Podbrdské ženy
Jana Poncarová
https://www.databazeknih.cz/img/books/44_/444816/bmid_podbrdske-zeny-sBF-444816.jpg
4
1208
1208
Když chybí mateřská láska, ovlivní to celé generace. Příběh o nelehkých lidských osudech v podhůří Brd na pozadí událostí minulého století. Emílie zažije bolesti války i nástup komunismu – ale možná ještě horší jsou pro ni samota a odcizení, které pociťuje v manželském životě. Také její dcera Jana se cítí zavržená, rodičovské lásky zažila málo a sama ji neumí předat dál. Dokáže poslední z podbrdských žen Johanka zlomit rodinnou kletbu a zbavit se tíže samoty?... celý text
Přidat komentář
Zatím moje nejoblíbenější přečtená kniha v roce 2020. Mělo to vše a ještě jako prvotina mladé české autorky.
Musím dát 5*...dokonale napsáno , drsné ,ale tak pravdivé.Nedostatek lásky si neseme celý život......nejhorší je , že už v dětství a od vlastních rodičů. Moc tuto knihu doporučuji, milujme a projevujme lásku Svým dětem.....
(SPOILER)
Silná kniha!
Taková ta, kdy vám po přečtení není zrovna moc lehko na duši a sedá na vás depka...
Bily se ve mně pocity, na jednu stranu jsem měla chuť si rvát vlasy nad odevzdaností hrdinek, nad jejich smířením se se životem, který je ubíjel a ničil a zabíjel. Přitom, jak si samy uvědomovaly, "přece ještě není pozdě začít znovu".
Ale čtenář zároveň chápe, jak těžké to tehdy ženy měly.
Co se týče chlapů, z těch mi bylo zle, hlavně z těch z linie Kucmanů.
Překvapil mě vztah Jany k Johance. Jasné, lásku vlastní matky prakticky nepoznala, ale čekala bych, že o to spíš se bude snažit aby se Johana nikdy necítila tak sama, opuštěná a bezradná, jako kdysi ona...
"Zavřete na chvíli oči a představte si linii žen, vašich předkyň... Můžete se o ně opřít? Co cítíte?"
"Ne, opřít se o ně nemůžu, ale ony se opírají o mě."
Věta, která je na začátku knihy, se zhmotňovala s dalším a dalším čtením. Příběhy 3 generací žen, které každá jinak, ale přesto stejně uvnitř, touží po jakémkoli teplém slovu... Celou knihou také prostupuje velká skromnost. Žádná z žen netoužila po nějakých velkých a nereálných "zbytečnostech", ale pouze jen po naplnění základních lidských potřeb.
Nutí mě to k přemýšlení, jestli naše děti budou moci říct - mohly jsme a můžeme se tebe opřít...
Obsáhlá historie jednoho rodu, která nás provede celým staletím. A ukazuje, že i když žijeme v různých dobách, stále toužíme po stejné věci - spokojeném životě.
Kniha se mi líbila.. ačkoliv byla poměrně větší část knihy hodně smutná.. Tři ženy, tři generace, trpěly všechny, jen každá trochu jinak.. Na pozadí dějin od první světové války dodnes.. malé vesničky pod Brdy, staré chaloupky, louky a pastviny, bylinkami vonící půdy, německé tanky, ruské tanky, nesvoboda a vysvobození.. Moc doporučuji
Depresivní příběhy žen jedné rodové linie. Úplně mi to připomnělo Heřmánkové údolí. Trpké odevzdání nést svůj úděl. Ale velmi dobře se čte, od knížky se nedá odejít. Asi se nebude líbit každému, tahle literatura je spíše pro starší čtenářky.
Po dlouhé době kniha,kterou po dočtení nechávám "doznít".....Přečetla jsem na jeden nádech.Nedala se odložit a dávkovat.Pro mě zážitek.
Kniha se mi moc líbila,byla smutná,ale byla v ní i naděje... když jsem knihu četla,jako kdybych byla součástí.
V podstatě dobře, čtivě napsané. Ale alespoň pro mě neskutečně depresivní. Plus jsem asi kvůli názvu čekala, že z knihy bude víc cítit Brdske "genius loci", což se bohužel nestalo.
Krásná a čtivá kniha.Mám moc ráda takovéhle přiběhy.Ženy to dříve opravdu neměli lehké.
Dost deprimující čtení. Přes generace jdoucí stejný typ uzavřené poddajné ženy s minimálním sebevědomím, utápějící se bez špetky radosti v trpkém životě a postrádající lásku, kterou sama neumí dávat. Osudy jednotlivých hrdinek dost splývají. Zapracování obecných historických události do děje se příliš nezdařilo. Největší emoce tak vzbuzují zbytečně vypjaté pohřební scény, při kterých čtenářovo oko nezůstane suché.
Kniha je velmi čtivá, má poutavý děj, věrně vykreslené postavy, které si buď zamilujete, nebo je nenávidíte. Silný příběh o ženském údělu, který byl a je často hodně tvrdý a beznadějný.
Tohle je jedna z knih, která se po dočtení neodkládá lehce. Musí se nechat doznít. Min.čtyři dny jsem nemohla začít číst jinou. Hlavou jsem byla stále na statku s hrdiny knihy. Emilky mi bylo líto nejvíc, to jsem kolikrát pro slzy na čtení neviděla. Ženy opravdu neměly po staletí lehký život, bída, dřina a bezpráví je dávno zapomenuto...
Podobně silně mě oslovilo Heřmánkové údolí. Obě knihy doporučuji a těším se na EUGENII.
Rodinná sága o osudech tří žen z jedné rodové linie je krásným čtenářským zážitkem. Přesto mi při čtení i dočtení zůstává tíživý a smutný pocit. Kniha o nelehkých letech na vesnici během několika režimů. Emilka, Jana a Johana, tři ženy, tři osudy. Na prvotinu opravdu zdařilé, jediné co mi úplně nevyhovovalo, byly různě dlouhé časové úseky – jedna kapitola po dnech, další po měsících či letech.
Román o mém rodném kraji, takže pro mě velmi osobní záležitost. Velmi se mě dotkl příběh Emilky. V té době tak pravdivý... a tak smutný.
Když jsem knihu dočetla, řekla jsem si UF. Obsah příběhu je moc pěkný, zajímavý. Je barvitě popsána nejen doba, v které se to odehrává, ale i postavy a drobné detaily, které mám na knihách ráda. Prožívala jsem vyprávění s každou hrdinkou zvlášť a poznala jsem v tom osudy mnoha žen, které mám kolem sebe. Život není peříčko a zvlášť mi ženy to nemáme někdy opravdu jednoduché. Začátek knihy mne velice zasáhl - hrdinka navštívila psychologa a při sezení zjistila, že se nemůže opřít o ženy z předchozích generací, a že se ony opírají o ni. Mám stejnou zkušenost. Je jen na každé z nás, jestli s tím něco uděláme a změníme to. Autorka si vybrala téma, které je mi blízké. Eugenie je krásná kniha a tato také,takže se těším na další. A moooc doporučuji.
Štítky knihy
rodina české ženy rodinné vztahy psychologické romány ságy rodiče a děti rodinná historie, dějiny rodu
Autorovy další knížky
| 2019 |  Eugenie: Příběh české hoteliérky |
| 2020 |  Alžběta a Nina: Tajemství mojí babičky |
| 2021 | Cyklistka: Osud poslední baronky |
| 2020 | Děvčata první republiky |
| 2022 | Herečka: Múza první republiky |
Knížka, která bude ještě několik dní doznívat. Čtení o generaci tří žen, které tolik chtěly život “žít”, radovat se a vědět, že nejsou na světě samy. Samy na lásku, dřinu, bolest i nemoc. O rodině, partnerství a také o lásce mateřské. V tomto případě nepoznané nebo spíše nevyřčené. Emilka, Jana i Johanka. Všechny tři toužící po zdánlivě obyčejných věcech a přesto pro ně nedostižných. O tom, že druzí mají neobyčejnou moc pozměnit osudy nejen své, ale zejména těch se kterými kráčí po společné cestě životem. Jak v dobrém i zlém. O nevyřčených slovech, nedokonaných činech a snech, které z valné většiny zůstaly jen sny.