Podvod zlatého faraona
Petra Klabouchová
https://www.databazeknih.cz/img/books/41_/414665/bmid_podvod-zlateho-faraona-KQY-414665.jpg
4
72
72
Na staré půdě bývají k nalezení různé poklady. Když však řemeslníci objeví starý deník v domě mladé Egypťanky s českými kořeny, spustí se v Káhiře nebývalý povyk. Lidé se ztrácejí za zvláštních okolností a někdo má enormní zájem na tom, aby si mladá žena deník svého pradědečka – českého milovníka archeologie Eduarda – nikdy nepřečetla. Jaké je tajemství Eduardova přátelství se slavným Howardem Carterem? Je objev Tutanchamonovy hrobky skutečně největším objevem století? A nestal se čirou náhodou zlatý faraon pouhým předmětem jednoho z největších podvodů v historii?... celý text
Přidat komentář
Asi jako jedna z mala dávám knize plný počet hvězdiček. A přitom jsem se do ní pustila jen kvůli CV a tomu, že autorka patri k mým oblíbeným. Normálně knihy i faraonech totiž nečtu. Toto ale bylo velmi zajimave a kdoví jak vše ve skutečnosti bylo, kde se skrývá pravda. Do konce roku ještě daleko, ale možná se u mne kniha do TOP 5 dostane.
Od autorky pro mě byla tato kniha asi nejtěžší k přečtení. Přesto mě téma velmi zaujalo, jako zvláštní synchronicitu vnímám, že v den, kdy jsem dočetla, proběhl na ČT2 dokument "Tajemství Tutanchámona", kopírující události v knize, záběry, fotky účastných lidí. Pravdu se nedozvíme, možná, jako většinou, bude někde uprostřed.
Knihu jsem dočetla jen s maximálním úsilím. Téma nebylo špatné, ale příběh byl napsán příliš rozvláčně, tempo se čím dál víc zpomalovalo a celé to bylo zbytečně překombinované.
I když téma knihy pro mne bylo zajímavé, nedočetla jsem ji pro její přílišnou rozvláčnost.
Knihu jsem bohužel nedočetla. Přestože miluji historii, nejsem až takový znalec a fanda Starého Egypta, abych ocenila obrovské množství faktů a informací, kterými byla kniha doslova zahlcena, když to bylo na úkor čtivosti. Autorku samozřejmě obdivuji za to, co vše nastudovala a nashromáždila.... Ale méně často znamená více, že.. Vadilo mi také, že kniha byla téměř celá psaná kurzívou, to je dost nešťastné. Ale odradit se nenechám, zkusím další knihy, určitě Prameny Vltavy.
Výrazná scéna, připomínající autorčiny pozdější knihy - proměna mumie. Jinak zbytečně překombinované a roztahané.
Moc se mi líbila knížka Prameny Vltavy, tak jsem si chtěla od autorky přečíst něco dalšího. Tahle knížka má skvělé hodnocení, tak jsem se do ní pustila. Ale nebavila mě. Poslední třetinu jsem četla trochu na přeskáčku, abych se se dostala k pointě. No zkrátka to tentokrát neklaplo.
Velmi povedená kniha, kde se autorce na pozadí skutečných historických událostí a postav podařilo vystavět úžasný příběh. Tématiku starověkého Egypta a archeologických nálezů mám moc ráda. Drancování hrobek dávných faraonů ve jménu "vědy" je bohužel smutnou skutečností a můžeme se jen dohadovat, o jaké zajímavé nálezy svět přišel v dobách, kdy archeologové upřednostňovaly kus zlata, před skutečnou historickou hodnotou svých nálezů. Kniha se moc pěkně čte, líbilo se mi střídání deníkových zápisů se současností a citáty, ze starověkých egyptských textů na konci kapitol. Myslím si, že po přečtení zanechá tato kniha ve čtenáři, alespoň malé zrnko pochybností, vzhledem k již prokázaným skutečnostem, co když je i to další pravda?! Každopádně atmosféra a prostředí knihy mě ještě víc naladilo na probíhající výstavu Tutanchamonova hrobka v Brně ke stému výročí jejího oficiálního objevení, na kterou se v létě chystám.
Spadla mi brada při hledání informací... Petra Klabouchová i tuto knihu napsala na motivy skutečných událostí a skutečných lidí..., má můj neskutečný obdiv jak dokázala tyto události zpracovat, včetně nepokojů a demonstrací po masakru v Luxoru... Na wikipedii jsem se také dočetla, že George Edward Stanhope Molyneux Herbert, 5. hrabě z Carnarvonu (*26. června 1866, zámek Highclere, Hampshire, Velká Británie – †5. dubna 1923, Káhira, Egypt) byl britský šlechtic a egyptolog, který proslul financováním vykopávek Howarda Cartera v egyptském Údolí králů, završených v roce 1922 nálezem Tutanchamonovy hrobky. A nejen to... V Brně se na výstavišti do konce září 2022 koná výstava Tutanchamon, jeho hrobka a poklady, tak tu si rozhodně nenechám ujít, protože poprvé od samotného objevu Tutanchamonovy hrobky je zde výstava, která umožňuje svým návštěvníkům znovu objevit poklady a pohřební předměty přesné v takovém uspořádání, jak byly odhaleny v roce 1922.
Zpočátku jsem se nemohla začíst..., ale najednou mě kniha pohltila... Je to výborná kniha! Krásně to napsal Killingjoke, jen bych se opakovala, jo a brala bych klidně pokračování. Teď jdu surfovat internetem a hledat další informace... :-D
(SPOILER)
No tak tohle byla jízda!! Jak to ta Petra Klabouchová dělá, že dokáže sepsat naprosto fiktivní příběh, který obsahuje tolik reálií (jména, místa, události), že při jeho čtení si člověk říká: "Sakra, co když je na tom něco pravdy? Co když byl Carter opravdu mazaným zlodějem?" Anebo jinak, že on tím zlodějem více či méně byl, to už je asi dneska jisté, tady je spíš na místě otázka, zda Howard Carter nebyl jedním z největších zlodějů všech dob. V jednom místě knihy jsem objevil tuto Carterovu charakteristiku: "Gaston Maspero udělal již v jeho pětadvaceti letech z Howarda vrchního inspektora pro Horní Egypt. Proti mínění všech. Potřeboval ho. Více než kohokoli jiného. Masperovi by žádný z místních klanů hledačů nesvěřil ani to nejmenší tajemství. Mezi ním a lidem Nilu vyrostla zeď, kterou mohl překlenout pouze Carter. Howard byl jeho zlatou spojkou, vyslancem, který přináší ty nejcennější informace. Jak moc byl tvrdohlavý a vznětlivý, tak dobře nakonec uměl uspokojit všechny strany. Rasúly a rodiny vykradačů zaslouženým podílem, památkovou správu připsáním dalších vzácných objevů na seznam jejich úspěchů, muzea po celém světě skvělými nabídkami stále nových nálezů a soukromé, velmi movité sběratele jedinečnými kousky do jejich majestátních salónů. To byl skutečný Carter. Zloděj džentlmen, vědec vesničan." Já bych řekl, že je to velmi výstižné.
Posledních cca 100 stran jsem i já absolvoval víceméně s prsty na klávesnici. O starověkém Egyptě už něco načteno a nakoukáno mám, ale i tak mě některé nedávno objevené "náhody", o kterých jsem nevěděl, překvapily a zase o trochu víc nahlodaly ten obraz poctivého archeologa, který by pro blaho vědy položil život. Ostatně když si člověk přečte pár knih a shlédne pár dokumentů, tak to, že práce archeologů v Egyptě v závěru 18. a po většinu 19. století asi spíš připomínala zlatou horečku někde na Klondiku, to není nic zase až tak nového.
Autorka si velmi zdařile pohrála s mnoha fakty, které se dneska dají ověřit během několika desítek vteřin (a světe div se, naprostá většina z toho je více či méně přesně pravda), naroubovala na ně něco ze své fantazie a dala vzniknout krásným jazykem napsanému, nesmírně čtivému příběhu, jehož výsledkem je to, že asi nejeden čtenář si po zavření knihy za poslední stránkou řekne: "Co když to ve skutečnosti opravdu bylo trochu jinak, než je světu už po celé století předkládáno?" Je pravda, že celý příběh objevu Tutanchamonovy hrobky (ovšem nejen ten Carterův, ale i některé objevy učiněné později) vykazuje ve světle postupem doby odhalených faktů jisté nesrovnalosti, pochyby, náhody až příliš náhodné a milovníkům různých teorií tak nechává docela dost prostoru k uvolnění fantazie.
Zajímavé, ale knize by pomohlo kdyby měla polovinu stránek, je to dost rozvláčné a ke konci nuda.
Objev této knihy mě naplnil radostí a očekáváním. Patrně byla má očekávání příliš velká neboť tento příběh mě nenadchl. Hlavní hrdinové mi k srdci nepřirostli.
Já si vždycky říkala, že archeologové minulého století byly často vykradači hrobek. Rychle s věcmi na trakaře a šup pryč. Ani Indiana Jones mě nepřesvědčil. Kniha byla zajímavá a celkem věrohodná. Popis drancování historického bohatství byl docela přesný. Chamtivost a hnus. Kniha nutí se dost zamyslet. Protože co je v historii pravda a co jen dobře vymyšlená lež?
Líbilo - a moc. Jako zkušená "vykradačka" jsem si tenhle tip na skvěle vystavěný příběh přisvojila z komentářové pokladnice kolegy Killingjoke (a chvíli ho nechala ležet ladem, protože tak se to přece s nelegálně nabytými cennostmi dělá, že?) :))
Komentář už si ovšem nepřisvojím; ostatně - líbily se mi téměř všechny zde uvedené, zejména ten od cturadcturad, a tak se zdržím nápodoby. Jen připojím své obdivné okouzlení nádherně zbeletrizovaným příběhem nalezení Tutanchamonovy hrobky, dokonale vylíčeným historickým pozadím i podmínkami archeologických počinů, nadřeknutými tajemstvími oficiální egyptologie, tajemnem z nepředstavitelných hlubin věků, napětím, jazykem, výchozím nápadem tohohle přepychového vyprávění...
Ale zrovna tak se mi tajil dech (a ne příjemně) nad těžko uvěřitelnými popisy drancování, chamtivosti, snobismu, barbarského chování, zlodějnou, korupcí, šmelením s důkazy, s dědictvím kohosi jiného… Jakže to bylo?… mastné huby zírající přes sklo na obnažené mrtvé panovníky Egypta… Nějak takhle z toho my „civilizovaní“ vycházíme… A ani domácí si tu úplně nepotrpí na fair play...
Poslední čtvrtinu knížky už jsem trávila rovným dílem četbou a u počítače. Nějak to nejde jinak.
Trochu mě zamrzela tvář dost nemilosrdně přisouzená Carterovi.
A obešla bych se bez poněkud profláknutého posledního „odhalení“ :).
Přesto – velká a nečekaná paráda.
Začátek mě pohltil, navnadil mě k tomu, abych si přečetla zase i něco "seriózního" k tématu.
Postupně mi kniha připadala už moc rozvláčná. Líbila se mi změna pohledu vyprávění, která udržovala dynamiku, ale stejně mě druhá půlka knihy už moc nebavila.
Kniha ,která nutí čtenáře dohledat další informace ( je to celé smyšlené, je tady zrnko pravdy?) Navíc se velice dobře čte.
Zajímavé čtení o hledání a vykrádání hrobů faraonů,překrucování historie,prahnutí po slávě.Některé pasáže byly trochu rozvleklejší proto jedna hvězda dolů,ale jinak poutavé čtení.
Autorovy další knížky
| 2023 |  U severní zdi |
| 2021 | Prameny Vltavy |
| 2024 | Ignis fatuus |
| 2020 |  Anglická zahrada |
| 2019 | Podvod zlatého faraona |
Příběh a to, jak do sebe střípečky hezky zapadaly, ať už si může člověk myslet cokoli, se mi líbil.
Místy jsem se blbě orientovala v "místňácích :)."
A bohužel korunu mému snažení o opak dala paní Milada Čechová, která načetla audio.
Její příšerný "přednes" by se měl celostátně zakázat. Její neochota vnímat angličtinu jako jiný jazyk a tak se k ní chovat, mě vytáčí už poněkolikáté. A nakonec i jména faraonů místy komolila, jak se jí zachtělo. Nedokáže vůbec pochopit, kdy čte dramatickou část, kdy něco jiného. Jede pořád stejně od začátku do konce.