Podvolení
Michel Houellebecq
Francie, rok 2022. V prezidentských volbách vítězí kandidát strany zvané Muslimské bratrství, které ostatní partaje podpoří, aby se prezidentkou nestala šéfka extrémně pravicové Národní fronty. Muslimská vláda za svou prioritu považuje pouze školství a vzdělávání, protože jde o základ, díky němuž lze dosáhnout absolutní proměny společnosti, jejímž základním kamenem se znovu stane rodina a patriarchát jako „logický“ důsledek tradiční morálky. Celou situaci glosuje mizantropický akademik bez pevných vztahů k lidem ve svém okolí (donedávna však – zásluhou studentek a prostitutek – alespoň s pravidelným sexuálním životem), ale až po uši v krizi z nedostatku pocitu smysluplné existence.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno:
2016
,
OneHotBook
Originální název:
Soumission, 2015
Interpreti: Igor Bareš
více info...
Přidat komentář
Tohle fakt ne. Anotace popisuje knihu mylně, vůbec to totiž není román o proměně Francie po zvolení muslimského prezidenta. Je to román o týpkovi, který se cítí sám a hledá se, je tak trochu mimo a snaží se najít v nevázaném sexu. A do toho probíhá ta změna ve Francii. Popsaná celkem asi na 20 stranách románu...
Tak tohle mne neoslovilo prakticky vůbec - poslouchala jsem audioknihu. Přestože Igor Bareš podal opravdu úctyhodný výkon - jako interpret je vynikající a jen díky němu jsem audioknihu doposlouchala do konce. Téma bylo sice vybráno zajímavě, ale nějak jsem knize nemohla přijít na chuť. Je v ní spousta popisu sexuálních zážitků hlavního hrdiny (který mi navíc ani po několika hodinách poslechu nezačal být sympatický), autor tomu věnuje velkou část knihy s pravou francouzskou otevřeností. Zbytek se týká politiky, společnosti a toho ostatního, co je uvedeno v anotaci. Místy to bylo dokonce i napínavé, ale nestačilo to na vyvážení celkového dojmu z knihy. Asi jsem čekala víc... Podle mého tohle není audiokniha, která by se dala poslouchat pro pobavení nebo oddech - naopak, její poslech je poměrně náročný.
Zajímavá kniha. Hlavní myšlenka byla velice dobrá, ale bez vleklých pasáží okolo Huysmanse, bych se teda minula. Poslouchala jsem to jako audioknihu. Přečíst bych to určitě nedokázala.
Poněkud obtížnější čtení. Hlavní postava je profesorem literatury na Sorboně a své životní události konfrontuje s tím , co řekl, nebo by řekl, některý filozof, spisovatel. Takže hodně mudrování, filozofování.
Nečekejte, nějaký hororový děj, když islám přebírá výkonnou moc ve Francii. Vše proběhne bez hrubého násilí, někdo se přizpůsobí, někdo odejde. Přizpůsobí se i hlavní postava, přijímá islám a těší se, že bude moci mít více manželek.
Na mnoho lidí působí Podvolení jako nejslabší román Michela Houellebecqa, ale já ten názor nesdílím. Je pravda, že mám pro autora slabost a jsem ochotná mu odpustit téměř cokoliv, ale i přesto si myslím, že kniha je to dobrá. Hlavní hrdina vzbuzuje jako obvykle současně soucit i odpor, máte chuť s ním současně zatřást, jednu mu vrazit nebo ho obejmout.
Román se odehrává v nedaleké budoucnosti, lépe řečeno v roce 2022 ve Francii. Prezidentské volby vyhraje poměrně překvapivě muslimský kandidát a od té chvíle se začne Francie proměňovat. Nutno podotknout, že ne všechny změny jsou k horšímu, i když islám vzbuzuje v mnohých čtenářích negativní konotace. Houellebecq jako vždy provokuje, nutí k přemýšlení a s nepřehlédnutelným gustem odhaluje nepěkné stránky lidské psýchy. Poživačnost, egoismus, lenost, zbabělost.
Možná je tento román na první dojem povrchnější než ostatní autorova díla, nic dramatického ani drastického se zde neodehrává, bolest není zničující. Samota, opuštěnost, marnost – to vše je ale stále přítomno i přesto, že příběh univerzitního profesora vlastně „dobře dopadne“.
Doporučuji k přečtení.
říkejte si, co chcete, ale tahle kniha je výjimečná a vynikající svou správnou kombinací mraziva a humorna. a je o učiteli literatury, tak co vám vadí ty ujsmanoviny? vždyť to nakonec dokonale zapadá...
Podivuhodná filosoficko-pornograficko-prognostická směs s občasnými humornými okamžiky. Autor je známý provokatér, takže jeho zajímavý popis celkem pravděpodobné vize islamizace Evropy v blízké budoucnosti je občas potlačován do pozadí drsnými choutkami vypravěče a bohužel ještě častěji jeho sáhodlouhými rozbory díla J. K. Huysmanse, francouzského spisovatele 19. století. Zhruba polovina knihy je věnována právě jemu, což působí víc jako autorova fóbie, než jako plnohodnotná součást výpovědi.
65 % (zatím 264 hodnotících je na průměru 76 %).
Celkem pěkné čtení, a to v několika rovinách. Kdo ovšem čeká antiislamistickou kritiku a krvavou vizi hrůzovlády islamistů, bude zklamán. Kniha spíše ukazuje, že pokud Islám v Evropě zvítězí, bude to postupným vývojem a ne krví, a většina společnosti to bude akceptovat.
Co se týče politické linky, ta mně přišla z celé knihy asi nejméně uvěřitelná. Představa islámských stran vyhrávajících volby zatím ani v náznacích není na pořadu dne. Jinak ale autor perfektně ukazuje fakt, že pokud islám ovládne západní společnost, rozhodně nepůjde o invazi radikálních bojůvek typu IS, ale přijde to z vnitřku, a půjde o onen průměrný typ Islámu, který se může ukázat překvapivě atraktivní i v rámci Evropy.
Společenská linka mě bavila nejvíc, a řadu tendencí vystihla přesně. Osobně mě zaujaly zmínky o duchovních cestách muslimských konvertitů, pro které představuje islám jen konečnou stanici v hledání identity, byť ji dříve hledali třeba na opačné straně. Sám jsme si několikrát říkal, že řada identitářských a národně-konzervativních uskupení, často stojících právě na kritice islámu, s ním přitom mají téměř totožné cíle, a v hodnotách i názorech na uspořádání společnosti by dokázaly nalézt většinovou shodu ve své opozici proti liberalismu. Stejně tak hezky autor ukazuje fakt, že reálně je drtivá většina obyvatel schopna se přizpůsobit jakémukoliv režimu, přijmout jeho požadavky, a žít v něm obstojně své životy, ať jde o režimy socialistické, fašistické, demokratické, nebo teokratické. A pokud bude součástí požadavků konverze k islámu, nebude to pro ně větší problém, pokud jim to přinese výhody. A těžko jim to lze vyčítat, historie ukazuje, že je to přirozené.
Po přečtení knihy zůstává řada znepokojivých otázek. Mimo jiné ta, zda islám nakonec skutečně nepředstavuje jednu z cest ze slepé uličky, kam dovedl Evropu liberalismus a konzumní společnost, a kvůli které se evropská civilizace nachází ve stádiu rozkladu a prázdnoty, kterou tak věrně reprezentuje hlavní hrdina knihy. Zda bychom ho nakonec (po chvíli trucování) nepřijali s úlevou, jako řešení našich problémů. Nebo přijde hodnotová obroda z jiné strany, kterou vzestup islámu podnítí? Tak či tak, nějaká přijde. Jsme zvědav, nakolik bude Houellebecquovu románu podobná.
Docela depresivní čtení a jeden hodně nesympatický hrdina.
V jeho případě chápu konečné podvolení jen jako nahrazení jednoho sobeckého sebestředného života druhým, podvolení islámu z duchovního hlediska jsem mu tedy nevěřila. Dost odporný chlápek, tím spíš z mého ženského pohledu…
Nejdřív jsem chtěla srovnávat s Frýbortovou knihou "Pod znamením půlměsíce", ale nakonec ty knihy mají přes zdánlivě stejné téma málo společného. Knihu vidím spíš jako určitou ironii, absurditu; závěr, kdy se na pařížské Sorbonně všechny náctileté studentky těší, až je přidělí do postele stárnoucímu profesorovi, nemohu chápat jako zcela vážně myšlenou věc. Provokace, možná, ale současně taky pamatuji dobu, kdy se lidé pro kariéru a bezproblémový život upisovali straně a memorovali pravdy, kterým sami nevěřili.
Takže hodně, hodně rozporné pocity, řekla bych, že tuhle knihu pochopí každý asi trochu jinak – podle věku, zkušeností – a možná i podle pohlaví…
Spousta lidí si tu stěžuje, že takhle jednoduše by to nešlo, že je to nereálné, že by se ženy vzbouřily... To, že to v knize není, přece neznamená, že na to autor nemyslel. Svět, který nám Houellebecq ukazuje, je ale přefiltrovaný Francoisovým vnímáním a toho bouře nezajímají (v televizi to není a na venkově ho to neruší) a ženy vnímá jen jako prostředek pro utěšení vlastních potřeb, takže jejich vyřazení z veřejného života ani nevnímá (ostatně, v těch akademických kruzích jich stejně moc není ani v naší "emancipované" současnosti, takže co). To, co je zajímavé (a pro mě dost mrazivé) sledovat, je intelektuální konverze hlavního hrdiny a akademická obhajoba totalitarismu jinak, než na příkladu nacismu a komunismu. Obzvlášť oceňuju pasáž, kde Francois reinterpretuje Huysmansův život a tvorbu z pohledu této konverze a jak je to jednoduché. Protože přesně tak jednoduché to bohužel je.
Pre mňa zasa naopak, samotný námet mi nepríde až tak dobrý ako to prevedenie. Čítalo sa to dobre, prišiel mi zaujímavý hlavný hrdina a ani mi nevadili tie reči o Huysmansovi. Bolo to fajn!
Nuda, nuda, nuda...ani se mi nechce nic psát. Ještě, že jsem poslouchala na CD, jinak bych asi nedala. Sáhodlouhé rozebírání pro mně velice nudného tématu naprosto zabilo cokoliv dalšího, co by mně třeba zaujmout mohlo. Nápad, námět dobrý, ale hlavní postava mně sířila tak prudce, že jsem měla chuť vzít to CD a vyhodit ho zavřeným okýnkem.....kdybych nebyla tak unavená z jeho rozebírání Huysmanse, že jsem nemohla pohnout ani rukou!
Autor sa oslobodzuje od rozprávania nejakého príbehu ,ktorý by aj tak ľudia čítali v lepšom prevedený inde ..a ponúkol krásnu formu ,literatúry 21 storočia a nutne povedať že mu to vyšlo nad moje očakávania. Faktom je ,že ak sa v tom človek nájde tak podobne ako hlavná postava vidí len to jediné nemenné riešenie . To oslobodzujúce.
Námět skvělý, provedení bohužel horší. Čekal jsem něco jiného, lepšího. Doslov bych úplně vynechal...Pro mě zklamání.
Komentář může obsahovat spoilery a názory, které budou proti ostatním zapáleným čtenářům. Tak jo! Se čtením jsem čekal skoro dva roky, kdybych čekal ještě déle, nic moc by se nestalo. Maximálně bych ušetřil čas a mohl bych přečíst něco jiného. Nejdříve začnu plusem. Čtivě napsáno, to jest. A tím to končí. Nejvíce by mě zajímalo jestli anotace knihy je od stejné knihy jakou jsem četl. Kdyby bylo napsáno, že kniha je rozborem francouzské literatury a jednoho, dvou životů. Huysmanse a první osoby v románu, tak bych to bral. Ale takhle? Netuším čím je kniha tak výjimečná? Nevím, čím vzbudila takový rozruch. Možná maximálně datem vydáním, ale jinak? Popisem eskort servisu? Nevím. Dle mého ztracený čas čtením...musím uznat, že brilantně popsaný Huysmans a literatura jeho období...
Je to moje první kniha od Houellebecqa, tak nemám srovnání a proto mě možná nadchla. Je to zajímavý pohled co a jak by se mohlo stát. Myslím, že ten pohled je trošku zjednodušený, ale není tolik od pravdy, není až tak nereálný. Kolikrát jsme v běžném životě ustoupili, jen abychom měli klid a nevyvolali konflikty a proč to neudělat a netěžit z toho... Je to knížka na kterou myslím dlouho po té co jsem ji přečetla a x-krát posloužila jako téma u vína " co by bylo/bude kdyby".
Štítky knihy
antiutopie, dystopie, kakotopie sex zfilmováno islám Francie francouzská literatura budoucnost muslimové společnost a politikaAutorovy další knížky
| 2015 |  Podvolení |
| 2019 | Serotonin |
| 2013 |  Elementární částice |
| 2008 | Platforma |
| 2007 | Možnost ostrova |
Podle anotace jsem čekala něco trochu jiného a byla jsem trochu zklamaná. Hlavní hrdina je mimořádně nesympatický od začátku až do konce a jeho "podvolení" se novému islamistickému režimu po předchozím postupném přizpůsobování se včetně přehodnocení Huysmansova díla nakonec ani nepřekvapí, zejména když je doprovázeno bonusem v podobě vysokého platu a několika mladých manželek. Hlavní myšlenka o převzetí moci legální cestou voleb a politických čachrů za pomoci tisku a postupné přizpůsobení se převážné části obyvatel jinému životnímu stylu a omezení řady svobod při obratné manipulaci veřejného mínění a vyslovená kolaborace řady z nich je děsivá, ale takové chování je v historii již mnohokrát zdokumentováno.