Pohádka
Raymond E. Feist
Vítejte u temnější stránky pohádek… U té nejtemnější… Filip Hastings byl šťastný muž – měl peníze, pověst kvalitního filmového scenáristy a milující rodinu. Právě se přestěhoval do domu svých snů na venkově státu New York – svět je prostě krásný a plný kouzel. Pak ale do jeho života vstoupí kouzla skutečnější, než si kdy odvážil představit. A s nimi se objeví i Zloduch a víly a Šílený… Bude obnovena prastará válka lidí s dávno zapomenutou rasou? Na kratičký okamžik jsou odkrývána starobylá tajemství, která prostí smrtelníci nikdy nesmějí poznat...!... celý text
Literatura světová Romány Fantasy
Vydáno: 2002 , WalesOriginální název:
Faerie Tale, 1988
více info...
Přidat komentář
Dlouho jsem se nemohl odhodlat na Feistovy knihy o Midkemii, tak jsem začal nejprve Pohádkou, abych zjistil jestli se Feist bude dát číst. Pohádka mě docela chytla, napětí se stupňovalo, nacházel jsem prvky Kingových hororů, trocha romantiky a nakonec to dobře dopadlo. A tak jsem se pustil do Feistových ság systematicky.
Feist se svou Midkemií (a ještě více Kelewanem) patří k mým nejoblíbenějším spisovatelům. Tentokrát přenesl příběh do současné Ameriky (tedy v době napsání knihy současné, do osmdesátých let) a nechal se inspirovat starými irskými mýty, pohádkami a bezesporu i Snem noci svatojánské. První dvě třetiny knihy jsou klasickým hororem. Nejvíce se podobají románům na obálce zmiňovaného S. Kinga. Což není výtka, ale přednost. Rodina v tajemném, lesem obklopeném, stavení je konfrontována s neznámým zlem, přičemž nejohroženější jsou dva malí chlapci, dvojčata. Poslední část je pak téměř čistokrevné fantasy s nadpřirozenými bytostmi i mágy. Jak jsme u autora zvyklí, píše velmi čtivě a vyvaroval se i největší z neduh některých jiných knih, tedy uspěchaného konce. Kdo má Feista, potažmo Kinga rád, s touto knihou chybu neudělá.
Tu si podali ruky viacerí spisovatelia a viac žánrov. Výsledný koktejl je síce fajn, ale nemusí každému sadnúť. U mně dobrý. 90%...
Problém Pohádky je rozvážná gradace - jsou nám představeni ústřední aktéři a přicházejí první střety se „zlem“ z venkovského lesa. Bohužel tyto konflikty pokračují skoro celou dobu a teprve v poslední třetině začnou postavy dělat něco jiného, než kroutit hlavou nad záhadami. Vypjatá atmosféra se stupňuje a stupňuje a skutek utek. Když už se nakonec člověk dočká konkrétních zvratů, zjistí, že předem dokáže odhadnout, jak skončí. Nehledě na to, že množství scén je tu čistě jen pro navození hrůzy a do zápletky samotné moc smyslu nepřinesou.
Neznamená to ovšem, že by se kniha špatně četla. Zkušenosti Raymonda E. Feista na poli fantastické literatury jsou nezaměnitelné, a i když se točí pouze kolem Midkemie, pořád je v tom řemeslo, jež od svého debutu v roce 1982 ušlo solidní kus cesty. Pohádka tak v autorově díle tvoří ojedinělý experiment, připomínající Holdstockův Les mytág, ovšem daleko méně nápaditý, přičemž největší slabinou pro mě byli hrdinové, jejichž osud mi byl víceméně ukradený.
Příjemně čtivé fantasy, s celkem klasickým příběhem, který rychle ubíhá a zaujme. Vytkla bych tak trochu příliš kýčovitou idylku začátku. Taky práce s napětím by mohla být lepší, ale zase chválím "akční" scény a popisy setkání s jinou rasou, vnímané všemi smysly, které opravdu člověka vtáhnou do děje.
Tohle je trochu zvláštní román, zvláštní na Feista. Je to román, kde se spojuje svět fantasy se současným světem lidí a kde čtenář nachází více hororových prvků než ve všech ostatních knihách Feista dohromady. V pohádkách pro děti jsou často obsažené hororové scény - toto je pohádka pro dospělé, kde je děsivé tajemství bytostí z jiného světa postupně odkrýváno se zručností takových mistrů jako je např. S. King.
Je to dlouhý román, místy možná až zbytečně dlouhý, ale čte se vcelku dobře. Byla to pro mě zajímavá hororová zkušenost od mého oblíbeného autora fantasy.
Úžasná kniha, od které jsem se nemohla odtrhnout. U napínavých momentů jsem skoro až nedýchala, u strašidelných jsem se téměř bála a posledních 200 stran jsem prostě musela dočíst během jednoho dne. Dokonce i začátek knihy, kde se děj teprve rozjížděl a seznamoval s postavami a kde mívám obvykle problém se prokousat k samotnému dění knihy, mě nutil číst dále.
Autorovy další knížky
1996 | Mág – Učedník |
1997 | Dcera Impéria |
1996 | Mág – Mistr |
2003 | Čestný nepřítel |
1996 | Stříbrný trn |
Navnaděn obálkou, která slibuje příběh ve stylu mistrů Holdstocka a Gaimana, naivně a s radostí jsem se do čtení pustil.. Bohužel mé nadšení s každou další přečtenou stránkou mizelo stále rychleji a po dočtení musím říct,že tohle oboum autorům nesahá ani po kotníky.. Spousta zbytečné vaty a pomalý styl vyprávění způsobil, že jsem upadl do jakési čtecí letargie, a ani poslední část mě z ní nedokázala vytrhnout, byť byla i přes pohádkový nádech (jak jinak taky, že) rozhodně nejlepší. Škoda, mám teď pocit, že si autor u mě touto knihou zabouchl dveře..