Podle skutečného příběhu
Delphine de Vigan
https://www.databazeknih.cz/img/books/29_/291541/bmid_podle-skutecneho-pribehu-vDi-291541.jpg
4
323
323
Fakt, že česky vychází již čtvrtá próza Delphine de Vigan, znamená, že tato francouzská autorka si u nás našla svoje početné věrné publikum. Vždy si však pro ně připraví nové překvapení: tentokrát je to román Podle skutečného příběhu, dramaticky gradující líčení vztahu dvou žen, které se postupně mění v opravdový psychologický thriller. Tajemná L., která razantně vstoupí do života spisovatelky, má všechny parametry, aby sklízela obdiv, zároveň však „je typem osoby, kterou by žádný spisovatel neměl nikdy potkat“. A ač se to zprvu nezdá, v tomto případě je to vážně nebezpečné - jde totiž o život.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2016 , OdeonOriginální název:
D'après une histoire vraie, 2015
více info...
Přidat komentář
Nevím nakolik je to tím že neznám autorčino dílo Noc nic nezadrží ( které mě mimochodem stále velice zajímá) nebo tím že jsem jako první četla od Delphine Pouta (kde jak se mi zdá autorka graduje), ale v románu Podle skutečného příběhu jsme si spolu úplně nesedly a neudržela jsem plný zájem se stejně živým pocitem od začátku až do konce, což mě trochu mrzí. Kniha to není vyloženě nečitelná, to vůbec ne, jen tu z mé strany došlo k škobrtnutí.
Přitom v knize vše dává vcelku smysl, nic není vyloženě nepřehledné, jen mi to občas přišlo ( pardon) zbytečné.ačkoliv ten pocit mě neprovázel celou dobu, přesto ve mě na konci zůstal 3,5/5
Má druhá kniha od skvostné Delphine. Doporučení pro čtenáře, kteří se na toto dílo chystají - nejdřív si přečtěte Noc nic nezadrží, protože tenhle příběh lehce navazuje. Budete víc v obraze.
A teď k obsahu. Miluju autorčin styl psaní, ovšem tady něco přebývalo a něco zase chybělo. Přišlo mi to málo dynamické, s čímž se dá ale počítat, pokud Delphine opravdu psala ze života. A to je ten problém, který vlastně rozebírá v celé knize, jestli psát čistou pravdu, autobiografii bez přikrášlení nebo dosadit prvky fikce.
Líbil se mi ten nápad, popsání její krize, naivity a posléze i charakter psychopata.
Jen bych to maličko usekla, nějaké věci mi přišly zbytečné.
Ale byl to skvělý čtenářský zážitek i vhled do světa spisovatelky.
Moje první kniha od této autorky a musím přiznat,že jsem bojovala s tím, abych knihu neodložila. Dlouho mi trvalo se začíst a jsem ráda, že už jsem knihu dočetla. Téma bylo zajímavé, ale to podaní... trochu ztráta času.
Autorce zkusím dát ještě šanci s jinou knihou, tak snad to bude lepší.
Kniha bych neoznačila jako opravdový psychothriller (i když asi od třetiny pro mě bylo trochu psycho pokračovat ve čtení, berte s nadsázkou). Spíš bych to nazvala opravdu detailní sondou do spisovatelčiny tvůrčí krize a filozofického přemítání o pravdě/fikci, subjektivitě/objektivitě, ve které jsem se místy ztrácela až nudila. Možná to bylo tím, že jsem nečetla předchozí knihu "Noc nic nezadrží", možná i tím, že nejsem výslovně "intelektuální čtenář" (nemyšleno nijak pejorativně), nevím...Místy mi přišly úvahy zajímavé a párkrát jsem si i ráda zahloubala nad některými pasážemi. Ale bylo toho nějak příliš. Takže jsem od půlky četla tyto úvahové části jen letmo a soustředila se na ostatní pasáže. Kdyby autorka ubrala na sáhodlouhosti těchto úvah a monologů L. a opakování o pravdě atd., dala bych plný počet hvězd, protože jinak se mi námět, zápletka i líčení pocitů spisovatelky líbilo. I tak spíš doporučuji autorčinu knížku "Ani později, ani jinde," kterou jsem četla už dřív, a moc se mi líbila. Zkusím ještě jiné knihy od autorky, dám na komentáře některých předchozích čtenářů, že toto je autorčin slabší počin.
Skvelá kniha, veľmi sa mi páčilo ako autorka postupne vykresľovala narastajúcu manipuláciu, závislosť, izoláciu ktorú nenápadne okolo hlavnej hrdinky vytvárala jej priateľka. Záver tiež ukončený veľmi zaujímavo, otvorene, doteraz sa neviem rozhodnúť čo bola pravda a to je super. Jediné malé mínus, ktoré knihe dávam je, že hlavná hrdinka sa 200 strán nechá vláčiť, spochybňovať, manipulovať a odrazu dôjde k jej osvieteniu a na dvoch stranách zistí čo sa vlastne v jej živote deje.
Neuvěřitelný čtení, který mě donutilo číst téměř bez dechu od začátku do konce. Román, líčící dramaticky gradující vztah dvou žen, se postupně mění v psychologický thriller, ze kterého vám chvílemi běhá až mráz po zádech.
Popis jak již zmíněného vztahu dvou žen, tak zároveň malé nahlédnutí do života spisovatele, co se může dít "potom", po vydání knihy. Jaké reakce se mohou objevit, jaké odezvy může kniha mít. Tvůrčí krize, deprese, úzkost a dokonce, dokonce jde tady i o život. Polemizování o tom, co je Pravda a co není a jestli v dnešním světě náhodou není ta touha po Pravdě a Vyprávění podle skutečného příběhu až přehnaná.
A nakonec - fakt, že jsem si až do poslední chvíle nebyla jistá závěrem, je určitě dalším plusovým bodem.
Umná metafikcia. Pomalé popisné plynutie. Autorský blok vyjadrený komplexne, až ma striasalo od súcitu. Body dolu za gýčovitý thrillerový prvok.
Kromě toho, že je kniha zdlouhavá, nudná a nezajímavá, má příběh klasickou zápletku, které se dočkáte v každém druhém hororu/thrilleru. Mám upřímné a velké nepochopení pro to, co mělo být na příběhu napínavé, když od stránky 1 víte k čemu spějete. A nespějete k tomu žádným novým ani zajímavým způsobem. Není to v mých očích úplný odpadek, jen to zkrátka bylo zbytečné a nudila jsem se. Spousta lidí však tuto knihu z nějakého záhadného důvodu miluje. Pokud se vám zalíbí první dvě kapitoly, čtěte dál, je možné, že se k těmto milovníkům přidáte. Pokud ne, tak knihu hned zahoďte a nemrhejte svým cenným časem.
Kniha u níž mě druhá polovina bavila více něž ta prvá. Začátek je hodně rozvláčný a popisný,hlavně psychologie a pocity postav. Druhá půle se čte,už celkem dobře ale konci jsem byl zmatený jak to tedy dopadlo. Asi si čtenář musí vybrat sám. Kniha to není špatná ale na druhou stranu zatím nejhorší počin od mé oblíbené autorky.
"Když u někoho nepochopíš to zrnko jeho šílenství, nemůžeš ho milovat. Když nepochopíš bod jeho pomatení, jen projdeš kolem. Bod pomatení je u lidí zdrojem jejich kouzla."
Kniha ma bavila- zaujímavé (ale v realite nemožne ploché) postavy, o ktorých skôr neviete nič, ako viete , to aj na konci knihy. Premýšľate prečo a ako, a nakoniec to necháte tak, lebo viete, že sama autorka sa s vami hrá. Literatúra- fikcia či realita, a podľa toho si zvolila aj svoje postavy, a práve dej knihy a myšlienky vystavila na týchto dvoch protikladoch...
Autorka si vybírá zajímavá temata - dozrávání dítěte /No a já/,
osamělost člověka ve velkoměstě /Ani později, ani jinde/
a v této knize ovlivnění křehké psychiky člověka - spisovatelky.
A že se umí pořádně ponořit do zákoutí lidského cítění.
Delphine je po zveřejnění úspěšného románu nejistá, má tvůrčí krizi.
Náhodně se seznámí s L. - ženou, která je záhadou: "rozpustila se v mém životě,protože si mohla volně přicházet a odcházet, protože si osobovala právo na překvapení a improvizaci". Je to přítelkyně anebo je nebezpečná?
Závěrečné vysvětlení si může každý vyložit po svém.
Je to náročné čtení a já se přikláním k tomu, že zde autorka promítla kus své osobnosti.
Výborné překlady - myšlenky jsou krásně formulovány.
Tak sama nevím co napsat, kniha mě zajímala zejména kvůli oblíbené autorce, ale musím říct, že tohle je její nejslabší dílo. Nicméně knihu jsem četla na přeskáčku, hledala v ní pasáže a svoje kouzlo měla. Zejména teda konec a celé rozuzlení, které je snad možná pravdivé a může se stát každému spisovateli.
"Každý, kdo zakusil něčí duševní nemoc nad sebou, to neviditelné vězení s nepochopitelnými pravidly, každý kdo zakusil pocit, že už nemůže myslet skrz sebe, ten ultrazvuk, který slyší jen on sám a který proniká do každé úvahy, každého pocitu, každého vjemu".
Četla jsem o dovolené a moc se mi to líbilo. Při chůzi v horách jsem se mnohokrát přistihla, že o ději a postavách přemýšlím. Skutečně jsem knihu vnímala jako drama, byla napínavá a čtivá. A i když se vypravěčka dušovala, že takto se věci skutečně seběhly, nakonec není úplně jisté, zda se spíš (tak jak se domýšlejí její nejbližší) duševně nezhroutila a my nesledovali jen její výmysly. Konečně otázka autenticity a pravdy (subjektivní i objektivní) je jedna z podstatných součástí této knihy.
První část knihy je hodně zdlouhavá. Na pochopení povahových vlastností těch dvou žen by stačilo mnohem méně kapitol. Zbytečně moc řečí, psychologických úvah, opakování dojmů... Ve druhé části je to konečně trošku napínavé, ale nakonec, když si má čtenář vybrat ze dvou variant vyústění příběhu, jsou obě varianty nepravděpodobné.
Tak tady mi to hlava nebrala. Proč má tato kniha tak vysoké hodnocení? Když už se pustím do čtení, tak knihu dočtu i když mě nebaví. Delphine de Vigan mi šla ale krkem. Jindy je mi líto, že příběh končí, ale v tomto případě jsem se vyloženě těšila a toužebně vyhlížela poslední stránku. A navíc nesnáším, když jsou v knihách chyby. Ale za to autorka chudák nemůže. U překladu si těžko zkontroluje korektury.
Knihu jsem si pořídila, protože ji vychvalovala slečna z Martinusu, kterou sleduji a hodně na ní dám.
Ani nevím, jak bych tuto knihu stručně shrnula.
Děj byl velice napínavý a do posledních řádků nebylo jasné, jak to celé skončí. Během čtení knihy jsem si udělala několik závěrů, ale ani jeden se neztotožnil s opravdovým.
Upřímně, po dočtení ve mě kniha zanechala nepříjemné pocity. Nechci to zde popisovat, abych nebyla spoilerkou, ale dle mého by si tuto knihu měl přečíst každý. Není to naučná literatura, každopádně stojí za to a určitě v každém zanechá nějaký ten zvláštní pocit, nad kterým bude důmat i po dočtení.
Za mě krásně zpracované psychologické dílo. Zaslouží si 5 hvězdiček a doporučuji!
Skvěle propracované psychologické drama, které se odvíjí komorně a civilně, ale zanechává v čtenáři pocit ohrožení a znepokojení. Autorka propojila téma tvůrčí krize spisovatele a prohlubujících se psychických potíží hlavní hrdinky velmi působivě a bez patosu, ale o to věrohodněji. Čte se jedním dechem a nabízí mnoho námětů k zamyšlení.
Autorovy další knížky
| 2021 |  Děti nade vše |
| 2011 | Ani později, ani jinde |
| 2011 | No a já |
| 2018 | Pouta |
| 2019 | Vděk |
V každé knize je schopna ovládnout jiný prostor a poctivě ho čtenáři ukázat. Ta plíživost a nenápadnost, s jakou nás (mě) umí vtáhnout do příběhu, volá úplně stejně tiše jako hrdinka po pomocné ruce...a jako obvykle je veliké finále v našem rozhořčení, přemítání a uvažování...ne v posledních odstavcích:)...a Keyser Söse byl přímý zásah.