Podolí

12.03.2021

Musím říci, že jsem se obával, že po skvělé druhotině budu u Podolí zklamán, neb intimní oddíl mi tolik nevyhovoval - ale zde mi to vůbec nevadilo. Reflexe vztahu k rodičům (zejména k matce, která se dotýká velké části textů), dětství, drobné civilní postřehy člověka obklíčeného městskou čtvrtí ("někam se vozíme nevíme kam / všechny ulice vypadají stejně"). Samota, přechod z dítěte do rané dospělosti. Z toho se stává docela široký okruh motivů, ale vše je poskládáno do oddílů, které dodávají sbírce ucelenosti, stejně tak tři krátké prózy z prostředí podolského bazénu.
I tady se ale sem tam blýskne nějaká touha po objevování, zvídavost po jiných světech, která se rozvíjí ve Zbořilově další knize ("i mraky se občas kouknou / skrz / za oknem tak jako tady / defilují galaxie").
Krásné zacházení s jazykem, při čemž dominuje vizuální stránka - doopravdy neotřelá obraznost ("jsme od pasu dolů / pohřbeni v zemi / střílíme obočím" nebo "domy si obřadně předávají / sluneční brož"). Občas mi přišlo, že se autor nechal trochu strhnout tou obrazností na úkor nedostatečnosti indicií - přestože jsou básně čtenářsky přívětivé, tak jsou jisté momenty příliš osobní, aby je čtenář dokázal rozklíčovat - ale to může být spíš mojí čtenářskou nekompetencí. Naopak je ve sbírce pár básní, které pokládám za mimořádně silné (kontinent, bez názvu na straně 25, rodiče, černý most).
Trochu mě rušila obecná čeština (v těch prózách byla pravidelná, ale občasné výskyty v básních mi přišly zbytečné). To však v žádném případě není velkou překážkou. Melancholická záležitost, ale svou něžností mě vlastně naplňuje klidem. O to silnější, když si ji přečtete v ten správný moment.

mikrofon

než usneš
pod tíhou zeměpisných fakt
naposledy zasténáš

nakoukne to vesmírem
studeným –
jako když na mě čekáš
před domem a smráká se

ve svém pokoji tiše chodím
někdy omylem šlápnu
dovnitř tvé tmy
(s. 46)

04.11.2020

Přečteno pro splnění posledního chybějícího tématu Čtenářské výzvy 2020. Nemám tento žánr ráda a jednotlivé básně se mi nelíbily ani mě ničím nezaujaly.

Nejsem zrovna ten, kdo by měl bodovat, přečteno pouze díky ČV 2020. Některým básním jsem nerozuměl, ale celkově jsem pochopil, že se autor formou básnické sbírky vyrovnává se smrtí maminky, aniž bych četl anotaci. Ty tři mikropovídky se mi líbily, měly v sobě poetiku.
Přečteno jako e-kniha.

25.10.2020

Zasáhl mě příběh matky v několika dílech na bazénu v Podolí... jinak mě to neoslovilo.

03.11.2019

Imaginace i přízemní, docela obyčejná lidskost. Pro mne objev.

14.06.2018

Už dlouho jsem nečetla knížku, která by tak působivě a nehledaně zjevovala složité a jemné pocity – z míst, ze vztahů, z plynutí času (v nich). Velká úcta.