Pod sněhem
Petra Soukupová
Zdánlivě běžná situace: Tři sestry nasedají jednoho zimního dne do auta a vyrážejí k rodičům na oslavu narozenin svého otce. Blanka se dvěma dcerami, miminem a psem, Olina se synem a tabletem, Kristýna s kocovinou. V jednom autě se však spolu s nimi ocitají i jejich životní příběhy, vzpomínky na dětství, nenaplněné sny a frustrace a sedmimístné Volvo XC se tak už po několika kilometrech jízdy mění v napěchovaný papiňák, který každou chvíli hrozí výbuchem. A to ještě žádná ze sester netuší, že další drama je čeká v domě rodičů. V rodinných vztazích a na první pohled obyčejných událostech dokáže Soukupová zachytit otisky spletitých osudů, dávných zážitků a frustrací s takovou bravurou, že před čtenářem vyvstávají jako jedinečná životní dramata. Autorčin typický způsob vyprávění s předstíranou ledabylostí a neokázale podtrhuje autenticitu příběhu a vtahuje do něj čtenáře natolik, že se sám stává jedním z pasažérů auta jedoucího na rodinnou oslavu.... celý text
Přidat komentář
Nerozumím tomu, proč některým lidem připadala kniha nudná. Je to skvěle napsané, přesně o tomhle je přece každodenní život s dětmi - čurání, mokré boty, dohadování se o koka-kole, miliony denních maličkostí, které je třeba zařidit, promyslet, vykonat...Život není hollywoodský biják plný napětí a zásadních zlomů, případně chechtaček. A že tam byla chyba na jedné stránce? No bože, to je snad lidské, ne?
Mám ráda knihy od Soukupové,ale tato kniha byla depresiví a nudná.Byla jsem při čtení v napětí,co se stane,dočtete knihu a ono se nestalo nic.Příběh vypráví o rodinných vztazích,kde jsou neuvěřitelně podrobmým způsobem popsány běžné situace,co lidé říkají,ale i co si myslí.Knihu bych znovu číst nechtěla.A to nemluvím o tom,že si autorka v knize spletla v jedné pasáži postavy.
Bohužel musím po přečtení této knížky dát Petře Soukupové palec dolů. Geniální "Zmizet" a teď? O pět pater dolů. Styl psaní, postavy bez osobnosti, zasazené do naprosto předvídatelných schématických krabiček - všechno mi připadalo bez napětí, bez překvapení... A v okamžiku, kdy si v jedné části knihy autorka popletla jména postav to u mě tato kniha prohrála úplně...
Jak to, že tu píšete, že ještě nevyšla? Vždyť jsem ji před týdnem četla a chtěla jsem ji ohodnotit. Je skvělá, čtivá a fakt ze života.
Opět zajímavá knížka o všední každodennosti. Kolikrát jsem v průběhu knížka žasla, jak se dá poutavě popsat několik obyčejných dní v životě. V některých věcech se člověk asi sám pozná...
Depku od Petry Soukupové miluju vždycky a její nejnovější kousek mě opět nezklamal, musím dát pět hvězd. Každou z postav jsem svým způsobem chápala, každou z nich sem stranu od strany nenáviděla. Končí to tak, jako všechny ostatní knihy, úplně normálně všedně. Čekat se vyplatilo!
Petra Soukupová nezklamala. Knížka je brilantní sondou do života naprosto obyčejné rodiny, kterých je na statisíce. Atmosféra, taková hutná deka, kterou je děj přikrytý, člověka dostane, mrazí ho a nemůže si pomoct ve zcela vyhraněných názorech na postavy. Tleskám autorce, opravdu mistrně odpozorovala lidské povahy, osudy a rodinné vztahy.
Strašná kniha, vůbec nechápu, jak to mohl někdo vydat, a ještě k tomu to mělo obrovský PR.
na straně 226, po přemlouvání se , zda tu knihu vzdát, či nikoliv, jsem objevila trapas:
když zůstanou v autě sestry Krista a Olina.....tak tam mluví na Olího třetí sestra Blanka, která v té době už cestuje s dědou v autě? no prostě trapas. literární brak, nedalo se to číst, a to jsem tu knihu tak moc chtěla....
Styl, kterým Soukupová knihu napsala je strašný, myslím, že stylisticky by jí předčil každý žák druhého stupně základní školy......
Obraz rodinných vztahů napříč třemi generacemi v rozmezí jednoho dne se soustředí především na ženský pohled, který zprostředkovává matka, její tři dcery a jejich rodiny. Spousta sporů, dávných křivd, současných problémů s manželem či s jeho absencí. Pozorování, čí děti jsou lépe vychované, propadání do sebelítosti střídané úlevou, že zrovna můj život je lepší než ty ostatní. Kdo může říct, že je skutečně šťastný, kdo by nechtěl něco víc, něco lepšího?
Ze začátku hodně rozpačité, až jsem uvažovala o odložení, pak se to vcelku dalo, ale pořád se tam řešily spíš ty nedůležité věci a problémy (Cola v McDonaldu, mokré boty...) než aby se autorka pustila více do jejich vztahů a podstatnějších problémů (nevěra, nepřítomnost partnera, výchova dětí...).
Soukupová opět nezklamala. Další z jejích naprosto parádních knih. To, že jsou její knihy a příběhy lehce depresivní, mě nepřekvapilo ani tentokrát. Naopak, její příběhy jsou jasné, ze života. Každý se v nich může najít. V různých konkrétních postavách, příbězích a knihách, které píše. Mě osobně kniha nadchla. Autorka opět ukázala, že umí psát. Nenudila jsem se ani chvíli. Konec sice nenadchne, ale ani nezklame. Alespoň u mě to tak bylo. Celkově mám více než pozitivní dojem.
Jsem trochu zklamaná. Jakoby každý bojoval s každým i sám se sebou a jen občas problesklo trochu porozumnění či soucitu s druhým. Příjde mi to až nereálné. My jsme se sestrou také každá jiná, ale takovéhle "války" jsme mezi sebou snad nikdy nevedly. Asi mám štěstí.
Mám ráda knížky, které mě pohltí svým tématem i způsobem vyprávění. A když navíc tím, o co tu běží, jsou rodinné vztahy a vše se odehrává v současnosti a v našem českém prostředí. Chápu, že se nová kniha PS může někomu nelíbit, ale já se přidávám na tu opačnou stranu. Čtení bylo pro mne zajímavé, z mnoha různých pohledů a důvodů. U každé z žen jsem si našla něco , co znám a nejvíce jsem prožívala příběh maminky. Je to o nás, aspoň o některých a je to hodně přesné. A taky se mi velmi líbí grafická úprava knihy.
Velké zklamání. Četla jsem několik knih od autorky, ale tohle bylo utrpení. Tři protivné hlavní postavy, příběh bez konce a stále dokola opakující se pasáže. Uff.
Totální propadák,nutila jsem se do čtení,přeskakovala stránky a k této knize už se nevrátím! Pro mě nudné,nezáživné čtení a neseděl mi ani styl psaní.
Autorovy další knížky
2020 | Věci, na které nastal čas |
2009 | Zmizet |
2017 | Nejlepší pro všechny |
2015 | Pod sněhem |
2022 | Nikdo není sám |
Dobrá knížka, jen opravdu dlouhé věty. Dlouho mi trvalo než jsem si zvykla a konec je zvláště useknutý.