Podbrdské ženy
Jana Poncarová
https://www.databazeknih.cz/img/books/54_/546383/bmid_podbrdske-zeny.jpg
4
1217
1217
Příběh o nelehkých lidských osudech v podhůří Brd na pozadí událostí minulého století. Emílie zažije bolesti války i nástup komunismu – ale možná ještě horší jsou pro ni samota a odcizení, které pociťuje v manželském životě. Také její dcera Jana se cítí zavržená, rodičovské lásky zažila málo a sama ji neumí předat dál. Dokáže poslední z podbrdských žen Johanka zlomit rodinnou kletbu a zbavit se tíže samoty?... celý text
Přidat komentář
Zajímavý a smutný příběh, nečekala jsem, že knihu přečtu za pár dní. Líbilo se mi rychlé střídání obrazů, i když tedy na konci to už byla větší rychlost než bych chtěla. Mám ráda, když se příběhy vážou k určitému místu. Pět smutných hvězd právem knize náleží...
Velmi smutný příběh, který se na jednu stranu četl těžce a na druhou se člověk nemohl odtrhnout. Líbila se mi pověra o vlčici i intermezzo.
Konec, konec ,konec....chtěla bych konec...Jinak moc povedená kniha...Smutná...syrová...
Zajímavý příběh, ty generační pokračování mě baví... ale tady to teda bylo místy pěkně depresivní vyprávění. Kdyby to posuzoval někdo zvnějšku, tak se jim objektivně nic tak hrozného nedělo... ale jak je to popisované z jejich pohledu, tak je to děs, takový život.. Ale zároveň zajímavé, jaké osudy na lidi čekají a jak se s nimi srovnají. Abych dočetla Emilčin příběh, to jsem se musela docela nutit, ale zajímalo mě, jak to celé dopadne. Někdy ty popisy přírody apod. byly dost zdlouhavé a některé části zase osekané, úplně jsem neporozuměla tomu, podle čeho si autorka vybírala, které pasáže z života těch žen vypíchne.
Z knížky jsem byla nadšená, nejlepší, co jsem zatím od této autorky četla. Líbí se mi, že se děj rozloží do několika lidí a časových dob. Po přečtení vím jistě, že bych ani v jedné době nechtěla žít jako žena.
Myslím ,že mám stejny názor jako většina komentářu tady.Kniha se mi líbila ,ale moc dějových linek.Ženy to měli v minulosti těžké s muži.Příběh emilky byl nejsilnější..
Asi jsem měla příliš vysoké očekávání. Do půlky knihy mě příběh asi moc nebavil, ač první polovina 20. Století je moje oblíbené knižní téma. Rozčilovalo mě, jak se dokážou muži chovat ke svým ženám, nejenom ke svým manzelkam, ale vlastně obecně k ženám. Život Emilky byl opravdu dost těžký, její tchán byl nesnesitelný, její manžel nebyl o nic lepší. Ale přitom v jádru nemuseli takoví být. Mrzelo mě, jak se chovaly jednotlivé ženy v příběhu ke svym dětem, jak k nim vlastně neměly žádný poradny vztah. To je pro mě nepochopitelné.
První půlka knihy, jak už jsem zmiňovala, pro mě byla nezajímavá primárně z toho důvodu, že se tam neustále propiraly Emilciny emoce, až zbytečně moc, opět. Příběh Jany a Johanky byl pro mě zazivnejsi.
Taky mě trochu matlo, jak příběh najednou skočil až o několik let dopředu, ale to se člověk musel dovtipit.
Celkově mi přijde, že ten příběh jednotlivými historickými událostmi jen lehce proplouval, nic moc konkrétního se tam nerozebiralo. Spíše je kniha hodně o emocích. Po Eugenii a Herečce jsem si říkala, že Podbrdske ženy jsou hodně chvalene a že to jaksi zlepší průměr mých hodnocení autorky, ale bohužel, možná jsem už zaujata, mi autorka asi úplně nesedla.
Velké zklamání. Tohle není román a už vůbec ne rodinná sága. Spíš přírodopisné poznámky o lese a podnebí. Příběhy tři žen nesouměrné, zmatené. Vůbec jsem nepochopila, proč má tohle dílo přes 400 stran.
První a poslední, co jsem od autorky četla.
Od Jany Poncarové jsem již poslouchala Eugenii, kterou jsem poslouchala jako audio a která se mi moc líbila. Chtěla jsem tudíž zkusit i něco dalšího, tak jsem si vybrala Podbrdské ženy a opět v audio podobě. A nakonec hodnotím průměrně.
Plusem pro mne bylo prostředí, v němž se kniha odehrává. Příběh odehrávající v podhůří Brd jsem dosud nečetla/neposlouchala, tak to pro mne bylo příjemné seznámení se s pro mne novým místem, za což jsem ráda. Vždy se ráda dívám do map a studuju si, kde se právě pohybujeme. Věřím tomu, že v řadě příběhů místo, kde se děj odehrává, má svůj určitý vliv na příběh - a tady se to docela projevuje.
Autorka tu hezky zobrazuje určitou osamělost, odlehlost, která se tu podepisuje na postavách. Postavy samotné pak nezažívají zrovna lehké časy, hlavně tedy ženské postavy, na něž je to dějově dost často zaměřené. Místy je to poněkud deprimující koloběh života, stále se cyklicky vracející s každou novou generací žen, jako by ten kruh nešel zlomit. Jako by každou ženu v rodině, kterou tu sledujeme, nečekalo nic jiného, než jen zmar, těžkosti, útrapy.
Byly chvíle, kdy se mi pomyslně v kapse otevírala kudla, když jsem viděla, jak je s ženami zacházeno, mužská nadřazenost plná agrese tu sálala v některých místech dost silně. A ženy neměly zastání a byly osudem tak zmožené, že už neměly sílu se bránit. To je něco, co špatně snáším i v reálu, takže číst /potažmo slyšet) to v příběhu byla docela síla. To na mne dost zapůsobilo.
Trochu mne od vyššího hodnocení odrazuje určitá nesouměrnost v tom, kolik prostoru je věnováno kterým ženám. Asi bych za sebe možná ocenila, kdyby se všem "hlavním ženám", věnovalo přibližně stejně prostoru. Zatímco u jedné se dozvíte dost do detailů, u jiných mi to přišlo trochu zkratkovití. I když věřím, že paní autorka pro to měla své důvody... nevím, asi jsem je nenašla.
Závěr knihy mi pak přišel hodně zrychlený, uspěchaný, skoro se mi až chce říct spíchnutý horkou jehlou. Což mi přišlo trochu na škodu, zvlášť když si člověk vezme, jak detailně se děj popisuje dříve.
Nakonec tedy hodnotím třemi hvězdami. Není to vysloveně špatná kniha, nicméně určité výhrady mám a také již třeba zmíněná Eugenie mne zaujala více.
Kniha, ktera vypravi i tichem. Nekdy ZEJMENA tichem a tim, co neni receno.
Fascinujici zachyceni nejen udalosti dvacateho stoleti, ale taky promeny mentality lidi, vnimani roli, ducha doby. "Mestskych" knih uz mam na konte dost, prvorepublikovych romantickych/romantizujicich taky, ale tahle ma velkou pridanou hodnotu - pohled na vesnici, jak taky mohla vypadat a vypadala.
Smutná a bolestná knížka, kterou však v závěru jako sluneční paprsky prosvitne jiskřička naděje na osvobození. Moc se mi to líbilo!
Smutná kniha. Emílie - Jana - Johana. Příběh 3 žen, které žijí těžké životy, kde chybí láska, něha, pochopení, zájem o druhého a tato negativa si předávají generačně. Pro mě byla nejlepší část o Emílii, celkově se kniha dobře četla. Jsou to kratší kapitoly, což mi vyhovuje.
Zajímavá, čtivá kniha o těžké době a těžkém osudu několika generací žen. V knize je dobře popsána realita dřívějších časů a vyobrazena rodinná zátěž předávána z generace na generaci. Až poslední Johana najde vnitřní sílu a snaží se rozetnout začarovaný kruh. Jediné co mi tam chybělo, bylo bližší určení časového období do kterého byl zasazen děj. Někdy se to dalo odvodit od historických událostí , ale někdy jsem se v tom trochu ztrácela.
Příběh tří generací žen,které prožívají svůj život a chtějí se z něj vymanit. Ovšem realita života je drží na místě v drsném prostředí bez lásky a pochopení což se pak na následujících generacích také odráží. Až poslední se svému osudu vzepře. Moc krásná kniha !
Trudno až to bolí.
Šťastných chvilek jen v pocitech zamilovanosti.
I hořký život musí mít berličku - touhu, naději, vizi.
Audiokniha osudová.
Opravdu krásná kniha. Oceňuji, že jsem se při čtení dozvěděla více z tehdejší doby. Kvalitní kniha, která určitě stojí za přečtení.
Začnete číst a vypadá to jako přítomnost a pak najednou další blíže nepopsaná kapitola a už jste v úplně jiné době. Rok uvedený není. Po chvíli čtení ho zařadíte někdy po 1. sv. válce. Čtení takové posmutnělé a ponuré v neutěšené době plné zmaru a nevidíte a necítíte žádnou naději.
Od knihy jsem očekávala hodně a až na pár výtek mě nezklamala. Ocenila bych kdyby na začátku kapitol bylo časové rozmezí, někdy jsem se ztrácela (ale rok osvobození a rok okupace sověty jsem poznala). Občas kvůli těžkopádnému stylu psaní se mi kniha nelehko četla.
Příběh je smutný, melancholický a provází ho pochmurná atmosféra.
Je škoda, že nerozvinula osudy dalších ženských postav, protože by mě to velmi zajímalo. Ženské protagonistky to vůbec neměly lehké, obdivuji je, že to dokázaly zvládnout. Měla jsem nutkání skoro všechny muže přetáhnout lopatou po hlavě!
Neřekla bych, že se mi líbila, ale jsem ráda za příležitost, si ji přečíst.
Štítky knihy
rodina české ženy rodinné vztahy psychologické romány ságy rodiče a děti rodinná historie, dějiny rodu
Autorovy další knížky
| 2019 |  Eugenie: Příběh české hoteliérky |
| 2020 |  Alžběta a Nina: Tajemství mojí babičky |
| 2021 | Cyklistka: Osud poslední baronky |
| 2020 | Děvčata první republiky |
| 2022 | Herečka: Múza první republiky |
Velice čtivá kniha, nemohla jsem ji odložit dokud jsem se nedozvěděla, jak dopadnou osudy všech žen a postav. Místy to na mě bylo trochu drsnější, ale taková ta doba prostě dřív byla. Autorka dokázala úžasně popsat tehdejší dobu i prostředí. Mírek mi byl silně nesympatický, ale postupně jsem vlastně pochopení i lítost měla pro něho. Nástup komunismu mě možná dostal daleko víc, než druhá světová válka. Strašná doba. Kniha mě zas posunula někam dal, díky za ní.