Podivný případ doktora Jekylla a pana Hyda (navíc 2 povídky)
Robert Louis Stevenson
Vedle nového překladu slavné novely Podivný případ doktora Jekylla a pana Hyda (1886) obsahuje svazek také povídky Lupič mrtvol (1884) a Markheim (1885). Trojice textů, volně inspirovaných dobovými kriminálními aférami, je spojována řadou motivů: rozpolceností a kolísavostí lidské duše, uhrančivostí smrti, zdánlivou všemohoucností rozumu. Zároveň zde Stevenson potvrzuje své mistrovství ve stručných sugestivních popisech prostředí i povah a břitkých, mnohoznačných dialozích.... celý text
Literatura světová Novely Povídky
Vydáno: 2021 , OdeonOriginální název:
The Strange Case of Dr Jekyll and Mr Hyde, 1886
více info...
Přidat komentář
Nevím proč, ale vždycky jsem měla pocit, že notoricky všemi známý příběh doktora Jekylla a pana Hyda je obsáhlejší román a ne 80 stránková povídka. To byl první šokující poznatek během čtení této knihy, která v sobě ukrývá hned tři povídky o dobru a zlu - no, spíš o tom zlu. Moc jsem se těšila až se do povídky o Jekyllovi a Hydovi začtu a tak nějak nevím, jestli jsem spokojená nebo ne. Asi jsem čekala trochu víc. Určitě se mi líbilo, jak to bylo napsané a vymyšlené, to bezesporu. Takovéto počátky hororových strašidelných příběhů v klasické literatuře, to já můžu! Takže líbilo se mi to, ALE!
Druhá povídka "Lupič mrtvol", ta mě zaujala o něco víc. Z té jsem konečně cítila takový ten pocit, když v noci čtete horor, všude je ticho a atmosféra udělá své. Lupič byl skvělý a líbil se mi ze všech třech povídek nejvíc. Poslední, závěrečnou, povídkou byl "Markheim" a uff... no... zklamání! Velké! Nejslabší ze všech a kdyby ve sbírce nebyl, vůbec by mi to nevadilo. Suma sumárum spokojenost, ale mohlo to být lepší.
Souhlasím s Artep5244 a dodám, že byto chtělo nový překlad, nebo aspoň upravit do současné češtiny. Toto vydání je zastaralé, některé obraty jsou opravdu anachronismy a popravdě jestli tohle mají někde žáci v povinné četbě, tak bych jim doporučila film (a to jsem zásadně proti nahrazování četby filmy a veškerou doporučenou literaturu jsem vždy poctivě četla, ale toto mi trvalo 2x déle než se na tak útlou knížku sluší...)
Dodnes se bojím, že v noci uslyším ťukání hole slepce z Ostrova pokladů a duo Jekyll & Hyde ve mně zanechává pořád stejně silný dojem, jako když jsem Podivný případ četla poprvé. Hyde každého člověka by byl děsivý, ale setkání s absolutním Mirkem Dušínem by taky nebylo nic moc.
Známý motiv není vůbec špatný, taková oddychová detektivka ze staré Anglie, ale povídky, které jsou součástí této edice - Lupič mrtvol, a hlavně, Markheim - jsou top...tam klidně i pět hvězdiček
Mám rád Stevensona, a tak jsem se pustil do Jekylla a Hyda, přestože jsem dobře věděl, co čekat. Kdybych nevěděl, užil bych si knihu mnohem víc. I tak je jasné, že tato kniha zklasičtěla z dobrého důvodu. Stevenson má i dnes co říct a jeho jazyk je srozumitelný i po více, než sto letech.
Ze tří povídek, které tato sbírka obsahuje, se mi nejvíc libil příběh doktora Jekylla a pana Hyda. Oceňuji, jak autor dokázal zachytit dvě lidské stránky - dobro a zlo - a boj mezi nimi.
Po přečtení první povídky jsem se s očekáváním pustila do zbývajících dvou. Bohužel se mi zdály spíš nudné.
Jeden z těch textů, který zná snad každý, ale málokdo ho četl. A přesto se musí dotknout každého z nás. Na tom příběhu není důležitá doba jeho vzniku, ani to že se Stevenson inspiroval jedním skutečným edinburghským osudem, ani to že jej lze řadit mezi nejstarší hororové příběhy. Nejdůležitějším je jeho ponor do hloubek lidského nitra. Vrcholem této povídky/novely je závěr a já si myslím, že celý text vznikl jen proto, aby Stevenson mohl ukázat, kam až ve svém uvažování o lidské duši dospěl. Prvotním impulsem pro něj mohla být otázka theodiceje, pak nejspíš uvažování o zlu jako takovém, o tom kde se v nás bere. Předchůdce psychoanalýzy. Po této knize je třeba číst Conrada, Junga, Zimbarda, Milgrama a Arendtovou...
Jazyk překladu... no bylo to jak žvejkat rezavý hřebíky. Občas jsem si musela větu přečíst dvakrát, aby se mi rozsvítilo :-D. Na druhou stranu některá slovní spojení.. ach to bylo jak v co nejparnějším létě plácnout hlavu do té nejlahodnější zmrzliny jaká vás napadne. To už se dnes v knížkách nevidí.
Dojem mi trošku kazil fakt, že ten příběh znám (a kdo taky ne), takže jsem si to vlastně ani moc neužila. Nicméně povídka Lupič mrtvol (abyste chápali mám vydání, kde jsou mimo Jekylla a Hydea další dvě kratší povídky) byla velmi znepokojující a já jsem nabyla dojmu, že se mě na každém rohu pokusí kdejaký bezdéčko zavraždit za vědeckými účely. Moc pěkný obrázek toho, jak si můj mozek žije vlastním životem. Poslední povídka Markheim kolem mě jaksi prosvištěla. Budu si jí muset přečíst ještě jednou. Nejlépe až poleví nepříjemný dojem z Lupiče mrtvol
Přečetl jsem více než polovinu knihy, ale bohužel mě nudila. Často jsem si musel některé odstavce číst znovu, protože jsem se přistihl, že nevím o čem byly. Ve zdejších komentářích čtu, že nejlepších je posledních 30 stran, ale na to už bohužel nemám sílu...
Část díla
Lupič mrtvol / Lupiči mrtvol
1884
Markheim
1885
Podivný případ doktora Jekylla a pana Hyda / Podivuhodný případ doktora Jekylla a pana Hyda
1886
V mistrné zkratce se tuto novelu podařilo vystihnout nedávno zesnulému Mekymu Žbirkovi ve stejnojmenné písni na albu Chlapec z ulice (1986): Doktor Jekyll, Mister Hyde, každý z nich je iný / Obaja však rovnako riadia moje činy / Doktor Jekyll, Mister Hyde, dvaja čudní páni / Jeden chodí v noci len, druhý na svitaní / Doktor Jekyll, Mister Hyde, majú veľkú smolu / Vôbec sa im nedarí poklebetiť spolu/ Doktor Jekyll, Mister Hyde, chodia stále sami / Jeden bozky rozdáva, druhý zasa rany. Příběh nepřestává fascinovat ani po 135 letech, a věnují se mu kromě umělců i psychiatři jako svébytné případové studii (např. Ruediger Dahlke v Principu stínu). Za pozornost stojí i další dvě povídky, zařazené do tohoto vydání, a to Lupiči mrtvol (1884) a Markheim (1885). Obě jsou stejně dobře napínavé a temné.