Podivný případ doktora Jekylla a pana Hyda (navíc 2 povídky)

25.11.2024

Tuto knížku jsem si pořídil vlastně jen tak. Příběh jsem znal už dřív, takže jsem věděl jak to dopadne. Docela mi trvalo, než jsem si zvykl na styl psaní, ale po chvilce už jsem to ani nevnímal. Nemůžu říct, jestli se mi příběhy líbily nebo ne, ale s jistotou napíšu, že to není můj šálek čaje.

14.11.2024

Je zvláštní, že jsem se k této klasice dostala až tak pozdě, Stevenson byl už v dětství jedním z mých nejoblíbenějších autorů. Hlavní myšlenku příběhu jsem znala, jako ji zná asi skoro každý. V detailu zpracování mě ale stejně Stevenson fascinoval svým vhledem do lidské duše. Jungova teorie stínu byla v době vydání knihy ještě neznámá, a přesto autor popsal stín přesně tak, jak si ho představuju, s veškerým jeho chováním, proměnami a vztahem k zbytku charakteru.
Mezi řádky lze vnímat touhu po skutečném projevu osobností, které byly v té době hodně svázané pravidly a přetvářkou.
Možná ještě více se mi nakonec líbily další dvě povídky na téma vnitřního rozhodování mezi dobrem a zlem, byly hororovější a údernější.

21.10.2024

Je neuvěřitelné, že ještě v druhé polovině 20. století byl R. L. Stevenson považován za podřadného a bezvýznamného autora, a řada přehledů anglicky psané nebo světové literatury jeho jméno vůbec neuvádí. Titulní novela je obecně známá a zaslouženě obdivovaná. Je úžasné, jakou strukturu textu autor zvolil, jak důmyslně skládá jednotlivá fakta a postupně osvětluje historii podivuhodného příběhu. Dnes se "vědeckému" pozadí titulní novely asi můžeme usmívat, ale nepochybuji, že ve své době to musel být velice zneklidňující a hrůzostrašný text. To samé platí i o dvou přidaných povídkách. Opět je třeba brát v úvahu dobu jejich vzniku, byť hororový tón je jistě příjemný (tak dobře - zajímavý) i pro současného čtenáře. Nový překlad mi příliš neseděl, předcházející se mi zdál jemnější a výstižnější. Tak jako tak se jedná o milé setkání s klasikem a skvělý čtenářský zážitek.

04.10.2024

Dnes už je možná motiv duševních onemocnění v literatuře známou věcí, ovšem v době Stevensona, byl obor psychologie ještě v plenkách. Příběh o titulní dvojici tak musel tehdejším čtenářům pěkně pocuchat nervy.
Ale i pro dnešní dobu je to poutavé čtení. Atmosféra mlžných ulic viktoriánského Londýna je cosi co už neodmyslitelně patří ke klasice horrorového žánru, stejně jako s ní spojená kriminální tématika.

23.08.2024

Klasika klasika, kdo by neznal příběh psychologii rozdvojené osobnosti doktora Jekylla, který má v části povahy páchání neřestí a nepravostí ( nakonec nemá to tak každý z nás ? ). Stvoření Edwarda Hyda pomocí narkotik je poplatné tehdejší době, leckteré viktoriánské panny jistě omdlévali hrůzou při samotné pointě novelky, střízlivě hodnotím v lepším průměru .Ze zbylých dvou povídek je rozhodně tou povedenější Lupiči mrtvol, celkově tedy - 60 %

24.03.2024

Všechny tři příběhy se mi líbily, ačkoli mi trvalo zvyknout si na ten styl psaní a z děje Markheima jsem byla trochu zmatená. Ale i tak měl každý příběh zajímavou myšlenku a byl napínavý, ale ne přímo strašidelný.

17.12.2023

Klasický příběh o Jekyllu a Hydovi položil základ pro mnoho moderních hororových, sci-fi nebo fantasy příběhů. Tím nejznámějším je pochopitelně komiksová postava Hulka, kdy se taktéž doktor mění v ohavného netvora. Stevenson se problematiku snaží uchopit z psychologického hlediska a místo klasického nahánění netvora spíše pomalu rozkrýváme, jak to ve skutečnosti bylo. Novelu pak doplňují ještě dvě kriminální povídky, které nejsou špatné, ale ani mě nijak extra nezaujaly.

29.10.2023

Je pravdou, že začátek knihy byl pro mne nezvykle tuhým soustem - ne a ne se začíst - sotva člověk vybředl z jedného košatého souvětí, už jej dusily přívlastky z vět následujících. Nevím, zda to bylo překladem, či originálem, ale sloh na mne působil poněkud kostrbatě. Stálo však za to vytrvat a nevzdávat se - odměnou byl promyšlený příběh, který - ač notoricky známý - měl přesto čím překvapit. Z "bonusových" povídek mne více oslovila ta s názvem "Lupič mrtvol", protože se nesla ve více morbidním a epickém duchu, než "Markheim". Z té by měl zase díky jejímu filozofickému náboji jistě radost Dostojevskij...

29.07.2023

Autora obdivuji, jak ovládá problematiku, kterou popisuje. Na malém počtu stránek již dávno dokázal proniknout do nitra lidského vnímání světa, o člověčí duši a o jejích možnostech/nemožnostech. A vytvořil novodobý horor, souboj mezi dobrem a zlem, vyjádřený chováním jediné osoby.

29.07.2023

K této klasice jsem se prodral až nyní. Je to skvěle napsaný příběh ze starého Londýna a přes svou krátkost je zajímavou sondou do duše hlavní postavy. I mě hodně připomíná rukopis E.A.Poea, jen přes temný příběh neumí nebo nechce tolik strašit.

29.06.2023

(SPOILER) Povídky trochu navozovaly atmosféru, kterou znám z H. P. Lovecrafta nebo E. A. Poea. Zatímco atmosféra byla skvělá, gradace děje mě až tak nechytla.

V povídce Podivný případ jsem víceméně od začátku přesně věděl, o co jde a jak to dopadne. Líbil se mi hlubší vhled do psychologie doktora Jekylla. Mám pocit, že popkulturní zpracování tohoto tématu se dostatečně nezabývá vnitřní povahou postavy, a to je škoda.

Povídka Nájezdníci na mrtvoly měla opět skvělou atmosféru, ale gradace děje skončila useknutím bez hlubšího obsahu. Takový hororový BAF!-závěr.

Povídka Markheim byla asi nejlepší, psychologie hlavní postavy a debata s ďáblem mě docela pohltila.

27.05.2023

Aktuální klasikomilské kolo četby horrorů mi přineslo možnost dalšího rereadingu, tentokrát dnes už legendárního příběhu starého skoro 140 let. Podivný případ Doktora Jekylla a pana Hyda jsem si s sebou vzala do Edinburghu, kde se jeho autor, Robert Louis Stevenson, narodil. I když se děj knihy odehrává v Londýně, atmosféra hlavního města Skotska mi s tajemným příběhem nádherně ladila.
Opakované čtení mě sice připravilo o napětí, ale rozhodně jsem se i tak vezla na vlně tajemna a ponurosti, kterou Stevenson umí zprostředkovat mistrně a znát je můžete i z jeho dobrodružných románů. Horror si sice představuji jinak, v klidu vás to ale nenechá. Pro mě tu ale největší roli hraje ten nesvár odehrávající se u hlavního hrdiny, onen věčný souboj mezi dobrem a zlem, který si často člověk musí vybojovat sám v sobě, než snad může čelit něčemu podobnému v mezilidských vztazích.
Četla jsem vydání, které je obohacené o povídky Lupič mrtvol a Markheim, takže jsem s opakováním Jekyllova příběhu dostala i dva nové příběhy. Ty sice zdaleka nejsou tak tajemné, přesto jsou napínavé a jejich předností je navíc i svižnější vývoj děje. Lupič mrtvol si mě získal víc bylo to znepokojivé i lehce děsivé. Markheim měl překvapivější vyústění, ale pořád je to spíš kriminálka a ty já přece jen tak moc nemusím.

01.04.2023

Nečekala jsem, že mě v titulní povídce ještě něco překvapí. A přece. Ta nevzrušená povznesenost řádného anglického majordoma! :o)

Advokát se chopil jednoduchého, ale masivního nástroje a potěžkal jej. "Chápete, Poole," zvedl oči, "že se chystáme vystavit jistému nebezpečí?"
"To jistě nejsou nepřípadná slova, pane," odvětil majordom.

18.01.2023

Další z klasik, která se mi moc líbila. Ocenila bych klidně i delší verzi :)
Lupič mrtvol mě také zaujal, Marheim mě až tam moc neoslovil.

28.11.2022

Originální klasika s dobře popsanou atmosférou a čtivou zápletkou. Úplný top to pro mě ale není, konec mi přišel lehce zmatený a mohl by být klidně delší :-).

12.05.2022

Všechny tři povídky spojuje motiv dobra a zla. Hlavní postava rozhodně není morálně bezúhonná, spíš naopak. Každodenní boj se zlem prohrává, až v poslední chvíli se rozhodne pro dobro - nebo spíš odmítne zlo a přestane ho páchat.

13.04.2022

Knize dominuje jak co do zajímavosti, tak do počtu stránek titulní povídka. Ostatní dvě jsou spíše do počtu, i když jim nelze upřít jistou hororovou či mystickou zajímavost. Hlavní povídka je notoricky známá a stala se jednou ze základen kulturního dědictví. Zajímavým způsobem vypodobňuje odvěký souboj dobra a zla v nás. Inspiruje k filosifckým úvahám a s přihlédnutím ke svému vyvrcholení nevede povídka k úplně optimistickým závěrům. Příjemné krátké čtení. Stevenson se mi začíná líbit.

14.02.2022

Hlavní příběh knihy o Dr. Jekylovy a panu Hydovi byl ještě lepší než jsem čekala, jazyk nebyl přiliš obtížný a téma se mi moc líbilo, určitě sibji zase přečtu. Ostatní dvě povídky z knihy byly trochu slabší, ale taky zajímavé.

26.01.2022

Četla jsem i lepší (ale také horší) klasiku. Kupodivu se mi titulní povídka líbila nejméně. Zdálo se mi, že se vleče do nekonečna a jazyk místy zadrhával. Vítězem je pro mě Markheim - krátký a k věci, na pár stránkách autor vyjádřil zdárně to, co mu v Podivuhodném případu trvalo věčnost.
Lehce mě zklamal vzhled knihy. Stránky nedoříznuté a natištěné křivě - neměla jsem u sebe zrovna nůžky, tak jsem si je musela opatrně dotrhat...