsem se začetla poměrně rychle. S osobami, smrtkou, převozníkem, duchem psím i lidským a manažerem, který se z kluka mění v krásného jelena, jsem si vytvořila vřelý vztah.
Čajovna se mi svým vzhleden i šeptajícími dveřmi zamlouvala. Proces smíření se se smrtí bylo skvělé. Úplně si umím představit, že každému to trvá jinak dlouhou dobu. Nevím, co je po smrti, ale nápad se smrtkou, která je napůl člověk a po smrti se o tebe postará a zodpoví všechny otázky, na které zná odpověď se mi zamlouvá.
Moc se mi líbila přeměna Wallace. I po smrti lze zhodnotit svůj život a Wallace si popravdě přiznal, že nebylo o co stát. Mej, Hugo, dědeček i pes, všechny jsem si zamilovala. Ba i vztah Huga a Wallace, který průběžně vznikal byl krásný.
Kniha mě dojímala k slzám. Nejspíš už jsem ve věku, kdy možnost smrti cítím víc než třeba ve 20 letech. A dle mého si každý přejeme, aby pak něco bylo. Aby přišlo smíření a víra, že až projdeme šeptajícími dveřmi, uvidíme se svými blízkými, které nás ve smrti předešli.
Citace z knihy: „Smrti není třeba se nezbytně nutně bát. Neznamená konec všeho. Wallace si vzpomněl na to, co mu řekla Mej. Je to konec který vede k novému začátku. “
Když jsem tuhle knihu začala číst, bála jsem se, že nebude tak dobrá, jako kniha předchozí. Omyl, byla to emocionální smršť, na kterou, doufám, hned tak nezapomenu.
Jak už jsem psala u minulé knihy, věřím, že kdybych přečetla víc takových knih, byla bych i já lepším člověkem.
Tohle bylo tak milé, krásné. Příběh, který vás rozesměje, ale i rozbrečí. Jedna z nejkrásnějších knih, které jsem četla.
“It’s never enough, is it? Time. We always think we have so much of it, but when it really counts, we don’t have enough at all.”
Nutně potřebuju další knihy od autora!
Je mi jasné, že některé části pro někoho budou už vyloženě ždímačka emocí, ale na mě to fungovalo a nestydím se za to. Byly části, kdy jsem se pohihňávala nahlas (seance se spiritistickou tabulkou) části, kdy mi bylo úzko, smutek se střídal se štěstím. I když Dům v blankytně modrém moři pro mě stále vede, Pod šeptajícími dveřmi je také hřejivé pohlazení po duši, je to krásně lidské, dojemné a jako vždy se z toho dá vyzobat dost k zamyšlení. Těším se na další knihy od autora. A Apollón je velmi good boi!
I ve smrti lze nalézt naději …
Težké téma, zajímavé pojetí.
Mně se víc líbil Dům v blankytně modrém moři.
Jak jsem řekla u jeho knihy minule. Nejsem člověk, který se snadno rozbrečí. Ovšem u Klunových knih je to jinak. Brečela jsem u této stejně jako u Domu.
Neskutečně jsem si to užila a mnohé si z toho odnesla.
Stejně tak jsem zatoužil, zažít podobné věci. Hlavně tu lásku a přátelství.
K tomu se z těch pocitů budu zotavovat trochu déle.
Každopádně odedneška budu čaj brát mnohem vážněji než předtím. Díky Hugo.
Jinak pokud by se mě někdo zeptal na nejoblíbenějšího autora. Byl by to Klune.
Neskutečně se těším na další knihy tohoto autora.
Mám nového, oblíbeného spisovatele…
Nemá už další knihu v češtině?
Ten chlap má dar psát a tato jeho druhá knížka je toho důkazem…
Kdo jste od něho nic nečetli, co nejdřív to zkuste napravit…
Prostě úžasný čtení - opět…
Krásná knížka, zpočátku jsem se nemohla začíst, mám ráda knížky nabité akcí, ale zařekla jsem se, že to dočtu. A neudělala jsem chybu. Tabuizované téma, velice jemně uchopené, něco podobného jsem ještě nečetla. Nevyhledávám tenhle typ knížek, ale jednou za čas si něco podobného přečíst je zajímavým zpestřením.
Další autorova kniha která je pohlazením po duši. Bylo mi strašně líto, že jsem si ji nedokázala šetřit na delší dobu, ale prostě se mi od ní nepodařilo odtrhnout.
Čteno v originále, na překlad jsem zvědavá.
Autorovy další knížky
| 2022 |  Dům v blankytně modrém moři |
| 2022 | Pod šeptajícími dveřmi |
| 2023 | V životech loutek |
| 2024 | Vlčí píseň |
| 2024 | Někde za mořem |
Rozhodně mi to sedlo více než první kniha od autorky. Zajímavé téma, sympatické postavy a mezi hlavními hrdiny to jiskří od začátku do konce. Téma posmrtných životů nemám ráda, ale zde mi to nějak sedlo a vše bylo moc hezky vymyšleno.