Podivuhodný život osamělého pošťáka
Denis Thériault
https://www.databazeknih.cz/img/books/53_/537757/bmid_podivuhodny-zivot-osameleho-postaka-663623cb82e06.jpg
4
550
550
Pošťák Bilodo série
1. díl >
Kdo jiný by měl ctít listovní tajemství než pošťáci? Jenže mladý pošťák Bilodo je natolik ostýchavý, že si povídá sotva se svou zlatou rybkou. Aby se dostal k lidem blíž, potají otevírá jejich dopisy. Vše se pro něj změní, když si přečte první dopis psaný v haiku. Milostné korespondenci mezi guadalupskou dívkou Ségolene a výstředním intelektuálem Gastonem propadne natolik, že když po čase Gastona srazí auto, pokusí se jej nahradit... Poetický román o lásce a záhadách lidské identity.... celý text
Literatura světová Novely
Vydáno:
2018
,
Plus
Originální název:
Le facteur émotif, 2005
Interpreti: Vojtěch Hájek , Magdaléna Borová
více info...
Přidat komentář
Podivuhodný život osamělého pošťáka je zvláštní knížka. Je malá, tenká, ale obsahově dosti bohatá. Ač pochází z pera kanadského autora, má silně japonské vyznění - ať už proto, že hlavní hrdina píše haiku (formu japonské poezie), nebo i ilustracemi či jmény postav, které se v knize objevují. Kdo mě sleduje delší dobu, ví, že mám v oblibě japonskou kulturu, literaturu či díla, která se Japonska více či méně dotýkají. I z toho důvodu se mi příběh pošťáka líbil.
Pošťák Bilodo se dlouhé roky baví tím, že otevírá a čte korespondenci vytipovaných lidí. Zejména ho zajímají dopisy mladé dívky a postaršího muže; ty totiž obsahují vždy jednu báseň haiku, která odpovídá na tu předchozí. Bilodo se nemůže dočkat pokračování, avšak jednoho dne vidí, jak adresáta těchto haiku srazí auto. Bilodo se rozhodne zkusit psaní japonské poezie na vlastní pěst a nadále tak udržovat vztah s mladou Ségolene. Zda se mu podaří plnohodnotně nahradit nebožtíka tak, aby Ségolene z dopisů nic nepoznala, to už si přečtěte sami. Já jen doplním, že v závěru knížky vás bude čekat překvapení :)
Milé, krátké, poetické, zároveň ale s myšlenkou.
Příběh mě okouzlil, četla jsem a četla, až byly tři ráno. Knížku, kterou jsem měla půjčenou z knihovny, jsem si musela nakonec pořídit domů. A druhý díl pak vlastně taky.
Tak toto bolo jednoducho skvelé.
Poštár Bilodo má jednu tajnú neresť. Číta cudziu korešpondenciu. Obzvláštnu záľubu nachádza v krátkych básňach od Ségoléne adresovaných Grandprému. Stane sa nimi priam posadnutý. Nešťastná náhoda túto korešpondenciu preruší. Čo všetko je ochotný podstúpiť, aby Ségoléne písala naďalej?
Trošku pomalší úvod sa postupne rozvinie do napínavého príbehu. Autor ako keby uchopil podstatu japonskej básne haiku a aplikoval ju v svojej vlastnej próze. Je to čítanie poetické, ale zároveň presné, jednoduché, ani jedno slovo naviac.
A tá pointa je geniálna.
Nutne potrebujem druhý diel.
Vířící jako voda
když potká kámen
čas jde ve smyčkách
Poslouchala jsem, bylo to krátké a rychlé. Tohle je jeden z těch případů, kdy by mě to, myslím, bavilo víc, kdybych to četla. Audio na mě bylo jaksi patetické a bohužel pro mě "zabíjelo" tu poetiku, kterou v knížce tuším. Námět je hezký a dívám se, že to je první kniha z několika, tak uvidíme, co bude dál.
„Vířící jak voda
když potká kámen
čas jde ve smyčkách“
Knížka, vlastně knížečka mě okouzlila. Poetické a něžné, současně vtipné až ironické. Co to bylo? Milostný příběh? Učebnice haiku? Sbírka skvělých básní? Ironická anekdota? Filosofické pojednání o nekonečném vesmíru, věčném návratu a nových začátcích?
Hodně originální, nečekané, překvapivé… (a jak by řekl klasik, překladatelský oříšek; i za to palec nahoru).
Musím se přiznat, že na první dobrou to není kniha, kterou bych si oblíbila a chtěla ji někdy znovu přečíst, ale něčím mě okouzlila. A design obálky a celkový vzhled tomu rozhodně pomohl.
Příběh je to zvláštní, ale četl se dobře. Měla jsem problém s poetickou stránkou, ale to je u mě normální, takže bych to vyloženě nevytkla. Celkově knihu hodnotím kladně, při jejím čtení jsem rozhodně opustila svou komfortní zónu a vyzkoušela jsem něco nového, čehož nelituji.
Myslím, že kdo bude chtít trochu zaexperimentovat (možná?), tak je to správná volba.
"Na druhou stranu našel neobyčejné množství lichých podkolenek, a to jak v zásuvkách komody, tak v koši na špinavé prádlo, a dumal, jaké světlo vrhá toto zapáchající tajemství na nebožtíkovu psychologii: že by kradl ponožky v prádelnách? Dělal si z nich sbírku? Proměňoval se za úplňku ve stonožku?"
Poetický, lyrický styl se v knížce mísí s jemnou ironií a humorem. Košatost vět připomíná některé z francouzských autorů a jejich neúnavné vršení zase tak trochu vyprávění Forrestova přítele Bubby o možnostech zpracování krevet... Příběh platonické lásky osamělého pošťáka plynul v tak poklidném duchu, že jsem si odnášela spíš dojem z atmosféry a myšlenkami utíkala. Když už mi začínalo hrozit usnutí, přišel obrat v ději i výrazových prostředcích a dynamické závěrečné stránky završilo překvapivé mysteriózní rozuzlení. Přes originální námět a zpracování s odstupem několika dní snižuji hodnocení na 3 hvězdičky.
Příběh nenaplněné lásky mladého pošťáka k dívce, do které se zamiluje díky tomu, že otevírá její korespondenci s mužem, který tragicky zahyne, je zajímavou psychologickou studií. Určitě zaujme ty čtenáře, kteří mají rádi poezii haiku. Já jsem si docela početla i díky tomu, že mám poezii ráda, a v dnešní uspěchané době je každé takové poetické vyprávění příjemným osvěžením.
Čtení bylo kouzelné,po grafické stránce nádherné......konec originální a nečekaný. Moc se mi kniha líbila :-)
Nevím, kde se stala chyba, ale dočítala jsem z donucení. Příběh jako takový špatný nebyl, ale rušily mě verše vložené do děje a já poezii prostě nerozumím. Knihu nehodnotím jako špatnou, jen to prostě není můj šálek kávy.
Citlivé, něžné, filozofické, znepokojivé, odstrašující... Tato kniha má tolik rovin. Zpočátku mě kniha nenadchla, ani nijak nezaujala, teprve, až se stala ta zlomová událost, mě děj přitáhl. Jak přistupovat k hlavnímu hrdinovi? S opovržením, pochopením, nebo dokonce souzněním? Je to velmi zvláštní knížka, velmi zvláštní příběh s mrazivým koncem zahaleným do tajemna. Dokonce mě to donutilo popřemýšlet o nějakém svém vlastním haiku. :) Nikdy jsem poezii nevyhledávala, ale tahle knížka krásně ilustruje, kolik věcí může člověk sdělit kraťoulinkou básničkou...
Nebylo to špatné čtení ale přiznám se, že mě to až tak moc neoslovilo.
Opravdu zvláštní příběh. Chválím zpracování a grafiku knihy.
Cestuješ ve mně
obdivuj mou krajinu
okus mé vody
Mám moc ráda haiku a opravdu obdivuji toho, kdo ho umí napsat tak, aby dávalo smysl, bylo poetické a zároveň dostálo předepsanému počtu a pořadí slabik 5‒7‒5. Proto jsem se pustila i do této knihy. Příběhu samotnému bych neudělila více jak dvě hvězdy, ale díky těm básničkám, z nichž některé byly lepší než ty skutečně japonské, se kterými jsem měla možnost se seznámit, přihazuji třetí a ta čtvrtá je za naprosto nečekaný a pro mě překvapivý konec. Některé komentáře pode mnou knihu právě za ten závěr kritizují, ale v mých očích knížce natolik vylepšil renomé, že jsem nakonec zvedla hodnocení.
Dalším kladem bylo, že jsem se dozvěděla spoustu nových zajímavých informací o japonské poezii a rozšířila si obzory o další její formu - tanku. Jako nedostatek naopak vnímám to, že básně v této knize dost často nedodržovaly předepsané pořadí slabik, takže to vlastně opravdová haiku nebyla. Nevím, zda je to tak i v originále, nebo je tím vinen překladatel. Chápu, že překládat něco takového je obzvlášť těžké. Ale s přihlédnutím k tomu, že se nejedná o sbírku japonské poezie, ale o beletrii (vzhledem k rozsahu spíš novelu než román, jak uvádí anotace), tuto nedokonalost nakonec přehlížím, protože i tak jsou ty verše hezké.
Cestuji v tobě
proniknu až do středu
tvé metropole
Podivuhodný život osamělého pošťáka je velmi intimní příběh patologické lásky, které Bilodo propadá. Křehké vyprávění doplněné o niterná haiku a tanky (formy japonské poezie) působí na čtenářovy smysly v několika rovinách, proto je podle mého zapotřebí číst knihu vícekrát. I na kratičkém prostoru dokázal autor příběh stočil mnoha nepředvídatelnými směry, zejména závěr je poměrně kontroverzní, věřím, že spoustě lidí nemusí sednout. Pro mě bylo ale rozuzlení neméně magické jako celý obsah. Podivuhodný život jsem poslouchala ve formě audioknihy, kterou bych touto cestou chtěla z celého srdce doporučit. V naraci se střídá Vojtěch Hájek s Magdalénou Borovou a oba jsou vynikající, jejich přednes poezie je skutečně krásný a z promluv jako by čišela láska. Zvukový podkres je magický, trochu tajemný, smutný a k příběhu jako dělaný. Za mě jedna z nejkrásnějších a zároveň nejzvláštnějších milostných novel, s jakými jsem měla tu čest.
Křehký příběh o nevyřčených přáních, která - vyjádřená v podobě haiku či tanky - znějí mnohem líp. Pátou hvězdu knize ukradla její úplně poslední třiadvacátá kapitola, která nádherně mile uvěřitelný příběh zcela úmyslně "zdivňuje" a poněkud násilně škemrá po obdivném Whaaah! Druhý díl (Pošťákova snoubenka) dojem z nepovedeného závěru určitě brzy napraví, ale to už bude úplně jiný příběh.
Překrásné čtení o životě pošťáka Bilodoa. V příběhu se objevují japonská haiku, která milé oživí čtení, pěkně do sebe vše zapadá. Zde je vidno, jak láska dokáže být hnacím motorem. A kolik je člověk schopen pro ni obětovat.
Je to tak zvláštní příběh! Ze začátku mi bylo hlavního hrdiny líto, že je tak osamělý, říkala jsem si, jaký takový život asi musí být? Když jsem knihu dočetla, tolik jsem nad ní nepřemýšlela, ale téměř po měsíci jsem si vzpomněla na Ségolene a zajímá mě, jak to s nimi bude pokračovat dále, tudíž někdy sáhnu možná po pokračování :)
Štítky knihy
dopisy láska pro ženy kanadská literatura japonská poezie haiku poštovnictví, pošta rozhlasové zpracováníAutorovy další knížky
| 2017 |  Podivuhodný život osamělého pošťáka |
| 2018 |  Pošťákova snoubenka |
| 2019 | Chlapec, ktorý patril moru |
První seznámení s haiku, nápaditá zápletka, krásná obálka. Kniha, která se dobře čte a emoce jsou jak na houpačce.