Podivný případ doktora Jekylla a pana Hyda (navíc 2 povídky)
Robert Louis Stevenson
https://www.databazeknih.cz/img/books/46_/465373/bmid_podivny-pripad-doktora-jekylla-a-pa-UH4-465373.jpg
4
157
157
Vedle nového překladu slavné novely Podivný případ doktora Jekylla a pana Hyda (1886) obsahuje svazek také povídky Lupič mrtvol (1884) a Markheim (1885). Trojice textů, volně inspirovaných dobovými kriminálními aférami, je spojována řadou motivů: rozpolceností a kolísavostí lidské duše, uhrančivostí smrti, zdánlivou všemohoucností rozumu. Zároveň zde Stevenson potvrzuje své mistrovství ve stručných sugestivních popisech prostředí i povah a břitkých, mnohoznačných dialozích.... celý text
Literatura světová Novely Povídky
Vydáno: 2021 , OdeonOriginální název:
The Strange Case of Dr Jekyll and Mr Hyde, 1886
více info...
Přidat komentář
Je neuvěřitelné, že ještě v druhé polovině 20. století byl R. L. Stevenson považován za podřadného a bezvýznamného autora, a řada přehledů anglicky psané nebo světové literatury jeho jméno vůbec neuvádí. Titulní novela je obecně známá a zaslouženě obdivovaná. Je úžasné, jakou strukturu textu autor zvolil, jak důmyslně skládá jednotlivá fakta a postupně osvětluje historii podivuhodného příběhu. Dnes se "vědeckému" pozadí titulní novely asi můžeme usmívat, ale nepochybuji, že ve své době to musel být velice zneklidňující a hrůzostrašný text. To samé platí i o dvou přidaných povídkách. Opět je třeba brát v úvahu dobu jejich vzniku, byť hororový tón je jistě příjemný (tak dobře - zajímavý) i pro současného čtenáře. Nový překlad mi příliš neseděl, předcházející se mi zdál jemnější a výstižnější. Tak jako tak se jedná o milé setkání s klasikem a skvělý čtenářský zážitek.
Dnes už je možná motiv duševních onemocnění v literatuře známou věcí, ovšem v době Stevensona, byl obor psychologie ještě v plenkách. Příběh o titulní dvojici tak musel tehdejším čtenářům pěkně pocuchat nervy.
Ale i pro dnešní dobu je to poutavé čtení. Atmosféra mlžných ulic viktoriánského Londýna je cosi co už neodmyslitelně patří ke klasice horrorového žánru, stejně jako s ní spojená kriminální tématika.
Klasika klasika, kdo by neznal příběh psychologii rozdvojené osobnosti doktora Jekylla, který má v části povahy páchání neřestí a nepravostí ( nakonec nemá to tak každý z nás ? ). Stvoření Edwarda Hyda pomocí narkotik je poplatné tehdejší době, leckteré viktoriánské panny jistě omdlévali hrůzou při samotné pointě novelky, střízlivě hodnotím v lepším průměru .Ze zbylých dvou povídek je rozhodně tou povedenější Lupiči mrtvol, celkově tedy - 60 %
Všechny tři příběhy se mi líbily, ačkoli mi trvalo zvyknout si na ten styl psaní a z děje Markheima jsem byla trochu zmatená. Ale i tak měl každý příběh zajímavou myšlenku a byl napínavý, ale ne přímo strašidelný.
Klasický příběh o Jekyllu a Hydovi položil základ pro mnoho moderních hororových, sci-fi nebo fantasy příběhů. Tím nejznámějším je pochopitelně komiksová postava Hulka, kdy se taktéž doktor mění v ohavného netvora. Stevenson se problematiku snaží uchopit z psychologického hlediska a místo klasického nahánění netvora spíše pomalu rozkrýváme, jak to ve skutečnosti bylo. Novelu pak doplňují ještě dvě kriminální povídky, které nejsou špatné, ale ani mě nijak extra nezaujaly.
Je pravdou, že začátek knihy byl pro mne nezvykle tuhým soustem - ne a ne se začíst - sotva člověk vybředl z jedného košatého souvětí, už jej dusily přívlastky z vět následujících. Nevím, zda to bylo překladem, či originálem, ale sloh na mne působil poněkud kostrbatě. Stálo však za to vytrvat a nevzdávat se - odměnou byl promyšlený příběh, který - ač notoricky známý - měl přesto čím překvapit. Z "bonusových" povídek mne více oslovila ta s názvem "Lupič mrtvol", protože se nesla ve více morbidním a epickém duchu, než "Markheim". Z té by měl zase díky jejímu filozofickému náboji jistě radost Dostojevskij...
Autora obdivuji, jak ovládá problematiku, kterou popisuje. Na malém počtu stránek již dávno dokázal proniknout do nitra lidského vnímání světa, o člověčí duši a o jejích možnostech/nemožnostech. A vytvořil novodobý horor, souboj mezi dobrem a zlem, vyjádřený chováním jediné osoby.
K této klasice jsem se prodral až nyní. Je to skvěle napsaný příběh ze starého Londýna a přes svou krátkost je zajímavou sondou do duše hlavní postavy. I mě hodně připomíná rukopis E.A.Poea, jen přes temný příběh neumí nebo nechce tolik strašit.
(SPOILER)
Povídky trochu navozovaly atmosféru, kterou znám z H. P. Lovecrafta nebo E. A. Poea. Zatímco atmosféra byla skvělá, gradace děje mě až tak nechytla.
V povídce Podivný případ jsem víceméně od začátku přesně věděl, o co jde a jak to dopadne. Líbil se mi hlubší vhled do psychologie doktora Jekylla. Mám pocit, že popkulturní zpracování tohoto tématu se dostatečně nezabývá vnitřní povahou postavy, a to je škoda.
Povídka Nájezdníci na mrtvoly měla opět skvělou atmosféru, ale gradace děje skončila useknutím bez hlubšího obsahu. Takový hororový BAF!-závěr.
Povídka Markheim byla asi nejlepší, psychologie hlavní postavy a debata s ďáblem mě docela pohltila.
Aktuální klasikomilské kolo četby horrorů mi přineslo možnost dalšího rereadingu, tentokrát dnes už legendárního příběhu starého skoro 140 let. Podivný případ Doktora Jekylla a pana Hyda jsem si s sebou vzala do Edinburghu, kde se jeho autor, Robert Louis Stevenson, narodil. I když se děj knihy odehrává v Londýně, atmosféra hlavního města Skotska mi s tajemným příběhem nádherně ladila.
Opakované čtení mě sice připravilo o napětí, ale rozhodně jsem se i tak vezla na vlně tajemna a ponurosti, kterou Stevenson umí zprostředkovat mistrně a znát je můžete i z jeho dobrodružných románů. Horror si sice představuji jinak, v klidu vás to ale nenechá. Pro mě tu ale největší roli hraje ten nesvár odehrávající se u hlavního hrdiny, onen věčný souboj mezi dobrem a zlem, který si často člověk musí vybojovat sám v sobě, než snad může čelit něčemu podobnému v mezilidských vztazích.
Četla jsem vydání, které je obohacené o povídky Lupič mrtvol a Markheim, takže jsem s opakováním Jekyllova příběhu dostala i dva nové příběhy. Ty sice zdaleka nejsou tak tajemné, přesto jsou napínavé a jejich předností je navíc i svižnější vývoj děje. Lupič mrtvol si mě získal víc bylo to znepokojivé i lehce děsivé. Markheim měl překvapivější vyústění, ale pořád je to spíš kriminálka a ty já přece jen tak moc nemusím.
Nečekala jsem, že mě v titulní povídce ještě něco překvapí. A přece. Ta nevzrušená povznesenost řádného anglického majordoma! :o)
Advokát se chopil jednoduchého, ale masivního nástroje a potěžkal jej. "Chápete, Poole," zvedl oči, "že se chystáme vystavit jistému nebezpečí?"
"To jistě nejsou nepřípadná slova, pane," odvětil majordom.
Další z klasik, která se mi moc líbila. Ocenila bych klidně i delší verzi :)
Lupič mrtvol mě také zaujal, Marheim mě až tam moc neoslovil.
Originální klasika s dobře popsanou atmosférou a čtivou zápletkou. Úplný top to pro mě ale není, konec mi přišel lehce zmatený a mohl by být klidně delší :-).
Všechny tři povídky spojuje motiv dobra a zla. Hlavní postava rozhodně není morálně bezúhonná, spíš naopak. Každodenní boj se zlem prohrává, až v poslední chvíli se rozhodne pro dobro - nebo spíš odmítne zlo a přestane ho páchat.
Knize dominuje jak co do zajímavosti, tak do počtu stránek titulní povídka. Ostatní dvě jsou spíše do počtu, i když jim nelze upřít jistou hororovou či mystickou zajímavost. Hlavní povídka je notoricky známá a stala se jednou ze základen kulturního dědictví. Zajímavým způsobem vypodobňuje odvěký souboj dobra a zla v nás. Inspiruje k filosifckým úvahám a s přihlédnutím ke svému vyvrcholení nevede povídka k úplně optimistickým závěrům. Příjemné krátké čtení. Stevenson se mi začíná líbit.
Hlavní příběh knihy o Dr. Jekylovy a panu Hydovi byl ještě lepší než jsem čekala, jazyk nebyl přiliš obtížný a téma se mi moc líbilo, určitě sibji zase přečtu. Ostatní dvě povídky z knihy byly trochu slabší, ale taky zajímavé.
Četla jsem i lepší (ale také horší) klasiku. Kupodivu se mi titulní povídka líbila nejméně. Zdálo se mi, že se vleče do nekonečna a jazyk místy zadrhával. Vítězem je pro mě Markheim - krátký a k věci, na pár stránkách autor vyjádřil zdárně to, co mu v Podivuhodném případu trvalo věčnost.
Lehce mě zklamal vzhled knihy. Stránky nedoříznuté a natištěné křivě - neměla jsem u sebe zrovna nůžky, tak jsem si je musela opatrně dotrhat...
Klasika ke které jsem se dostala díky čtenářské výzvě. Rychle se četla, nebyla vůbec špatná.
V mistrné zkratce se tuto novelu podařilo vystihnout nedávno zesnulému Mekymu Žbirkovi ve stejnojmenné písni na albu Chlapec z ulice (1986): Doktor Jekyll, Mister Hyde, každý z nich je iný / Obaja však rovnako riadia moje činy / Doktor Jekyll, Mister Hyde, dvaja čudní páni / Jeden chodí v noci len, druhý na svitaní / Doktor Jekyll, Mister Hyde, majú veľkú smolu / Vôbec sa im nedarí poklebetiť spolu/ Doktor Jekyll, Mister Hyde, chodia stále sami / Jeden bozky rozdáva, druhý zasa rany. Příběh nepřestává fascinovat ani po 135 letech, a věnují se mu kromě umělců i psychiatři jako svébytné případové studii (např. Ruediger Dahlke v Principu stínu). Za pozornost stojí i další dvě povídky, zařazené do tohoto vydání, a to Lupiči mrtvol (1884) a Markheim (1885). Obě jsou stejně dobře napínavé a temné.
Štítky knihy
anglická literatura tajemství výbor z díla viktoriánská fantastika
Část díla
- Lupič mrtvol / Lupiči mrtvol 1884
- Markheim 1885
- Podivný případ doktora Jekylla a pana Hyda / Podivuhodný případ doktora Jekylla a pana Hyda 1886
Je zvláštní, že jsem se k této klasice dostala až tak pozdě, Stevenson byl už v dětství jedním z mých nejoblíbenějších autorů. Hlavní myšlenku příběhu jsem znala, jako ji zná asi skoro každý. V detailu zpracování mě ale stejně Stevenson fascinoval svým vhledem do lidské duše. Jungova teorie stínu byla v době vydání knihy ještě neznámá, a přesto autor popsal stín přesně tak, jak si ho představuju, s veškerým jeho chováním, proměnami a vztahem k zbytku charakteru.
Mezi řádky lze vnímat touhu po skutečném projevu osobností, které byly v té době hodně svázané pravidly a přetvářkou.
Možná ještě více se mi nakonec líbily další dvě povídky na téma vnitřního rozhodování mezi dobrem a zlem, byly hororovější a údernější.