Pod sněhem

06.04.2015

Pod sněhem je ve srovnání s ostatními knihami Petry Soukupové trochu méně "drsná", nicméně i tak se jedná opět o knihu, která je dost neveselá a jde na dřeň současných mezilidských vztahů. Moc se mi líbilo, jak odlišné je spektrum vnitřních bojů a úzkostí jednotlivých postav, každá bojuje se svými démony a nezdary. Opět obdivuju, jak bravurně dokáže Soukupová proniknout do lidské duše a postihnout ten neklid, který jí zmítá, to, jak člověk musí každý den bojovat sám se sebou a svým životem.

06.04.2015

To tedy nebylo právě veselé čtení. Já se tam ale viděla, viděla jsem své sourozenecké vztahy, viděla jsem tam všechny ty manželské ústupky, obhajování něčeho, co se obhájit nedá, jen abych zakryla svou slabost. V podstatě jsem ten úděsný den prožívala společně s hlavními hrdinkami, cítila jsem všechny ty křivdy a představy, které se nesplnily a asi už nikdy nesplní i ten pocit, že není kam utéct před ostatními ani před sebou. Kniha se čte skoro sama a s pocitem, že přesně tohle se mohlo klidně stát a určitě se v různých obdobách dnes a denně děje.

03.04.2015

Ohodnotit nejvyšším možným počtem hvězdiček knihu, ze které je člověku úzko? Ale jako bych se viděla v těch situacích, z nichž zdánlivě není úniku. Texty Petry Soukupové mají sílu, ve srovnání s knížkou "K moři" by text zasloužil značně proškrtat. Pět hvězdiček z pěti za výborný název!

31.03.2015

Já mám Petru Soukupovou moc ráda a na její knihy se těším třeba s ročním předstihem. Musím říct, že Pod Sněhem mě, jak postavy v knize často tvrdí dost "sr..lo" :) a to pro ten pro mě zvláštní styl psaní, nazvala bych ho styl psaní "povinného" deníku fotrem a matkou otráveného náctiletého, ale zvykla jsem si. Ale jinak: zklamání neproběhlo, postavy mě rovněž pěkně "sr---y", stejně tak mě uměly rozesmát, a dojmout. Nevím, já jsem ze tří dětí a já jsem nás tam se sourozenci viděla. Navíc si myslím, že tahle kniha přesně vyjadřuje různé pohledy více lidí na jednu situaci, jeden stav. Na to, čím svoje chování omlouváme, abychom zakryly svou neschopnost, na obhajoby, které používáme, abychom zakryly svou beznaděj. Na to, jak rádi vidíme to, co vidět chceme. Na to, jak si každá maminka myslí, že vychovává v rámci možností dobře a když ne, tak proto, že nemá takové možnosti jako ta druhá. A přitom dobře ví, že je to blbost, že má prostě nevychovaného spratka a závidí těm druhým, jak to zvládají lépe a přitom ty před jejich očima dělají chyby ve výchově, které budou mít nejspíš fatální následky. Všechno má rub a líc a svět není černobílý, ani vztah tří sourozenců není černobílý. Prostě tahle kniha nezměnila můj názor na obrovský talent autorky popsat postavy tak, abyste si je skutečně, ale skutečně uměly představit, mít je skutečně rádi, nebo je skutečně nenávidět. Ty tři nádhery se mi fakt vryly do paměti a jen tak nevypadnou. Já si myslím, že tam svou rodinu musí vidět trošku každý a jestli ne, tak gratuluji, nejspíš žijete v harmonickém soužití, pokud si to ovšem jen nemyslíte :). A myslím, že Petra Soukupová si nemůže stěžovat na životní zkušenosti. Tohle jen tak nevymyslíš.

Tak nevím! Na knížku jsem se docela těšila, koupila si ji a začala číst, ale už na sedmdesáté straně jsem cítila, že to není ono. Celý děj mi přišel nesmírně staticky, nic se tam pořádně nedělo, pořád se někdo na někoho čuřil a zase se kousek šlo, potom zase děti chtěli čůrat atd, atd. Zkrátka, kniha byla k nepřečkání. Dočetla jsem do stránky 220 a pak jsem to vzdala. Ano, já vím, není to příjemné číst, ale tohle je podle mě nejhorší knížka Petry Soukupové. Nejlepší byla její první knížka K moři. Tam to žilo, hýbalo se, mělo to grády! Pod sněhem byla jen statika, bohužel ...

29.03.2015

Knížky Petry Soukupové mám nesmírně ráda, i já jsem odpočítávala dny, kdy vyjde tahle novinka. Oblíbila jsem si Petřin styl psaní, navíc je fakt dobrá pozorovatelka - ty postavy jsou často my. Píše o tom, co se mnohdy bojíme vyslovit. Je tam všechna ta lidská blbost, která se na nás valí v eMHáDéčku, v supermarketu, na ulici. Pod sněhem mě osobně ale trošku zklamalo, nicméně ne v kontextu toho, co je v knihkupectví, ale v porovnání se Zmizet nebo K moři. Člověk pouští televizi a je to jeden hnus vedle druhýho, proto když čtu knížku, chtěla bych v ní aspoň někoho normálního, aspoň jeden hezkej mezilidskej vztah, víc záviděníhodných vlastností než jen lásku k psům, kočkám a krajině, a to nejsem naivní ani sentimentální. Z rodiny sester mi bylo smutno. A jak už tady zaznělo - chyběl mi konec. Pořádná pointa... to, proč mám dodnes zvlněnej závěr povídky Věneček, u které jsem brečela jak malá holka. Každopádně se už teď zase těším na další knížku. V tom se nic nemění!

27.03.2015

Petra Soukupová má velmi osobitý styl psaní, který buď sedne, nebo odradí. Prostřední část knihy mi přišla trošku slabší (dění kolem defektu pneumatiky), ale její brilantní vystižení rodinných, a především sourozeneckých vztahů mě opět dostalo.