Podbrdské ženy
Jana Poncarová
https://www.databazeknih.cz/img/books/54_/546383/bmid_podbrdske-zeny.jpg
4
1217
1217
Příběh o nelehkých lidských osudech v podhůří Brd na pozadí událostí minulého století. Emílie zažije bolesti války i nástup komunismu – ale možná ještě horší jsou pro ni samota a odcizení, které pociťuje v manželském životě. Také její dcera Jana se cítí zavržená, rodičovské lásky zažila málo a sama ji neumí předat dál. Dokáže poslední z podbrdských žen Johanka zlomit rodinnou kletbu a zbavit se tíže samoty?... celý text
Přidat komentář
Zabrousila jsem do komentářů, protože sama mám z knihy dosti rozporuplné pocity. Přijde mi to takový odvar ze skvělých knih H. M. Körnerové, navíc i svým způsobem vykradené, ale ne na takové stylistické a jazykové úrovni. V knize se často některé věci dokola opakují (asi 50x jak byla jedna z hrdinek hubená, vyhublá atp.). Také rytmus příběhu byl zvláštní, o některých hrdinech jakoby psáno den po dni a ojiných skoky o 10 let. Často jsem nechápala význam některých vět, jakoby byly vytržené z kontextu a chvíli jsem se ztratila. Nevím. Ale jsem ráda, že si ostatní čtenáři knihu užili.
Vztahy v minulém století byly a jsou stejné, jako ty dnešní, místy smutná kniha, která se mi velmi dobře četla.
Na tuhle knížku jsem dlouho čekala, než na mne vyjde v knihovně řada. Těšila jsem se, až se do ní začtu. Četla se mi hezky, úplně sama. A nejsem zklamaná. Mně osobně se knížka líbila, příběh několika generací mne úplně pohltil. Ke konci mi teda trošku vadilo přeskočení několika let, ale jako celek se mi knížka líbila....
Kniha mě dost zklamala, jak psaným projevem, tak vlastně celým příběhem... Neustále se opakující motiv téměř týrané ženy a dětí a zlo zůstalo nepotrestáno, do toho se mužům stále valila krev do rozkroku apod...
Na tuto knihu jsem se moc těšila. Do poloviny to pro mne bylo naprosto krá sné čtení, ale pak, jakoby nastal zvrat a čtení se mi začalo šíleně táhnout. Tempo kniha opět nabrala na závěr. Příběh o osudech generace žen byl napsán krasně realisticky. Krásné čtení.
Mně osobně uniká důvod, proč se podobné knihy vůbec píší. Odhadem 90% všech lidí žijících v té době, žilo velmi podobným způsobem. Já bych si moc ráda početla o tom zbytku. Zajímá mě těch 10% lidí. Autorka vystavěla dramatické situace pouze na nevyhnutelných situacích, které přináší život. Sama do příběhu nevnesla ani špetku dramatičnosti děje. Nějaké napětí, zvrat, či překvapivou událost. Audiokniha je vydařená a poněkud zmírnila mé rozčarování. Knihu načetli: Tereza Dočkalová, Zuzana Kajnarová, Anita Krausouvá, Veronika Lazorčáková a Marek Němec.
Moc hezky napsaná kniha, kterou doporučuji. Přirovnala bych ji k méně depresivní verzi Šikmého kostela. Za co ale strhávám hvězdu je takové přeskakování v dějích o velký počet let, kdy vlastně nevíme co se dělo a co vedlo k tomu že se hlavní postavy chovaly tak jak se chovaly. SPOILER: Např. Ivan a nemanželské dítě, kam se poděla kulhavá Věra, jak to všechno bylo s mrtvou Amálkou... Trochu mi vadilo i to intermezzo s vlčicí, podle mě poněkud zbytečné, stejně tak ten konec. Ale kniha byla celkově zdařilá a hezky vystihuje jak si přenášíme vzorce chování z generaci na generaci a jak je těžké se jich zbavit.
Opet jedna z knih, ktere se mi z hlavy jen tak nevykouri.Pribeh, ktery me dokazal chytnout za srdicko. Urcite si od autorky prectu i dalsi knihy, a tuto mohu doporucit. Jsem moc rada, ze jsem objevila dalsi ceskou autorku, ktera me zaujala svym stylem psani :-)
Skvěle! Vrcholně ženské, citlivé, žádná přehlídka cynických krav, o nichž čítám v současných románech, krav, které se předhání v tom, která bude mít pichlavější humor a cyničtější poznámky. Krav, které se budou snažit vybočovat a poukazovat na to, že jsou jiné, místo toho, aby jin někdo v knize řekl, že jsou prostě krávy.
No a tahle kniha je jiná, ženy tu žijí své životy, přijímají osud nebo s ním bojují, chovají se zkrátka tak, jak se chová každý, kdo se zrovna nechce do ničeho stylizovat.
Doporučuji, je to osvěžující četba, přestože se odehrává v minulosti.
Kniha je to smutná až depresivní o životě několika generací vesnických žen na pozadí historických událostí 20. století. A že to byl život opravdu těžký. My si to už sotva umíme představit, naštěstí. Já jsem si při tom často vzpomněla na svoji babičku a dědu, kteří také nevstoupili do JZD a dlouho sami hospodařili, jak to muselo být těžké.
Poslouchala jsem jako audio a někdy jsem měla trochu problém orientovat se v posunu času.
Říká se, že žijeme v kruzích. Budoucnost je dána minulostí a kdo se nepoučil, zůstává stále na stejném místě. Překročit, ale stín své rodiny a vydat se novým směrem je někdy skoro nemožné a tak opakujeme chyby našich matek a babiček, které se ale celou dobu snažily v podstatě úplně o to stejné. Obsáhlá rodinná sága, ve které nejsou postavy jen černobílé. Prostřední část je na můj vkus přehnaně podrobná a konec je naopak příliš uchvátaný. Skladbou se podobná Slepé mapě od paní Mornštajnové, bohužel jejích kvalit nedosahuje, což je velká škoda.
"My věříme, že každý má v duši dva vlky. Jeden je hodný, milující, štědrý, soucitný, trpělivý a pokorný. Druhý je žárlivý, vzteklý, závistivý, smutný, sobecký a nenávistný. Vítězí ten, kterého si hýčkáš."
Mám ráda tento žánr, kdy je popisován osud generací žen v čase, ale tato kniha mě poměrně dost zklamala. Autorka píše hezky, čtivě, ale chtělo by to zapracovat na hloubce děje. Celou dobu čtení jsem se nemohla ubránit pocitu, že se trochu moc tlačí na pilu. Za každou cenu to musí být smutné a depresivní. Když člověk už podvacáté čte, že se jí žaludek sevřel a hrdlo stáhlo, a jak je strašné, že jí nejde ukopnout bodlák ve vyprahlé zemi a že musí tahat těžké džbery s vodou kravám (holt elektriké napaječky v té době zkrátka nebyly), tak se začně trochu nudit. Rozhodně nechci zlehčovat tvrdý život na vesnici, vyrůstácí dcery bez matky atd., to vůbec ne, nicméně na 450 stran je to zkrátka málo. Nedokázala jsem se ani do jedné postavy vžít a nebo s ní soucítit, jako bych byla v divadle a celou dobu představení byla zatažená opona. Nerozumněla jsem tomu, proč je jedné ženě z generací věnováno tolik prostoru na úkor druhých, proč Jana nemá ráda svoji dceru, nevěřím tomu, že vesnické ženy za první republiky chodily s nalakovanými nehty a že si děti za minulého režimu běžně hráli s legem.
Takova rodinna saga… obcas jsem mela pocit, ze zbytecne obsahla a prilis popisna…ale cte se to dobre.
Četlo se mi velice obtížně, stránky neutíkaly tak jako obvykle a ke čtení jsem se musela hodně nutit, což u mě nebývá zvykem. Nevím, proč tomu tak bylo, protože kniha byla opravdu zajímavá a poutavá ale tak nějak mě asi nevtáhla
(SPOILER)
Žánr, který popisuje osudu jedné rodiny napříč stoletím, mám moc ráda. Zde tchýně zažije první světovou válku, snacha, kterou nepoznala, druhou, a vnučka je vězněm své doby. Až pravnučka se za přispění psychoterapie snaží vymanit z okovů.
Četlo se mi v porovnání s ostatními zástupci tohoto žánru trochu těžkopádněji. Chybělo mi, že některé osudy se jen tak načrtly a dál se s nimi nepracovalo. Proč se kulhající sestra Věrka objevila až za několik desetiletí? Co dělala do té doby? Proč se Mírkova sestra zabila? A proč se o ní dále nemluvilo? A záhada největší - proč Jana neměla ráda svoji dceru, ale syna ano?
Tyto nedostatky jsou jenom v mých očích, hlavní fakt knihy nezakryjí. Ženy jsou ty, co jsou silné, na nichž leží veškerá zodpovědnost.
Z mužů známe detailně pouze dva - Mírka a jeho otce. Otec je hnusný tyran, Mírek se snaží částečně dělat věci jinak, ale zřejmě má v sobě až moc zakořeněný otcovský vzor. Všem ženám by bylo lépe samotným, než s takovými muži.
Osudy několika generací v jedné knize. Někdo jiný by z toho možná udělal knihy na pokračování, v každé knize osud jedné ženy. Takto je to vše najednou, což možná není na škodu, ale při kontinuálním čtení už ledaccos splývá...... Některé pasáže mají hloubku, i když jsou napsány na první pohled jednoduše, ale ve čtenáři zůstanou. Z osudů vyplývá, že si určité vzorce chování neseme s sebou, ať chceme nebo ne....prostě to tak v rodině je a máme to v sobě.
Silné příběhy několika generací žen, bohužel těch generací už bylo moc a osudy žen ke konci knihy už byly vykresliny velmi rychle. Tím jsem si k nim nestihla vytvořit žádné poutu a měla jsem problém si vůbec pamatovat, co se jim stalo, když jsem začala pokračovat ve čtení.
Tři ženy na jednom gruntě, ani jedna z nich to neměla snadné. Kniha je psaná syrově ale čtivě. Příliš mnoho smutku v jedné knize, nicméně když se nad knihou člověk zamyslí, tak je zřejmé že to přesně takhle chodilo. Těším se na další knihu od autorky , protože tuhe jsem přelouskala během dvou dnů .
Štítky knihy
rodina české ženy rodinné vztahy psychologické romány ságy rodiče a děti rodinná historie, dějiny rodu
Autorovy další knížky
| 2019 |  Eugenie: Příběh české hoteliérky |
| 2020 |  Alžběta a Nina: Tajemství mojí babičky |
| 2021 | Cyklistka: Osud poslední baronky |
| 2020 | Děvčata první republiky |
| 2022 | Herečka: Múza první republiky |
Začátek nebyl špatný, ale potom se objevovaly postavy, které už dál v ději nefigurovaly (proč tam tedy byly více rozvedeny?), děj skákal přes delší časová období až nakonec touha vymanit se z rytmu, ale proč vlastně, na čem byl založen nesoulad rodičů poslední postavy, to mi zůstalo záhadou.