Podbrdské ženy
Jana Poncarová
https://www.databazeknih.cz/img/books/54_/546383/bmid_podbrdske-zeny.jpg
4
1228
1228
Příběh o nelehkých lidských osudech v podhůří Brd na pozadí událostí minulého století. Emílie zažije bolesti války i nástup komunismu – ale možná ještě horší jsou pro ni samota a odcizení, které pociťuje v manželském životě. Také její dcera Jana se cítí zavržená, rodičovské lásky zažila málo a sama ji neumí předat dál. Dokáže poslední z podbrdských žen Johanka zlomit rodinnou kletbu a zbavit se tíže samoty?... celý text
Přidat komentář
Je mi z toho teskno..nejvíc asi proto, že je to zobrazená realita dřívějších časů...
Nicméně kniha je výborná...
No tohle bylo smutně děsivé, ale žel ukrutně reálné. To jakým způsobem ti chlapi uhasili ve svých ženách jakoukoli osobnost, ženskost, lásku, citlivost a něhu je přímo trestuhodné. A hlavně ty důsledky, které tenhle degenerativní kruh a způsob života přenáší na další generace, na další ženy v řadě, jaké škody to napáchá v mysli a psychické i fyzické oblasti, to je absolutně šílené. Sledovat jak jednotliví muži (hlavně Mirkové) zadusili veškerý plamen života, jak doslova "vysáli" ženy ve svém okolí jako nějací upíři, bylo pro mě hrozně náročné a nepochopitelné. Fandil jsem ženám a doufal jsem, že se najde nějaká odvážná která vybočí z řady a rozetne začarovaný kruh, která najde vnitřní sílu a vezme to do svých rukou. Nakonec to byla ta poslední v řadě - Johana.
Byla to velmi silná kniha, ale rozhodně se to nečetlo lehce a někdy byla popisovaná realita jejich životů a toho všeho trápení hodně těžce stravitelná. Přečteno jako poslední kniha letošní výzvy a tímto tedy mám pro rok 22 splněno.
(SPOILER) Moje první seznámení s autorkou a nějak vlastně nevím, co k tomu napsat. Určitě bylo zajímavé pozorovat několik generací. Bohužel mě ale nejvíc bavil životní příběh Emilky a po jejím úmrtí jsem knihu už jen těžce kousala, protože od té doby mě to nějak nebavilo. Strašně moc mě to ale mrzí, protože na knihu jsem se dlouho těšila. Líbilo se mi, že v knize bylo zachyceno hned několik důležitých období v našich dějinách. Jak ale říkám, od určité části jsem se do čtení takřka musela nutit a nějak jsem se nedokázala naladit na vlnu ostatních postav.
Příběh žen v době, kdy to opravdu neměly moc lehké. Všechny z ženských postav jsem si oblíbila a fandila jsem jim, aby aspoň trochu štěstí a radosti v tom životě mely. Nevim, jestli bych v těch dobách chtěla žít, i když si odmyslim válku, komunisty...
Od autorky pro mě nejlepší. Možná proto, že tentokrát nesledovala žádnou konkrétní autobiografickou linii, jenom dějinná fakta. Bolelo mě u srdce z té bezútěšnosti příběhů ženských hrdinek, té marnosti, a byla jsem vděčná, že ta nejmladší přece jenom dosáhla nějakého smíření a vedla lepší život. Těžká kniha, určitě ne odpočinková, ale moc, moc krásná.
Těžké osudy žen, ale taky nejen kvůli událostem světa, ale taky mužům, pro které se rozhodly svůj život žít a trpět. Krásně psáno, role Johanky utvořila skvělý závěr o svobodě voleb 21. Století, kterou porad ale velká cast populace nechápe (proč ještě nemáš chlapa? Kdy budeš mít dítě?).
Nádherná kniha, příběhy žen několika generací jedné rodiny. Od první světové války po současnost. Paní Poncarová píše krásným jazykem, knihu jsem přečetla jedním dechem.
Nejedná se o knihu, kterou bych normálně četl, ale jednou za čas je třeba vyzkoušet něco jiného. Šikmý kostel se mi hodně líbil, tak jsem si nechal doporučit i tuto knihu z kraje, který celkem znám. Sledujeme osud několik generací, dysfunkčnost těchto rodin a jejich marný boj s dobou. Žádná veselá četba to není, jen jsem měl pocit, že celé závěrečné dějství bylo zbytečně uspěchané a jakoby osekané.
Už jsem od autorky četla několik knih, tahle se mi hodně líbila. Ženy to neměly lehké a rodinné vztahy byly jiné než dnes. Autorka píše takovým pomalejším tempem, hezkým jazykem...a vlastně se mi to líbí.
Ještě, že jsem to četla za hezkého počasí, jinak bych si to hodila. Jsem ráda, že doba je jiná, ač si rodinnou zátěž nosíme stále a zbavit se jí, chce kuráž!
Četlo se to dobře, ale vadilo mi, že některé postavy zmizely a objevily se po dlouhé době a jen na vteřinu. A jiné mizely bez ukončení.
Jsem rozčarovaná, vlastně i zklamaná, že se tam víc "nečarovalo" a zakončila bych to slovy - jsem ráda, že jsem to doplakala.
V tomto rodě se z otce na syna přenese neschopnost milovat a nenávist k těm, kteří ještě lásky schopni jsou. Poznamenány jí jsou čtyři generace žen, které jsou tak či onak nuceny žít ve stínu těchto mužů. Velmi silný příběh.
Generační román, který se krásně čte a vtáhne do děje. Nelehké životy v nelehkých dobách, které ovlivnily historické události. Složité charaktery hlavních postav, které mi nebyly moc sympatické. Snad jediná Emilka, která chtěla život změnit, ale bohužel. Chyběly mi roky, v kterých se odehrává děj. Jinak moc hezká kniha.
Neoblíbila jsem si Mirka, Emilku ani Janu, přesto mě jejich osudy zaujaly. Mohli se víc postavit osudu, mohli spolu víc mluvit a tím něco změnit. A právě tím, že nebyli dokonalí, jsou nám vlastně víc podobní. Jak bychom se v jejich situaci zachovali asi my?
Pokus se někomu líbí Šikmý kostel, tak tuto knížku můžu doporučit. Přišla mi v podobném duchu.
Zajímavé čtení. Neradostné rodinné historky z Brd mi daly nahlédnout do toho, jaké byly (nebo mohly být) osudy žen 20.st. Není to čtení na sobotní bezstarostnou pohodičku ani to není složité a marné. Samota je zlá a když rodiče nechápou nebo neumí přijmout svého potomka a dát mu zázemí, které by měl dostat, trápení se pak může vléct po několik generací. Hodně práce, málo pochopení a lásky. Takové čtení pro ženy ze života těch méně šťastných. Jo, šlo to, dalo se, asi se pustim ještě do další četby p.Poncarové. Co takhle Děvčata první republiky? Nebo Osud poslední baronky? Prostě mám další autorku, ke které se ještě někdy vrátím, i když nejsem její bezvýhradně nadšená fanynka.
Četla jsem jako druhou od této autorky. Díky tomu, že všechna místa, kde se děj knihy odehrával znám, pocházím z kraje, takže o to se mi knížka líbila víc. Od autorky top.
Krásná kniha i když samozřejmě smutná a drsná v tom válečném i poválečném období..žádná ta doba pro ně nebyla lehká ..každá generace si přenášela něco dál...
Štítky knihy
rodina české ženy rodinné vztahy psychologické romány ságy rodiče a děti rodinná historie, dějiny rodu
Autorovy další knížky
| 2019 |  Eugenie: Příběh české hoteliérky |
| 2020 |  Alžběta a Nina: Tajemství mojí babičky |
| 2021 | Cyklistka: Osud poslední baronky |
| 2020 | Děvčata první republiky |
| 2022 | Herečka: Múza první republiky |
Pokračuji v krasojízdě s touto autorkou. Tentokrát jsem se dostala do prostředí vesnice v podbrdské nížině a k příběhu několika generací žen (i jejich mužů), které sužovaly všemožné režimy.
S Emilkou a její maminkou prožíváme druhou světovou válku s Janou potom okupaci a komunistický režim a nakonec s Johankou všechny následky a břemena, která si její rodina s sebou donesla a přenesla na ni až do (téměř) současnosti. Tyto ženy to neměly vůbec jednoduché. Nejenže prožívaly život v opravdu někdy až otřesných podmínkách, ale zároveň jim životy bohužel neusnadňovali ani jejich partneři.
Tato kniha rozhodně nebyla lehké čtení, ale dala mi možnost nahlédnout do způsobu života, který si neumím představit a možnost uvědomit si, že i naši předkové takto podobně museli žít. A to mi opět ukázalo, jak dobře se vlastně máme. ️
Jana Poncarová umí životní osudy dokonale vystihnout, i když nepopisuje detailně všechny části života těchto čtyř generací, tak na ty podstatné se zaměřila.
Knihu vám moc doporučuji a hodnotím 4,5⭐️/5⭐️
Cyklistka se mi asi líbila o ždibec více.
Tvorbu autorky si ale rozhodně nenechte ujít!