Hladová přání
Tereza Matoušková
https://www.databazeknih.cz/img/books/86_/86532/bmid_podmori-hladova-prani-8JO-86532.jpg
4
96
96
Podmoří série
Podmoří je svět, který je magií přímo prosáklý. Čarodějové na Tark Itlen, kteří ji studují, ne vždycky činí nejmoudřejší rozhodnutí. Nepodařené pokusy se ztrácejí v podzemí kláštera, kde čekají, až budou znovu nalezeny. Když jim ze sklepení pomůžete, splní vám jakékoliv přání. Chtít za to budou jenom pár kapek vaší krve. Alespoň to tak tvrdí. Ve skutečnosti vás možná připraví o vše, na čem vám v životě záleželo. Co se stane, když se jim dostane do rukou holčička, která ještě věří v kouzelné skřítky a dobré víly z pohádek?... celý text
Přidat komentář
Četla jsem jako čtrnáctiletá. Tvorbu T. Matouškové jsem znala z její blogu, takže jsem na knížku byla zvědavá. Vysvětlivky na konci jsem díky tomu ani nepotřebovala.
Chápu, že jde o autorčinu jevenilii, ale i tak mi přišla nezdařená formou (moc adjektiv, křečovitě vystavěné věty) a ani obsah mě neupoutal. Zvlášť mě nenadchly ani obscénnost a vulgárnosti; vzhledem k žánru mi přišly zbytečné. Je mi líto.
Zato se mi líbila některá jména postav: Femorian, Zorena, Kerdea [Kjerdea]. Mají opravdu krásný zvuk, to se musí nechat.
Tuto knihu jsem letmo zahlédla ve školní knihovně a ze zvědavosti jsem si ji vypůjčila bez jakýchkoliv očekávání.
V prvním bodě svého vyjádření musím tedy poznamenat, že kniha mohla být delší a obsáhlejší. Tak zajímavý příběh mohl být propracován i lépe. Takhle čtenář těmi vlnami tohoto příběhu z tajemného Podmoří propluje příliš rychle, aby jej příběh dokázal do sebe zcela pohltit. Nicméně příběh sám o sobě byl dobrý a z mého pohledu i dobře napsaný. Autorčinu předešlou tvorbu neznám, nicméně díky tomuto příběhu rozhodně věřím v její fantazii a nadání. To, co mě samotné vadilo, byly mnohé pasáže mezi postavami, které, ač mnohdy působili vtipně, mi někdy ten celkový dojem z knihy kazili, stejně tak i to, jak většina postav stále zvažovala, jak tu další svést. Nevím, někdy to bylo vtipné, jindy už mi to připadalo přehnané a hrozně vnucené.
Nicméně pozitivně hodnotím i ten mírně otevřený konec, stejně tak i mnohé zápletky, jež působily téměř hororově a zážitek z knihy umocňovali.
Další skvělá kniha od této autorky, která se mi moc dobře četla. Konečně bych měla začít číst tuto sérii popořadě, protože mě moc zaujala a tím, že jsem četla nejprve 5. díl a teď 3. mám pocit, že si knihy neužívám tolik, kolik bych měla. :) 3,5*
Je to reálně za 4,5, přičemž tu ubranou půlku má na triku vydávající agentura, která v textu neodsadila začátky odstavců. Je to sice detail, ale pro mě osobně podstatný a kazící lehce dojem z jinak výborného příběhu, který byl mou první výpravou do Podmoří a páč mi tu teď leží čerstvě podepsané Děti vánice, určitě ne poslední.
Knížka se mi líbila. Je sice tenounká, ale o to více nacpaná akcí a vtipnými dialogy. Hlavní postavy jsem si vcelku oblíbila, i když jsem měla zpočátku trochu potíže rozlišovat mezi Atalanem a Femorianem (mluví oba hrozně podobně). Líbil se mi nápad, jak se Jukata psychologicky vyvíjí v závislačku na Cukrátku, kterým se pravidelně sjíždí. Také se mi líbilo, že magická síla postav je nějakým způsobem omezená a není to jen pouhé mechanické mávání hůlkou a odříkávání zaklínadel, jako v jistém nejmenovaném slavném díle... První zmínka o análním kolíku mě, pravda, poněkud zaskočila a i ostatní erotické narážky dost kontrastovaly s dětským pohledem na svět malé Jukaty. Ale budiž, do světa dospěláků sex prostě patří, i když tady v takovém nezvyklém pojetí. Co mi vadilo, bylo, že knížka se mi zdála pouze jakýmsi úvodem do světa Podmoří - naznačila hodně a zodpověděla příliš málo. Čtenář se dozví, že tam mají tarky, iridy, mavi a něco jako borovice a ostatní je ponecháno na někdy příště. Konec zkrátka přišel příliš brzy a člověk se navíc nemůže zbavit dojmu, že takový konec už někde viděl a ne jednou.
Celkově se mi kniha zamlouvala, byla napínavá a měla spád. Doufám, že zmíněné mezery v mé představě o Podmoří vyplní Vílí kruhy. Ještě musím vyzdvihnout opravdu krásná jména postav a jiné názvy, protože vymyslet něco takového opravdu není jen tak. Oceňuji i hezkou obálku.
přečteno za dva večery, malá vtipná fantasy. vlastně mi vůbec nevadilo, že neznám podstatu Podmoří a systém, o to víc jsem měla prostoru pro vlastní představy.
A hned jsem vzala do ruky Vílí kruhy. Obojí se mi moc líbí a autorce držím palce.
Vůbec jsem neměla ponětí, do čeho jdu a trochu jsem váhala, protože české autory moc nemusím.. A byla jsem příjemně překvapená, jen by mi nevadilo, kdyby byl příběh delší a knížka tlustější :-)
spoiler - Příběh se mi velmi líbil. Chudák Jukata rozpoutala svou dětskou nevinností totální rej pro příšery a čarodějové tomu nemohli přijít na kloub o co se jedná. Naštěstí vše dobře dopadlo.
Dobrá jednohubka pro milovníky drsnějšího humoru, hororových pohádek a v našich krajích neotřelých fantasy příběhů. Kniha není bez chybičky, postavy dost utlačují samotný děj, který je velmi jednoduchý a předvídatelný. Vedle osobních problémů jednotlivých postav nemá šanci se dostatečně rozvinout a prosadit. Některé dialogy byly skvěle napsané, některé byly trochu krkolomné. Určitě je výhodou znát předchozí autorčinu tvorbu. Nicméně celý koncept a nápad jsou dobré a hvězdička navíc za autorčino nadšení je myslím na místě ;)
Kniha si podle mého na nic nehraje a pokud se překlene nepříliš záživný začátek, je celkem fajn se u ní zahrabat pod deku. Vtipné dialogy a zajímavě otevřený konec také potěší. Nejsem žádný rychločtenář, ale tuto knihu jsem v pohodě přečetl na jeden zátah, což je také nepopiratelně plus.
Čekala jsem od knihy více. Ze začátku jsem se ztrácela v postavách. Konec se mi líbil. Námět se autorce taky povedl. :) Na českou knihu to bylo fajn. :)
Jelikož znám autorku coby blogerku, knížku jsem si přečetla s chutí. Líbila se mi! :-)
Kvalitně vystavěný příběh, sympatické postavy. Považuju za odvážné vybrat si jako hlavní hrdinku malou holku. Děti se snad píší ze všeho nejhůř, ale autorka si s tím poradila skvěle.
Všechna neodepřitelné klady nicméně shazuje průhledný závěr, který má snad každý béčkový (někdy možná i nižší kategorie) katastrofický film typu Chřestýši, Včely, Piraně atd.
U této knihy je ze všeho nejdůležitější, jestli vám hlavní postavy padnou do oka a přirostou k srdci stejně jako autorce. Pokud ne... ***
Na Hladových přáních zaujme především originální námět a charaktery jednotlivých postav. Když se to vezme kolem a kolem, kniha by klidně mohla být o ničem, ale pokud by v ní bylo dost Femoriana, Atalana, Zoreny, Kerdey a jejich hlášek, stálo by to za to :) Knížku rozhodně doporučuju, je čtivá, nezabere moc času a hezky vám polechtá bránice :)
Vím, že autorka této knihy, sama "Temnářka" Tereza Matoušková, nemá ráda ohodnocení (především to negativní) beze slov vysvětlení - a proto pár slov, coby obhajobu svého rozhodnutí, sem tedy vkládám.
K této knize musí čtenář přistupovat bez jakéhokoliv očekávání, natož přílišného nadšení. V opačném případě, jakožto i v tom mém, se může dočkat jedině zklamání skrze tuctové fantasy - ačkoliv i třeba s nějakou tou špetkou originality. Co se týče příběhu, mám takový pocit, že postavička jménem "Cukrátko" mi je dosti povědomá, ale ne ze světa Podmoří .... Ale nechci zbytečně křivdit.
Navíc, abych se přiznal, nikdy jsem u žádné knihy (alespoň jistě ne v poslední době) necítil více rozporuplností a rozpolcení při jejím hodnocení.
I tak však patří můj dík T. Matouškové za knihu, kterou mi poslala s věnováním a jen doufám, že mé "antimazačství medu kolem pusy" nezpůsobí autorčinu zášť vůči mé osobě.
Hladová přání jsou v podstatě takové malé fantazácké Jméno růže. Jediný rozdíl je v rozsahu a v absenci několikastránkových pasážích o papežských schizmatech či sektách. Můžu vám zaručit, že se notně pobavíte. Mezi barvitými postavami to jiskří více než mezi fénem a vanou plnou vody a dialogy - ty bych obzvlášť chtěla vyzdvihnout - uspokojí i toho nejnáročnějšího čtenáře. Často se objevují podmořské reálie dokreslující bohatý svět, který se zjevně obejde bez profláklých držtiček elfů nebo nabručených trpaslíků. Z toho nemůsíte šílet, autorka si dala práci a vysvětlí vám každé slovíčko, takže nebudete muset uvažovat nad tím, co je robnice nebo tark. Jediné, co mě na příběhu opravdu naštvalo, byl konec, který podle mě vyzněl do prázdna. Jako kdyby si autorka dost vyhrála tím, že nás už dlouho "napínala" a doháněla k šílenství, a tak jen popustí uzdu, ať se iridek sám kočíruje.
I já jsem Hladová přání sledovala už na autorčině blogu a musím říct, že největší plus ode mě má za to, že se kniha dá číst znovu a znouv překvapí =)
Také jsem přispěla svou troškou do mlýna a napsala o nich článek - http://sussanah.blog.cz/1112/tereza-temnarka-matouskova-hladova-prani
Pokud vás zajímá můj názor, tak můžu knihu rozhodně doporučit =)
Autorovy další knížky
| 2011 |  Hladová přání |
| 2015 | Vílí kruhy |
| 2023 |  Pláč němého boha - 1. svazek |
| 2017 | Válka zrcadel |
| 2016 | Mlok 2016 |
Knížka mě dosti zklamala, hlavně z důvodu, že autorka sama píše i blogy a pořádá workshopy, kde se věnuje radám začínajícím autorům, co jak dělat a jak nedělat, aby výsledná kniha nebyla paskvil.
Z této knížky jsem bohužel měla pocit, že se autorka sama těmi radami ne vždycky řídí. Bylo to takové prostinké, jednoduché, místy zbytečné. Některé scény byly podařené, to zase jo, ale přibývajícími stránkami rostla nuda, a ani konec, ještě k tomu otevřený (?) to moc nezachránil.