• Autor
• Knihy
• Bazar
• Životopis
• Citáty
• Diskuze

Nová kniha

Král popela - Raymond E. Feist

Garn tvořilo původně pět království. Pak však přišla zrada. Královskou rodinu Rudovlasů nezachránila ani jejich spřízněnost s ohněm: král Sandury je popravil do... detail knihy

Nové komentáře u knih Raymond E. Feist

Zrada v Krondoru

„Feist se v Trhlinových válkách opět pokouší přenést herní zážitky na papír, což však přináší své limity. Příběh je zjevně vystavěn na principech RPG her, což se projevuje v jeho struktuře – minipříběhy, které mají často charakter vedlejších misí, se snaží poskládat do jedné linie, ale výsledek není úplně koherentní. Mnohé pasáže působí jako rutinní „plnění úkolů“, což narušuje plynulost a hlubší zapojení do děje. Postavy, které by měly být v centru pozornosti, jsou často upozaděny, a tak i známí hrdinové jako Arutha nebo Tomas ztrácejí svůj důraz, aby ustoupili méně výrazným postavám. Zajímavější jsou postavy nové – temný elf Gorath nabízí alespoň trochu hloubky a nový pohled na kulturu moredhel. Oproti tomu mág Owen zůstává dost schematický, jeho vývoj je až příliš očividný a dává pocit, že se příběh "leveluje" podle pravidel herní mechaniky. Kniha samotná není špatná, ale je to spíše čtení pro fanoušky herních adaptací. Je přímočará a místy naivní, což může být pro některé zklamáním, ale pro jiné příjemným odreagováním. Trhlinové války jsou určitě slabší než původní série, ale přesto nezklamou úplně. Pokud nečekáte hluboké fantasy veledílo, ale spíš nenáročnou, dobrodružnou jízdu, může to být zajímavý zážitek.“... celý text
— Tomašek55

---

Správce Impéria: Vrah

„Sága o impériu je fascinující příběh intrik, lásky a cti ze světa, inspirovaného starobylým Japonskem. Kelewan je vykreslen tak realisticky, jako kdyby říše Tsuranů skutečně existovala - exotická kultura, formálnost při styku osob z různých společenských vrstev a důraz na čest jsou sugestivní esencí zkostnatělých tradic a nepochopitelných zvyklostí. Jejich porušování je nemyslitelné a trestá se smrtí. To tentokrát pozná i Mara z Acoma, která balancuje na pokraji starých pravidel a svým přístupem boří zavedené pořádky. Získává si řadu nepřátel, proti jejichž vražedným útokům se snaží hájit svůj život i osud svého domu a při hledání nových spojenců se neváhá vydat až za hranice císařství. Tak jako i předchozí díly byl i tento předposlední nabitý akcí a plně si zaslouží nejvyšší ocenění.“... celý text
— Mabie

---

Mág – Mistr

„Autor původně napsal oba (v Česku vydané) první dva díly jako jednu knihu, rozdělenou na část "Pug a Tomas" a "Milamber a Valheru". Takže pokud byl první díl mimořádným dílem, nejinak je to i ve druhé polovině původní knihy. Pugovi i Tomasovi se plní jejich klukovské sny na pozadí dlouholeté války mezi dvěma světy, kde v jednom vládne král upadající do šílenství a ve druhé se hraje Velká hra. Kdo zná, ten ví, kdo nečetl, nechť se nechá pohltit jedním z nejlepších děl v tomto žánru. Skvěle napsané postavy, které přilnou k srdci, a napínavý děj, ve kterém jim čtenář drží palce. Tohle je kniha, která se těžko odkládá a člověk s nelibostí pozoruje, že počet stránek do konce se úží...“... celý text
— Yarwen

---

---

Let nočních dravců

„Když teď celou midkemijskou sérii čtu znovu, je daleko více vidět, jak se Feist neustále opakuje, používá stejné vzorce a nerozpakuje se vykrádat sám sebe. Tedy už nejméně počtvrté sledujeme výchovu dalších mladíků, aby se stali schopnými muži, tentokrát jako agenti Konkláve, kteří vlastně ani neví, že pro Konkláve pracují. Tito dva mladíci pak nemají žádné legendární schopnosti jako Pug či Thomas, nebo výjimečné nadání jako Spár. Jsou jen přiměřeně schopní. Pokud by šel Feist dále touto cestou, tak bychom se mohli příště dočkat série, kdy hlavním hrdinou příběhu bude schopný žebrák nebo neschopný nádeník. Ale už teď to začíná být trochu nezáživné. Feist pak zde převařuje další vyčpelá témata ze svých předchozích knih. Znovu se tedy setkáme s fanatickou sektou vrahů, znovu je zde záměna těl nebo nebezpečné intriky u keshanského dvora. A opět je zde v pozadí všeho absolutní zlo, které není obyčejný smrtelník schopen pochopit. Feist se pak dostal do vlastní pasti tím, že Puga, Thomase a další postavy učinil příliš mocnými. V posledních dílech to pak vyřešil tím, že tyto mocné postavy uměle oslabil prostě jen tím, že najednou už nejsou tak mocné, jak je původně popsal. A to je spisovatelská berlička, která se mi zejména při druhém čtení opravdu nelíbí. Další takovou neoblíbenou berličkou je pro mě i to, že se Feist nebojí své dějové zvraty opakovaně vysvětlovat tím, že to, co jsme se v minulosti dozvěděli jako pravdu, na které byl vystavěn příběh předchozích sérií, odhalí jako lež. Možná by to mohlo fungovat jednou, jestliže to měl autor takhle od počátku vymyšlené, ale ne, když si to vymyslí dodatečně, protože se mu to nehodí pro další příběh. Feist si tak opakovaně boří své vlastní kamenné hrady, jako by po celou dobu byly z písku, aby si vystavěl na stejném místě nový hrad. Jenže čtenáři už po takových zkušenostech nevěří, že je tento hrad postaven z kamene a jen čeká, jaký nový poryv větru zboří tento nový.“... celý text
— Hadati

---

Král lišáků

„Spár se konečně dostane do služeb svého úhlavního nepřítele Kašpara Olaského, jak bylo předestřeno v předchozím díle. Aby se stal jeho služebníkem, nerozpakuje se pokazit si pověst. Kašparovi pak podle svého přesvědčení služí věrně, čekajíc jen na to, až ho Kašpar sám zradí. To je asi hlavní problém Feistova nápadu. Na jednu stranu Spár prohlašuje, že svůj slib věrnosti Kašparovi musí podle zvyklosti svého lidu držet, na druhou stranu mu nečiní potíže zamlčovat, že v Kašparově domě je špeh nebo že on sám patří ke Konkláve a nemá problémy vyzradit Kašparova tajemství, i ve chvíli, kde je u něj stále ve službě. Když ale překlenete tuhle do očí bijící nelogičnost, jedná se o zajímavý vývoj hlavního hrdiny.“... celý text
— Hadati