Podvolení
Michel Houellebecq
Francie, rok 2022. V prezidentských volbách vítězí kandidát strany zvané Muslimské bratrství, které ostatní partaje podpoří, aby se prezidentkou nestala šéfka extrémně pravicové Národní fronty. Muslimská vláda za svou prioritu považuje pouze školství a vzdělávání, protože jde o základ, díky němuž lze dosáhnout absolutní proměny společnosti, jejímž základním kamenem se znovu stane rodina a patriarchát jako „logický“ důsledek tradiční morálky. Celou situaci glosuje mizantropický akademik bez pevných vztahů k lidem ve svém okolí (donedávna však – zásluhou studentek a prostitutek – alespoň s pravidelným sexuálním životem), ale až po uši v krizi z nedostatku pocitu smysluplné existence.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2016 , OneHotBookOriginální název:
Soumission, 2015
Interpreti: Igor Bareš
více info...
Přidat komentář
Palčivě aktuální politicko-náboženská dystopie, v níž Houellebecq mistrně popisuje stav, k němuž neodvratně vede ,,vítací politika" západních vlád. Řečiště Evropa, do kterého se slévá Nietzscheův nihilismus ,,člověka bez Boha", republikánský pilíř sekularizace státu a náboženství a z toho coby přímý důsledek plynoucí ateistický materialismus, vyhrocený individualismus, proces emancipace, s tím související krize a rozpad institutu rodiny a nastoupení generací ,,singles", únava, až zhnusení politikou, netečnost k věcem polis, uzavírání se do ,,bublin", samota, duševní i duchovní vyprahlost západního intelektuála (což všechno v sobě symbolizuje hlavní hrdina) a mnoho dalších vlivů (levicové antikapitalistické postoje kupříkladu) a věcí, je naplněno po okraj a příchodem milionů nových obyvatel s misijně-agresivní vírou, jakou je islám, se přelévá přes břehy a potápí starý kontinent... Analogie s Římskou říší je nabíledni. Provokativní je fakt, že Houellebecq konverzi domorodých Evropanů k nové víře nespojuje s vyššími důvody, ale prezentuje je coby hrubý oportunismus, světské radosti (polygamie, jídlo, plat atd.) převáží nad ideami, morálkou a zásadami...podmanění principem gulášového socialismu...v čemž spatřuji smutnou a pravdivou analogii kupříkladu s lety normalizačními u nás...
Tomu nejzajímavějšímu, otázce, jestli jsme lidsko-právními výdobytky a sociálním státem neztratili víc, než jsme získali, a nepřišli o to nejcennější, o soudržnost rodiny, založené na rozdílném předurčení muže a ženy, se bohužel kniha věnuje jen v pár roztroušených odstavcích. Přitom ta reflexe, že ženy nejvíc odevzdávají venku, zatímco domov trpí, je vhodná k velkému zamyšlení, stejně jako fakt, že jsme si za chybnou modlu a hodnotu určili nezávislost, abychom pak trpěli samotou. Skutečnost, že k návratu víry jako řádu nemusejí vést vznešené spirituální důvody, ale prostý fakt, mít se světsky lépe, v přízemnostech, že podvolení rovná se výhra a spokojenost, to všechno je vynikající houellebecqovskou provokací. Jenže co se zbytkem knihy? Reálie francouzské politiky a médií ocení hlavně ten, kdo je zná lépe než z dálky, a to platí i o dílech analyzovaných literátů. Myslím, že to téma měl Michel uchopit trochu jinak, Podvolení bohužel osobně neřadím k jeho nejlepším knihám. (Čteno v překladu Alana Beguivina.)
Politicko-utopický apokalyptický román s vizí Evropy, kde vše začalo ve Francii.
Tato kniha je velice aktuální k současným událostem. Není to tragédie či balada ani komedie či pohádka se šťastným koncem. Čtenář si dokáže vybrat pozitiva i negativa. Ze začátku se hrozíte, pak procitáte a ke konci se smíříte (podvolíte). Abyste totiž věděli: „Vrchol lidského štěstí spočívá v absolutním podvolení.“
Spíše mě zaráží autorova myšlenka. Evropa ztrácí víru (rozuměj křesťanskou) a má ji nahradit muslimskou? Ta prý nabízí narozdíl od křesťanského odříkání i radosti, např. polygamii či nulovou nezaměstnanost. Autor si vybral akademickou půdu, kde dochází k tomu podvolení, ke konverzi. Ano, akademická půda, vděčná to skupina (že by se inspiroval pražskou lumpenkavárnou).
Každopádně je tato kniha mementem a k zamyšlení. Jakou cestu byste si vybrali vy?
„Pohled na ženský zadek, ta nejmenší útěcha odehrávající se v rovině snění, přestal být dostupný.“
"Je tragické, volal horlivě, že iracionální odpor k islámu jim [tradicionalistickým a identitárním kolegům] znemožňuje uznat to, co je zcela evidentní: v tom hlavním se s muslimy naprosto shodují. Ať už v odmítnutí ateismu a humanismu, v nutné podřízenosti žen, v návratu k patriarchátu: jejich boj je ve všech ohledech úplně totožný. A tento boj, nezbytný pro nastolení nové organické civilizační etapy, už dnes nemůže být veden ve jménu křesťanství; to islám, příbuzné, mladší, jednodušší a opravdovější náboženství (...), to islám dnes převzal pochodeň. Z důvodů jako strojenost, úlisnost a hanebné osahávání páchané pokrokáři ztratila katolická církev schoponost čelit úpadku mravů, jasně a odhodlaně odmítnout sňatky homosexuálů, právo na potrat a zaměstnanost žen. Nezbývá než si přiznat, co je zjevné: západní Evropa dospěla do takového stupně odpudivého rozkladu, že není schopná zachránit už ani sama sebe - stejně jako toho nebyl schopný antický Řím v 5. století našeho letopočtu." //
Houllebecqův poslední román není ničím víc než dalším ironizujícím obrazem konzumního prototypa střední/vyšší (i když ve Francii se asi společnost dělí trochu jinak, he) třídy, který se spokojí s příležitostným sexem, polotovarem vhodným do mikrovlnky a občasným zabřednutím do intelektuálních sfér, ať už skrze studia, knihu či společnost. Rozhodně není obžalobou muslimského světa ani nic podobného kousavého, jak se o něm (myslím o autorovi) pořád píše - mnohem víc je další obžalobou dnešní generace odrostlých hippíků, kteří podlehli konzumní společnosti a jediné, co jim chybí z oné "zlaté éry" je nezávazný sex, který se snaží udržovat i v dnešní době. O generaci, která teplo rodinného krbu vyměnila za kariérní růst a najednou jí ten byt, do kterého se po práci vrací, připadá prázdný. O generaci, která ztratila Boha a morálku hledá u významných osobností, zpravidla z jiné éry (protože na ty současné se pořád ještě dá vyšťouchat kdejaká špína a s ní i pocit zadostiučinění).
Michel mal zrejme zámer ponúknuť svižný text s pre neho typicky kontroverzným ladením. Pri čítaní mi však chýbala akási hutnosť, či možno komplexnejšie prepojenie línii, ktoré sa v románe objavia.Exkluzívny čitateľský zážitok sa tentoraz nekonal.
Houllebecq je starý provokatér, kterého už dávno nesejmuli jenom díky příjmení, jehož komplikovaný pravopis znesnadňuje efektivní komunikaci mezi teroristickými buňkami. :)
Podvolením se mu podařilo přesně to, co chtěl - způsobit rozruch a podnítit diskuzi. Podle mě má kniha kontroverznější a negativnější pověst než obsah. S vůbec nejodmítavějším postojem jsem se setkala u lidí, kteří ji ani nečetli. Není to štvavý text proti islámu ani jeho oslava. Autor nás nutí dívat se na jednu kulturu skrz chyby té druhé. A jde mu to.
Postřehy k Podvolení jsem sepsala v dubnu do recenze. Vycházela jsem z originálu, proto v recenzi mluvím o "Podrobení" (V té době nebylo jasné, jak přesně české nakladatelství přeloží francouzské "Soumission")
http://www.databazeknih.cz/blog/michel-houellebecq-parchant-ktery-si-vas-podrobi-3762
Kniha kdesi na pomezí reality a fikce, satiry a politického sci-fi. Je aktuální a provokativní, ale nijak prvoplánově. Mísí se v ní několik rovin (Huysmans, sex, politika, univerzita), které spolu sice souvisejí, ale nepovedlo se je úplně seskládat v soudržný celek, celé to působí trochu nedotaženě. Děj se posouvá vpřed jen nekonečnými a poněkud ubíjejícími dialogy vypravěče s vševědoucími postavami, které vše do detailu vysvětlí. Výsledkem politických změn jsou masové konverze k islámu. Pro osamělého člověka bez přátel, rodiny a jakýchkoli dalších životních ambicí může být vysoký plat a státem posvěcená polygamie skvělým lákadlem, ale Françoisův příběh naštěstí není univerzální. (7/10)
Čekal jsem nějakou velkolepou provokaci, která bývá v jeho ostatních knihách. Tady přistupuje k tématu spíše opatrně a pozvolna. Ano místy přeskakuje rychle kupředu v islamizaci společnosti, resp. nedostatku problémů při proměně a ignoraci zahraničí, ale o tom ta kniha není. Kniha není o strachu z islamizace, ale z toho, že je to vlastně všem jedno. Ztrátě vlastní identity, která je pak lehce nahrazena. Řekl bych, že jde o krizi středního věku, ale civilizační úrovně a hrdina je jen personifikací tohoto procesu.
Z Hulibrkových knih zatím asi nejslabší počin, ale i tak je kniha pořád lepší než třeba orál od škaredý holky.
V nejnovějším románu hulibrkovského typu (= zajištěný, vychcaný a trochu dojebaný evropan, kterýmu zdechne rodič a který si rozumí maximálně tak se svým penisem) nepřichází autor s ničím, co by způsobilo onen wow moment, který přišel s předchozími knížkami - ostatně šablona, která se tu obkresluje je stále stejná, byť některé tahy jsou trošičku jiné.
Někdo může v Podvolení hledat satiru, kritiku západní společnosti, Evropy a pohanství, ale je zcela očividné, že autor tu řeší daleko jinačí, mnohem zásadnější dilema - mám mít třetinovou rentu a nakládat šlapky za peníze, nebo třikrát větší plat a mrouskat čtyři manželky zadara? Nebojte se, kniha má happy end. Hrdina se prvně vyřádí v bordelech a poté se rozhodne, že ušetří nějaký peníze aby mu zbylo na kroasánty a přistoupí na daleko lepší model: islámský gangbang kdy mu ještě zbyde jedna manželka bokem, která přitom může vařit nebo umývat okna.
Už se nemůžu dočkat až se to dostane i k nám a já si konečně budu moct dopřát páteční večer s mojí ženou, prodavačkou z Alberta, trhačkou lístků v Meet Factory a patnáctkou (tu si teprve musím vybrat na nějaký základce).
Podvolení je mnohem více komorním iniciačním románem, hrou o vnitřní duševní vyprahlosti západního intelektuála, který se, neschopen vakuum smyslu vyplnit ani sexem, ani intelektuální potravou akademického bydla, pokouší uchýlit do náruče víry. Skrze znovučtení Huysmanse hledá cestu ke křesťanství - to mu ale připadá stejně odcizené, jako celá západní kultura (navíc jej, v duchu Houellebecquovské ironie, od spirituálního prožitku poněkud odvádí banální fakt, že si v klášterní cele nemůže zapálit). Nečekaně životná se však naopak ukáže plíživě penetrativní kultura muslimská (opět v duchu autorovy zákeřné ironie zde hraje významnou roli nízký fakt, že žen bude pro každého muže více než dost).
Na rovině společenské jde o břitkou, byť co do prokreslení politické situace poněkud náznakově skřípnutou a groteskně přehnanou vizi (sám autor to v rozhovoru pro Paris Review komentuje slovy "That must be my mass market side, my “thriller” side."
http://www.theparisreview.org/blog/2015/01/02/scare-tactics-michel-houellebecq-on-his-new-book/).
Provokativní je na knize právě to, s čím se lecjaký po jednoznačném výkladu prahnoucí čtenář marně ptá: je to ironie nebo není? Jak poznamenává Robert Musil, ironie znamená nakreslit i hlupáka tak, aby autor poznal: to jsem přece zčásti já sám. Právě tahle dvojznačnost je na Podvolení zajímavá: zesměšnění, které je vážnou věcí; karikovaná věc, po níž duše zároveň žárlivě touží. Houellebecq si je tohoto paradoxu vědom - uvědomuje si jej coby společenský fenomén, který se týká i jeho samého. A právě pro tuto jeho upřímnost jsou jeho knihy něčím víc, než jen chytře napsanými dráždidly.
A co se sexu týče - ten zde není vykreslen jen tak pro něčí drobné pohoršení. Sex, potažmo pornografie je zásadní duševní lubrikant (i když rozhodně není jediný), po němž lze zdánlivě doklouzat až za těžkou látku opony - ruka se už už natahuje, aby poodhalila cíp závoje, když v tom kdosi v dálce hlásí konec představení a šatnářka vybízí k vyzvednutí odhozených svršků... jak by jej autor mohl ve svém duševním divadle vynechat? Vždyť koneckonců i Babouš si zde nechtěně povšiml, že: "...sexuální scény, které jsou sice trés francaises, ale podle mě s dějem souvisejí jen úzce." ;-)
Přijde mi to "podvolení" trochu víc Houellebecqovo osobní ... i když je to možná spíš "smíření" s islámem jako takovým. Měl s ním přeci jen zatím problém skoro ve všech starších knihách. Tuto bych mezi jeho nejlepší asi nezařadil, nicméně strašně rád ho čtu, zejména kvůli brilantním postřehům a tezím. Existenciální rovina už není tak namyšleně a arogantně bezcílná a apriori odmítající jakékoliv řešení; autor řešení nabízí, a je to zrovna tam, kde by ho u něj asi málokdo čekal.
No a jen tak mimochodem je milé najít Podvolení od Michela Houellebecqa zařazené v knihkupectví v žánru "Sci-fi a fantasy". Myslím, že by měl radost.
Podle mě skvělé. Kniha vyšla ve chvíli, kdy autora bude spousta kritiků osočovat z toho, že se akorát snaží využívat společenské nálady, ale když knihu opravdu přečtete, uvidíte, že to je jinak. Houellebecq totiž nestraší islámem, nestraší islámskými teroristy, místo toho ukazuje bezradnost a bezzubost naší civilizace, která po sobě nechá klidně šlapat bez odezvy. Jediné, co bych vytknul, byly sexuální scény, které jsou sice trés francaises, ale podle mě s dějem souvisejí jen úzce.
Autorův styl mám velice rád a pokud by šlo pouze o pobavení, tak bych knize dal bez rozmýšlení čtyři hvězdičky. Autorovi ale pravděpodobně šlo o nějakou myšlenku. Ostatně kniha je prezentována jako fikce založená na aktuálním stavu Západu. Ale nemohu se zbavit pocitu, že jsem knihu vůbec nepochopil. Jde o autorovu predikci nebo je to míněno ironicky? První třetina je klasickým popisem životních strastí chlápka středního věku. Téměř povinná součást autorových románů. Druhá třetina rozehrává "převrat" v politickém životě Francie, který je dán vítězstvím islamistů v parlamentních volbách. Ta snadnost a hlavně rychlost přesouvá román z oblasti fikce do kategorie fantasy. Například předpoklad masového návratu žen z pracovního trhu zpět k výchově rodiny při zachování fungování moderní společnosti je až směšně trapný. Ale dobře, to téma by asi nebylo záživné a zabralo by to hodně místa. Pak by tedy nějaká myšlenka měla být v poslední třetině. Ale kde? Západ je vyprázdněn a už svým obyvatelům nenabízí žádnou motivaci. Moje svatá prostato to je novinka. Nečetl autor své předchozí romány? Hlavni hrdina trpí normální krizí středního věku a nikoliv nějakou existenciální krizí. Proč tedy ten přestup k Islámu? Jde o ironický popis politováníhodného chování normálního oportunisty? Pokud ano, budu si román muset přečíst ještě jednou, abych onu ironii našel. Závěr knihy je hodně prolnut úvahami o polygamii a návratu patriarchálního systému. Tato část mi přišla obzvlášť trapná. Opravdu po mě autor žádá, abych uvěřil tomu, že akademicky velmi úspěšný muž intelektuál, který i v sexuálním životě vyzkoušel celé menu, se zčistajasna spokojí s přemítáním o moudrosti Alláhově a s patnáctiletou sexuální otrokyní? Přesycenost západního člověka a z toho plynoucí zmatek je danost dnešního světa. Pouze si nejsem jistý zda problém s obezitou je dobré řešit vyvoláním hladomoru.
Štítky knihy
antiutopie, dystopie, kakotopie sex zfilmováno islám Francie francouzská literatura budoucnost muslimové společnost a politikaAutorovy další knížky
2015 | Podvolení |
2019 | Serotonin |
2013 | Elementární částice |
2008 | Platforma |
2007 | Možnost ostrova |
Houellebecq pro mne perfektně ovládá implicitní způsob, jak z lidí vymámit jejich vlastní postoje, aktivovat kritické myšlení a přestat papouškovat předžvýkané soudy naservírované domnělou autoritou. Opustit pohodlnou neutralitu nebo dobrovolný nezájem a převzít zodpovědnost za svá rozhodnutí, a to včetně rozhodnutí nijak se nerozhodovat. Román Podvolení je výborným čtením plným zábavně jedovatých postřehů o lidech Západu (často jsem se, zejména v první třetině, smála nahlas). Zároveň ale skrývá nepřeberné množství příležitostí k epifanii, prozření a konfrontaci vlastních postojů a reakcí.
Celá recenze zde: http://www.kukatko.cz/recenze-houellebecq-hratky-s-certy/